Jak se stát Jasonem Bournem? 3

Přečteno: 1861

Naše omezená schopnost věnovat 100% pozornost všem lidem a jevům v každém okamžiku nám znemožňuje získat kompletní obrázek o situaci. Lidská mysl může v každém okamžiku zpracovat pouze určité množství informací. Proto v kritických situacích, kdy nám může jít například o život, je způsob, jakým vnímáme informace a následně je dokážeme vyhodnotit, velice důležitý.

Je nutné filtrovat a soustředit se na informace, které nás oslovily nejintenzivněji. A to je možné udělat tak, že se soustředíme na tzv. heuristiku. Heuristika je metoda rychlého řešení problému v situaci, kdy neznáme přesnější lepší metodu, nebo nemáme dostatek informací. Při této metodě využíváme odhad, intuici a samozřejmě také naše zkušenosti s řešením podobných problémů. Velmi často také selský rozum, pokud nemáme ani potřebné zkušenosti. Výhodou této metody je, že je rychlá, jednoduchá a prakticky univerzální – je možné ji uplatnit kdekoliv. Nevýhodou je, že ne vždy dojdeme ke správnému výsledku, ale vzhledem k momentální situaci to je stále to nejlepší, co můžeme udělat (a tedy lepší, než nedělat nic). Jinými slovy řečeno „hrajeme s kartami, které máme v ruce“. V sebeobraně je taková metoda podvědomě často využívána, protože se od vás vyžadují rozhodnutí ve zlomku vteřin (reakce na právě probíhající fyzický útok). Proto je nutné mít i co největší „kognitivní databázi“, která nám při takových rozhodnutích zcela jistě pomůže.

V knize Left of Bang (která byla zpracována do 11 dílného cyklu Quo Vadis sebeobrano?) rozeznává Patrick van Horne celkem šest domén lidského chování, které profilovač armádních mariňáků využívá v terénu při rozlišování spojence od nepřítele. Nicméně tuto metodu můžete využít i vy, zvláště doménu zvanou kineziologie, kdy lidé vědomě či podvědomě „hovoří“ řečí těla.

V rámci této domény existuje tři hlavní skupiny řeči těla, které přímo souvisí se situačním povědomím. Jedná se o: dominantní/submisivní chování, pohodlné/nepohodlné chování, zaujaté/nezaujaté chování. Pojďme si je nyní rozebrat podrobněji:

Dominantní/submisivní chování

Obecně řečeno se lidé snaží druhým vyhovět, takže nějakým způsobem jednají tak, aby druhá strana nebyla zklamána, jednají tedy submisivně. Je to nejčastější typ chování, který můžete na ulici vidět. Zkuste se například cizince zeptat, zdali „neví, kde je nejbližší bankomat“. Opakovanými výzkumy bylo prokázáno, že druhá strana má přirozeně tendenci s vámi souhlasit, takže větší počet bylo „Nevím“. Když pak maličko změnili otázku na „víte prosím, kde je tu nejbližší bankomat?“, reakce byla jednak o něco pomalejší (protože skutečně přemýšleli, kde by bankomat mohl být, aby vám mohli vyhovět) a jednak procento kladných odpovědí bylo v tomto případě daleko větší. Toje zajimavé zjištění, zvláště v okamžicích, kdy se budete na něco ptát své partnerky 😉

Van Horne k tomu dále dodává, že dominantní chování je naopak „reakce našeho limbického systému na hrozbu“ a často se projevuje v gestech a postoji, díky kterým osoba vypadá větší, aby tak mohla zastrašit/zatlačit druhou osobu do submisivního/obranného postavení“. Velký vs. malý se v tomto případě netýká pouze fyzické velikosti, ale jde tu i o relativní pozici síly.

A jelikož většina lidí konflikt nevyhledává, dominantní chování je často anomálie a člověk, který takovou anomálii projevuje, si zcela určitě zaslouží naši pozornost. Pozor však, pokud někdo jedná nátlakově, či autoritativně, ještě to nemusí znamenat hrozbu. Vždy je nutné vidět celkový kontext situace. Například od šéfa očekáváte, že bude jednat autoritativně a naopak od jeho podřízených, že jej budou respektovat a tedy určitým způsobem budou jednat submisivně. Pokud se však například prodavač chová velmi autoritativně vůči zákazníkovi, pak se jedná o situaci, které byste měli věnovat svou pozornost.

Pohodlné / nepohodlné chování

Většina lidí se bude ve většině běžných situací cítít pohodlně. Například na zastávce metra či autobusu je vidět drtivá většina cestujících, čekajících na svou linku, uvolněných, kdy si například čtou knihu, či se baví se svým známým. Pokud však naleznete v takové skupině někoho, kdo je viditelně nervózní, pak jde zcela jistě opět o anomálii, které byste se měli pečlivěji věnovat. Znovu však opakuji, záleží vždy na celkovém kontextu situace, není možné činit rozhodnutí pouze na základě toho, že zpozorujete viditelně nervózní osobu. Důvodů může být mnoho. Například tato osoba může být nervózní, protože ji čeká důležitý pohovor, nebo protože zaspala a přijde do práce pozdě, případně proto, že se dozvěděla nějaké smutné zprávy, těch důvodů může být skutečně mnoho. Proto to berte pouze jako signál k tomu, že to stojí za vaši pozornost a nikoliv, že to nutně již znamená hrozbu pro vás, či jiné lidi.

