Myslet jako SEAL – část 4

Dobrá věc na bolesti je, že vám dává vědět, že jste ještě stále na živu. SEALové o bolesti říkají, že „bolest je jen slabost, která opouští tělo“. A skrývá se v tom hluboká pravda. Pokud absolvujete například dálkový pochod, kdy vás poté bolí i svaly, o kterých jste dosud netušili, že je máte, pak je to cenná zkušenost, nemluvě o tom, že své tělo takto posílíte.

Buď vás něco bolí, nebo jste zraněni
Časem přestanete používat bolest jako výmluvu k dalšímu pokračování. Rozeznáte totiž bolest od skutečného zranění. Pokud jste stále ještě schopni se hýbat, pak je to jen bolest. Takto jednoduché to je. Jakmile jste zranění, pak již nemůžete, i kdybyste sebevíc chtěli, pokračovat dále. Fyzicky nejste schopni, to už pak nemá nic společného s vůlí.
Když cítíte bolest, vidíte krev, modřiny, odřeniny, slzy. Ale klíčové je, že stále ještě můžete pokračovat. Prostě setřete krev a slzy, rozchodíte to a pokračujete dál.
Když jste však zranění, znamená to, že jste mechanicky mimo – ztráta vědomí, zlomená kost, přetržené vazy, vyvrknutý kotník či hluboké rány, které již budou vyžadovat šití.
A jaká je pointa? Pokud se vzdáte jen kvůli tomu, že vás něco bolí, pak se postupně dostáváte do té obrovské skupiny lidí, kteří se vzdají při první překážce. Pokud se však naučíte rozlišovat mezi bolestí a zraněním, pak svých cílů zcela jistě dosáhnete.

Pokud jsou pochyby, pak nejsou pochyby
Když jsem si poprvé přečetl toto motto, měl jsem z toho smíšené pocity. Ale to jen proto, že jsem nerozuměl, co se za tím skrývá.
Během seminářů FAST studenty učíme, že je důležité vnímat řeč svého podvědomí, které nazýváme intuicí. Je to proto, že zatímco našich pět smyslů může získat omezené množství informací, tak podvědomě nejen přijímáme několikanásobně více informací, ale zároveň je i bleskově analyzujeme. Výstup je pak třeba jakýsi divný pocit, že „něco je špatně“. V tu chvíli pak doporučujeme, aby co nejdříve z toho místa odešli, protože jejich podvědomí už ví něco, co na vědomé úrovni ještě není úplně zřetelné.
Nejedná se přitom o žádné voodoo, jde skutečně o vědecky potvrzenou formu zpracovávání informací. Americká psycholožka Helen Fisher k tomu říká „Tak jak postupně získáváte více zkušeností, ať už je to z knih či z praktického cvičení čehokoliv, postupně začínáte rozeznávat určité vzorce. Tyto vzorce následně mozek organizuje do určitého systému bez toho, aby vám o tom dával nějak vědět. A postupně do této skládačky zapadají další a další kousky tak, jak se dozvídáte nové informace, díky čemuž začínáte vidět „celý obrázek“. A pak vám již stačí vidět jen malý kousek a už tušíte, co to asi bude. A právě toto je podstata intuice.“
Náš mozek je nastaven tak, aby za každou cenu uchránil jeho nositele, proto uděláte nejlépe, když se naučíte těmto pocitům naslouchat, jakkoliv podivně to může znít. Pokud vás toto téma zajímá, doporučuji knihu Daniel Kahnemana Myšlení pomalé a rychlé, která vyšla ve vydavatelství Jan Melvil Publishing i v češtině.
Přesně toto vědí i SEAL, kteří se učí používat různé metody bleskového vyhodnocení situace, protože se často nachází v situacích, kdy nemají čas zvážit všechna pro a proti a pak se rozhodnout. Takže pokud máte z někoho či něčeho podivný pocit, pak věřte své intuici. Jestli něco smrdí jako ryba, pak to velmi pravděpodobně také ryba bude.

