Slova jako je stres, andrenalin, endorfin, apod. jsou pravděpodobně známé všem. Ale jakou vlastně v našem těle mají úlohu a proč je potřebujeme? To se dočtete v tomto článku.
Nejdříve si povíme něco o stresu v souvislosti se sebeobranou a fyzickým zatížením. Poté si shrneme poznatky týkající se projevů stresu na lidské tělo a poté se již podíváme na procesy v těle, které s tímto tématem souvisí. Naše krátké povídání zakončíme výčtem těch nejdůležitějších hormonů, které tělo v souvislosti se stresem začne vylučovat.
Historie stresu
Než začneme hovořit o samotných hormonech, nejdříve si pojďme říci pár slov o stresu. Slovo samotné pochází z latinského „stringere“, což znamená „natahovat, napínat, těžce táhnout“. Poprvé se tento pojem v tisku objevil v roce 1932, kdy jej vydefinoval americký psycholog Walter Cannon. Musím říci, že osobně slovo stres nepoužívám rád, protože je v současnosti již tolik nadužívané, že cokoliv, co souvisí se stresem, už předem lidi nudí jako něco, co „přeci už dávno znají“. Raději místo toho používám maličko odlišnější pojem – psychická / fyzická zátěž (PFZ), který však dle mého názoru daleko výstižněji popisuje o čem zde nyní budeme hovořit.
O projevech stresu v boji, které podrobně rozpracovala americká armáda, jsem psal již zde. V rámci tohoto článku budeme rozebírat pouze zatížení organismu člověka související se sebeobranou či fyzickým zatížením. V této oblasti je proto nutné zmínit několik jmen, které se na výzkumu PFZ na lidské tělo podíleli – Dave Grossman, Bruce Siddle či Michael Lardon. Všichni zkoumali a následně i popsali, co přesně se v lidském těle děje v okamžiku, kdy se dostane nad adaptabilní úroveň PFZ. Nejen jejich poznatky do praxe (a svých systémů sebeobrany) aplikovali odborníci jako je Bill Kipp, Tony Blauer, Andy Normann či Scott Sonnon, kteří vytvořili systémy sebeobrany založené na instinktivních reakcích (FAST Defense, SPEAR, Defence Lab), případně kondiční systémy zaměřené na zvyšování odolnosti vůči fyzickému zatížení (TacFit, Primal Stress).
Reakce člověka na PFZ
Každý z výše jmenovaných kapacit použili maličko jinou metodu aplikace, nicméně principy jsou fakticky totožné – pravidelné a stupňující se zatížení člověka, přiměřené každému jednotlivému člověku, zabezpečí, že jeho odolnost vůči PFZ se bude zvyšovat (metoda tzv. „očkování stresem“). O těchto metodách jsem psal již v jiných článcích zde na portálu Bojovky.info a proto se nyní již podíváme o krok zpět na samotné reakce člověka, jež je pod intenzivním PFZ. V zásadě zde rozeznáváme dvě hlavní kategorie, dle toho, jestli dochází k zatížení psychickému, kde hovoříme o instinktivních reakcích typu ustrnutí, útěk a boj (Fight – Flight – Freeze), anebo k zatížení fyzickému, kde hovoříme o tzv. SAPS efektu (Sympathetically Aroused Primal Structure), což volně přeloženo znamená „primární struktura těla zaktivovaná sympatickým nervovým systémem“. Jak se tedy SAPS efekt projeví? Díky SAPS efektu dojde ke kontrakci svalů podél přední linie těla. Zjednodušeně řečeno se začnete předklánět. Tento typ reflexu je znázorněn vytrčenými rameny, vtáhlým hrudníkem a vytrčenou bradou. Jde o ochranný reflex, kterým všichni obratlovci znázorňují strach, napětí, či trvající stres případně jakoukoliv jinou negativitu. Tuto reakci těla mohou spustit hlasité zvuky, náhlé překvapení, ale i emoční poruchy. Čím intenzivněji se pak dostáváme do fyzického zatížení, na který jíž nejsme schopni se adaptovat, tím více pak začínáme instinktivně zaujímat tzv. embryonální polohu, což je finální poloha výše zmíněného SAPS efektu.