Van Horne dále uvádí, že nejčastějším projevem nepohodlného chování osob je, že se neustále ohlíží přes rameno. Lidé, kteří se v prostředí cítí bezpečně, toto většinou nedělají, protože nemají potřebu neustále skenovat své okolí. Uvidíte-li tedy osobu, která si (ne)pravidelně kontroluje, co se děje za jeho zády, pak jde o anomálii, které je opět potřeba věnovat pozornost.

Samozřejmě, že i „dobří hoši“ si kontrolují prostor, ale pokud to děláte správně, pak by to pro ostatní nemělo být viditelné. To vyžaduje určitý trénink a zpočátku tak i vy budete pravděpodobně působit jako anomálie. Nevěště však hlavu, i tato dovednost se dá naučit.

A naopak, pokud uvidíte někoho, kdo je nezvykle klidný v situacích, kde ostatní jsou dosti nervózní, hovoříme tu také o anomálii. Jeden ze způsobů jak dokázala policie identifikovat bombového útočníka během Bostonského maratonu, byl právě fakt, že na záběrech z průmyslových kamer byl tento nezvykle klidný, zatímco ostatní ve zmatku a panice pobíhali kolem. To bylo proto, že věděl o explozi a proto jej nepřekvapila, zatímco ostatní tím byli kompletně zaskočeni.

Zaujaté / nezaujaté chování

Většina lidí nevěnuje svému okolí velkou pozornost. Jsou zahloubaní do vlastních myšlenek či čehokoliv, čemu se právě věnují. Proto ti, kteří věnují svou pozornost jiné osobě či věci, které by běžný chodec pozornost velmi pravděpodobně nevěnoval, jsou také anomáliemi. Může se jednat o sledování někoho, případně o pozorování chodu nějakého obchodu (klenotnictví,…). Drtivá většina z nás kolem klenotnictví projde bez toho, aby si jej i všimla.

Vzpomínám si na relativně nedávnou příhodu, kterou jsem zažil při své cestě domů. Ta vede kolem židovské synagogy a v drtivé většině případů tam vidím pouze turisty, kteří si ji fotí, případně se jedná o lidi, kteří kolem jen prochází. Turisté se zde většinou zastaví pouze na dobu, kdy vyfotí pár záběrů samotné synagogy, případně se vyfotí navzájem před ní a pokračují dále.

Svou baseline tohoto místa si tedy postupně mapuji. Nedávno jsem si například cestou domů však všiml několika mužů, kteří na první pohled vypadali, jako kdyby na někoho čekali a přitom se však úzkostlivě snažili, aby působili dojmem, že se navzájem neznají. Při bližším prozkoumání jsem si však všimnul, že kromě toho, že byli velmi podobně oblečení, a pravděpodobně pocházeli všichni ze stejné, blízkovýchodní země, měli všichni u svého místa slušnou hromádku nedopalků a zbytků jídla z rychlého občerstvení. Občas se vizuelně navzájem zkontrolovali. Jejich pozice mi zprvu nedávala velký smysl, dokud se na to člověk nepodíval z půdorysu a pak teprve jsem si uvědomil, že všichni (minimálně) čtyři muži v tom okamžiku pokrývali veškeré vjezdy a výjezdy od synagogy. Neměl jsem příliš času si je podrobněji prohlížet a až časem mi docházely další a další detaily, které mé podvědomí během těch několika desítek vteřin zaregistrovalo.

Jakmile jsem z této ulice pokračoval dále směrem na nádraží, měl jsem velké nutkání zavolat na policii a vše oznámit. Ke své ostudě však musím říci, že jsem to nakonec neudělal, abych nepůsobil jako paranoik….navíc od té doby uplynulo již několik týdnů a nic se nestalo. Nedokážu si však představit, jak bych se cítil, pokud by skutečně došlo k nějakému útoku na synagogu a já měl šanci jej zastavit. Jsem přesvědčen, že rozmístění nebylo náhodné a jejich řeč těla byla dostatečně nepřirozená v porovnání s ostatními, kteří se v té oblasti právě nacházeli. Těch anomálií bylo skutečně nepřirozeně více, než je obvyklé.

Zpět k chování – výše uvedené tři hlavní skupiny řeči těla vám pomohou si ustanovit baseline pro každou situaci, ve které se nacházíte a umožňuje tak směrovat naši omezenou pozornost právě na ty věci, které „vybočují z řady“ a mohou být potenciálně důležité a/nebo dokonce i hrozbou. Pokud osoba zapadá do baseline, které máte pro danou situaci, pak ji můžete vcelku bezpečně ignorovat. Pokud se však nějakým způsobem vymyká, pak tu jde o fakt, kterému je nutné věnovat svou pozornost.

Část 1.

Část 2.

Dokončení příště

Zdroj: How to develop the Situational Awareness of Jason Bourne; Brett & Kate McKay; web The Art of Manliness

F.A.S.T. Defense Global metodika pro Senior Instruktory

Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301

The Gift of Fear: Survival signals that protects us from violence, Gavin de Becker, Bloomsbury Publishing PLC; New edition edition (3 July 2000); ISBN-10: 0747538352

The sports gen: Inside the science of extraordinary athletic performance – street smart; David Epstein; Current Trade; 2014; ISBN-10: 161723012X

Jarda Kolcun

TacFit – Field Instructor
CST – Clubbell Instructor
A.S.R.T. Senior Instructor
Jujutsu instruktor