napsal: Alexander Kulanov
Podle jedné verze to bylo přesně před 94 lety, kdy ruské speciální síly dostaly novou zbraň – systém boje zblízka – Sambo, který vyvinul první ruský judista Vasilij Sergejevič Oščepkov.
Podle svědectví viceadmirála Igora Kosťukova, náčelníka Hlavního ředitelství (GRU) Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace, “se [Oščepkov] v roce 1929 podílel na vývoji instrukcí pro boj zblízka pro speciální jednotky, které se dodnes používají při výcviku vojenských zpravodajských jednotek“. Další zajímavostí je, že rok 1929 byl i posledním rokem služby Vasilije Oščepkova ve vojenské rozvědce. A právě ten strávil ve městě Novosibirsk, o kterém bude později ještě řeč.
Od jara 1927 do podzimu 1929 pracoval Vasilij Sergejevič jako tlumočník zpravodajského oddělení velitelství Sibiřského vojenského okruhu. Toto období bylo důležité nejen pro něj osobně, ale i pro celou zemi. Místní historik Sergej Slugin objevil v městských archívech mnoho zajímavých detailů z novosibirského období života Vasilije Oščepkova, které umožňují nově nahlédnout na dobu vzniku ruského bojového umění Sambo (“Samooborona bez oružija”, které se překládá jako “Sebeobrana beze zbraně”). K tomu je však třeba připomenout některé důležité detaily z historie tohoto regionu, abychom pochopili celou situaci v náležitém kontextu.
Novosibirsk na konci 20. let 20. století nebyl, mírně řečeno, zrovna nejpříjemnějším a nejbezpečnějším místem k životu. Na tehdejší dobu to bylo velké město, největší železniční uzel na Sibiři, odkud bylo snadné odjet jakýmkoli směrem. Novosibirsk nebyl ani zařazen na seznam měst, v nichž by bylo zakázáno se usídlit těm lidem, kteří si již odpykali trest ve věznicích či trestných lágrech (gulagy). Není proto divu, že zločinci, jejichž počet po občanské válce dramaticky vzrostl, si z Novosibirska udělali své hlavní město.
“Naše město má rozlohu 90,4 km čtverečních a žije v něm 150 000 obyvatel. Je hodně roztroušené, se spoustou zapadlých, temných předměstí, která jsou neosvětlená anebo v nejlepším případě osvětlená pouze mdlými petrolejovými lucernami… Město přitahuje mnoho různých vrstev obyvatelstva ze všech částí Svazu, z nichž některé jsou nepochybně napojeny na kriminální organizace“. Toto napsaly místní noviny s mírným nádechem zoufalství a také poznamenaly, že personální obsazení novosibirské policie sotva dosahuje 50 procent celosvazové normy. Za těchto extrémních podmínek se policie logicky nemohla banditům ubránit. Došlo to tak daleko, že i sami policisté, v jejichž řadách bylo i mnoho žen, někdy potřebovali ochranu. Jednotky OGPU (později známé jako NKVD) , které měly také málo personálu a byly zpočátku špatně vycvičené, byly při ostraze města jen málo nápomocné. Četní vojáci, včetně rozvědčíků, žijící ve městě trpěli častými vloupáními a pouličními přepady.
Když se do Novosibirska přestěhoval Oščepkov se svou ženou, krátce poté o ní přišel, protože zemřela na souchotiny. Aby nějak zahnal svůj žal, svůj čas zasvětil práci – propagaci jiu jitsu. A právě zde v Novosibirsku získal bohaté bojové zkušenosti při četných střetech s bandity. Bylo by samozřejmě krajně naivní myslet si, že jeden člověk, byť mistr bojových umění, dokáže sám zvrátit velmi špatnou situaci ve městě, ale přesto…
Oščepkov zprvu působil v Novosibirsku jako překladatel japonských zpráv a zachycených depeší v rámci zpravodajského oddělení velitelství Sibiřského vojenského okruhu. A také jako bývalý ilegální rezident v Japonsku (rozuměj špion) a zároveň i jako první a jediný člověk v zemi s černým páskem v judu, který získal přímo z rukou Jigoro Kano, začal Oščepkov ihned po svém příjezdu propagovat své oblíbené bojové umění, kterému se v té době říkalo různě. Nejčastěji jiu jitsu, avšak později spíše známé pod jménem Kodokan judo.
V dubnu 1927 otiskly okresní noviny “Krasnoarmejskaja zvezda” jeho článek “Japonské “Jiu-jitsu” do Rudé armády” a o půl roku později další, který blíže popisoval, o čem jiu jitsu je: “Jiu-jitsu. Umění hbitosti a pružnosti“.
Články měly obrovský úspěch, protože ruku v ruce s nimi pořádal Oščepkov pro místní strážce zákona veřejné demonstrace praktických sebeobranných dovedností. Sám nejen o jiu jitsu/judu vyprávěl, ale také předváděl své umění všem příchozím, kterých se zakrátko našlo opravdu mnoho. A není divu: “Techniky Jiu-Jitsu [v podání Oščepkova] byly ohromující svou krásnou technikou a na přítomné velmi zapůsobily. Útoky revolverem, holí, nožem, šavlí a puškou byly odráženy s mimořádnou obratností.“, jak se k nim vyjádřili místní novináři.