Intenzity PFZ
Hovoříme-li o intenzitě PFZ, pak zde rozeznáváme několik úrovní:
- Hypostres – Pokud bychom se pohybovali pouze na úrovni hypostresu, pak bychom dříve či později zemřeli. Právě stres je fakticky důvodem, že jsme dokázali zvládnout všechny evoluční nástrahy a vyvinuli se ve tvora, který se považuje za nejvyšší formu života. Ke svému životu potřebujeme impulzy / stresory, se kterými se musíme vypořádat. A to se týká jak impulzů psychických, tak i fyzických. Právě to nás fakticky posouvá nejen fyzicky, ale i duševně a duchovně vpřed.
- Eustres – Tato úroveň je vcelku nově definovaná a úzce souvisí se změnami ve světě – globalizace, rozvoj technologií umožňující nám hovořit s člověkem na druhé straně planety, číst si zprávy z New Yorku, ale také být zaplaven reklamou na každém kroku. Jde tedy fakticky o “stav obvyklý”. Je to úroveň stresu, kterou zažívá každý z nás a nenechává na nás (prakticky) žádné známky.
- Hyperstres – Tento stres lidé většinou zažívají v době, kdy mají “den blbec”. Špatně se vyspí, hned po ránu se pohádají se svým partnerem, cestou do práce píchnou takže v deštivém počasí musí vyměnit pneumatiku, v práci dostanou nejdříve sodu od zákazníka, aby následně byli pozváni na kobereček k šéfovi. Zkrátka “den blbec”. Anebo jde o stres, který zažívají sportovci během náročného tréninku. Anebo policisté či vojáci, kteří se pohybují v rizikových oblastech. Jde o stres, na který je možné se adaptovat, pokud ovšem člověk věnuje dostatek času přípravě/tréninku.
- Distres – Zde hovoříme většinou o náhle vzniklém stresu, který doslova “zaplaví” lidský mozek a svoji intenzitou často i fyzicky poškodí mozkovou tkáň. Jedná se o PTSS, o kterém jsem psal zde. Na tuto úroveň stresu není možné se připravit a jde většinou o velice zdlouhavou a komplikovanou léčbu, než se člověk zotaví…pokud se mu to vůbec podaří.
Hormony související s PFZ
Hormony můžeme v lidském těle zjednodušeně řečeno vnímat jako „posly informací“. Do buněk se dostávají prostřednictvím krevního oběhu. Mohou tak například regulovat rychlost metabolismu, množství cukru v krvi, produkci bílých krvinek v reakci na infekci či zranění, apod. I zde existují dvě kategorie. Jedna je pro aktivaci těla a druhá na jeho zklidnění.
Hovoříme-li o hormonech potřebných pro aktivaci těla (excitace), hovoříme o tzv. stresových hormonech. Rozeznáváme následující druhy, které se uvolňují z nadledvinek:
- Adrenalin (epinefrin) – je hormon, který připravuje tělo na výkon. Má výrazně protialergické účinky stejně tak jako přímo spolupůsobí na roztažení cév i plic díky čemuž se zvýšená potřeba kyslíku (získaného z plic) dostává rozšířeným krevním rečištěm do mozku i svalů. Spolu s kortizolem proti sobě navíc působí tak, aby nedošlo k nenapravitelnému poškození organismu díky všem těm aktivačním účinkům adrenalinu.
- Noradrenalin (norepinefrin) – tento hormon umožňuje krátkodobě zvýšit aktivitu organismu. Spolu s adrenalinem zrychluje srdeční tep i zvyšuje rozklad glykogenu na rychle dostupnou energii. Pomáhá také roztahovat cévy tak, aby zvýšil míru okysličení svalů a mozku. Na rozdíl od adrenalinu se však daleko výrazněji podílí na zužování žil a cév a tím pomáhá zvýšit tlak krve i rychlost distribuce kyslíku a glykogenu.
