Původ technických stupňů v bojových uměních 4 – Vznik šesti barevných stupňů kjú

napsal: Radek Ruml, zakladatel školy SENSHI Rjú – JIU JITSU

V předchozí kapitole jsme si objasnili zavedení technických stupňů kjú a dan zakladatelem Kodokan Džúdó Džigoró Kanem do jeho školy Jiu jitsu a jak tento jeho inovativní systém přijal prakticky celý svět bojových umění. Odhalili jsme, že to byl Kanó, kdo rozdával první černé pásy svým studentům, kterým udělil shodan (první dan), ale také to, že na základě zkušeností z výuky přišel s myšlenkou přiřazením barev k určitým stupňům kjú, pro lepší rozdělení studentů a také lepší motivaci ke studiu Džúdó. Kanó na konci 19. a začátku 20. století zavedl modré obi pro studenty bez technického stupně, bílé obi pro 5. – 4. kjú, hnědé obi pro 3. – 1. kjú a černé pásy pro držitele dan. Každé ”dítě” v dódžó, které ctí Kanův systém kjú/dan, ale dobře ví, že technických stupňů kjú je šest a také, že těch barev je mnohem víc, konkrétně pro každý žákovský stupeň jedna.

Chceme-li znát příběh vývoje šesti barev kjú do podoby jakou známe dnes, musíme se přesunout do Velké Británie na začátku 20. století. Nejstarší, obecně uznávaný, dochovaný záznam o šesti barevných kjú obi pochází z Budokwai, školy Jiu jitsu v Londýně, kterou v roce 1918 založil mistr Gunji Koizumi (8. 7. 1885 – 15. 4. 1965).

Džigoró Kanó navštívil mistra Koizumiho v Budokwai v roce 1920, na cestě na Olympijské hry v Antverpách. Po jejich vzájemném setkání Koizumi souhlasil s tím, že bude v Budokwai učit podle osnov Kodokanu pro Džúdó, včetně použití jednotné Džúdógi uniformy a barevných obi, které byly v té době již standardizovány organizací zastřešující tradiční japonská bojová umění Dai Nippon Butoku Kai (Velká japonská společnost bojových ctností). ⁴

Gunji Koizumi zakladel Budokwai.

Džigoró Kanó uprostřed se zakladatelem Budokwai, Gunji Koizumim, napravo od Kana a Mikinosuke Kawaishim v obleku a kravatě s brýlemi ve stejné řadě. Obrázek je nedatovaný, ale předpokládá se, že byl pořízen během jeho návštěvy v Budokwai v roce 1933.

Mezi Kanóvou návštěvou v roce 1920 a rokem 1926 Koizumi přiřadil k jednotlivým kjú sekvenční barevný vzor od bílé po černou. ³ V roce 1926 bylo vidět použití barevných Džúdó obi na jejich každoročním „Budokwai Display“(programu školy – soupisu). O rok později se v zápisu výboru Budokwai objevuje seznam hodnocených barevných judistů. ⁴

Mezinárodní federace Džúdó k tomu uvádí:

V roce 1926 japonský mistr Jiu jitsu Gunji Koizumi, zakladatel Britské asociace Džúdó a zakladatel prvního evropského dódžó, čímž je považovaný za otce britského Džúdó, učinil vynález, který způsobil revoluci v systému hodností Džúdó. Zavedl další barevné pásy.

Již v roce 1927 se tyto nové pásy objevily ve zprávách z Budokwai.  V tomto programu Gunji Koizumiho je uvedeno pět barev obi: bílá, žlutá, zelená, modrá a hnědá, čímž došlo přiřazení pěti barev k pěti stupňům kjú. Patrně v roce 1930 pak v Budokwai došlo k rozšíření na 6 žákovských stupňů a tím přibyla poslední oranžová barva. Aniž by to bylo možné ověřit, existuje jistá možnost, že barvy pásů obi vycházejí z barev kulečníkových koulí.  ¹

Studenti školy Budokwai ve 30. letech 20. století. Gunji Koizumi v prostřední řadě pátý zleva. Přestože je fotka černobílá, lze na ní vidět obi různých odstínů. Zajímavostí jsou pokrývky hlavy, které tehdy nosily ženy při cvičení.

