Principy bojových umění – SETRVAČNOST / HYBNOST
Obecné vysvětlení
Tento princip hovoří o umění využít jak vlastní, tak především soupeřovy setrvačnosti v technice.
Princip můžeme přeložit jako hybnost, impuls apod. V zásadě nám ukazuje, jak je důležité včas rozeznat, o co soupeři jde a pak celou tu situaci přizpůsobit tak, abychom tuto informaci mohli využít ve svůj prospěch. A zdrojem prvotního impulzu můžete být vy nebo váš soupeř.
Tento princip hovoří o vytvoření nebo využití těla v pohybu pro získaní vlastní výhody. Jde tedy o efektivní nakládání s energií, což je zcela základní princip, který definoval již Džigoró Kanó (Seirjoku zenjó[1]) pro Kodokan džúdó.
Momentum (překládané jako setrvačnost, hybnost) je v některých případech generováno pouze protivníkem a jindy pouze námi. A jindy zase vy spustíte akci a zísKanóu hybnost využije váš protivník. Je to zkrátka o tom, kdo včas rozezná příležitost získat dodatečnou energii zdarma a využije ji dříve než jeho protivník. Slovem energie myslíme svalovou energii, tedy energii, kterou potřebujeme k vykonání nějakého pohybu. Tuto kinetickou energii můžeme vygenerovat trupem či končetinami. Velice názorný případ také je, kdy například ležíte na zádech a snažíte se posadit. To můžete udělat dvěma způsoby. Buď zatnete svaly na břiše a posadíte se (tedy s využitím svalové sily/energie), anebo zvedněte obě nohy (jsou lehčí, než horní polovina těla) a zhoupnete se kyvem do sedu.
Proto je důležité chápat mechaniku těla a vědět, jak setrvačnost, nebo vytvořenou hybnost využít.
Velmi často vynakládáme při provádění techniky až příliš mnoho (svalové) energie – tedy příliš mnoho síly. A to poznáme až v případě, kdy identifikujeme moment, kdy je technika prováděna právě s využitím svalové síly a zkusíme toto (plýtvání) energie odstranit. Často je to proto, že jsme nepochopili, jak se technika správně technicky provádí, anebo jsme nedostatečně vychýlili protivníka a tím pádem musí zbytek práce odvést právě svalová síla.
Aplikace do džúdžucu
Jakmile se však vaše či protivníkovo těla přestane pohybovat, výhoda momentum pomine. Tento princip je často vidět v technikách aikidó, například shiho nage, kdy čím úpornější je protivník, tím tvrději dopadne. V džúdžucu je hybnost využívána v rámci kategorie technik zvané sutemi waza (techniky strhů), kdy nejde o tvrdé zastavení soupeřovy akce, ale o využití jeho vygenerované hybnost ve vlastní prospěch. Například protivník zaútočí například fackou a my využijeme hybnost tohoto útoku k provedení yoko otoši či yoko wakare. Anebo nás protivník chytne do kravaty a my využijeme hybnost ve směru, v jakém nás chce uškrtit a provedeme yoko guruma.
Na zemi je to například v situacích, kdy vás protivník drží v nějaké pozici. Vy nejdříve vytvoříte prostor (mezi vámi a protivníkem), jak se snažíte uniknout a následně využijete momentum v okamžiku, kdy se k vám protivník opět snaží přisunout. Třeba tak, že ho přetočíte na záda.
Pravděpodobně si stále ještě neuvědomujete, kde všude je setrvačnosti či hybnost využívána…a musíme hovořit jen o technikách boje. A přesně tohle bude cílem této fáze. Pečlivě pozorujte techniku a dívejte, kdy je tento princip využíván. A pokud není, zaměřte se na momenty, kdy využíváte svalovou sílu a zkuste pohyb vygenerovat hybností/setrvačností, kterou vyvoláte těsně předtím. A přitom není potřeba široké pohyby pro uznání, že to tam je. Často stačí jen pár centimetrů, které vám pomohou uniknout či přejít do (jiné) techniky.
Hrajte si. Neberte sparring akademicky smrtelně vážně. Jde o učení a poznávání jednoho konkrétního principu, takže odložte stranou ego a místo soustředění se na vítězství, soutěžte se svým parťákem, kdo z vás dokáže během sparringu identifikovat a následně využít tohoto principu. Hrajte si (alespoň tři týdny) jako kdyby tento princip byl hlavním cílem sparringu. Zvláště pokud máte dobrého parťáka, protože standardně zápasit můžete kdykoliv poté.
Aplikace do běžného života
Využití hybnosti nám pomáhá i v běžném životě – asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že něco začít je mnohem těžší než to pak udržet v pohybu. Začít cvičit, učit se cizí jazyk, každé ráno vstávat o něco dříve, aby člověk mohl alespoň 20 minut meditovat či přestat kouřit…to vše chce mít ujasněné dostatečné vnitřní důvody, aby vás přesvědčily/motivovaly jít znovu a znovu a znovu v tom pokračovat. Někdo říká, že to trvá přesně 28 dnů, než se nová aktivita stane zvykem, ale z vlastní zkušenosti vím, že háček není ani tak v době trvání, ale v tom, jestli to děláme vědomě. Jedna věc je odcvičit, a přitom myslet na to, co musíte udělat pak, či co se stalo den předtím. Pokud se však soustředíte a tu hoďku myslíte je, a právě na to, čemu se věnujete, pak věřím, že doba, kdy vznikne nový zvyk, může být kratší. A pak je to právě již o vytvořené hybnosti. Za nějakou dobu zjistíte, že to již není tak hrozné, ba dokonce, že se cítíte „divně“, když onu „novou“ aktivitu neabsolvujete. Proto pokračujte a využijte toho, že jste se již „rozhýbali“ začít něco nového a nepřestávejte. Odměnou vám budou lepší zdraví, nové znalosti či cokoliv jiného, co jste se rozhodli „rozpohybovat“.
[1] Seirjoku zenjó – vynaložení minimálního úsilí s maximálním účinkem
