Dospělí – Statistika

Přečteno: 3642

FAST Defense Základní a Pokročilý kurz se primárně zaměřuje na tři základní oblasti:

  1. Modely chování při kontaktu s neznámým člověkem
  2. Sebeobrana verbální a neverbální komunikace
  3. Odolnost vůči stresu z možného fyzického konfliktu

Velmi dobrým zdrojem pro statistiku je  web policie ČR Pro rok 2012 naleznete statistický přehled  zde

Statistika znásilnění v ČR

(zdroj: http://www.policie.cz/statistiky-kriminalita.aspx)
Níže uvádíme krátký přehled statistických údajů
kolik znásilnění eviduje ročně Policie ČR, kolik případů vykazují státní zastupitelství a kolik případů se dostane a vyústí v rozsudek dle statistiky soudů v ČR.
Podle údajů Policejního prezidia v ČR bylo v roce 2006 ohlášeno 530 případů znásilnění a z toho celkem stíháno 366 osob (1 žena). Objasněnost případů je celkem vysoká
v tomto sledovaném roce činila 426 případů. Objasněnost ale neznamená, že případ se povede dál v trestním řízení. Objasněnost může například znamenat, že policie identifikovala pachatele či že oznámení označí za neopodstatněné.
V roce 2007 bylo dle údajů Policejního prezidia celkem oznámeno 637 znásilnění a v témže roce bylo za znásilnění stíháno 426 osob (2 ženy). Podle údajů státních zastupitelství se v témže roce stíhalo 384 osob (0 žen) za trestný čin znásilnění a před soud se dostalo celkem 323 obžalovaných z trestního činu znásilnění. Podle údajů soudů bylo odsouzeno celkem 151 osob za znásilnění (0 žen). Z odsouzených dostalo nepodmíněný trest (nemusí nastupovat do vězeňské služby) přes polovinu odsouzených (celkem 83), dále 46 podmíněně, 19 dostalo trest formou trestního opatření a u 3 bylo upuštěno od potrestání.


Srovnání případů znásilnění v evropském kontextu (zdroj:
http://www.policie.cz/statistiky-kriminalita.aspx )
Sledování „úmrtnosti“ oznámených případů znásilnění v 11 evropských zemí.
Zpráva byla předložena na breifingu, který pořádala Evropská ženská lobby, Evropské akční centrum v oblasti prevence násilí na ženách a Výzkumné oddělení v oblasti zneužívání dětí a žen. Studie byla vypracována profesorkou Liz Kelly a Jo Lovett z Velké Británie. V první části se je jedná o kvantitativní srovnání míry ohlášení případů, dále míry zahájení trestního stíhání a míry případů, které výustí v odsuzující rozsudek. Data se srovnávají ve 32 evropských zemích (všech 27 členů EU, 3 přistupující země a dále Island a Švýcarsko). Pozorování dat bylo za období 20012007.
Druhá část se týkala kvalitativního šetření bylo analyzováno 100 případů znásilnění v Rakousku, Belgii, Anglii & Walesu, Německu, Řecku, Maďarsku, Irsku, Portugalsku, Skotsku a Švédsku. Prezentace na briefingu měla pouze informativní charakter byly představeny první výsledky a patrné trendy. Finální zpráva bude předložena později v létě a bude dostupná na stránkách Výzkumné oddělení v oblasti zneužívání dětí a žen zde.Jaké byly první závěry a patrné trendy?
 

V případě hlášení případů trestného činu znásilnění jsou zjevné tři skupiny sledovaných zemí:

Deset zemí má nízkou míru ohlášení případů (méně než 6 na 100.000 obyvatel)

Dalších deset zemí vykazují střední míru ohlášení případů (mezi 610 na 100.000)

Šest zemí má vysokou míru ohlášení případů (více jak 10 na 100.000)

Česká republika se řadí do skupiny zemí, které vykazují nízkou míru ohlášení případů znásilnění (5 případů na 100.000 obyvatel).

Mezi země s nejvyšší mírou patří například Švédsko, Finsko, Belgie, Island, Skotsko a Anglie. Možné vysvětlení je (studie se konkrétně nezabývala příčinami) širší definice znásilnění v zákoně, procesní nastavení při hlášení případů na policii (např. policie musí evidovat všechny případy, i ty které nejsou následně definovány jako trestný čin), celkově jsou implementovány mechanismy, které zvyšují důvěryhodnost v právní systém.

Další patrný trend je, že země s nejvyšším počtem nahlášených případů mají současně i nejnižší míru odsuzujících rozsudků. Toto je klasický případ tzv. jevu „úmrtnosti“ případů znásilnění vyšší míra oznámení znásilnění na policii, automaticky neznamená i vyšší počet odsouzených pachatelů právě naopak. Do této skupiny spadá největší skupina sledovaných zemí (celkem 16). Pouze tři země se vymykají tomuto trendu v Dánsku, Lucembursku a Franci vede vyšší míra nahlášených případů i k vyššímu počtu odsouzených za trestný čin znásilnění.

Česká republika
, kromě Portugalska a Rumunska, spadá do třetí kategorie zemí. V této skupině je patrný trend poklesu míry oznámených případů a současně to vede k poklesu počtu stíhaných a odsouzených pachatelů za trestný čin znásilnění.

