Původ technických stupňů v bojových uměních 8 – Technické stupně

napsal: Radek Ruml, zakladatel školy SENSHI RYU – JIU JITSU

V dnešním předposledním článku se budeme bavit o technických stupních se zaměřením na jejich počet a to, že jsou označením hodnosti studentů bojových umění. Podíváme si i některé tradované příběhy a trochu si na ně posvítíme. Nakonec naťukneme i samotné udělování technických stupňů.

Cokoliv, co jeden člověk vymyslí a ujme se, to druhý změní, aby to přizpůsobil svým potřebám. Změna je ostatně jediná životní jistota. Tedy každý systém se mění podle lidí, doby a potřeby. Jak bylo nastíněno v kapitole o licencích, které byly předchůdcem systému kyu/dan, i tento systém se postupně vyvíjel a měnil.

V této kapitole se budu věnovat hlavně Kodokanu, jakožto místu, z kterého vzešel systém technických stupňů, který byl následně zcela přejímán nebo byl různě upravován. Pokud by měla, tato kapitola dopodrobna pojednávat o všech dnes užívaných systémech technických stupňů, vydalo by to na knihu. Protože neexistuje žádné omezení pro jakoukoliv změnu v tomto systému, lze se dnes setkat se spoustou různých variací.

Když Jigoro Kano zavedl systém kyu/dan odvozený z deskové hry GO, určitě musel přemýšlet nad tím, kolik žákovských a kolik mistrovských stupňů zavést v jeho škole Kodokan. V deskové hře go je 30. kyu, 7 nižších danů a 9 vyšších danů. Kano začal patrně s 5. stupni kyu, s tím že bledě modrý pás byl určen pro začátečníka, který teoreticky neměl žádný stupeň. Časem se i začátečnické bílé obi začalo brát jako stupeň, tím se patrně počet kyu ustálil na čísle šest. Dnes se 6. kyu v některých školách jiu jitsu řeší například tak, že se na něj neskládají zkoušky a je uděleno mistrem školy po určité době, nebo před zkouškami na 5. kyu. Jinde se zkoušky na 6. kyu dělají. Dnes máme obvykle 10 – 6 stupňů kyu a 10 stupňů dan.

V systému povýšení Judo, jak jej původně dokončil Kanó kolem roku 1926, teoreticky neexistovala žádná maximální hodnost dan a judista s 10. danem (a vyšším) by normálně nosil červený pás, ale dle dostupných zdrojů také mohl nosit bílý pás (stejné barvy jako nejnižší hodnost kyu), nebo černý pás. Protože však nejvyšší hodnost dan dosažená v Judu pro žijícího člověka, nebo udělená posmrtně, zůstává 10. dan, jakákoli hodnost v Judo vyšší než 10. dan, je nyní považována za čistě teoretickou možnost a jakékoliv diskuze mají pouze vyjádřit to, že není žádná konečná hranice. Její definitivní určení by bylo v rozporu s filozofií cesty bojovníka a takto se i vyjadřoval stran tohoto témat samotný Kanó, jak si vysvětlíme dále.

Jigoro Kanó za svého života udělil tři 10. dany, první posmrtně svému příteli a studentu Yoshitsugu Yamashitovi (1865–1935), další dva v roce 1937 žijícím judokům. ² Po smrti Kana v roce 1943 jeho synovec a prezident Kodokanu rozhodl, že maximální dosažitelný dan bude 10. dan. Celkově Kodokan udělil za svou historii pouze patnáct 10. danů! ¹

Kodokan ve své 140 leté historii udělil hodnost 8. dan pouze 4 krát ne Japonci, což poskytuje docela realistický pohled na to, jak Japonci berou znalosti a možnost získání vysoké hodnosti v Judo u obyvatel západu. ³

Seznam držitelů 10. danu Kodokan Judo.

LEGENDY OHLEDNĚ TECHNICKÉHO STUPNĚ JIGORA KANA

Občas lze narazit na tvrzení, že Jigoro Kano měl 11. dan a proto nikdy neudělil vyšší než 10 dan. Také se lze dočíst, že byl údajně symbolicky po smrti svým synovcem Jiro Nangem oceněn 12. danem, který byl reprezentovaný širokým bílým pásem. Filozoficky to má znamenat, že poté, co se Kanó vše naučil a dokonce vše vymyslel, bylo nutné se vše znovu naučit.