Prezenční seznam studentů Budokwai z 3. ledna 1930:

3. dan – E. J. Harrison, G. Koizumi
4. dan – 7 studentů, včetně M. Kaye
5. kjú – 12 studentů, včetně M. Otani
6. kjú – 16 studentů
7. kjú – 17 studentů
8. kjú – 12 studentů
9. kjú – 6 studentů
10. kjú – 7 studentů²

ZÁHADA V MINULOSTI

Při pátrání o původu barevných obi jsem narazil na velmi zajímavou informaci. V první české knize o Jiu jitsu (Jiu – jitsu : umění japonské sebeobrany a tělesného zocelení – Edmond Vary, Sfinx 1919) je uvedeno, že:

Jiu jitsu se cvičí v Japonském námořnictvu, vojsku, policii, jakož i ve školách, kde nahrazuje tělocvik. Mimo to existují všude zvláštní školy jiu jitsu v nichž se vyučuje podle různých soustav, z nichž soustava Kanó je nejrozšířenější. Příslušníci každé třídy nosí pás určité barvy:

• začátečníci – červený
• šestá – žlutý
• pátá – bílý
• čtvrtá – zelený
• třetí – oranžový
• druhá – nachový
• první – černý a bílý. ⁹

Tato kniha vrhá na výše uvedené informace bezesporu stín pochyb. Víme, že v Kodokanu se v době vydání Varyho knihy (1919) používaly čtyři barvy obi (modrá, bílá, hnědá a černá) a že Gunji Koizumi pravděpodobně zavedl barevné pásy pěti barev, až po setkání s Džigoró Kanem při jeho cestě na Olympiádu v Antverpách v roce 1920, (1927 jsou písemně doložená barevná obi v Budokwai). To že se Jiu jitsu vyučoval v ozbrojených složkách Japonského císařství, je také poměrně známý fakt. Ostatně opakovaná drtivá výhra v sérii utkání (taikai) mezi školou Kodokan (1885-1888) a jejich rivalem, velkou školou Yoshin rjú, Kodokanu zajistila právo učit příslušníky metropolitní policie a následně i dalších ozbrojených složek Japonského císařství. ⁸

Jak si, ale vysvětlit, že autor knihy popisuje různě barevné pásy u studentů Jiu jitsu už v roce 1919, i když v jiném pořadí, než ho známe dnes a které zavedl Gunji Koizumi? Protože byl autor knihy Evropan, je možné, že se setkal s barevnými obi ve škole v Budokwai v Londýně. Budokwai byl, ale založen roku 1818 a písemný důkaz o pěti barevných obi je, až z roku 1927. Obávám se, že tato záhada zůstane prozatím nevyřešena.

Aby spekulací nebylo málo, četl jsem příspěvek na odborném diskuzním fóru o bojových uměních, že to byl Džigoró Kanó, kdo zavedl celou paletu barevných obi a že to udělal pro děti studující Džúdó v Kodokanu, kdežto pro dospělé ponechal čtyři uvedené barvy. Bohužel se mi nepodařilo dohledat žádné věrohodné podklady k tomuto tvrzení. Naopak potvrzení o zavedení barvy obi pro každý stupeň kjú mistrem Koizumim, jsem dohledal hned v několika odborných zdrojích.

To že Kanó, jako pedagog chápal potřebu rozčlenění studentů dle věku, dokazuje fakt, že držitelé 3. – 1. kjú u juniorů v Kodokanu nosili ne hnědé, ale fialové obi. Každý dobrý pedagog chápe nutnost jiného vzdělávacího přístupu k dětem, k dorostu a k dospělým a Kanó bezesporu byl výborný pedagog. Je tedy možné, že pro malé děti zavedl barevné obi pro každý stupeň kjú. Přiznejme si, že barevná obi je něco co k malým dětem a jejich světu fantazie perfektně sedí.

I když jsou detaily této kapitoly dějin o vzniku barevných obi záhadou, dochovaný soupisu studentů školy Budokwai a barevných obi z roku 1927, je odbornou veřejností brán jako důkaz toho, že konečné slovo na tomto poli měl právě Gunji Koizumi. Toto Gunjiho uspořádání barev přijalo mnoho škol a dodnes jde o základní systém barevného značení stupňů kjú.

POŘADÍ BAREV

Jak je to s pořadím barev? V zásadě neexistuje žádný konkrétní důvod, proč musí být barvy jednotlivých kjú seřazeny v pořadí jakém jsou. Pravda je ta, že lidé mají tendenci mít rádi věci, které jsou v určitém pořadí. U barev stupňů kjú je to pořadí od světlé po tmavou. ⁴

FÁMY OHLEDNĚ AUTORSTVÍ

Já sám jsem se setkal opakovaně s informací, že systém barevných pásů zavedl výborný džúdista Profesor Mikinosuke Kawaishi – otec francouzského Džúdó. Ten ale dle výše uvedeného barevné pásy nevynalezl. Jaký byl tedy příběh barevných obi a muže, o kterém mnozí prohlašují, že je vynálezcem systému šesti barevných kjú?