Utrpěl jsi porážku? Neřeš, den ještě neskončil
V tomhle jsou NAVY SEAL mistři. Dokážou se velmi rychle otřást z porážky a s o to větším nasazením pokračovat v boji, protože co? „Není konec, dokud není konec“, jak jsme si řekli již v předchozím díle 😉
A toto pravidlo funguje i v civilním světě. Psychologové například radí, aby v případě, že máte před sebou několik důležitých zkoušek a v jedné z nich neuspějete, máte na neúspěch (pro tuto chvíli) úplně zapomenout, vnitřně se nastavit tak, jako by se nic nestalo a s tímto nastavením mysli jít na další zkoušku.
Pokud se nad tím zamyslíte, pak je to asi jediná možná cesta, jak nepohořet úplně. Máte totiž dvě možnosti – pokud se necháte zdrtit momentálním neúspěchem, pak se dostanete do stresu a výsledkem bude, že utrpíte i další porážku a pak další a další, jak bude úroveň stresu, frustrace a naštvání na sebe sama narůstat.
Anebo se zachováte tak, že v případě neúspěchu akceptujete stav s tím, že analýzu budete dělat, až vše skončí (jinými slovy řečeno, brečet můžete až doma). Do té doby se musíte plně soustředit na další výzvu, ať už se jedná o další zkoušku, závod, pracovní pohovor, rande či písemka ve škole.
SEALové také vědí, že i lidé kolem vás (váš tým) lépe reagují, pokud jdete do dalšího kola s úsměvem a sebejistí, a ne ustrašení a s poraženeckým duchem. Ten by se automaticky přenesl i na ně.
Jako vhodnou metodu doporučují SEALové používat i (černý) humor. Mrzne vám pozadí ve vodě už tři hodiny a víte, že vás ještě čeká 10 kilometrový pochod? Skvělé, dobrá zpráva je, že alespoň neprší….a toho se držme. Koneckonců, mohlo to být horší 😉
Známý řecký historik Herodotus kdysi napsal: „Když spartskému bojovníkovi Dienekesovi v bitvě u Thermopyl hrozili Peršané, že na ně vystřelí tolik šípů, že dokážou zakrýt svit slunce, Dienekes jim na to odpověděl: „dobrá, alespoň budeme bojovat ve stínu.“ Přesně tohle je nastavení mysli opravdového bojovníka.

To dokážu
Tento způsob myšlení (v angličtině “can do approach”) odlišuje úspěšné lidi od těch…řekněme méně úspěšných.
Zatímco druhá skupina si v hlavě stanoví limity, co (asi) dokáže, první skupina si to řekne až poté, co daný úkol splní. A to je obrovský rozdíl. Myslíte si, že dokážete uběhnout maraton? Proč ne, když jste to (velmi pravděpodobně) ještě nezkusili? A zapomeňte na argumenty typu stáří, nadváha, nedostatek přípravy, genetické predispozice, apod. Je to toxické jako strach, který vám brání to i jen zkusit.
Zkuste příště podobnou výzvu hned nezamítnout a prostě to zkuste absolvovat. Třeba se to povede. V drtivé většině případů budete překvapení, kolik toho ve skutečnosti zvládnete. A také na sebe později budete hrdí, protože bolest a slzy jednou pominou.
Pokud vám to pomůže, berte to jako rozkaz, o kterém se nediskutuje, ale plní. Samozřejmě to neznamená bezhlavě skákat z desetipatrové budovy, anebo se pokusit zastavit rozjeté auto prázdnýma rukama. To není kombinace hlavy (znalostí) a srdce (odvahy), ale kombinace hlouposti a ega.
Jak říkají během výběrového kurzu BUD/S neúspěšní kandidáti: “jakmile zazvoníte na zvon, bude vám to v hlavě znít po zbytek života. Toho strašáka si s sebou vezmete do hrobu. Proto raději neuspějte při pokusu to zvládnout, než se výzvě zbaběle vyhnout.“

Vášeň hory přenáší
Teď nehovořím o nějaké nadpřirozené síle, ale o neutuchající vášni v srdci, která může znamenat, že člověk přežije nejtvrdší věznění, zvládne těžké momenty v životě, či přežije obrovskou přírodní katastrofu. Ne nadarmo řekl francouzský polní maršál Ferdinand Foch: „Nejsilnější zbraní na světě je vášnivá lidská mysl.“
Pokud máte pocit, že je něco správné, běžte za ním a nenechte se odradit pochybovači, protivníkem či dokonce vlastní rodinou. To jsou lidé, kteří velmi pravděpodobně nic podobného nedokázali a tak často, i v dobré víře, se snaží vás přesvědčit, že to zkrátka není možné. Hmmm….a na druhé straně tu však máme hromadu vynálezců, kteří takový názor velmi zřetelně a opakovaně popírají.
Nenechte se odradit i svým vnitřním hlasem, že to vlastně stejně nemá cenu, že to není možné dokázat, nebo že to za to vlastně ani nestojí. Pokud to cítíte ve svém srdci a už jenom při pomyšlení na to se vám rozzáří oči, pak to rozhodně stojí za to věnovat tomu svůj život.

