Výuka juda u náctiletých

Přečteno: 80

Trénink všestranných pohybových dovedností v judu je u mládeže mladší 14 let důležitější než pilování technických detailů při nácviku technik, který se vyžaduje až při výuce starších závodníků. Také emocionální a psychologické požadavky se na různých věkových úrovních značně liší.

Období před pubertou je důležitým obdobím v životě dítěte. Tehdy se začíná utvářet osobnost dítěte. Začíná probíhat i celkový vývoj postojů dítěte k mnoha věcem. V této životní etapě se u před-puberťáka začíná formovat a následně i projevovat, co si myslí o autoritě, odpovědnosti a stanovených pravidlech.

Při výuce před-puberťáka (preadolescenta) by se měl trenér soustředit spíše na růst sportovce než na aspekt vítězství. Pro před-puberťáka je mnohem důležitější naučit se vyrovnat s prohrou než se soustředit na vítězství. Trenér by měl usilovat o to, aby u žáka rozvíjel pozitivní postoj k dovednostem juda.

Úzkost, které čelí v před-pubertálním věku, může být výraznější než kdykoli jindy během kariéry judisty. Úzkost může být důsledkem ztráty zájmu o judo, příliš horlivých rodičů, nebo nedostatečného sebevědomí. Dobrý trenér by mohl díky pochopení a empatii učinit tuto situaci snesitelnější. Musí se pokusit zajistit, aby tréninky juda vedly k pozitivním zážitkům. Trenér je povinen snažit se, aby se zapojení studenta do juda stalo hodnotnou součástí jeho dospívání.

Vzhledem k tomu, že trenér bude pravděpodobně první autoritou mimo domov, musí v před- pubertálním věku studenta vybudovat vzájemnou důvěru. Trenér musí vždy povzbuzovat. Časem by měl být před-puberťák schopen vybudovat si dostatečnou úroveň sebedůvěry prostřednictvím účasti a zvyšování znalostí v judu.

Před-puberťáci se v počátečních fázích tréninku juda dopustí mnoha chyb. Trenér by měl mít na paměti, že před-puberťák všem složitostem juda nerozumí. Proto by měl trenér dbát na to, aby byl před-puberťák chráněn před tím, aby se dostal do rozpaků, které by mu způsobily stres z neznalosti či neúspěchu. Pokud se stres přeci jen projeví, měl by se pokusit posílit důvěru studenta morální podporou.

Trenér by si měl všímat každého studenta, který se zdá být vystrašený z pádů, technik či čehokoliv jiného, s čím se v judu potká. Obvykle se tento rys projeví, když je žák poprvé hozen v nějaké technice. Pokud se u studenta objeví strach, měl by trenér okamžitě zasáhnout a pomoci mu morální podporou. Obecně platí, že v této fázi výuky juda se většině studentů při prvním házení daří dobře. Klíčem k úspěchu je být si jistý, že už student ve věku předškoláka byl důkladně vyškolen, jak správně provádět ukemi (pády).

Existuje mnoho důvodů, proč dospívající mládež v judu často odchází. Snad nejvýznamnějším z těchto důvodů je obtížné překonání strachu z házení. Na úrovni předpubertálního věku se trenér mnohem častěji setkává se vzorci chování, které jsou (dosud) silně nevyzrálé. Pokud se u před-puberťáka projevuje tento typ chování, je to často způsobeno jeho neúspěchem na tatami. Neúspěch může mít mnoho podob. Může být způsoben neschopností správně provádět techniky juda, špatným výkonem během randori nebo prohrou na závodech. Trenér musí toto chování rozpoznat a okamžitě dítě podpořit. U nejmladších před-puberťáků jsou tyto emoce mnohokrát silnější, protože hledají respekt a obdiv u svých kamarádů, ale i rodičů a jiných autorit v jejich životě.

Na před-puberťáka může mít chování rodičů obrovský pozitivní anebo negativní vliv. Právě trenér si musí co nejdříve uvědomit, zda rodiče na dítě nevyvíjejí negativní tlak. Trenér poté bude muset tento tlak zmírnit, pokud je to možné, jednak tím, že s rodiči promluví a jednak tím, že studenta morálně podpoří.

Existují způsoby, jak může trenér zjistit vzorce chování rodičů proto, aby zjistil jejich postoje k tréninku. Měl by si například všímat, zda je rodič někdy přítomen při tréninku juda, zda rodič někdy a jak navazuje kontakt s trenérem a zda rodič podporuje dítě, pokud ono prohraje v zápase juda. V neposlední řadě by si měl všímat, zda má rodič pocit, že jeho dítě dělá věci vždy správně anebo “vždy a všechno špatně“. Při jednání s rodiči by se měl trenér snažit navázat co nejlepší vztah. Pokud jsou rodiče přehnaně ochranitelští, měl by se pokusit zmírnit jejich případné obavy.

Je rozumné, aby trenér uspořádal úvodní schůzku s rodiči ještě před tím, než dítě s judem začne. Na této schůzce by měl trenér především zdůraznit, že osobní bezpečnost dítěte je pro něj nejvyšší prioritou. Tím, že rodiče ujistí, že blaho a prospěch dítěte je pro něj na prvním místě, by měl získat jejich podporu a důvěru.

Než dítě poprvé vstoupí na žíněnku, měl by si trenér s dítětem popovídat, aby si získal jeho důvěru. Měl by dítěti vysvětlit, že na něj nebude vyvíjen žádný tlak, kromě toho, aby ze sebe vydalo to nejlepší.

Shrneme-li základní principy, které by si měl kouč osvojit při koučování před-puberťáků, jsou následující:

  1. Používejte pozitivní posilování poskytováním zpětné vazby k nápravě chyb.
  2. Udělejte z každé tréninkové lekce pozitivní zážitek.
  3. Projevujte zájem o dítě a zároveň stavte výkon až na druhé místo co do důležitosti.
  4. Podpořte dítě v situacích, které nezvládá.
  5. Chvalte dítě za správně provedené dovednosti.
  6. Buďte s dítětem vždy trpěliví.

Napsal Elie A. Morrell, 6.dan judo

ZDROJ: Judo Info – Online dojo 

přeložil Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.