V souvislosti s nedávno proběhlou konferencí Prevence násilí mezi dětmi (nejen) na školách jsme měli možnost slyšet velmi zajimavou přednášku Mgr. Michala Čoupka o šikaně, která je v současné době v Japonsku velmi diskutovaným tématem.
Než se však podíváme podrobněji na tento typ násilí mezi dětmi, pojďme si nejprve říci několik slov o samotném Japonsku. Pomůže nám to vnímat Japonsko a šikanu ve správném kontextu. Když se řekne Japonsko, většina z nás si představí horu Fudži, samuraje, suši, gejši, sumo, krásné japonské zenové zahrady, ale i moderní Japonsko. Je však také potřeba si uvědomit, že na ostrovní zemi žije dosti velké množství lidí, kteří daný prostor k bydlení využívají skutečně maximálně. To se také odráží na jejich způsobu myšlení, které se dá definovat jako kolektivní prospěch, kterému je podřízeno absolutně vše. V této souvislosti se také často objevuje rčení: „vyčnívající hřebíky se zatloukají“…a pro japonskou společnost je toto fakticky hlavním mottem.
Ti z vás, kteří do Japonska často jezdíte a máte možnost zde i cvičit, mi asi dáte za pravdu, že cvičení v Japonsku je zcela jiný zážitek, než cvičení kdekoliv jinde. Je to kromě jiného i tím, že v japonských dóžó (místo ke cvičení bojových umění) se celoročně netopí, takže když je venku mráz, dá se úspěšně předpokládat, že v dóžó bude možná o pár stupňů tepleji a to ještě díky tomu, že se místnost po nějaké době zahřeje díky cvíčícím budokům (ti, kteří praktikují japonská bojová umění).
Na první pohled to vypadá jako paradox, když si uvědomíme, že Japonsko je technologicky velice vyspělá země a instalace klimatizace či topení by neměl být problém, že? Jenže způsob uvažování a výchova japonského budoky je zcela jiná od toho nejaponského. S utužováním těla tu je zároveň utužována i mysl. A tento systém výuky je běžný nejen v oblasti bojových umění, ale i ve školách. Žáci, kteří nějakým způsobem vyčnívají, jsou cílem šikany ostatních. A nemusí jít nutně o fyzickou odchylku (příliš vysoký/malý/tlustý/.., brýle, koktá, dlouhé/krátké vlasy…), ale i osobnostní (introvert, apod.).
Je také nutné si uvědomit, že děti jsou od malička vychovávány s tím, že se musí učit jak nejlépe umí, protože vynikající prospěch jim umožní se dostat na elitní základní, střední i vysoké školy a to následně vede k získání dobře placené pozice ve firmě. Děti jsou tak pod enormním stresem. K tomu ještě připočtěte prakticky chybějícího otce, který pracuje „od nevidim do nevidim“ a následně jde ještě na (povinnou) večeři se svými kolegy a šéfem, takže se domů dostane až kolem půlnoci, kdy děti již spí. Výchova tedy spočívá na matce či daleko častěji na prarodičích, protože i matky pracují v podobném zápřahu. Navíc se rodiče obávají oznámit šikanu vedení školy, protože to by mohlo ovlivnit výsledky závěrečných zkoušek jejich dítěte.
Šikana v Japonsku je svým způsobem specifická a často i nepochopitelná pro neJaponce, hlavně způsobem, jakým ostatní Japonci k řešení šikany přistupují. Často se snaží jakékoliv projevy šikany přehlížet, protože nabídnout jinému pomoc se automaticky považuje jako veřejné přiznání, že ten, kterému je pomoc nabídnuta, je slabší a neschopnější. Podle posledních statistik v Japonsku je asi 80% kvalifikována jako kolektivní násilí, tedy stav kdy celá třída šikanuje jednu oběť. Asi netřeba říkat, že jde v drtivé většině případů o dlouhodobou záležitost. Dle Dr.Michala Koláře je tento způsob šikany definován jako předposlední úroveň, což již je velmi rozvinutá šikana. Na této úrovni se již (v Čechách) do řešení zapojuje jak vedení školy a rodiče, tak i policie. V Japonsku je však i tato úroveň zlehčována, přehlížena i tolerována.
Jelikož šikana se však v Japonsku stává stále více viditelnějším problémemem, který je již prakticky nemožné přehlížet, vláda zadala několik studií, které měly tento problém lépe specifikovat a navrhnout možná řešení. Podle jedné takové studie (Bullying and Ijime in Japanese Schools: A Sociocultural Perspective) byly identifikovány pouze čtyři vzorce chování, které se dají vykládat jako forma šikany:
- Ostatní spolužáci nemluvili s obětí, dokonce ikdyž je oběť pozdravila jako první ( 91,1%)
- Šikana ve formě písemných vzkazů jako “Jdi se bodnout…, trhni si…, vlez mi na záda…, idiote,…vypadni…” ( 89,7%).
