Slova silnější meče – proč a tedy

V roce 1943 publikoval Abraham Maslow svou známou hierarchii lidských potřeb, tzv. Maslowovu pyramidu potřeb. Základní myšlenka je jednoduchá – pokud jste v nebezpečí života (hladovíte, žízníte, nemocný, či právě máte být zabit či snězen), pak přežití je nejvyšší priorita. A dokud toto nevyřešíte, pak neztrácíte čas na nic jiného.

V okamžiku kdy jsou vaše fyzické potřeby uspokojeny, můžete přemýšlet o fyzické bezpečnosti. Jak zabezpečím, abych měl dostatek jídla a vody i příští týden? Jak se příště znovu ubráním nepřátelům či divoké zvěři?

Další úroveň je soužití s ostatními. Máme přirozenou potřebu být ve skupině a nikoliv osamoceně. Hledáme si partnera/partnerku, podobně smýšlející skupinu, apod. I proto máme nyní bezpočet různých spolků od zahrádkářů až po sběratele známek a fanoušky v požírání žížal. 😉 Cokoliv si dokážete vymyslet, velmi pravděpodobně je podobných magorů na světě více, takže se pak jen stačí zkontaktovat a sdílet svoje touhy, zkušenosti i potřeby.

Předposlední úroveň je status. Jakmile mám kde spát, co jíst a pít, mám kolem sebe přátele a rodinu, kterým věřím, mohu pracovat na svém statusu v této skupině. To je pro naše povídání velmi důležitá úroveň, protože právě zde se odehrává většina konfliktů pod taktovkou opičího mozku, více viz dále.

Nu a úplně nejvyšší úroveň je seberealizace. Tehdy si většinou uvědomíme, že na světě jsme z nějakého důvodu a sledování Ordinace v růžové zahradě to zcela jistě není. Takoví lidé na sobě neustále pracují, učí se novým věcem a tyto informace/znalosti/dovednosti dále sdílejí formou knih, seminářů či článků, protože ví, že teprve až informace/znalost/dovednost sdílená nabírá na své hodnotě.

Čím blíže je problém základně pyramidy, tím více je pro nás důležitější. Pozor, neplést s tím, jak my sami jeho důležitost ohodnotíme. To se může lišit buď proto, že jsme egoističtí pyšní parchanti, kteří raději zemřou, než by zpomalili, anebo jde o skutečné hrdiny, které položí život svůj, aby zachránili jiné (více o tom budu psát v cyklu Hrdina v nás, který právě připravuji).

Je problém automaticky špatný? Ne nutně. Problém jako takový nám umožňuje využít své znalosti a zkušenosti a pokusit se jej zvládnout či vyřešit. Hovoříme zde o různých stupních zatížení hlavy a těla. Daleko více by nás měl zajímat náš pohled a přístup k němu. Každý náš čin má totiž svou cenu i odměnu. Právě naše zkušenosti by nám měly pomoci zvážit pro a proti a následně se rozhodnout. Stojí mi za to, abych vytroubil a zablokoval řidiče, který mi právě na silnici udělal myšku před autem, ve které sedí celá má rodina? Skutečně mi stojí za to riskovat život svůj i své rodiny jen proto, „abych tomu kreténovi ukázal zač je toho loket“? Opět jsme u našeho opičího mozku a potřeby získávání a upevňování statusu ve skupině.

Násilí a konflikt se aktivují na jakékoliv úrovni výše uvedené pyramidy. Například potřebuji peníze na drogy, abych přežil, nebo abych si mohl koupit nové věci, ve kterých budu před svou skupinou vypadat jako bourák, případně abych se cítil bezpečněji. A týká se to i té nejvyšší úrovně….pokud se někdo rozhodne, že se bude realizovat v mučení a zabíjení jiných, podobně jako se někdo jiný rozhodne stát se filantropem a jiným pomáhat….ani jedno není méně nepravděpodobné.

Plazí mozek

Plazí mozek je nejstarší část našeho myslícího mozku. Právě v něm se ukrývá instinktivní reakce strnutí-útěk-boj. Tato část mozku je navíc zodpovědná za koordinaci a ovládání fyzického těla, včetně lidských smyslů a propriocepce. Tento mozek je ona prastará zvířecí část vaší osobnosti. Zde také sídli cit pro rytmus a rituály. Zvyky, které se stávají naší nedílnou součástí. Vždy dám stejně vrchovatou lžičku kávy do hrnku, a když si čistím zuby, vždy na chvíli vypnu vodu, aby zbytečně netekla. Zvyky, nad kterými nepřemýšlíte, prostě je konáte.