Mikinosuke Kawaishi (1899-1969) studoval Džúdó pod mistrem Hajime Isogaiem (1971-1947) a Aikidžúdžucu pod mistrem Kotaro Yoshidou (1883-1966), dále také studoval Džúdó u mistra Tomio Kurihary (1896-1976), což byl 11. mistr, kterému Kodokan udělil 10. dan. Jako již zkušený mistr Kawaishi v roce 1926 odcestoval z Japonska do USA, kde do roku 1927 působil jako profesionální zápasník a ve stejném roce v New Yorku založil Džúdó Club. V roce 1931 Kawaishi přijel z USA do Velké Británie. Objevil se ve škole Budokwai, kde hledal práci a Gunji Koizumi mu zde nabídl místo instruktora. V roce 1935 pak Kawaishi odcestoval do Francie, kde zakotvil prakticky na celý svůj život. ⁵

Tyto informace vyvrací možnost, že by Kawaishi byl tvůrce systému barevných obi. To samozřejmě nezmenšuje jeho roli jakožto velkého propagátora a inovátora výukového systému Džúdó. Kawaishi se seznámil s šesti barevnými obi ve škole Budokwai. Následně tento systém přivezl do Francie, kde jej z propagoval a krom jiného vyvinul s nimi propojený výukový program, který se nazývá „Metoda Kawaishi“. ⁶

Mikinosuke Kawaishi, uprostřed, se svými studenty v roce 1942. Povšimněte si Galského kohouta na prsou jeho žáka a systému značení počtu danů na lemu kabátce (uwagi). ⁷

ZÁVĚR

Barevná obi se bezesporu stala fenoménem a motivačním faktorem pro mnoho studentů bojových umění. Jejich zavedení se ukázalo, jako skvělý nápad. Od této chvíle každý student chtěl tu další barvu – další pás, což se ukázalo, jako výborný motivační krok, ale také jako faktor, který může znehodnotit kvalitu výuky na úkor co nejrychlejšího získání dalšího stupně. Ať tak či onak, je barevné obi přesně ten druh ocenění, který uspokojuje lidskou touhu po uznání a zisku odměny.

Každý sensei si přeje, udržet si nového studenta ve své škole co nejdéle.  Lze tedy předpokládat, že i samotný Gunji Koizumi, který potřeboval, aby jeho škola v Londýně vydělávala peníze, zavedl tento nápad do praxe za účelem motivace k získání každého dalšího stupně kjú.  Ostatně už v předchozím článku bylo uvedeno, že v Budokwai se platilo i za zkoušky na technické stupně. Na kjú to bylo 5 šilinků a na dan 7 šilinků v červnu 1927. ¹⁰

To kam se dnes dostala myšlenka barevného členění žákovských technických stupňů v různých organizacích, je až neuvěřitelné. O nápaditosti a snaze inovovat tento systém si povíme v některé z dalších kapitol této série článků.

POUŽITÉ ZDROJE:

(¹Zdroj: Džigoró Kanó and the Kodokan: An Innovative Response to Modernisation by the Kanó Sensei Biographic Editorial Committee; edited and translated by Alex Bennett, 2009, str. 113)

(²Zdroj: https://www.researchgate.net/profile/Mike-Callan-2/publication/299604160_History_of_the_Grading_System/links/57028fd808aedbac126f38cf/History-of-the-Grading-System.pdf)

(³Zdroj: „The Belt: Myth and Reality of an Essential Symbol“, International Džúdó Federation, https://www.ijf.org/history/džúdó-culture/2250)

(⁴Zdroj: https://dragonspiritaylesbury.co.uk/education/the-unwashed-black-belt-myth/)

(⁵Zdroj: Bušido: A Complete History of British Džúdžucu by Simon Keegan, 2019, str. 77).

(⁶Zdroj: https://martialhistoryteam.blogspot.com/2020/05/martial-arts-ranks-clarifying-origins.html)

(⁷Zdroj: https://www.asahi.com/ajw/articles/15288609)

(⁸Zdroj: https://www.cagesideseats.com/2012/12/8/3669792/the-forgotten-golden-age-of-mma-part-two-the-rise-of-džúdó-dawn-of-new-age-john-nash)

(⁹Zdroj: Jiu – jitsu : umění japonské sebeobrany a tělesného zocelení – Edmond Vary, str. 10-11, Sfinx 1919)

(¹⁰Zdoj: https://www.researchgate.net/publication/299604160_History_of_the_Grading_System)