Trénink kata a aikido

Napsala: Diane Skoss

Když mluvím o kata v aikidu, lidé, kteří nejsou aikidokové, jsou často zmateni – „Myslíš katy jako v karate?“. Dokonce i většina aikidoků zná kata pouze jako termín odkazující na procvičení formy jako protiklad k aplikaci techniky, nebo v souvislosti s tréninkovými sekvencemi senseie Saito se zbraní v sólo provedení nebo ve dvojici.

Morihei Ueshiba zřejmě neschvaloval tréninkovou metodu kata, protože se domníval, že „statické“ předpřipravené techniky narušují přímý, spontánní přenos technik od bohů. Ve většině stylů aikido se proto kata jako soubor předem domluvených technik nepoužívá jako primární tréninková metoda.

Kenji Tomiki, stejně jako před ním i jeho mistr Jigoro Kano, však považoval kata za cenný nástroj výuky a začlenil je proto do svého systému. Dnes by vám většina cvičenců Tomiki aikido řekla, že kata je soubor technik cvičených s partnerem pro výuku základních principů různých aspektů Tomiki aikido.

Ve skutečnosti japonský termín kata zahrnuje vše výše uvedené… a ještě více. Donn Draeger definuje kata jako „předem připravenou formu“ a dále ve své knize Classical Bujutsu vysvětluje, že „kata se stala… hlavní tréninkovou metodou pro celé bujutsu…[protože] je to jediný způsob, jak lze cvičit akce, které charakterizují bujutsu, aniž by cvičenci byli zraněni nebo zabiti“.

Je zřejmé, že během Sengoku jidai (Věk válčících států) měl bojovník dostatek příležitostí vyzkoušet si techniky na bitevním poli a proto raději soustředil svůj čas na trénink na zdokonalování dílčích dovedností, které by poskytly základ, z něhož by takové techniky mohly v případě potřeby vzniknout. K tomu sloužilo nesčetné opakování kata, které se cvičilo tak, že jeden techniku vykonával (shidachi) a druhý ji přijímal (uchidachi).

Bojovníci byli zjevně ochotni riskovat své životy na základě tohoto typu výcviku, možná proto, že se věřilo, že mnohé techniky a sekvence kata jsou božsky inspirovaným výtvorem zakladatele ryu. V každém případě kata obsahovala znalosti a zkušenosti získané na bojišti, ať už jednotlivého bojového génia, nebo jako souhrn zkušeností mnoha lidí.

Každá technika (pro západního člověka také matoucím způsobem někdy označovaná jako kata) v sekvenci kata představuje konkrétní situační studii – konkrétní maai, kamae, útočný vzor nebo zbraň – a tyto sady byly různě uspořádány, aby zdůrazňovaly konkrétní lekce, obvykle se zvyšující se složitostí. Pomocí těchto přiměřeně bezpečných, předem stanovených sekvencí mohli bojovníci trénovat „na hraně“, aby si osvojili reflexy, intuici a odvahu, která jim umožní přežít v boji.

Kata byla považována za nezbytnou součást duchovní „kovárny“ výcviku, která nabývala na významu s tím, jak se klasické tradice vyvíjely k více mírovějším způsobům. „Kata jsou takříkajíc naplněny fyzickými kóany neboli hlavolamy, situacemi, které vyvolávají technické krizové situace“ (Draeger, Classical Budo). Aby bylo možné tyto hádanky vyřešit, musí dojít k procesu intuitivního učení skrze akci a tento proces zkoumání postupně odhaluje technické a duchovní pravdy nezbytné pro mistrovství.

Kata existují také ve většině moderních japonských bojových způsobů, ačkoli vážně hrozí, že se jejich původní účel i význam ztratí ve změti snah o „sportování“. Jak zakladatel juda Jigoro Kano, tak jeho žák Kenji Tomiki věřili, že trénink kata musí existovat vedle tréninku randori; kata je laboratoř, zatímco randori neboli volný sparring je zkušební pole.

Kano po konzultaci s mistry jujutsu vytvořil různé kata Kodokanu, aby ilustroval principy juda a poskytl druh tréninku, při němž mohou cvičenci zkoumat techniky za ideálních podmínek a proniknout tak k jejich podstatě. V kata Kodokan „všechny techniky slouží jako návod k úspornému využití energie, které předepisuje princip [maximální účinnosti]“ (Otaki a Draeger, Judo: Formal techniques).

Kenji Tomiki také zamýšlel, aby jeho kata ztělesňovala principy aikido, ale na rozdíl od juda, kde studium kata obvykle přichází až poté, co je cvičenec již obeznámen s mechanikou techniky a má zkušenosti s randori, v Tomiki aikido slouží randori no kata jako úvod do techniky. Tato základní kata tak představuje jakýsi ideální plán, na jehož základě může každý jedinec pochopit podstatu principů a naučit se je přizpůsobit různým situacím, s nimiž se v randori setkává.

Sensei Tomiki se však snažil, aby se jeho forma a výklad aikido nestalo „sportovním aikido“, a aby zajistil rovnováhu a rámec pro studium technik, které se spolu se svým partnerem Hideo Ohbou naučili od senseie Ueshiby. Vytvořili proto společně takzvaných šest koryu no kata neboli klasických kata. Každá z těchto kata, které obsahují dvacet pět až padesát technik, se zabývá jiným technickým problémem a používá jak útoky, tak techniky, které by při cvičení randori nemusely být bezpečné. Takto poskytnutý „slovník“ se jen málo liší od aikida praktikovaného v jiných klubech a právě díky genialitě Tomikiho i Ohby můžeme využívat různých výhod jejich tréninkového formátu kata.

Je však nezbytné, aby ti, kdo se tréninku kata věnují, měli na paměti, že i O-Sensei měl naprostou pravdu. Celý smysl kata neboli formy spočívá v tom, abychom ji nakonec dokázali překročit: shu, ha, ri (zachovat formu, porušit formu a opustit formu).

Seriózní trénink v rámci formy je pouze prvním krokem. Když cvičíme kata v jakémkoli bojovém umění nebo stylu, podílíme se na odkazu, který nám zanechali naši mistři, jakási vodítka, která ukazují cestu k vymanění se z formy, a která jsou obsažena v těchto katách. Naším úkolem je tyto vodítka postupně rozeznat a využít je pro své zdokonalení.

ZDROJ: Kata training and aikido (koryu.com)