Dospělí – Statistika

Velmi dobrým zdrojem pro statistiku je  web policie ČR Pro rok 2012 naleznete statistický přehled  zde

Statistika znásilnění v ČR

(zdroj: http://www.policie.cz/statistiky-kriminalita.aspx)
Níže uvádíme krátký přehled statistických údajů – kolik znásilnění eviduje ročně Policie ČR, kolik případů vykazují státní zastupitelství a kolik případů se dostane a vyústí v rozsudek dle statistiky soudů v ČR.
Podle údajů Policejního prezidia v ČR bylo v roce 2006 ohlášeno 530 případů znásilnění a z toho celkem stíháno 366 osob (1 žena). Objasněnost případů je celkem vysoká – v tomto sledovaném roce činila 426 případů. Objasněnost ale neznamená, že případ se povede dál v trestním řízení. Objasněnost může například znamenat, že policie identifikovala pachatele či že oznámení označí za neopodstatněné.
V roce 2007 bylo dle údajů Policejního prezidia celkem oznámeno 637 znásilnění a v témže roce bylo za znásilnění stíháno 426 osob (2 ženy). Podle údajů státních zastupitelství se v témže roce stíhalo 384 osob (0 žen) za trestný čin znásilnění a před soud se dostalo celkem 323 obžalovaných z trestního činu znásilnění. Podle údajů soudů bylo odsouzeno celkem 151 osob za znásilnění (0 žen). Z odsouzených dostalo nepodmíněný trest (nemusí nastupovat do vězeňské služby) přes polovinu odsouzených (celkem 83), dále 46 podmíněně, 19 dostalo trest formou trestního opatření a u 3 bylo upuštěno od potrestání.

• Podíl pachatelů, které oběť nezná, je v 20–40 procentech případů
  
• Znásilnění spáchané osobou blízkou (bývalým nebo současným partnerem) je běžné v 16–37 procentech případů
  
• Použití zbraně při znásilnění je neobvyklé – méně jak v 10 procentech případů
  
• Dokumentace zranění obětí je dostupná v 16–45 procentech případů
  
• Nejčastější stádium, ve kterých případy znásonění „vypadnou“ z trestního řízení je moment sdělení obvinění, činní mezi 21–61 procenty případů. Podíl případů, které se dostanou až před soud se pohybuje od 4–39 procent.
  
• Nejvyšší míra „úmrtnosti“ případů byla vysledována během policejního šetření – činila až 82 procent a týkala se zemí, které mají nejnižší míru hlášených případů, tedy i České republiky. Tento fakt vzbuzuje celou řadu závažných otázek o profesionalitě vyšetřování. Případy, které týkali zranitelnějších skupin obětí (např. duševně nebo fyzicky postižené) se sotva dostaly k soudnímu přelíčení. V jiných zemí se tykalo vypadnutí případů, kdy pachatel byla osoba blízká.
  

Některé vypozorované skutečnosti, které byly patrné v případě odsuzujících rozsudků:

•  nejsou bílí, nejsou občany země
  
•  požili alkohol
  
•  není to osoba blízká
  
•  byli dříve odsouzeni
  

Charakteristika obětí:

•  dokumentované zranění
  

Převážná většina případů znásilnění, které vyústili v odsuzující rozsudek, vykazují stereotypy o znásilnění a pachatelích. Můžeme proto konstatovat, že míra „úmrtnosti“ případů je institucionální záležitost, tedy že to jsou postupy a praxe policie a justice a jejich reakce na případy znásilnění, které jsou vedou k nízké míře vymáhání spravedlnosti v trestných činech znásilnění.

• Většina zemí rozšířila definici znásilnění jak v právní terminologii tak ve vztahu k pachateli
  
• Švédsko je jedna z mála zemí, ve které má oběť silné postavení v samotném trestním řízení: oběť se může účastnit soudního řízení po celou jeho dobu. Od roku 1988 mají nárok na právního zástupce, který je poškozené přidělen soudem a který nejen hájí jejich práva v trestním řízení (kde může předvolávat svědky, navrhovat trestní sazbu pro obžalovaného apod.), ale i v adhezním řízení (při kterém se domáhá odškodnění)
  
• V Anglii a Walesu vlády investovali do tzv. sítě Kontaktních Center pro sexuální trestné činy, které zajišťují forenzní vyšetření, lékařské ošetření a podpůrné sociální služby.
  

Rakousko iniciovala baterii práv obětí, které se týkají také případů znásilnění: Například garantují přidělení osoby, která doprovází oběť při podávání svědecké výpovědi a u soudu, právo oběti být vyšetřován/a osobou stejného pohlaví, nárok na sociální služby a konzultace psychologa, nárok na přístup a aktivní obdržení informací, aktivní zapojení do policejního šetření a možnost odvolání v případě, když státní zástupce rozhodně nevést případ dál.

Statistika znásilnění, včetně pokusů o znásilnění od roku 1989 do roku 1999 (zdroj: http://www.mvcr.cz )

• Vysoký nárůst znásilnění po amnestii v roce 1989.
  
• V počtu znásilnění v uplynulých letech je na prvním místě Ostrava, dále Praha, Ústí n/L a Brno. Velká městská centra vzhledem ke všeobecné anonymitě, nepřehlednosti, četným příležitostem k zábavě až do časných ranních hodin jsou velmi rizikovým prostředím.
  
• Recidivisté se v průměru podílejí na této trestné činnosti zhruba 33 %, v roce 1990 to bylo 45 %. Vliv alkoholu průběžně od roku 1990 klesá, stejně tak v průměru i podíl mládeže na tomto druhu trestné činnosti.
  
• Převážná část obětí je ve věku 18 – 30 let. Vyskytují se ovšem i případy velmi mladých dívek a dětí, ale i žen v pokročilém věku.
  
• Většina případů se stává přímo v terénu (opuštěná místa, parky, průchody, polní a lesní cesty), další skupinu tvoří náhodné známosti ze společnosti (večírky, taneční zábavy, společenské akce atd.) Zejména jsou ohroženy dívky na útěku z domova, z dětského domova, autostopařky. Malý počet se stane přímo v bytě, pokud žena neuváženě vpustí neznámého muže (záminka: odečet plynu, el. proudu, vodoměru, opravář telef. vedení atd).
  
• Vzhledem k tomu, že část případů znásilnění a pokusů o znásilnění zůstává neoznámena (menší města) je třeba apelovat na postižené ženy, aby si svůj nepříjemný zážitek nenechávaly pro sebe, protože tak umožňují pachateli pokračovat v trestné činnosti. U některých typů násilníků se míra agresivity může postupem času zvyšovat.
  

Zpracovala: ppor. Eva Pokorná (4. května 1999)