V některých verzích toho příběhu, to byl japonský císař, který mu ho udělil. Tento příběh můžete najít například v „The way of Judo“ od Johna Stevense, strana 110.

Ale to je ve skutečnosti legenda. Dohledal jsem, že byl položen přímý dotaz Naoki Muratovi (tehdy 7. dan Judo), kurátoru muzea Kodokan Judo, který na dotaz, jak je to s 12. danem pro Kana sdělil následující: 

1. Kanó nebyl držitelem danu, protože byl mistrem, který dovolil svým studentům získávat stupně dan. Nikdo mu nemohl dát stupeň dan, protože byl zakladatelem Kodokan Judo. Je tedy jasné že Kano neměl v Judo žádnou hodnost dan. To on zavedl systém kyu/dan do Juda, aby seřadil své studenty. Kano sám stál mimo tento systém. ³

Je zřejmé, proč se méně zasvěcení domnívají, že Kano měl nejvyšší dan. Říkají si, musí být nad slunce jasné, že když je nevyšší udělený dan v historii Kodokanu 10. dan, pak on musel mít 11. dan. Zasvěcenému naopak dává logiku to, že on sám stál mimo tento systém, protože byl jeho tvůrcem, jakož i tvůrcem své školy jiu jitsu, která za jeho života dobyla svět.

Podle historické literatury Shihan Kanó zmínil, že neexistuje žádná horní hranice stupně dan. Jako pedagog z povolání Kano věřil, že učení jednotlivce by nemělo skončit, a proto by neměl být omezen počet dan hodností. Tato otázka byla položena Kodokanu a zveřejněna v přeložené verzi časopisu Judo Kodokan z listopadu 1963, číslo 3, strana 2573, kde je položena otázka „Existují skutečně 11. a 12. dany?“. Odpověď je ne, ale Kodokan zároveň dodává, že jde o teoretické hodnosti, které nebyly nikdy uděleny, a že klasická hierarchie končí na 10. danu. Nicméně protože neexistuje žádný limit pro úroveň znalostí, které lze získat zlepšením, neexistuje žádný limit pro stupeň, který lze získat jako odměnu. Pokud někdo dosáhne stupně nad 10. dan, není důvod mu odmítat udělit 11. dan. Oficiální odpověď ale končí slovy: “Jsme ale na poli teorie a Kodokan v tuto chvíli nepočítá s nominací do těchto stupňů.” ³

Příběhy o specifické hodnosti danu pro Kana, jako je 12. dan a široký bílý pás, se obvykle nacházejí v knihách napsaných západními autory, bez jakéhokoli odkazu, kteří nikdy nekonzultovali žádný primární zdroj a kteří si jen navzájem okopírovali, co slyšeli z doslechu. Zdá se však, že v japonském textu jedné knihy existuje jeden bizarní precedens. Jde o verzi knihy „Illustrated Kodokan Judo“ z roku 1956, která obsahuje odkaz přesně na tento problém. Vzhledem k tomu, že tento text byl publikován v různých západních jazycích, jako je angličtina a francouzština, je pravděpodobné, že právě tento text je odpovědný za vytvoření dojmu reálné existence 11. a 12. danu a širokého bílého pásu. ³

Podařilo se mi dohledat původní Kanův text k popisu technických stupňů 10. dan a vyšších z jeho původní knihy (Kanó Jigorō. Jūdō kyōhon jōkan, 1931) kde se uvádí:

„十段 以上を紅色とし、その以外は白色とする“ ⁸…což MŮŽE znamenat, ale také nemusí (problém tkví u japonského překladu v kontextu k významu textu): „Někdo s hodností 10. danu nebo vyšší, kromě červené barvy, může také používat bílou barvu.”

Nic ale nenasvědčuje tomu, že by tento bílý pás měl mít dvojnásobnou šířku. To však neznamená, že to není pravda. Znamená to pouze, že v tomto jeho textu žádný takový údaj není.  Tento text připouští existenci vyššího stupně jak 10. dan a také říká, že nositel 10. danu může nosit krom červeného i bílé obi. Je tedy zřejmé, že Kanó svými vlastními slovy hovořil o hodnostech 10. danu A VYŠŠÍCH. Zda, tyto vyšší hodnosti budou někdy existovat, je věcí teoretického výkladu, protože sám Kodokan je formálně zrušil v roce 1943, kdy také rozhodl, že nikomu nikdy nebude udělen titul Shihan v Judo. ⁷ Titulem Shihan se mezi Judoky myslí vždy a pouze Jigoro Kanó.