Anomálií je čtvrtá skupina zemí, kdy nižší míra nahlášených případů vede k vyšší míře odsouzených pachatelů. Do této skupiny patří Maďarsko a Polsko. Tento fakt se však vysvětluje možnými chybnými statistickými údaji.
Některé vypozorované skutečnosti z kvalitativní části studie:

  • Podíl pachatelů, které oběť nezná, je v 2040 procentech případů
  • Znásilnění spáchané osobou blízkou (bývalým nebo současným partnerem) je běžné v 1637 procentech případů
  • Použití zbraně při znásilnění je neobvyklé méně jak v 10 procentech případů
  • Dokumentace zranění obětí je dostupná v 1645 procentech případů
  • Nejčastější stádium, ve kterých případy znásonění „vypadnou“ z trestního řízení je moment sdělení obvinění, činní mezi 2161 procenty případů. Podíl případů, které se dostanou až před soud se pohybuje od 439 procent.
  • Nejvyšší míra „úmrtnosti“ případů byla vysledována během policejního šetření činila až 82 procent a týkala se zemí, které mají nejnižší míru hlášených případů, tedy i České republiky. Tento fakt vzbuzuje celou řadu závažných otázek o profesionalitě vyšetřování. Případy, které týkali zranitelnějších skupin obětí (např. duševně nebo fyzicky postižené) se sotva dostaly k soudnímu přelíčení. V jiných zemí se tykalo vypadnutí případů, kdy pachatel byla osoba blízká.


Některé vypozorované skutečnosti, které byly patrné v případě odsuzujících rozsudků:

Charakteristika pachatelů:

  •  nejsou bílí, nejsou občany země
  •  požili alkohol
  •  není to osoba blízká
  •  byli dříve odsouzeni


Charakteristika obětí:

  •  dokumentované zranění


Převážná většina případů znásilnění, které vyústili v odsuzující rozsudek, vykazují stereotypy o znásilnění a pachatelích. Můžeme proto konstatovat, že míra „úmrtnosti“ případů je institucionální záležitost, tedy že to jsou postupy a praxe policie a justice a jejich reakce na případy znásilnění, které jsou vedou k nízké míře vymáhání spravedlnosti v trestných činech znásilnění.

Případy dobré praxe:

  • Většina zemí rozšířila definici znásilnění jak v právní terminologii tak ve vztahu k pachateli
  • Švédsko je jedna z mála zemí, ve které má oběť silné postavení v samotném trestním řízení: oběť se může účastnit soudního řízení po celou jeho dobu. Od roku 1988 mají nárok na právního zástupce, který je poškozené přidělen soudem a který nejen hájí jejich práva v trestním řízení (kde může předvolávat svědky, navrhovat trestní sazbu pro obžalovaného apod.), ale i v adhezním řízení (při kterém se domáhá odškodnění)
  • V Anglii a Walesu vlády investovali do tzv. sítě Kontaktních Center pro sexuální trestné činy, které zajišťují forenzní vyšetření, lékařské ošetření a podpůrné sociální služby.


Rakousko iniciovala baterii práv obětí, které se týkají také případů znásilnění: Například garantují přidělení osoby, která doprovází oběť při podávání svědecké výpovědi a u soudu, právo oběti být vyšetřován/a osobou stejného pohlaví, nárok na sociální služby a konzultace psychologa, nárok na přístup a aktivní obdržení informací, aktivní zapojení do policejního šetření a možnost odvolání v případě, když státní zástupce rozhodně nevést případ dál.

 

Statistika znásilnění, včetně pokusů o znásilnění od roku 1989 do roku 1999 (zdroj: http://www.mvcr.cz )

  • Vysoký nárůst znásilnění po amnestii v roce 1989.
  • V počtu znásilnění v uplynulých letech je na prvním místě Ostrava, dále Praha, Ústí n/L a Brno. Velká městská centra vzhledem ke všeobecné anonymitě, nepřehlednosti, četným příležitostem k zábavě až do časných ranních hodin jsou velmi rizikovým prostředím.
  • Recidivisté se v průměru podílejí na této trestné činnosti zhruba 33 %, v roce 1990 to bylo 45 %. Vliv alkoholu průběžně od roku 1990 klesá, stejně tak v průměru i podíl mládeže na tomto druhu trestné činnosti.
  • Převážná část obětí je ve věku 18 30 let. Vyskytují se ovšem i případy velmi mladých dívek a dětí, ale i žen v pokročilém věku.
  • Většina případů se stává přímo v terénu (opuštěná místa, parky, průchody, polní a lesní cesty), další skupinu tvoří náhodné známosti ze společnosti (večírky, taneční zábavy, společenské akce atd.) Zejména jsou ohroženy dívky na útěku z domova, z dětského domova, autostopařky. Malý počet se stane přímo v bytě, pokud žena neuváženě vpustí neznámého muže (záminka: odečet plynu, el. proudu, vodoměru, opravář telef. vedení atd).
  • Vzhledem k tomu, že část případů znásilnění a pokusů o znásilnění zůstává neoznámena (menší města) je třeba apelovat na postižené ženy, aby si svůj nepříjemný zážitek nenechávaly pro sebe, protože tak umožňují pachateli pokračovat v trestné činnosti. U některých typů násilníků se míra agresivity může postupem času zvyšovat.

Zpracovala: ppor. Eva Pokorná (4. května 1999)