Aplikace násilí při řešení konfliktů 3

Třetí strana, která slouží jako mediátor při deeskalaci konfliktu, je složena jak z příbuzných a přátel, tak i z úplně cizích lidí či dokonce návštěvníků, kteří zrovna ve vesnici pobývají. Jaká je jejich role? Než si tuto otázku zodpovíme, pojďme se nejdříve podívat na vývoj konfliktu.

Ten začíná nespokojeností, nesouladem s tím, co jsme chtěli, či očekávali. Pokud se včas nepodchytí a nevyřeší, nespokojenost eskaluje až do fyzického boje jednotlivce, skupiny a pak i války celé vesnice/kmene.

 Způsoby prevence/řešení konfliktu

Rozeznáváme celkem tři způsoby, jak toto včas řešit:

• Prevence – udělat vše proto, aby nespokojenost nepřerostla ve fyzický konflikt. V oblasti sebeobrany tak máme tzv. situační povědomí, případně verbální komunikaci, jejímž cílem je de-eskalovat konflikt, aby nedošlo k fyzickému boji (rvačce).
• Řešení – udělat vše pro co nejvčasnější vyřešení konfliktu tak, aby již dále neeskaloval. Pokud se již nějaká újma stala, pak se celá vesnice podílí na tom, aby se konflikt vyřešil k oboustranné plné spokojenosti. Nejde tu tak o to, aby se určil viník a oběť, ale aby se spor vyřešil.
• Izolace – pokud se nedaří konflikt uspokojivě vyřešit, dojde k jeho izolaci, aby se jednak dále nerozšířil na další členy skupiny a jednak se izolují ty záležitosti, které (zatím) vyřešit nelze. Izolace, k níž dochází jen zřídka, tak může znamenat fyzický souboj pouze přímých účastníků s tím, že výsledek budou následně všichni respektovat. Ale znovu zdůrazňuji, jedná se vždy o velice krajní a vzácně využívané řešení sporu, protože zranění či úmrtí člena skupiny znamená oslabení skupiny a to samozřejmě skupina nechce.

Role třetí strany je tak umožnit přechod z destruktivního řešení do konstruktivního. Třetí strana je zprostředkovatelem, učitelem i jakýmsi „budovatelem mostů“, aby již nedocházelo k podobným “nedorozuměním“.

A pokud je třetí strana zároveň i někdo z příbuzenstva, utužuje to vzájemný vztah. Avšak stále je nutné mít na paměti, že nikdo se během řešení sporu nesnaží zaujmout stranu, ale najít řešení sporu.

Funkce třetí strany

Třetí strana má při hledání řešení hned několik funkcí:

• Mediátor – pomáhá komunikovat mezi účastněnými stranami.
• Arbitr – snaží se nalézt oboustranně výhodné řešení.
• Ekvalizér – snaží se tlumit přílišné emoce a udržet diskusi ve věcné rovině
• Léčitel – cílem je napravit poškozené vztahy, aby byly opět jako dříve.

Zvláště poslední role je velmi důležitá, protože tito lidé spolu/vedle sebe budou dále žít. A pokud by zůstaly nějaké nedořešené otázky, mohou časem opět přerůst do konfliktu.

F.A.S.T. přístup

Podobný přístup používáme v systému FAST během našich dětských kurzů prevence šikany, kde žákům vysvětlujeme, že udeřit spolužáka do nosu či kopnout jej mezi nohy je sice jednoduché, ale zároveň i velmi hloupé, protože s tímto spolužákem budou sdílet třídu ještě několik dalších let. Zlomený nos nebo pohmožděná varlata vyvolají zcela logicky reakci rodičů, kteří svého syna následně přihlásí na nějaký (nesmyslně a nepřiměřeně brutální) kurz sebeobrany a příště se role obrátí. Takto se spirála násilí začne vytáčet čím dál rychleji a výsledkem budou další zranění.