Samotný Kanó nosil černý pás, ale údajně existuje fotografie z letní školy, kde má Kanó bílý pás. Těžko říci, zda to byl rozmar, úmysl, nebo prostě Kano jen zapomněl svůj pás doma. J

A nebyl by to český národ, pokud by nedokázal i tuto zamotanou informaci ještě více zamotat. V knize Základy Judo od Adolfa A. Lebedy z roku 1960 se píše, že stupňů dan je v Judo dokonce 13!

Základy Judo – Adolf A. Lebeda 1960

JINÝ SYSTÉM TECHNICKÝCH STUPŇŮ PRO DĚTI

Většina organizací více, či méně respektuje systém šesti stupňů kyu a deset danů, tak jak ho v roce 1943 nastavil Kodokan. Nicméně výchova dětí od útlého věku si vyžádala potřebu zavést další stupně nebo mezistupně. Lze se tak setkat často se systémem deseti stupni kyu pro žáky a deseti stupni dan pro mistry. Příklad je uvedeným na obrázku. ¹

Jedno z nejčastějších rozdělení stupňů kyu, využívané zejména u dětí.

Stačí si do vyhledávače zadat „rank in judo“ a vyskočí vám stránka, kde si můžete prohlédnout různé variace těchto stupňů. V zásadě jde ale vždy o úpravy počtu základních šesti kyu. Počet deseti danů jako dosažitelné maximum je obecně dodržován, i když se dají nalézt výjimky.

Nejvyšší mistr Bok Man Kim – jediný 11. dan Taekwondo na světě.

NEJVYŠŠÍ TECHNICKÉ STUPNĚ

9. a 10. dan jsou ve světě bojových umění považovány za téměř nedosažitelnou metu. Pro mistra v bojových uměních je to podobné, jako pro kosmonauta dostat se do vesmíru, protože pak se stanete opravdovou legendou. Jak vzácné je u Japonců udělení 10. danu, nám naznačuje to, že Kodokan udělil jen 15 lidem 10. dan za celou svou existenci!

Dnes po světě existují stovky jiných federací a svazů, které existují i proto, že se tito lidé nechtějí a nemusí řídit pravidly např. Kodokanu, což jim umožňuje udělovat 10. dan i lidem pod 50 let, bez zásluh, nebo dovedností. Zkrátka 10. danů jsou dnes po světě stovky, ale jejich hodnota bývá občas diskutabilní.

ZKOUŠKY NA TECHNICKÉ STUPNĚ

Ještě něco málo ke zkouškám na technické stupně dan. Dnes již prakticky každá federace, svaz nebo škola má svá pravidla pro vykonávání zkoušek na technické stupně dan. V Jiu jitsu obvykle končí zkoušky 5. danem a od něj jsou další stupně udělovány za vše co pro dané umění, školu a zejména studenty konkrétní mistr dělá – teoreticky. Český svaz Juda dělá zkoušky do 7. danu, i když ve zkouškových požadavcích mají zkoušky jen do 6. danu. Ve sportovním Judo jsou, pokud vím, dvě cesty jak získat technický stupeň. Jedna vede skrze úspěchy v soutěžích a druhá skládáním zkoušek. V dnešní době u velkých organizací jako je např. ČSJu hraje i velkou roli vaše činnost, jakožto činovníka svazu. Chcete-li jít na 4. dan, pak musíte např. 10 let být činovníkem v českém svazu Judo.

PODMÍNKY PRO POVOLENÍ ZKOUŠKY NA TECHNICKÉ STUPNĚ I – VII. DAN ČSJu

Schváleno Plénem ČSJu dne 29.1.2023

• povolení na zkoušku I. Dan rozhoduje příslušný KSJu na základě doporučení klubu.
• povolení na zkoušku II. a III. Dan rozhoduje komise kolegia danů na základě doporučení příslušného KSJu. 
• povolení na zkoušku na IV. až VII. Dan rozhoduje VV ČSJu za předpokladu splnění požadovaných kritérií.
• VV ČSJu si vyhrazuje právo od zkoušky upustit a technický stupeň udělit (čestný Dan) za předpokladu splnění požadovaných kritérií.
• Udělení VIII. Danu a vyššího je v kompetenci EJU a IJF. ČSJu nemá kompetence o těchto stupních rozhodovat, může pouze EJU/IJF udělení navrhnout/doporučit. ⁶

V Taekwondo ITF, pod Českým svazem Taekwon-do, se dělají zkoušky až na 7. dan.

