Průpravné úpoly nejen ve výuce jujutsu

Přečteno: 1831

V souvislosti s nově otevřeným oddílem jujutsu pro děti v jsme pro rodiče připravili cyklus článků, které budou osvětlovat specifické aspekty výuky japonského bojového umění jujutsu pro děti. Jde nám o to, abychom poskytli maximum informací a rodiče tak mohli získat lepší představu o průběhu výuky. V prvním článku představíme průpravné úpoly, které jsou nezbytnou součástí naší školy.

V tomto článku jsme pak připravili stručného jujutsu průvodce pro všechny, kteří se chtějí dozvědět více o tomto bojovém umění. Průpravné úpoly nejsou fakticky ničím novým. Různé varianty se cvičily již ve starověkém Řecku, Spartě a fakticky na všech kontinentech, kde byla potřeba přežít proti nebezpečím, které hrozily mimo obydlí. Nešlo jen o znepřátelený kmen, ale i divoká zvířata, či obecně okolní příroda. Tyto cvičení rozvíjely herní a soutěžní formou sílu, obratnost, rychlost, ale i taktiku, tedy vlastnosti, které se v pozdějším věku dále rozvíjely při vojenském výcviku. Různé varianty průpravných úpolů se dochovaly až do současnosti a my si je postupně budeme popisovat a vysvětlovat jejich vliv na rozvoj mladého (nejen) jujutsu bojovníka. Tvoří totiž nedílnou součást tréninku mladých studentů japonského bojového umění jujutsu ve škole.

Nejprve bych asi měl přiblížit slovo „ÚPOLY“. Vypůjčím si proto definici Dr. Reguliho: „Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené na kontaktní fyzické překonání partnera. Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení, které jsou přímou průpravou na kontaktní překonání partnera

Do úpolů tedy zahrnujeme:

  1. Průpravné úpoly (průpravná cvičení)
  2. Úpolové sporty (judo, box, zápas, kendo, brazilské jujutsu…)
  3. Bojová umění (jujutsu, aikido, kenjutsu…)
  4. Sebeobranu (KFM, SPEAR, FAST Defense, Urban Combatives…)

Průpravné úpoly uvádím na prvním místě, protože jsou součástí všech další kategorii. Lze si je představit jako cvičení, které pomáhají k osvojení si základních specifických pohybových dovedností a schopností. K čemu tedy úpolové drily slouží?

  • k rozvoji svalové síly, obratnosti a koordinaci
  • k posílení charakterových vlastností jako je sebedůvěra, odvaha, sebeovládání a cílevědomost
  • k posílení volních vlastností jako je houževnatost, vytrvalost a odolnost
  • ke zlepšení reakcí jako je postřeh, rychlé rozhodování, načasování a iniciativa

Základní úpoly

Jsou přípravou k pozdějšímu provádění konkrétních technik nebo kombinací technik. Dají se cvičit jako součást výuky konkrétní techniky případně naprosto samostatně. Často jsou prováděny formou hry nebo soutěže, ať už ve skupině nebo mezi jednotlivci. Tyto cviky mají připravit studenta na techniky po tělesné, ale i psychické stránce. Proto se již zde rozlišuje role obránce a útočníka. Vítěz je ten, kdo zvolí buď účinnější útočnou nebo obrannou strategii. V případě útočné strategie se útočník snaží dosáhnout cíle proti odporu obránce a v případě obranné je tomu naopak – obránce se snaží zabránit útočníkovi v dosažení určitého výkonu.

Z pohledu mechaniky pohybu a využité síly základní úpoly dělíme na:

  1. Přetahy (včetně přetahovacích odporů) – Nejčastěji jde o přesunutí obránce z jednoho místa na druhý, případně pouze o jeho . Cvičí se v postoji, kleku, sedu, ale i vleže tak, aby se student naučil generovat sílu ve všech polohách.
  2. Přetlaky (včetně přetlakových odporů) – V tomto případě jde o opak předchozího cvičení, kdy se naopak obránce snaží přetlačit útočníka z jednoho místa na druhý (vč. . Přetlaky mohou být ve všech možných směrech a opět připravují studenta na aplikaci technik ve všech polohách, kdy například studenti nejsou čelem k sobě, ale bokem, či zády.
  3. Kombinace úpolových odporů – Jde o pokročilou variantu, jelikož v sobě kombinuje dvě výše uvedené skupiny. Zahrnuje již rychlé a nepravidelné střídání tahu a tlaku v různých směrech a polohách. Tato zručnost je poté využita při aplikaci hodů, strhů, podmetů či porazů útočníka.

 

Úkolem tak může být například:

  • dotknutí soupeře, lehký úhoz či úder
  • dosažení určitého úchopu
  • změna polohy těla soupeře (vychýlení, změna postoje, kleku, sedu či lehu)
  • získání předmětu (boj o předmět)
  • přemístění předmětu (jeho doprava na určité místo)
  • přemístění soupeře či donucení k pohybu (odnesení, odvlečení)
  • zvednutí soupeře
  • dosažení určité mety, oblasti v tělocvičně přes odpor soupeře

 

Vše je možné cvičit jak ve dvojici, tak i ve skupině a proti skupině. Při cvičení úpolových drilů jde i o rozvoj týmové spolupráce. Ta se rozvíjí například při ochraně zvoleného osoby, která musí být v pořádku převedena z jednoho místa na druhé bez toho, aby došlo ke kontaktu se soupeři. Případně při skupinovém průchodu „nepřátelským územím“, kde se snaží soupeři povalit členy na zem (jakmile je na zemi, končí).

 

Zdroj:

Kdo s koho – Úpolové cvičení a hry – Vladimír Roubíček, nakladatelství Olympia, Praha, 1984, Edice Cvičitel ZRTV

Lidé a hry – historická geneze sportu, Věra Olivová, nakladatelství Olympia, Praha, 1979

Sport a hry ve starověkém světě, Věra Olivová, nakladatelství Artia, Praha, 1988

Jarda Kolcun