V rámci systému FAST se děti učí udělat vše proto, aby k fyzické obraně vůbec nedošlo, takže se učí rozeznat první příznaky šikany (jde o jistou podobu situačního povědomí) a včas používat i účinnou slovní sebeobranu. Proto se děti v rámci seminářů FAST, ale i v našem roztockém klubu jujutsu učí několik kroků předtím, než by přistoupily k fyzickému řešení konfliktu:

1. Pokud ti někdo dělá něco, co se ti nelíbí, řekni mu to dostatečně nahlas, aby to slyšeli i ostatní.
2. Pokud to nepomůže, řekni to rodičům a paní učitelce (zapojení třetí strany)
3. Pokud ani toto nepomůže, řekni to rodičům a paní ředitelce (dtto + zajištění dostatek alibi v případě, že dojde k poslednímu kroku)
4. Pokud ani toto nepomůže, braň se. Dostaň útočníka pod kontrolu a vyjednej s ním mír.

Jak jsem napsal výše, fyzický konflikt je až velmi velmi velmi poslední možností řešení konfliktu.

A pokud se nedaří urovnat spor?

Vraťme se zpět k našim domorodým kmenům a jejich způsobu řešení konfliktů. Samozřejmě, že jsou (vzácné) situace, kdy se spor urovnat nepodaří (viz třetí způsob řešení konfliktu popsaný výše – izolace). V tom případě nechají konflikt kontrolovaně rozvinout do poslední, fyzické fáze. Například se domluví, že se konflikt vyřeší tím, že se dva hlavní aktéři porvou, ale povolen je pouze neozbrojený boj, aby se minimalizovalo riziko zbytečného zranění (jedovaté šípy a další zbraně jsou již schované hluboko v džungli). Tím konflikt izolují a zároveň umožní agresi v kontrolovaném prostředí. V tom případě hraje třetí strana následující role (všechny níže uvedené role může samozřejmě zastávat i jeden člověk):

• Svědek – jeho úkolem je dosvědčit, že takto se strany dohodly a vyřešení je finální, ať již dopadne jakkoliv.
• Rozhodčí – po celou dobu dohlíží na dodržování dohodnutých podmínek.
• „Peace keeper“ – jeho úkolem je ukončit souboj v okamžiku, kdy je již jasná převaha, aby nedošlo ke zbytečným zraněním.

Pokud bychom se tedy opět podívali na srovnání se propracovaným systémem západního řešení konfliktů – soudnictvím, pak „výsledná čísla jasně ukazují ve prospěch lovců a sběračů, kteří se snaží za každou cenu držet množství mrtvých na minimum. To je v přímém kontrastu s počtem zabitých a vězněných členů „naší skupiny“, říká antropolog Richard Lee, který se zabývá studiem afrického kmene !Kung. Klíčové je právě zapojení třetí strany, která nemá za úkol rozsoudit, ale nalézt oboustranně přijatelné řešení. Nomádské kmeny lovců a sběračů kladou na první místo spolupráci a jakýkoliv boj považují za selhání jednotlivce i skupiny.

BATNA

A jakkoliv je konflikt vážný, vždy tu je nabídnuta možnost vycouvat se ctí tak, aby se vztahy opět napravily (mimochodem jedno z pěti pravidel efektivní verbální FAST komunikace – nabídnout agresorovi možnost zachovat si tvář, pokud se rozhodne vycouvat z konfliktu). Odborně se tomu říká BATNA (Best Alternative To a Negotiated Agreement), což se dá volně přeložit jako „nejlepší vyjednaná možnost“.