Plazí mozek se stará o záležitosti týkající se přežití. Etická stránka, fair play, náboženství, vlast, apod. jej vůbec nezajímá. Svým způsobem se jedná o velmi sobecké jednání, protože chce zachránit pouze sebe a ostatní jsou mu ukradení. Je to také typ mozku, který je velmi konzervativní a jakýmkoliv změnám se dosti brání (proč to měnit, když to fungovalo po desetitisíciletí?). I proto mají lidé, kteří vyrůstali v nebezpečném prostředí (válečný konflikt, zneužívání v dětství, dlouhodobé násilí v rodině…) problém se vnitřně změnit. Vidí svět pouze jako nebezpečné místo plné násilí a často nejsou schopni jej vidět jinak. Ostatní jsou podle nich snílci, romantici, sluníčkáři. A ať již je jejich současný život jakkoliv (ne)bezpečný, případně jaké jsou vyhlídky na budoucnost, tito lidé vědí, že způsob, jakým doteď jednali, jim umožnil přežít, tak proč to měnit?

Jsou například známy případy policistů, kteří při výcviku byli (správně) učeni, aby pokaždé vyzvali podezřelého, aby odhodil zbraň a ten v těchto modelových situacích svou zbraň (chybně) vždy odhodil. Jenže, pak na ulici i ve stresu neustále vyzývali podezřelého k odhození zbraně stále dokola, ačkoliv již bylo jasné, že k tomu nedojde a je již nutné střílet. Jejich plazí mozek věděl, že současný stav (nestřílí, ale jen vyzývá k odhození zbraně a v modelovkách na akademii mu to vždy fungovalo) je nezabil a nyní má problém přizpůsobit a změnit svou strategii v takových chvílích intenzivního stresu.

Nicméně to neznamená, že je plazí mozek hloupý. Vůbec ne…vždyť právě díky němu jsme zvládli všechny nástrahy evoluce. Například atleti, kteří se „dostanou do zóny“, fungují právě fakticky jen na úrovni plazího mozku. To samé malé děti, které se tak začtou do knihy, že zapomenou na čas. Rozdíl mezi výše uvedeným policistou a atletem je v tom, že „zóna“ je bez přítomnosti adrenalinu a vyplavování dalších stresových hormonů.

Některé posttraumatické problémy plynou i z toho, že se člověk nedokáže vyrovnat s tím, co udělal, aby přežil. Přeživší vězni z koncentračních táborů, anebo dětští vojáci v Africe jsou typickými příklady. Takoví lidé hovoří o temné stránce v nich, ďáblu, bestii, draku, apod., aby alespoň nějakým způsobem obhájili své jednání…hlavně sami před sebou a své představě, že jsou lepšími lidmi, než ve skutečnosti.

Plazí mozek není ani váš kamarád ani nepřítel. Jeho úkolem je udělat vše proto, aby organismus, přežil s minimálními ztrátami. Velení přebírá, pokud to uzná za vhodné. A to většinou uzná za vhodné v situacích intenzivního strachu či ohrožení. I proto doporučuji studovat a cvičit systémy jako je TacFit nebo FAST, protože metodicky a postupně zvyšuje vaši odolnost vůči všemožnému zastresování a vy jste tak schopni následně jednat stále ještě racionálně (lidský mozek) v situacích, kdy jiní již jednají pod vedením svého plazího mozku. Postupně tak přesvědčujete svůj plazí mozek, že tuto úroveň ještě dokážete zvládnout, že není životu ohrožující a on tak může být ještě chvíli v klidu. Osobně se domnívám, že takové cvičení a systémy jsou pro rozvoj a život člověka daleko přínosnější, než nahánění rekordů kdo dál/rychleji doběhne, více uzvedne či získá estetičtější postavu. Ale je to samozřejmě každého věc, jaké priority ve svém životě zvolí.

Opičí mozek

Opičí mozek souvisí a naším limbickým systémem, s emocemi, sociálním chováním, se statusem a s tím, jak nás ostatní vidí. Jsme pro ně vzorem, nebo naopak ztroskotancem? Vidí nás jako hrozbu nebo neškodného blázna? Právě tady začínají všechny ty tanečky (tance opičáků), které nejsou o ničem jiném, než o získání/udržení si určitého sociálního statusu. Právě tento mozek nenápadně přebírá velení v situacích, kdy si něco začínáme brát osobně. A právě díky němu se pak často pouštíme do nesmyslné hádky či dokonce rvačky. Abychom se vyhnuli konfliktům, je nutné si uvědomit jedno jediné pravidlo – nic si neberte osobně.

Opice v nás se může cítit uražená, může se obávat posměchu či ponížení, může se bát, že ztratí svůj status pseudo alfa samce/samice. A v takovém případě začne bojovat. Opice v nás nám nedovolí utéct z bojiště, když všude lítají kulky a kusy těl. Bojí se, že bude označena za zbabělce, člověka, který opustil své bratry ve zbrani a ačkoliv plazí mozek v tu chvíli křičí „UTEČ“, opičí část mozku mu ustrašeně odpovídá „nemohu….“. A lidská část mozku (ta vývojově nejmladší) tomu pak dodá patřičné logické důvody (hrdinství, kamarádství, obrana vlasti, rodiny, přátel, státu, náboženství….)