V prvním patře velitelství Sibiřského vojenského okruhu se nacházela Oščepkovova kancelář. Jako první na jeho výzvu se učit jujutsu zareagovali vojáci: Oščepkovova buňka při velitelství Sibiřského vojenského okruhu se rozhodla vytvořit “skupinu pro studium Jiu-Jitsu”. Brzy byly podobné skupiny “organizovány”, jak se tehdy říkalo, v klubu “Dynamo”, pro kterou dokonce vytvořili heslo “Jiu-jitsu je neviditelná zbraň čekisty“. Existovaly dokonce i speciální tréninky pouze pro zaměstnankyně a manželky pracovníků okresního velitelství. Výuka začala v 9. pluku OGPU dislokovaném v Novosibirsku, jehož vojáci se neustále podíleli na obraně města před řádícími bandity.
Později se přidaly i policejní orgány: “Na příkaz sibiřského správního oddělení [Dělnicko-rolnické milice] na Sibiři zahájily všechny policejní a vyšetřovací útvary výcvik vyšetřovatelů a milice v japonském zápase systému Jiu-Jitsu“. Především se však “Jiu-jitsu” učili agenti výzvědné služby. Ale jak jsme uvedli již dříve, o jiu jitsu mělo velká zájem i místní policie. Na všechny policejní služebny v oblasti byly rozeslány příručky o správném používání Jiu-Jitsu. V nich se psalo, že nebezpečné techniky lze použít pouze v krajním případě, tedy pouze v případě, že je přímo ohrožen život agenta nebo policisty. Je však zakázáno používat Jiu-Jitsu na opilé anebo duševně nemocné osoby.
Vasilij Oščepkov (na snímku vpravo) později školil policisty i v Moskvě na základě sibiřských zkušeností, ale nepředbíhejme.
Bandité, kteří nebyli zkušení v japonském zápase, nebyli ke svým obětem zdaleka tak šetrní, jako poté policisté ovládající jujutsu k nim. Cílem nebylo kriminálníka zlikvidovat, ale dostat jej pod kontrolu, aby mohl být pozdějí vyslechnut. A právě jiu jitsu Vasilije Sergejeviče pomohla nakonec dostat pod kontrolu špatnou situaci v Novosibirsku.
Ani ne rok a půl po svém příjezdu do Novosibirska se dokonce i sám Oščepkov dostal do kriminální kroniky místních novin. Večer 23. listopadu 1928 v samém centru města, přepadli dva bandité ozbrojení střelnými zbraněmi těhotnou ženu. Namířili na ni pistoli typu nagan a požadovali, aby si sundala kožich a klobouk, když v tom zasáhl kolemjdoucí muž. Vyrazil banditům nagan z ruky, ale zločince už zadržet nestačil – grázlové utekli. Zachránce předal zbraň policii, ale požádal, aby jeho jméno nebylo uvedeno v protokolu, a na vysvětlenou jim předložil doklady důstojníka okresního ředitelství. Policisté označili ženino jméno pouze iniciálami, a i když slíbili, že se jméno zasahujícího vojáka neobjeví v hlášení, svůj slib porušili. Díky tomu víme, že onen muž, který ženu zachránil, se jmenoval Vasilij Sergejevič Oščepkov. V hlášení strážců zákona byl dokonce jeden milý detail: paní, dojatá tím, že ji zachránil, pozvala Oščepkova k sobě domů na čaj, i proto, že se ukázalo, že oba bydleli v blízkém sousedství – na Potaninské ulici, nedaleko japonského konzulátu.
Po celé období svého života v Novosibirsku – od jara 1927 do podzimu 1929 – dělal Vasilij Oščepkov vše pro to, aby ochránil občany Novosibirska před bandity. Vycvičil vojsko, čekisty a policisty zbraněmi, které sám mistrně ovládal.
Nakonec se stalo to, co se stát muselo: všimli si ho na vyšších místech a poslali jej do Moskvy, aby i zde vyučoval a propagoval boj zblízka, ale již na celostátní úrovni. Na Sibiři na něj pak dlouho ještě vlídně vzpomínali a litovali jeho odchodu: “Byl to dobrý člověk. Škoda, že ho zlákali do Moskvy…“.
Uplynulo více jak devadesát let a dodnes zde přitom v Novosibirsku není žádná pamětní plaketa, která by vzdávala hold člověku, jenž představil jiu jitsu sovětské armádě a policii a který stál u zrodu systému, který byl později známý pod jménem Sambo. Přesto se historici snaží, aby tam tato pamětní plaketa jednou byla. Vasilij Oščepkov si to zcela jistě zaslouží.
Zdroj: Как столица Сибири стала родиной рукопашного боя