Pět principů úspěšného bojovníka

1. Použijte KISS metodu – Keep It Simple and Stupid – Cokoliv děláte, zbytečně nekomplikujte. To znamená, nesnažte se do svého plánu zahrnout všechny možné i nemožné varianty s pravděpodobností desetin procent. Zkušenost vás postupně naučí vytvořit si náhradní plány, ale vždy na přiměřeně pravděpodobné varianty. A pak? Pozoruj, zorientuj, rozhodni a improvizuj.
2. Otestuj si své plány – Vždy je dobré si plány projít a ideálně v co nejpodobnějším prostředí, jako bude probíhat ostrá akce. A teď nemusí jít jen o akci vojenskou. Můžete si v hlavě vymyslet strategii při pracovním pohovoru a pak požádat někoho, kdo má s pracovními pohovory zkušenosti, aby s vámi takový pohovor udělal. A zjistíte, kde má váš plán slabé stránky.
3. Překvap…v kontextu – Mnoho vojenských taktiků pokládá faktor překvapení za klíčový v celém plánu. Jenže k čemu by vám bylo překvapit protivníka, pokud sami nebudete dobře připraveni? Samozřejmě, že faktor překvapení je velmi použitelný, ale je nutné se i na překvapení dostatečně pečlivě překvapit. Vše je pak o načasování a intenzitě vaší akce.
4. Potřeba rychlosti – Mnoho vojenských taktiků také klade velký důraz na rychlost akce. Domnívají se, že čím rychlejší útok, tím menší ztráty na životech, protože útočník bude překvapen. To je opět pravda jen částečně. Někdy se zachrání více životů tím, že budou ničit nepřítele postupně a ze tmy podobně jako to dělali partyzáni či japonští nindžové. To vyvolá strach a frustraci nepřítele, který se pak následně bude dopouštět chyb. Chyb, které bude jeho lidi stát životy.
5. Chápat PROČ / vyšší cíl svého konání – Pokud víte, PROČ něco děláte a vnitřně se s cílem dokážete ztotožnit, pak do splnění úkolu dáte maximum. Podobně jako lidé pod vaším velením. Ať již jde o záchranu zajatého vojáka, osvobození rukojmích či zničení mostu. Jakmile pochopíte, že cílem není jen potopení „nějaké“ lodi, ale potopení lodi vezoucí nebezpečný radioaktivní materiál, který pokud se dostane do přístavu, tak zemřou desítky možná stovky tisíc lidí, pak v případě nezbytnosti bez váhání položíte i svůj život, aby ostatní mohli žít.

Sedm přikázání výjimečných týmů

1. Výjimečné týmy mají jasného vůdce
2. Výjimečné týmy mají měřitelné cíle
3. Výjimečné týmy mají jasně rozdělené role
4. Výjimečné týmy sdílejí zdroje a znalosti
5. Výjimečné týmy komunikují efektivně
6. Výjimečné týmy jsou 100% oddaní své věci
7. Výjimečné týmy odrazují lidi s velkým egem

Pět součástí bojovníkova stavu mysli

1. Buď součástí týmu, nikoliv sólař. Sdílej informace s těmi, kteří mají méně než ty
2. Vystupuj vždy jednotně / Drž své slovo
3. Měj jak morální tak i fyzickou odvahu
4. Buď připraven jednat a nikoliv pouze reagovat
5. Buď ochotný vést. Vychovej si své nástupce

Uskutečnění plánu

• Vyjasni si cíle a případně polož doplňující otázky
• Sepiš si, co a koho budeš potřebovat k realizaci cíle
• Vyjasni si role a zodpovědnosti
• Všechno, co děláš, má směřovat ke splnění cíle
• Předpokládej, co se může pokazit, a navrhni náhradní plán
• Jednej
• Po skončení se sejdi se všemi a proberte a) co se naučili, b) co se podařilo, c) co mohlo být udělané lépe

Psychická odolnost

• Najdi klid uprostřed chaosu
• Buď rozhodný a pohybuj se rychle
• Nedostaň se do stavu, kdy budeš obviňovat ostatní
• Nenech se rozptýlit okolnostmi
• V náročných chvílích se dobří vůdci naučili jak rozdělit úkoly tak, aby jimi nebyli zahlceni
• Soustřeď se na misi. Nenech únavu a stres, aby tě rozptylovala
• Nikdy se nevzdávej!

KONEC

Zdroj: The NAVY SEAL Art of war (Leadership lessons from the world’s most elite fighting force), Rob Roy with Chris Lawson, Crown Publishing, 2015, ISBN: 978-0-8041-3775-1

Jarda Kolcun