Slova silnější meče – úvod do mozku

Přečteno: 3286

Zatímco v předchozích vzdělávacích cyklech jsme se podrobněji zabývali situačním povědomím, rozdíly mezi bojovým sportem, uměním a systémy sebeobrany, nyní se podíváme na tzv. druhou fázi komplexní výuky sebeobrany, která je o verbální deeskalaci hrozícího konfliktu.

V zásadě se konflikt dělí na tři hlavní fáze: situační podvědomí, což je fáze, kdy je možné se konfliktu vyhnout. Hovoříme zde o prevenci konfliktu (což by mělo být těžiště každého systému sebeobrany).

Druhá fáze je verbální (slovní) sebeobrana, což je již intenzivnější aktivita než předešlá fáze a hovoříme již o (vy)řešení konfliktu. Ta úplně poslední a nejvíce riziková se nazývá fyzická sebeobrana (rvačka) a obnáší obrovské riziko jak pro obránce, tak i pro útočníka. Bohužel ještě stále se setkáváme na kurzech sebeobrany pouze s pilováním třetí nejriskantnější fáze a zcela se tak opomíjí možnost, že bychom se konfliktu mohli vyhnout. Jedná-li se o obecný kurz sebeobrany, pak je tato snaha ještě jakžtakž pochopitelná – naučit v rozmezí několika hodin zvládnout tu nejriskantnější část a doufat, že se studenti sami naučí nejen dívat se, ale i vidět (anomálie) a také umění slovní sebeobrany. Mnoho studentů se však poté mylně domnívá, že celé je to pouze o rvačce a uniká jim tak celá pointa problematiky zvané sebeobrana.

V tomto cyklu si tedy podrobně rozebereme druhou fázi tak, abychom ji případně mohli začlenit do výuky „toho našeho“ systému sebeobrany. Například v systému Sheepdog program, jež vychází a dále mohutně rozvíjí systém FAST Billa Kippa, říkáme účastníkům pravidla verbální komunikace (podrobněji se k nim ještě vrátím v tomto cyklu), které zní: „Obránce v komunikaci s agresorem nesmí tykat, urážet, ponižovat, vyzývat (k boji) a měl by mu vždy poskytnout možnost si zachovat tvář, pokud se z konfliktu stáhne.“

Překvapilo mne, že podobné principy zastával i Morihei Ueshiba, který celý svůj systém Aikidó postavil na snaze pokud možno neublížit agresorovi (což je zcela v rozporu s vojenskými systémy boje). Tvrdil, že život jsme nezískali vlastní zásluhou a proto ani nemáme právo jej brát. Ubránit se agresivnímu útočníkovi lze i takovým způsobem, že mu život nevezmeme, ale dostaneme jeho tělo i mysl pod kontrolu. Podobně jako jeden z hlavních principů systému jujutsu (Není uměním zabít či zranit soupeře. Ale je umění soupeře zranit jen natolik, abychom jej již měli pod kontrolou). Ostatně mladý Ueshiba studoval Daito ryu jujutsu u proslulého Sókaku Takedy, takže je pravděpodobné, že principy Aikidó jsou částečně inspirované i z Jujutsu. Pokud vás více zajímá život a myšlenky Moriheie Ueshiby, pak vřele doporučuji český překlad knihy Umění míru, který u nás vyšel v roce 2016 v nakladatelství B4U Publishing.

V rámci tohoto cyklu budu převážně čerpat z knihy Rory Millera Conflict Communication – A new paradigm in conscious communication (Konfliktní komunikace – nové paradigma ve vědomé komunikaci), který na téma komunikace s potenciálním agresorem napsal celkem dvě knihy. Výše uvedenou ConCom a pak knihu Talking them through: Crisis communications with the emotionally disturbed and mentally ill (Hovořit jejich jazykem – krizová komunikace s emočně narušenými a mentálně postiženými). I druhou knihu plánuji následně zpracovat do formy podobného vzdělávacího cyklu, který pak bude jakousi nadstavbou pro tento cyklus a opět poslouží všem instruktorům, ale i zájemcům o komplexní výuku sebeobrany. A nyní se již pojďme podívat na úskalí a principy účinné verbální sebeobrany.

Krátké představení mozku

Nejdříve se však musím více seznámit s tou částí těla, která je zodpovědná za verbální komunikaci – mozek, který kontroluje naše chování a jednání.

(Nejen) z pohledu sebeobrany rozeznáváme tři hlavní části mozku:

„Lidský“ mozek – přední mozek (forebrain) – důvody, zkušenosti a znalosti – neokortex – racionální část, která z nás dělá myslící bytost. Pokud vše funguje, jak má, pak se učíme a následně naučené aplikujeme v každodenním životě
„Opičí“ mozek – střední mozek (midbrain) – emoce, ego, status, apod. Právě aktivita našeho opičího mozku nás přivádí do mnoha situací, které končí hádkou (v lepším případě), nebo dokonce rvačkou, zraněním a smrtí. Vše si více osvětlíme později.
„Plazí“ mozek – zadní mozek (hindbrain) – přežití – limbický systém – nejstarší mozek zodpovědný za to, abychom zvládli všechny nástrahy evoluce. Jsou zde zakódovány takové mechanismy, které nemůžeme ovlivnit a které se projeví v okamžiku, kdy je naše hlava či tělo zastresovány tak, že to mozek vyhodnotí jako krizová situace a převezme řízení od „filosofa – předního mozku“.