Obvykle má každá organizace různě stanovené požadavky pro připuštění ke zkouškám, jako počet let od posledního stupně, počet odučených let, počet absolvovaných seminářů a školení, sepsání teoretických prací, počet účastí na soutěžích atd.

Uznávání technických stupňů udělené jinou organizací je kapitola sama o sobě. Například IJF má problém obecně uznávat zkoušky z jiných federací – svazů, dokonce i zkoušky vykonané v Kodokanu, zatímco Kodokan je za určitých podmínek uznat může. Jak jsem již uvedl na začátku této série, technické stupně jsou hodnostním označením a součástí velkých federací, čítajících desítky tisíc členů je i výrazná vnitřní politika, kdy si vedoucí orgány hlídají, komu bude udělen vyšší stupeň dan.

První evropská osnova pro klasifikaci zkoušek byla patrně vytvořena Gunji Koizumim v jeho škole Budokwai v Londýně. V roce 1948 nechal Koizumi vyrobit hodnotící karty pro zkoušené studenty. Koizumi trval na tom, aby v jeho škole jiu jitsu, všichni uchazeči na stupeň 1. dan, dělali NAGE NO KATU. A zároveň ustanovil hodnotící komisi 6 osob, ve které byl Koizumi a např. i jeho žák-mistr Trevor Leggett. ⁹

Ještě krátká zmínka o ženách a technických stupních. Ženy byly z pohledu Kodokanu diskriminovány, jak z pohledu technických dovedností, tak možností zápasu – soutěží. Velmi dlouho nesměli ženy zápasit ani v Kodokanu, ani v jiných federacích. To by však byla kapitola sama pro sebe. Teprve roku 1933 se Katsuko Kosaku stala první ženou, které byl udělen 1. dan Kodokan Judo. ¹⁰ Do roku 1972, kdy byly vydány první 6. dany pro ženy a systém nahlížení na ženy se změnil, mohly ženy mít maximálně 5. dan Judo. Když dvě první ženy získaly 8. dan (Fukuda a Niboshi v roce 1995), pás pro ně byl červený a ne červeno-bílý jaký by měl být. To se však později změnilo, aby byly splněny zákonné požadavky a vymýceny rozdíly, které by potenciálně mohly být považovány za diskriminační. Když se tedy Katsuko Umezu v roce 2006 stala třetí ženskou držitelkou 8. danu, pás pro ni byl červeno-bílý přesně jako u mužů, s jediným rozdílem, v horizontálním bílém pruhu, který je v Kodokanu na ženských pásech. ³

ZÁVĚR

Je rozumné pochopit, co celý systém technických stupňů znamená, co nabízí a jaké jsou jeho možnosti. Jigoro Kano jakožto pedagog, vytvořil systém technických stupňů a chtěl, aby sloužil k rozvoji studentů bojových umění. Je nepodstatné jestli má organizace, nebo škola 12. kyu a 10. danů, nebo 5. kyu a 5. danů. Zásadní je uchopení přístupu a výuky způsobem, který rozvíjí osobnost bojovníka. Systém má sloužit uživateli, nikoliv uživatel systému. Věřím, že by mi Shihan Kanó dal za pravdu.

Žádná dogmata neexistovala a to ani u Japonců. To je často přebíraná a velmi mylná teze. Prokazatelně existovaly školy, kde jste menkyo licenci dostali po 40 letech a jiné, kde jste ji dostali po 3 letech. Osobně se často setkávám s problémem snahy srovnávat nesrovnatelné. Samotné Kodokan Judo je obsahem jiné než Kyokushin karate, nebo evropské jiu jitsu, žijeme v evropské sociální společnosti s je jiná doba. Je tedy logické, že jinde potřebují 8. kyu a jinde jen 5 kyu. V Japonsku existovaly v době přejímání systému kyu/dan i jiné systémy hodností systémy. Pokud by byl Kanův systém z pohledu Japonců perfektní a všem vyhovující, proč si vytvářely jiné hodnostní systémy?

To samé platí o provádění zkoušek na stupně kyu/dan. Žádná škola, ani učitel nebude mít identické požadavky a jsou systémy, kde se i žákovské stupně udělují. Proč ne, jen je potřeba celý systém tréninku nastavit, aby splňoval účel. 