Tito lidé chápou, že pokud je vůle, pak je pro všechny jídla dost. A pokud se přeci jen jídla nedostává, tito lidé také vědí, že sousední kmen, který měl více štěstí, jim pomůže. Protože příští rok se může karta obrátit a pak to mohou být oni, kdo budou potřebovat pomoc. Spolupráce je klíč ke spokojenému životu. Navíc tito lidé chápou, že když se z jakéhokoliv důvodu nedokážou dohodnout, mají pořád ještě šanci odejít jinam a opět tak zabránit nesmyslnému boji, která by oslabila skupinu. Ta by pak nebyla schopná ulovit dostatek potravy a lidé by zahynuli hladem. A i kdyby skupina věděla, že je dostatečně silná, aby případnou válku vyhrála, vždy je tu nebezpečí odvety, které pak již může přijít kdykoliv a opět znamená zbytečné zvýšené výdaje na ostrahu kmene.

Když o tomto hovořili s lovcem kmene !Kung, ten jim odvětil: “já chci lovit antilopy kudu, gemsbok a eland (druhy antilop). Lovit člověka vás zabije. Proč bych měl lovit jiného člověka, když mi to může kdykoliv vrátit?“

Je důležité si uvědomit, že násilí není vrozené, je to volba, reakce na vnější podnět. Jedna z mnoha reakcí, kterou můžeme využít. Samozřejmě to neznamená, že v případě, že se rozhodneme zřeknout násilí, budeme žít všichni v míru a lásce. Vždy budou (bohužel na světě) lidé, kteří nerozumí neverbálním náznakům, či verbální komunikaci. Jediným způsobem, jak se s nimi domluvíte, je ukázat jim, že v případě potřeby nemáte problém použít i řeč, na kterou jsou zvyklí oni, tedy porvat se. Kdysi mi k tomu jeden japonský mistr řekl „Jardo, pokud už musíš někoho bít, nechť je to bez nenávisti v srdci. Když už jej musíš bít, pak k tomu přistupuj jako k jiné formě komunikace, k jakési formě vzdělávání onoho člověka, aby věděl, že tento způsob komunikace nemáš problém použít, ale raději bys preferoval jiný. Jedině tak si uchováš čisté srdce bojovníka a nestane se z tebe rváč.“

Je nutné si uvědomit, že každé fyzické řešení konfliktu ovlivní nejen agresora, ale i nás a často i naše blízké. O využití násilí jako prostředku řešení konfliktů máme velmi romantizované a často i zcela mylné informace. Použít násilí skutečně znamená použít temnou stránku své duše, kterou máme každý (stačí se podívat na zvěrstva, která lidé páchají ve válečných konfliktech (Rwanda, či Bosna jsou smutným příkladem). Jakkoliv termín „temná stránka duše“ zní básnicky, je velmi výstižná, protože každý takový konflikt vám doslova ušpiní duši….lépe to asi napsat nelze….Doporučuji shlédnout film Vendeta v hlavní roli s Ondřejem Vetchým. Zvláště se zaměřte na scénu se psem a více již prozrazovat nebudu.

Jeden starý lovec malajského kmene Semai kdysi řekl „konflikt je vytvořen lidskou bytostí a proto bychom měli být schopni jej i kontrolovat.“

Doslov

Jak jsem studoval tyto informace, skoro se mi až nechce věřit jak tyto „primitivní“ kmeny dokážou tak racionálně a smysluplně uvažovat a naopak jak hloupě a krátkozrace se naše „civilizovaná“ společnost chová. Je to asi proto, že válka a boj je pro ně tak blízký a autentický…na rozdíl od nás. Nikoliv zprostředkovaný a romantizovaný ve filmech, knihách, či vyprávěních, ale často zažitý na vlastní kůži. Tito lidé chápou, že každý konflikt s sebou přináší riziko zranění a to znamená buď smrt, zmrzačení, anebo neschopnost ulovit potravu pro svou rodinu. Proto udělají vše proto, aby se boji vyhnuli. Krátce řečeno, v drtivé většině případů konfliktů nestojí za to, abychom ohrozili sebe a potažmo i svou rodinu. Proto bychom měli upřednostňovat spíše kontrolu situace a protivníka než jeho likvidaci….v našem vlastním zájmu. Přemýšlejte o tom všem, až vám zase bude nějaký „instruktor“ ukazovat smrtící/likvidační techniky….

KONEC