Vysvětleme si základní anatomické pojmy, ať máme základní přehled o celé problematice. Budu se snažit nezabřednout do příliš velkých detailů. Na druhou stranu, pokud se začtete do informací o našem mozku, je těžké odolat a číst další a další znalosti. Ale chápu, že čtenáři nejsou a ani neplánují být neurology a neuropsychology a proto se omezím jen na nejnutnější informace, abychom příště již používali správné „termity“ 😉

NEURON

Neuron obsahuje každá buňka a je kryt buněčnou membránou. Neuron se skládá z vlastního těla (perikaryonu), dostředivě vedoucích výběžků (dendritů) a odstředivě vedoucích výběžků (axonů). Nervová buňka má dvě základní vlastnosti:

Dráždivost (tvorba vzruchu)
Šíření vzruchu (vedení vzruchu)

Místa vzájemných kontaktů mezi jednotlivými neurony jsou tzv. synapse, které umožňují vedení vzruchu (pouze jedním směrem). Představte si synapsi jako “pytlík s chemickou sloučeninou” (neurotransmitery), které reagují na jinou sloučeninu a buď umožní přenos signálu, anebo ne.

Pro zajímavost, na videu níže je možné vidět, jak axon vzniká a následně i zaniká.

{videobox}w2gGriyDW0w{/videobox}

VZRUCH

Vzruch probíhá celým nervovým vláknem v konstantní intenzitě a rychlost je dána průměrem nervového vlákna. To je pro naše účely velmi důležitá informace. Jinými slovy to totiž znamená, že čím větší průměr je, tím rychleji se vzruch dostane na místo určení. A průměr se dá zvětšovat co nejčastějším opakováním. Takže pokud budeme neustále dokola nacvičovat tasení pistole, kombinaci úderů, či německá slovíčka, pak se průměr nervového vlákna bude neustále rozšiřovat a my tak budeme schopni rychleji tasit, provést kombo úderů, anebo se nám rychleji vybaví potřebná slovíčka. I proto je nutné například slovíčka drilovat v rozhovorech, do kterých se můžeme dostat stejně tak jako fyzické techniky musíme drilovat v konfliktních scénářích. Princip stejný, aplikace mírně odlišná.

PODNĚT (STIMULACE)

Od vzruchu je třeba odlišit podnět, což je energie, která vzruch vyvolává. Působení podnětu se nazývá stimulace (dráždění). Kvalita a intenzita podnětu rozhoduje o tom, jaký bude časový sled vzruchů i jejich prostorové uspořádání. Představte si centrální nervový systém (CNS) jako počítač, který přenáší a následně zpracovává informace.

PŘENOS VZRUCHŮ

Podstatnou složkou činnosti nervového systému je přenos vzruchů z jednoho neuronu na druhý, který se uskutečňuje v synapsích. Každý přenos tak má svoji vstupní část – receptor, který informace nejen přijme, ale i zpracuje. Odsud je veden axonem dále.

Stav, který usnadňuje přenos vzruchů, se nazývá facilitace a naopak stav, který zhoršuje a brzdí přenos vzruchů, se nazývá inhibice.

REFLEXY

CNS zpracovává reakce organismu na podněty z vnějšího i vnitřního prostředí a funguje stylem „všechno nebo nic“. Hovoříme o tzv. reflexní činnosti. Rozeznáváme reflexy nepodmíněné (vrozené a trvalé) jako například strnutí-útěk-boj a podmíněné, které z nich vycházejí, jsou získané a často jen dočasné. Mezi takové podmíněné reflexy může patřit i „automaticky“ vystřelené ruce blokující úder či útok, tasení pistole či jen dání přednosti dámě vcházející do dveří.
Anatomie nervového systému

Nervový systém se dělí na centrální nervovou soustavu (CNS), což je mozek a mícha a periferní nervová soustava. Mozek se skládá ze dvou mozkových hemisfér, které nasedají na mozkový kmen. Ten se skládá z mezimozku (talamus a hypotalamus), středního mozku, Varolova mostu a prodloužené míchy, kde jsou uložené centra regulující srdeční akci a dýchání. Mozkový kmen hraje velkou roli v regulaci dýchání, krevního oběhu a trávení. Zprostředkovává také následující nepodmíněné obranné reflexy:

Reflex kašle
Kýchací reflex
Zvracení

Účastní se však také mimických pohybů, fonace a řeči i v řízení postojové motoriky (už se blížíme k naší verbální deeskalaci ;-).

S mozkovým kmenem úzce souvisí i mozeček, který koordinuje a zpřesňuje pohyb. Jeho úkolem je řešit složité vztahy mezi jednotlivými svalovými skupinami a zajišťovat maximální plynulost prováděného pohybu. Zabezpečuje také vzpřímený stoj a udržování rovnováhy koordinací trupového svalstva.