- Nadávky obětem šikany jako ” ekzém, vši, svrab, vir, bakterie…” (83% respondentů).
- Svlékání šatů a sexuální obtěžování oběti (75,9%).
V roce 2013-03/2014 bylo zaznamenáno více jak 118.000 (vážných) případů šikany. Podle výzkumu japonského Ministerstva školství, které se snaží nějakým způsobem monitorovat šikanu již od roku 1997, je šikana v minulém a letošním roce na svém maximu.
O šikaně názorně hovoří i následující video, které popisuje případ 13letého chlapce Hiroki Sano, který v roce 2011 nakonec spáchal sebevraždu skokem z budovy. V tomto videu můžete vidět opakované a systematické projevy násilí a obtěžování po dobu několika měsíců, kdy ho chlapci bili, nadávali, ponižovali a zesměšňovali jej. Během tohoto období byl nucen krást v obchodě (ikdyž měl peníze), jíst živé včely, apod. Právě případ Hirokiho konečně vyvolal reakci japonské vlády. Ministerstvo školství začalo sledovat bezpečnost dětí ve školách, atd. Do škol byli posláni pracovníci, kteří měli za úkol sledovat stav šikany a vše reportovat zpět na ministerstvo. Záměrně se jednalo o nezávislé pracovníky, protože se ministerstvo zcela správně obávalo, že vedení školy bude výskyt šikany popírat a ignorovat, aby jméno školy nebylo pošpiněno.
A zde se začíná projevovat zřetelný rozdíl o způsobu přístupu k šikaně mezi neJaponcem a Japoncem. Byl zaznamenán například případ chlapce, který byl popálen na ruce více jak 40 cigaretami. Když ostatním studentům své popáleniny ukázal, byl následně vyloučen ze školy za to, že „způsobil svým spolužáků citové trauma a úzkost.“
Jiná škola zase požádala rodiče studenta, který si vzal následkem dlouhodobé šikany život, aby rodiče na vařejnosti prezentovali sebevraždu jako pouhou „nehodu“ a jméno školy tak neutrpělo.
A v další škole se objevil případ šikany, který byl dokonce pod dohledem pedagoga. A ačkoliv bylo vše zaznamenáno skrytou kamerou a následně prezentováno vedení školy, ředitel vyřešil tuto nepříjemnou situaci tak, že požádal rodiče agresora, aby přispěli na odstěhování rodiny oběti z města. Rodina se přestěhovala jinam, agresor zůstal ve třídě stejně tak jako i onen třídní učitel.
Podle výše zmíněné studie drtivá většina šikanovaných děti ve skrytu duše doufá, že si jich někdo všimne a pomůže jim. Bohužel jak rodiče, tak i pedagogové nemají dostatek znalostí i odvahy toto řešit. A výsledkem tak je neustále vzrůstající počet dětí, kteří ten tlak nevydrží a vezmou si život…..
Nicméně, abychom toto povídání neskončili tak pesimisticky, japonská vláda se nyní skutečně snaží problém řešit. Podporuje například vydávání japonských komiksů Manga, které popisují případy šikany i jak ji řešit. Mezi japonskou mládeží jsou tyto komiksy velmi populární a pomáhají tak zvýšit osvětu. Dokonce existuje nový hudební směr, tzv. „baby metal“, který ve svých textech důrazňuje, že šikana je špatná. Školy nyní musí povinně a pravidelně reportovat ministerstvu školství i mísntím řadům závažné případy šikany, kdy oběti utrpěli vážnou újmu na zdraví. Ustanovily se speciální vyšetřovací týmy s působností po celé zemi.
Ve školách jsou nyní nezávislí poradci, čímž je zaručena jednak odbornost, ale i neutralita. Spolupráce s policií je nyní daleko užší. Ministerstvo školství začalo organizovat pravidelné vzdělávací semináře jak pro pedagogy, tak i pro rodiče. A do škol bylo povinně zavedeno bojové umění se všemi svými aspekty – respekt k ostatním, dodržování etikety, včetně takových lidských hodnot jako čest, odvaha, laskavost, respekt, poctivost, loajalita a důstojnost. Až čas ukáže, jak výše uvedená opatření budou účinná.
Zdroj: Mgr. Michal Čoupek – Prevence násilí mezi dětmi (nejen) na školách v Japonsku.
Jarda Kolcun
Adrenaline Stress Response Training Instructor
Jujutsu instruktor