Nikde jsem se nesetkal s tím, že je zákonem nařízené dělat zkoušky např. jen do 5. danu a pak už se není co učit, nebo není nutné prokazovat, že se nikam mistr posouvá a učí novému. Tohle přece neodpovídá koncepci nekončící cesty. Z mého pohledu by šlo dělat zkoušky i do 8. – 9. danu, pokud má daná organizace dobře nastavený koncept zkušebních požadavků.

Příklad: Je vám 50 let a udělal jste zkoušky na 5. dan. 100% víte, kolik toho ještě nevíte, nebo neumíte. Cvičit jste začal v 15 letech, zmáhá vás věk, zdravotní problémy a trenéra děláte 20 let. Jakou budete mít motivaci k dalšímu cvičení? A to jste dle oficiálního systému teprve v půlce.

Neříkám, že hnát se za zkouškami a stupni je to oč tu běží, ale proč dále cvičit, když dle zkušebních požadavků v systému organizace už vše umím.

Obojí způsob získávání technických stupňů, jak systém zkoušek, tak udělování lze využít kladně, jakož i zneužít. Zkoušky lze dělat za zavřenými dveřmi, na oko a udělení stupně si lze koupit nebo domluvit s kamarádem.

Dalším prvkem nepochopení smyslu systému technických stupňů jsou často nesmyslné věkové, nebo časové hranice pro zkoušky. Udělování danu 15 letým dětem je na pováženou, stejně jako požadavky, že 8. dan můžete mít např. v 70 letech atd. Udělení 10. danu posmrtně je hezké gesto ALE!

Malý příklad: Pepa a Karel ve 40 letech získají 4. Dan Karate. Podle regulí svazu můžou jít na zkoušky na 5. dan až za 7 let. Pepa těch 7 let vede vlastní oddíl, navštěvuje semináře, učí se rozvíjí se. Karel si dá 5 let pauzu od cvičení a ve 45 začne opět znovu chodit na tréninky. Pepa musí měsíc před zkouškami jít na operaci se srdcem. Karel jde na zkoušky a udělá je. Pepu v době zkoušek ukládají do hrobu.

Hodnotícím faktorem kvalit by měla být dřina a studium. Nikoliv regule svazu, nebo slepé následování systému, který nastavil Kanó před 100 lety.

Jako konsenzus vidím např. zkoušky do 8. danu s tím, že např. od 5. danu se přihlíží k faktorům přínosu osoby pro komunitu.

Možná vám přijde, že jsem tímto závěrem cíleně podkopal hodnoty systému technických stupňů a zbořil tak dogmaticky nastavené hranice. Věřím, že je jedno, jaký systém je nastaven, zásadní je poctivost a pochopení, že snaha o zdokonalení a naučení se novým znalostem končí až smrtí. Že i stařec je k poučení dostatečně mlád nebo že zkoušky jsou kameny na cestě bojovníka, které můžeme využit k postavení hradu, nebo zakopnutí.

Co říci závěrem, snad jen to, že ti s vysokými hodnostmi v bojových uměních, by měli jejich držitelé vždy najít vhodné způsoby, jak přinést něco nazpět jejich komunitám a společnosti jako celku.

KONEC

(¹https://en.wikipedia.org/wiki/Rank_in_judo)

(²Zdrojhttps://en.wikipedia.org/wiki/List_of_judoka)

(³https://www.reddit.com/r/judo/comments/3345nv/judo_myths_debunked_part_1_kanos_rank/)

(⁴Zdroj: http://www.sakura-jujitsu.cz/clanky/detail/obi-a-jeho-vyznam-v-bujutsu/)

(⁶Zdroj: https://www.czechjudo.org)

(⁷Zdroj: https://judo.forumotion.com/t626p15-red-belt-with-white-squares)

(⁸Zdroj: Kanó Jigorō. Jūdō kyōhon jōkan (柔道教範 上潘) [Učebnice džūdō]. Tōkyō: Shushiki Kaisha; 1931, str. 10-11. v japonštině)

(⁹Zdroj: https://www.researchgate.net/profile/Mike-Callan-2/publication/299604160_History_of_the_Grading_System/links/57028fd808aedbac126f38cf/History-of-the-Grading-System.pdf)

(¹⁰Zdroj: https://www.researchgate.net/publication/299604160_History_of_the_Grading_System)

Series Navigation

<< Původ technických stupňů v bojových uměních 7 – Aka obi (červené obi)Původ technických stupňů v bojových uměních 9 – Mýty o obi >>