Pokud budete něco či někoho sledovat například ze zastrčeného kouta na nádraží, a před vámi bude ještě stát stánek s párky v rohlíku, možná nebudete viděni, ale sami také neuvidíte. Na tom se asi shodneme. Přemýšlejte proto o dalších variantách a velmi pravděpodobně budete překvapeni, jaké pozice nabízí perfektní přehled o okolí.
V minulém díle zmiňovaní operativci se to také museli nejdříve naučit, rozhodně to nemají “od Boha”. Avšak jakmile tuto dovednost ovládli, již si si například zcela automaticky sedají v restauraci tak, aby měli krytá záda a zároveň i viděli vcházet a vycházet lidi. A samozřejmě aby i měli přehled, co se děje v samotné restauraci.
Opět však mějte na paměti, že nejsme tajní špioni, ani najatí zabijáci, takže není nutné to přehánět. Velmi pravděpodobně na vás za rohem nečíhají nelítostní nepřátelé, ani protřelí zločinci.
Na druhou stranu je ale dobré vidět, kudy se pohybuje servírka, kde jsou toalety, kde jsou (únikové) východy, kromě oficiálního vchodu do restaurace a který stůl je v současnosti nejklidnější. Anebo si stoupnout v autobuse či v jiném dopravním prostředku tak, abych viděl, kdo nastupuje, případně měl svá zavazadla neustále pod dohledem. Ale znovu opakuji – všeho s mírou, nikdo vás nepronásleduje a nikdo vás (velmi pravděpodobně) nechce zlikvidovat. Pokud takový pocit máte, přestaňte sledovat špionážní filmy, možná změňte i klub sebeobrany a nějakou dobu se zaměřte například na sledování komedií a svou kondičku. Pro své duševní i fyzické zdraví tím vykonáte velkou službu 😉
Neberu teď záměrně v úvahu mizivé procento lidí mezi námi, kteří mohou mít opodstatněnou obavu, že jim někdo usiluje o život. S velkou pravděpodobností si ale troufnu říci, že vy to nejste 🙂
Samozřejmě, ne vždy budete schopni najít v restauraci takovou pozici. Servírka vás například usadí za stůl, který je takzvaně „úplně na ráně“. Nepanikařte, v drtivé většině případů váš oběd či večeře proběhne úplně bey problémů. Jak kdysi řekl jeden klasik „v takových případech prostě hraju s kartami, které mi život právě rozdal“ a přesně to udělejte i vy. U stolu si prostě vyberte takové místo, které vám poskytne maximální možný výhled. Anebo předtím, zatímco budete například čekat, než vás servírka uvede ke stolu, pozorujte své okolí a vyhodnoťte možná rizika, která velmi pravděpodobně budou velmi nízká, pokud se zrovna nebudete nacházet například v hospodě, kde pijí na žal poražení fotbaloví fanoušci. Ale tam vás velmi pravděpodobně asi nebude uvádět ke stolu servírka, že? 😉
Zlepšujte své pozorovací schopnosti tím, že budete hrát nejen s vašimi dětmi A-Z hru
Tato hra vám pomůže se zlepšit ve vnímání toho, co se kolem vás děje. Ve hře jde o to, že když vstoupíte do nějakého prostředí, například restaurace, snažíte se zapamatovat si co nejvíce věcí, které kolem sebe vidíte – kolik číšníků/servírek například právě obsluhuje, kdo sedí vedle vás, jak je oblečen a kolik z nich jsou muži a ženy, kde jsou toalety, atd. Když pak odcházíte z restaurace k autu, pokládejte si navzájem otázky jako třeba „kdo nás obsluhoval?“, „měla krátké nebo dlouhé vlasy?“, „měla na sobě nějaké šperky?“, „všimli jste si té paní vedle vás?“, „měla s sebou nějaké zvíře?, „jakou barvu měl ten pejsek?“, „jaká rasa to byla?“, atd., atd. Za každou správně zodpovězenou otázku mohou být děti odměněné.
Asi nemusím dodávat, že tuhle hru nemusíte hrát jen s dětmi, ale i s přáteli či prostě sám se sebou, kdy se pokusíte si vybavit maximum detailů. Neustále však mějte na paměti, že je to hra na procvičení pozornosti a paměti a nikoliv přípravný špionský výcvik, který z vás má udělat tajné agenty 😉 Jinými slovy – hrajte si, užívejte si hru a nestavte ji nutně do pozice, že vám to jednou zachrání život, a proto je bezpodmínečně nutné ji brát vážně. Je to hra, která vám pomůže lépe vnímat své okolí. Nu a jestli vám tato nová dovednost někdy život zachrání anebo ne…to neřešte.