- Kortizon – spolu s adrenalinem zvyšuje připravenost organismu při PFZ. Kromě toho se účastní metabolické přeměny tuků (lipidů) i proteinů. Tento stresový hormon zvyšuje citlivost organismu na vnější podněty, emoční labilitu a spolu s adrenalinem aktivují CNS (centrální nervový systém), konkrétně jeho ANS část (autonomní nervový systém) zvanou – sympatikus. Druhým úkolem tohoto hormonu je působit v těle protizánětlivě.
- Kortizol (hydrokortizon) – má velmi podobné účinky jako Kortizon. Jeho chemická struktura se však lehce liší ( chemický vzorec Kortizonu je C21H28O5 a Kortizolu je C21H30O5). Jak Kortizon, tak i Kortizol však mají za úkol hlídat, že rychlost metabolismu těla je adekvátní vzniklému stresoru.
Stejně tak, jako některé hormony tělo aktivují, tu máme i hormony, které následně tělo zklidňují (inhibice). Hovoříme zde o následujících hormonech:
- Endorfin („hormon štěstí“) – uvolňuje se do mozku například v reakci na PFZ. Tlumí bolest, způsobuje dobrou náladu a navozuje pocit štěstí. Účinky tohoto hormonu můžete pocítit v okamžiku, kdy za sebou máte nějakou vypjatou emocionální situaci, případně nějaké náročné fyzické cvičení. Ve tváři se vám rozleje úsměv a najednou máte pocit, že svět je vlastně docela fajn místo k životu.
- Oxytocin („hormon důvěry a lásky“) – uvolňuje se v hypothalamu a jeho úkolem je zklidnit organismu i psychiku a navodit pocit bezpečí. Přímo ovlivňuje funkci části autonomního nervového systému zvaného parasympatikus. Pokud se člověk začne vnitřně cítit v bezpečí, jeho schopnost přijímat a následně i analyzovat informace (tedy přesně to, co v případně aktivace sympatika mizí) se rapidně zvýší. Podporuje navíc také i tvorbu Endorfinu. Je zajimavé, že tuto funkci má pouze přirozeně vyplavený oxytocin, nikoliv ten, který je do těla dodán uměle (např. injekčně). Tento efekt je nejčastěji vidět například u porodu, kdy je podáván infuzí oxytocin ke zklidnění nastávající matky, jenže tato akce vyvolá nerovnováhu a následně i utlumení produkce endorfinů, díky čemuž nastávající matka častěji žádá o (jiné) prostředky tlumící bolest.
Jak vidíte, lidské tělo je neskutečně geniální stroj, který myslí prakticky na vše. V okamžiku, kdy jedná část pracuje na aktivaci naší obrany, druhá část se již připravuje na případné opravy těla, pokud dojde ke zranění a další pracuje na stavu poté, tedy stavu, kdy hrozba odezní a je čas na zklidnění a zotavení. A to vše, bez toho, abyste nad tím museli vědomě přemýšlet a plánovat. Systémy, které jsou zaměřené na zvyšování odolnosti vůči PFZ fakticky fungují tak, že zvyšují hranici adaptabilního stresu. To znamená, že v situaci, ve které byste dříve již začali panikařit (tj. se začaly projevovat některé ze stresových reakcí), jste schopni stále ještě racionálně přemýšlet a volit nejoptimálnější strategii vaší reakce. V případě fyzického zatížení jste schopni jednak déle cvičit bez degradace techniky a zároveň jste i schopni se rychleji zotavit tak, abyste byli připraveni na případnou další hrozbu či jiný stresor. A to je hlavní rozdíl od klasických kondičních (sportovních) systémů, kde jde o stále větší počet dosažených opakování, případně zvládnutou těžší váhu. V našem případě jde doslova o přežití v případě hrozby a zároveň i udržení co nejzdravějšího těla tak, aby fungovalo i v pozdním věku.
Pro mě zcela jasná volba 🙂