Opičí mozek souvisí s naším sociálním statusem a přežitím ve společnosti. To je klíčový důvod mnoha problémů. Klasickým příkladem může například být bungee jumping. Mnoho z nás (včetně mne) má strach z výšek. A i když víme, že bungee je relativně bezpečná záležitost (podobně jako skok s padákem), stále máme strach. Většinou to chvíli trvá, než se osoba rozhodne skočit. Vnitřně se musí přesvědčit, že to dokáže, že přeci nebude srab, když to dokázali ostatní, jak by jinak vypadala před svým partnerem/partnerkou, apod.

Nebo karaoke zpívání v baru – mnoho z nás má strach zpívat před ostatními, ačkoliv jediné, co nám hrozí je zesměšnění či ponížení…náš plazí mozek by takové ohrožení nechával klidným. Nikoliv však náš macho opičí mozek. A ačkoliv náš výkon budou velmi pravděpodobně sledovat hlavně naši přátelé, kteří spolu s ostatními návštěvníky klubu budou již opilí, přesto jsme často tak vystresováni, jako by se jednalo o život ohrožující situaci, takže se sami vystresujeme na takovou úroveň, že náš plazí mozek raději převezme velení a my buď totálně strneme, utečeme anebo vztekle mrskneme mikrofonem po divácích.

Opičí mozek byl ve velení i v případě genocidy ve Rwandě a mnoha dalších válečných konfliktů. Lidé začnou páchat strašlivé věci jen proto, aby si o nich ostatní nemysleli, že jsou zbabělci, případně z obavy že přestanou být součástí skupiny/party/klubu. Doporučuji k přečtení například knihu Jean Hatzfeld Machete Season – The Killers in Rwanda Speak. Opičí mozek funguje ve společenských pravidlech. Je to již méně o přežití a více o obavě nebýt viděn jako zbabělec, poseroutka, hlupák, outsider. Prostě patřit do skupiny.

Nicméně jednání opičího mozku neznamená, že by byl náš kamarád nebo nepřítel. Právě zde totiž vzniká i pocit vlastenectví, sebeobětování a úžasných hrdinských skutků. Skutků, ze kterých plazí mozek řve zděšením a lidský mozek nechápe logiku takového jednání.

Lidský mozek

Neokortex je sídlem našeho lidského myšlení, filozofie, etiky, smyslu pro čest a fair play. I proto je studentům na kurzech sebeobrany neustále opakováno, že v sebeobraně se nehraje na fair play, protože proti sobě stojí dva zcela rozdílné části mozku. Jeden udělá vše, aby si udržel svůj status a pak tu je druhý, který celou záležitost považuje za malichernou, nelogickou a nesmyslnou. Avšak pokud i obránce začne jednat svým opičím mozkem (k tomu agresorovi slouží spouštěče, které „stáhnou“ obránce do tance opičáků), pak tu máme tradiční soutěž „kdo dál dočůrá“.

Lidský mozek je nejmladší v porovnání s opičí a plazím mozkem. Je racionální, logický a jeho závěry jsou tak kvalitní jako jsou informace, které zpracovává. Je také pomalý. Shromáždění informací, jejich analýza, identifikace možných řešení a výběr jednoho, to vše zabírá velmi mnoho času. Na druhou stranu, lidský mozek vybere většinou skutečně nejoptimálnější řešení, ale pokud zastresování organismu dosáhne určité intenzity, pak rozhodovací pravomoci přechází na starší části, tedy opičí nebo dokonce až na plazí mozek.

Spolupráce a rozhodování

Máte tu tak tři rozdílné typy mozku se třemi rozdílnými prioritami. Tyto tři součásti se vyvinuly s cílem (vy)řešit tři zcela rozdílné typy konfliktu. Používají rozdílné programy/skripty/kroky a mezi nimi existuje i zcela jasný rozhodovací princip, kdy který mozek přebírá vládu nad naším jednáním. To je velice důležité chápat, neboť od toho se odvíjí naše reakce na konflikt, až se již jedná o hrozbu popálení svíčkou, ztrátou dobré pověsti či snahou najít řešení nějakého intelektuálního problému.

Předchozí díl

Pokračování

Zdroj:
Conflict Communication – A new paradigm in conscious communication; Rory Miller; YMAA Publication Center; 2015; ISBN-13: 978-1594393310
Skrytá tvář evoluce – část 3 – Dědictví po pravěkých primátech ; dokumentární cyklus; USA; 2014; 3x 50 minut
Trhák aneb 21 kapitol o vašem mozku; Jiří Vokáč Čmolík; Inner Winner; 2013; ISBN: 978-80-7349-355-4

Jarda Kolcun