Trénujte svou paměť
Další zábavná aktivita, která vám pomůže zlepšit své povědomí o okolí, je cvičení na paměť. Jason Bourne si automaticky zapamatoval SPZ všech šesti aut, které parkovaly před restaurací. Vy můžete využít doma například pexeso, případně se snažit si zapamatovat co nejdelší sled náhodných čísel. Těch možností je celá řada a je důležité zmínit, že jde o univerzální schopnost, kterou následně můžete využít i v jiných oblastech svého života. Například při zapamatování si seznamu věci, které máte nakoupit v obchodním centru, což vám zcela jistě přinese obdiv a kladné body u vaší drahé polovičky 😉
Zorientuj se: Baseline, Cíle a Plán aktivit
Mějte na paměti, že jen pouhé zlepšené vnímání svého okolí, nestačí. Musíte vědět, co přesně máte hledat a následně tyto informace vidět v celkovém kontextu tak, abyste poté mohli jednat odpovídajícím způsobem. A právě tady je ono „Zorientuj se“ velmi důležité. Tento bod uvádí tři hlavní kroky, které nám pomohou se zorientovat:
- Určit si tzv. baseline, tedy stav normální, obvyklý pro danou situaci či prostředí. Následně tak budete schopni určit i anomálie, které z tohoto stavu vybočují.
- Mít jasno v mentálním modelu člověka, kterého hledáme. Jinak řečeno musíme vědět, jestli hledáme servírku, bezdomovce či policistu. Jak je takový člověk oblečený, kde jej patrně najdeme v daném prostředí a jak se asi bude chovat? A následně – odpovídá to našim očekáváním (baseline)?
- Plán aktivit, který budeme realizovat v závislosti na našich zjištěních.
Určete si baseline kdekoliv budete
Ať již budete na nádraží, v metru, v restauraci, či na procházce v lese, snažte si uvědomit, jaký je obvyklý stav. Co vidíte, slyšíte a cítíte? A co naopak ne? Je to přesto v pořádku?
Každé prostředí i člověk má svůj baseline. Jak jsem již napsal výše, baseline je to, co je obvyklé, běžné a normální pro dané prostředí, člověka, čas i příležitost.
Může se to dosti lišit prostředí od prostředí. Například baseline v malé kavárně, kde si lidé při kávě budou číst, případně pracovat na svém notebooku/tabletu, bude odlišné od baseline rockového koncertu. Zatímco v kavárně je tichá konverzace normální, na rockovém koncertě je naopak normální kratší vzdálenost mezi lidmi (tzn. nedodržování tzv. intimní zóny) a daleko hlasitější konverzace. Jakmile si ustanovíme baseline, budeme schopni následně určit i odchylky. „Odchylka je věc, která se buď stala, anebo se naopak nestala a přitom se stát měla“, jak uvádí Patrick van Horne, autor vynikající knihy Left of Bang, kterou jsem zpracoval již v tomto cyklu článků. Jedná se o věci, které upoutají naši pozornost a pomáhají nám zjistit, co se vlastně děje.
Například náhlá hlasitá konverzace v kavárně může znamenat přepadení, konflikt se servírkou ohledně ceny za kávu, anebo jsou jen hosté nahluchlí (protože se třeba právě vrátili z rockového koncertu 😉 a potřebují hovořit hlasitěji, aby se vůbec slyšeli. Je důležité zde uvést, že na základě jedné jediné odchylky není možné učinit jakýkoliv závěr.
Takže prvním krokem k tomu, abychom se v prostředí/situaci zorientovali, je ustanovit si baseline, abychom se následně mohli věnovat anomáliím. Jak je toto možné dělat „za pochodu“? Van Horne navrhuje, abychom si pokaždé, když vstoupíme do nového prostředí, v duchu sami sobě položili několik otázek.
- Otázky na baseline – Co se tu děje? Jaká je celková atmosféra tohoto prostředí? Jaká je normální činnost lidí, kterou zde mohu očekávat? Jak se většina lidí zde chová?
- Otázky na anomálie – Co či kdo něco učinil, že se celková atmosféra prostředí změnila?
Jakmile toto máme, podíváme se na specifické změny v chování…..
Zdroj: How to develop the Situational Awareness of Jason Bourne; Brett & Kate McKay; web The Art of Manliness
F.A.S.T. Defense Global metodika pro Senior Instruktory
Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301
The Gift of Fear: Survival signals that protects us from violence, Gavin de Becker, Bloomsbury Publishing PLC; New edition edition (3 July 2000); ISBN-10: 0747538352
The sports gen: Inside the science of extraordinary athletic performance – street smart; David Epstein; Current Trade; 2014; ISBN-10: 161723012X
Jarda Kolcun