Talamus – je umístěn v samém centru mozku a jeho úkolem je udržovat CNS aktivní. I proto je umístěn v nejstarší části mozku, protože CNS je pro náš biologický život klíčová (na rozdíl od předního neokortexu, kde sídlí „pouze“ racionální myšlení). Hlavní funkcí je přepojovací centrum informací z periferie (senzitivní, zrakové, sluchové a chuťové). Ovlivňuje stav bdělosti a účastní se na vegetativních reakcích (zblednutí, zčervenání), jež se projevují při psychickém/fyzickém zatížení.

Hypotalamus – jak již z názvu vyplývá, je uložen pod talamem. Je nejvýznamnějším centrem autonomních funkcí organismu. Je řízen tzv. autonomním nervovým systémem (ANS), konkrétně parasympatikem (jež řídí jeho přední část) a sympatikem, které řídí jeho zadní část.) V hypotalamu je uložené centrum sytosti a hladu.

Mozková kůra (kortex) – je vývojově nejmladší a nejdokonalejší částí mozku. Jde o tzv. šedou kůru mozkovou. Skládá se ze čtyř hlavních laloků:

Lalok čelní (frontální) – odpovídá za hybnost a psychiku (kontrola vrozených vzorců chování). Je zde také uloženo expresivní motorické centrum řeči.
Lalok temenní (parientální) – odpovídá za cítivost, tzn. uvědomění si celkového tělesného schématu.
Lalok spánkový (temporální) – senzorické čití (sluch, čich a chuť) a je zde také uloženo centrum rovnovážného systému. Má také velký význam pro paměť a emoce a je zde také uložené percepční senzorické centrum řeči.
Lalok týlní (okcipitální) – slouží ke zrakovému vnímání

Spolupráci mezi jednotlivými mozkovými hemisférami zajišťují tzv. komisury, což se dá volně představit jako jakési mosty mezi jednotlivými částmi mozku.
Percepce bolesti

Bolest je nutné chápat jako fyziologický děj, který zajišťuje v těle rovnováhu (homeostázu). Ve skutečně bychom měli rozlišovat mezi bolestí a tzv. nociocepcí:

Bolest je subjektivní zkušenost a může vzniknout, aniž by byl přítomen podnět a zahrnuje emoční odpověď.
Nociocepce je neurofyziologický termín, který popisuje specifické děje, jimiž dochází k přenosu impulzu. Jde o mechanismus přenosu fyziologické bolesti a nepopisuje psychologickou bolest.

Vnímání bolesti spouští následující obranné mechanismy těla:

Reflexní – pohyb směrem od bolestivého podnětu. Například když se dotknete rozžhaveného sporáku, pak instinktivně ucuknete směrem od sporáku, aniž byste nad tím přemýšleli.
Humorální – vyplaví se se lokálně působící látky i opiáty působící v celém těle, které následně zmírní následky.
Instinktivní a volní jednání směřující k odstranění bolesti (například hlazení postiženého místa, apod.)
Reflexní uvědomělá snaha o uchování ohroženého či získání ztraceného zdraví (instinktivní úlekové reakce – zmrznutí – útěk – boj)

Bolest můžeme dále dělit na rychlou i na pomalou podle přenosu bolesti do mozkové kůry, ale to je spíše důležité pro poslední fázi (vy)řešení konfliktu – rvačky.

Pokračování

Zdroj:
Conflict Communication – A new paradigm in conscious communication; Rory Miller; YMAA Publication Center; 2015; ISBN-13: 978-1594393310
Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory; Prof. MUDr. Zdeněk Seidl, CSc.; Grada Publishing, a.s.; 2008, 1. vydání; ISBN: 978-80-247-2733-2
Vývojová neurologie pro speciální pedagogy; doc. MUDr. Radomír Šlapal, CSc.; Paido, edice pedagogické literatury; Brno 2007; 1. vydání; ISBN: 978-80-7315-160-7
Neurologie pro studium i praxi; Prof. MUDr. Zdeněk Seidl, CSc.; 2. přepracované vydání; Grada Publishing, a.s.; 2015; ISBN: 978-80-247-5247-1
Základy neurologie; Zdeněk Ambler; 7. vydání; nakladatelství Galén; 2011; ISBN: 978-80-7262-707-3
Základy neurověd; doc. MUDr. Jaromír Mysliveček, PhD. a kol.; 2. rozšířené a přepracované vydání; nakladatelství Triton; 2009; ISBN: 978-80-7387-088-1
Skrytá tvář evoluce – část 3 – Dědictví po pravěkých primátech ; dokumentární cyklus; USA; 2014; 3x 50 minut
Trhák aneb 21 kapitol o vašem mozku; Jiří Vokáč Čmolík; Inner Winner; 2013; ISBN: 978-80-7349-355-4

Jarda Kolcun

Series Navigation<< Slova silnější meče – proč a tedy

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *