Brazilské Jiu jitsu, když jsi starý

Přečteno: 249

Před nějakou dobou jsem dostal od kamaráda odkaz na video, kde jeden…ehm…již nemladý chlap sdílí svoje pocity o tom, jaké to je dělat BJJ (brazilské jiu jitsu), když už jste ve druhé polovině života. Musím říci, že mne to hodně oslovilo, protože…řekněme že stále mám obrovský problém akceptovat, že už nejsem ten silný, dynamický borec, jako jsem byl na vrcholu svých sil. Opakovaně jsem to video shlížel a opakovaně mi docházelo, že buď to konečně vnitřně akceptuji, anebo se zraním a skončí to špatně. Věřím, že nejsem jediný, kdo se s tímhle potýká, takže jsem si dovolil to jeho povídání přeložit a zde je dostupné i pro vás. Čtěte pozorně, zvláště vy, kterým již není 25. A začněte na sobě pracovat…tentokrát úplně jinak, než byste asi čekali….já už začal…a bolí to…sakra, že jo 😉

“Brazilské Jiu jitsu, když jsi starý

Tuhle ke mně přišla moje dcera a říká: „tati, začíná ti šedivět obočí.“ Myslím, že proměna v Mr. Preppera bude již brzo dokončena. Pojďme si popovídat o tom, jaké to je, když je člověk starý, a přitom stále dělá BJJ (brazilské jiu jitsu).

Abych byl upřímný, tak mi samotná myšlenka stárnutí připadá obtížná hlavně proto, že v mé mysli jsem přesně stejný člověk jako předtím. Dokonce mám video, na kterém se ve svých dvaceti letech poflakuji s kamarády na pláži a prostě jsme se jen tak bavili. Před pár lety jsem se na to díval a můj syn Jordan, kterému tehdy bylo 16 nebo tak nějak, se mi díval přes rameno a povídá: “Tati! byl jsi tehdy úplně stejný jako teď.“

A měl vlastně trochu pravdu. Když je člověku 25 let, má vcelku ve všem jasno a je na vrcholu svých sil. A jak stárne, získává více zkušeností a snad je i o trochu více moudřejší. To mu pomůže dělat lepší rozhodnutí, která již nejsou tak impulzivní, jako když je vám 25 let.

Najednou zjistíte, že vám je 55 a zjišťujete, že je opravdu těžké nevidět v zrcadle známky stárnutí. Vidíte vrásky, pevná postava už také není to, co bývala, obličej se začíná měnit. No zkrátka to člověka naštve, protože hluboko uvnitř se stále cítím jako ten mlaďas, jako stále stejný člověk.

Avšak realita je, že jak mé tělo, tak i mé BJJ se mění. A s přibývajícím věkem je to stále těžší a těžší. Jednou z věcí, kterou musíme udělat, je se s tím vnitřně smířit.

Již jsme starší sportovci a nebudeme proto tak aktivní, jako když jsme byli mladší. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych můj současný mozek přenesl do těla 25letého muže. Moje BJJ by určitě bylo úžasné. Přechody v technikách by byly plynulé a rychlé a dynamické a bylo by to celé úplně jiná hra, ale realita je taková, že jsem tu uvízl s tělem, které mi neumožňuje dělat BJJ tak, jak bych viděl ve své mysli, a to může být opravdu těžké. Frustrující…

Takže se teď podíváme na to, jestli můžeme lépe popsat, co přesně znamená být starý a stále se věnovat BJJ. Nejprve si ale řekněme, co znamená být efektivní, což můžeme posoudit z několika úhlů. Zaprvé, vaše dovednost vyhnout se „odplácání“ a dostat se ven i z nevýhodných pozic. Dostat se na soupeře a udržet se na něm. Vaše dovednost a ohebnost se se stářím bude zhoršovat? Budete stále častěji končit v pozici na zádech a vaše strategie bude mnohem více obranná. Protože víte, že pokud budete zápasit s mnohem mladším, rychlejším a silnějším protivníkem, bude opravdu těžké ho zastavit.

A čím budete starší, tím méně bude případů, kdy jej porazíte. Častěji se vám to spíše nepodaří. A co je na tom zajímavé, vy vlastně ani nebudete chtít, protože to znamená vydat obrovské množství energie, která vám pak může sakra chybět. Takže obrana spíše než útok.

Teď už můj trénink často spočívá v tom, že jdu záměrně do pro mne nevýhodné pozice a zkouším se z ní dostat. Tohle je pro mě nyní mnohem přínosnější, než se dostat do dobré pozice a v ní se držet zuby nehty… Zjišťujete však, že budete mít čím dál větší problém se dostávat z těchto nevýhodných pozic.

Možná budete muset být trpěliví a čekat na příležitost, která se časem objeví. A pak pozici obrátit ve svůj prospěch. V této nové pozici sledovat partnera, jak se z ní snaží uniknout, takže je pak vaším dalším úkolem tuto pozici co nejrychleji stabilizovat. A pak začnete „lovit“ a hledat, co byste kde upáčili či uškrtili, ale i toto trvá stále delší dobu, jak stárnete. Tak to prostě teď je.

Otázka pak zní, proč je to těžší, když stárnete v relativně dobré kondici? Myslím, že existují dva důvody. Prvním důvodem je vaše maximální tepová frekvence, která je mnohem nižší než v mládí. A to je velmi důležitá věc, kterou nikdo ve skutečnosti neřeší, ani o ní nemluví. Osobně si myslím, že to je obrovská chyba. Podle odborných studií ztrácíte 10 úderů za minutu maximálního srdečního tepu za každé desetiletí vašeho života. Takže pokud vaše maximální tepová frekvence ve 20 letech 200, ve 30 letech bude vaše maximální tepová frekvence 190, ve 40 letech 180, v 50 letech 170 a tak dále. Jedná se tedy o obrovský rozdíl ve schopnosti udržet vysoký výkon, což mají problém pochopit mladí, ale bohužel i akceptovat my staří.

Pokud je vám 20 a budete ve formě, můžete být schopni delší dobu udržet 85 % nebo dokonce 90 % svého maxima, protože váš kardiovaskulární systém je super výkonný. To znamená, že budete moci trénovat BJJ při maximální tepové frekvenci 180 až 185 tepů za minutu. Dokonce budete schopen dosáhnout čas od času i maximální frekvence 190 pokud je vám 50 let.

Moje maximální tepová frekvence je nyní asi 170 tepů za minutu. A je nutné nejen pochopit, ale i vnitřně akceptovat, že jakmile zestárnete, nemůžete trénovat v tak vysokém procentu svého (dřívějšího) maxima. Víte, jsou zápasy, kdy s námahou udržím i jen 80 % svého maxima a jindy jen 150 či 140 tepů. A teď si představte, že jdete proti mladému klukovi, který dokáže v pohodě fungovat na 180, zatímco já už mám problémy při 145 tepech za minutu.

To je obrovský rozdíl a problém. Rozdíl, který znamená, že váš soupeř je každou vteřinu skoro o jeden tep za minutu rychlejší. To se týče energie a kyslíku. A navíc je jeho tělo mnohem více odolnější, jejich klouby fungují lépe, jsou pohyblivější, jsou pružnější. Podle téměř všech ukazatelů je jejich tělo schopno dělat mnohem více, kdežto s přibývajícím věkem se vaše tělo začne zpomalovat…a ano i rozpadat.

Ozývají se stará zranění, která se mi stala v mládí, nebo která nebyla úplně doléčená, protože v té době jsem byl král světa. Právě teď se mi začínají ozývat záda, což podle všeho budou příznaky artritidy. Záda mě bolí skoro pořád. Pořád. Moje ploténky jsou také dosti pochroumané a podle všeho budu potřebovat chirurgický zákrok. Možná i můj krk začíná mít vážné problémy.  Nedávno jsem si nechal udělat rentgen a můj krk se začal zhoršovat. Mám tam kostní ostruhy, které jsem si nechal zrentgenovat a díky těmto ostruhám mám trvale ohnutý krk. Mám také trvale přetržený vaz v rameni a takto bych mohl pokračovat. Vaše tělo se prostě začne opotřebovávat a jak se opotřebovává, již nemůžete dělat tolik věcí a v takové intenzitě jako dříve.

Takže první věc, kterou bych vám řekl a která je pro staršího sportovce rozhodující, je fakt, že musíte jednoduše přijmout skutečnost, že už nebudete tak efektivní. Musíte se s tím smířit. Hele, všichni jsme soutěživí. Každý, kdo trénuje BJJ, je soutěživý, zvláště, když jako bílý pásek jsi na stupni vítězů, a přesto stále na konci „potravního řetězce“.

Ale nakonec se vaše pozice v řetězci postupně mění a vaše cíle se zvyšují. Když pokračujete v tréninku, je vždy možné svou pozici zlepšit a postupovat na další a další pásek. Pochopitelně také nechcete, aby se zlepšovali jiní, a dokonce vás přeskakovali v pokroku, tedy získání dalšího pásku. Ale realita je taková, že jako starší sportovec musíte být v pohodě s tím, že prostě nejste a nebudete již schopni trénovat tak tvrdě, jak byste si přáli.

Nebudete tak efektivní, musíte se s tím smířit, musíte zkrotit své ego. Všichni máme ego. Každý na žíněnce má ego. Cílem je však naučit se jej ovládat. A čím jste starší, tím méně chcete, aby vás ego ovládalo, protože se pak vymkne kontrole…a to vás bude bolet…

Jak stárnete, musíte se opravdu smířit s tím, že kdybyste mohli přetáhnout svůj mozek do mladšího těla, pak byste určitě mladšímu soupeři dali zabrat…ale to nejde. Taková je realita. Nenechte se proto strhnout k tomu, abyste se dostali do víru emocí, protože se vám zkrátka již nedaří tolik, jako dříve.

Když si v mysli představím svou BJJ hru, dokážu dělat skvělé přechody a vítězím nad soupeři snadno. Dokážu šílené věci, ale skutečnost je taková, že už mi to tělo nedovolí. Takže se s tím prostě smiřte, už zkrátka nebudete tak výkonní, jako dříve. To je první věc, kterou jsem si uvědomil.

Druhá věc je, že jsem si musel uvědomit priority. Bezpečnost nade vše. A bezpečnost má několik aspektů. Začátečníkovi to chvíli trvá, než pozná dokonale svoje tělo. Je to vlastně podobné jako když se učíte řídit. Řídit auto není tak složité, pár týdnů tréninku a můžete řídit. Ale je tam období 3-5 let, kdy jste jako nový řidič nejzranitelnější vůči možnosti stát se účastníkem dopravní nehody. A proč je to tak? Protože jste ještě neprošli všemi scénáři, nezažili jste potenciálně nebezpečné situace, různé typy křižovatek, nepříznivé počasí, nezažili jste dopravní nehodu, neřídili jste více typů aut atd. atd. Musíte tak nějak jezdit, zažít si všechny tyhle věci a když si jimi projdete, pak jste již v pohodě. Jste bezpečný řidič a je to podobné i v BJJ.

Musíte si projít všemi těmi momenty, kdy se například vaše noha zapletla do nohy jiné osoby a je tu riziko, že když se soupeř ještě více otočí, zraní vaše koleno. Časem si však vyvinete šestý smysl pro to, že když se vaše koleno bude dostávat do potenciálně nebezpečné pozice, preventivně jej natočíte tak, abyste předešli zranění. A příště na to již nemyslíte a děláte to automaticky. Čím více spárujete, tím více získáváte zkušenosti a víte, kdy včas natočit ruku či nohu, aby nedošlo ke zranění.

Několikrát jsem si zranil lokty, protože jsem poslechl své ego a šel až na…no spíše za hranici. Už není důvod, abyste to dělali i teď. Kurt Osiender říká, že jestli vám tohle něco říká, pak jste ve skutečnosti v háji ještě dříve, než doopravdy začnete.

Moje pravidlo je nyní takové, že si nechávám 25-30% rezervu a pak to balím. Takže když mi někdo chytne ruku a teprve začíná páčit, nebo mi už chytnul oba límce a přitahuje škrcení, odplácám to. Není důvod se v tomto věku poměřovat. Zranění přetrvávají mnohem déle než za mlada. Dříve bolel natažený loket dva dny a byl jsem v pohodě. Teď to trvá klidně dva týdny a pokud si nedáte úplnou pauzu, začnou se na to nabalovat další a další zranění, které mohou vést až ke stavu, že již nikdy BJJ dělat nebudete moci. Kašlete na to. Odplácejte to. Váš svět se bude točit dál a nikdo vás nepřestane kvůli tomu mít rád. Vlastně ani nezačne.

Dalším aspektem bezpečnosti na prvním místě je naučit se říkat ne. Pokud se něco stane v dojo, co se vám nelíbí, je to sice nepříjemné, ale je v pořádku říct ne. Ani o tom dvakrát nepřemýšlejte, řekněte ne. Co tím vlastně myslím – řekněme, že je tu někdo, s kým se vám nechce poválet, protože je vždycky příliš agresivní. Možná je to tak trochu hloupý člověk, nevím. A když k vám takový člověk přijde a řekne: „Hej, chceš si to rozdat?”, klidně řekněte: “Ne, jsem v pohodě, chlape“. Nemusíte to dál vysvětlovat, nemusíte se ani vymlouvat. Zkrátka nemusíte se kvůli tomu cítit provinile.

Ono je to vlastně divné, pokud je vám nepříjemné odmítnout někoho z důvodu obav o vlastní bezpečí. Nikdo jiný to za vás neudělá. A nikdo jiný to za vás pak neodstůně.

Anebo řekněme, že máte instruktora, který je mladý nadějný soutěživý borec a jeho rozcvička se skládá z kotrmelců, přemetů a chůzi po rukou a dělání všech možných jiných bláznivých věcí. Je opravdu normální za ním přijít a říci: „poslouchej, já to dělám rád a pořád můžu dělat spoustu z těch věcí, ale…nechci to dělat, protože je to pro mě riskantní.“ Prostě řekněte ne, vlastně bych to udělal preventivně a na začátku lekce si promluvil se svým instruktorem a řekl mu: „poslouchej, je mi už 46 let a takové rozcvičky mi již nevyhovují.“ A když vidím, že se něco takového začne dít, v klidu si sednu stranou a takovou rozcvičku vynechám. Není to proto, že bych byl líný, ale proto, že chci být bez zranění.

Anebo mi zkrátka nevyhovuje něco, co se děje v místnosti, a tak si sednu a některé věci vynechám. Je to jen proto, že chci být v bezpečí a ostatní by s tím měli být srozuměni. Pokud to vašemu instruktorovi vadí, pak čistě mezi námi, je to mizerný instruktor a vy si potřebujete najít nový klub, protože každý dobrý instruktor bude v pohodě, když budete dělat to, co vy potřebujete jako starší sportovec, abyste byli v bezpečí. Takže pokud je něco, co se stane, nebo něco co vám není příjemné…. Možná ten večer dělají judo a pro vás je těžké jít na tatami do randori (sparringu) vícekrát, takže absolvujete několik kol a pak je naprosto v pořádku říct ne. Je velmi důležité naučit se říkat ne, jakmile se stanete starším.

Poslední rada, kterou bych vám dal jako starším sportovcům, je opouštět dojo se zbytkem paliva v nádrži. Když skončíte s tréninkem jiu jitsu, tak by to nemělo vypadat jako když jste právě skončili válku proti zombíkům a opouštět dojo s pocitem, že jste právě absolvovali třetí světovou válku. Odejít se zbytkem paliva v nádrži. Co to znamená?

Znamená to, že musíte každý den spát. Znamená to, že nemusíte dělat každé cvičení, pokud je to pro vás těžké. Dokonce i rozcvičku můžete tak nějak napůl odfláknout. Je to v pořádku, protože cílem by měla být větší frekvence tréninku nikoliv intenzita, abyste mohli postupovat rychleji než méně častý trénink, ale s mnohem delší regenerací. Zotavení je těžké v každém věku, ale s přibývajícím věkem je to stále těžší. Těžší pro vaše tělo a pro vás.

Můžete si to usnadnit a tady je návod. Můj první sparring je většinou se začátečníkem a vybírám si pozici, ve které začínáme. Anebo si vyberu někoho, kdo je zkušenější než já, takže se můžeme soustředit na techniku a silovou stránku dáme stranou. Tímto způsobem prvním kolem sparringů prostě propluju.

Prostě se začnu hýbat. Začnu se potit a začne se…zrychlovat váš tep. Druhé kolo je to samé a možná občas přitvrdím, když se na to cítím. Pak začnu přitvrzovat ještě o něco více…a pak klidně další kolo vynechám a pak…zkusím jedno dvě kola a opět si na chvíli sednu a odpočinu. Takhle nějak probíhá celý můj večerní trénink.

U nás děláme šestiminutová kola, pět kol. Při šestiminutovém kole je to 30 minut cvičení, nebo 36 minut cvičení, pokud je vám 46 let, 48 let 50 let 56 let, 35 minut spárování. To je hodně cvičení, víc však nepotřebujete abyste vždy odcházeli z dojo s vědomím, že ještě stále můžete a že jste mohl udělat víc. Vždy udělejte méně, protože to vás udrží v bezpečí. Díky tomu budete předcházet zraněním, protože mnohokrát se zraníme, když se snažíme udělat jen to málo navíc.

Navíc, je to to poslední kolo, kdy prostě víte, že jste…vyčerpaný, ale přesto absolvujete to poslední kolo…a právě tehdy se zraníte. Nedělejte to, nechte si nějaké zbytky energie v nádrži.

Takže to jsou moje tipy/rady pro starší sportovce.

Za prvé, musíte se smířit s tím, že nebudete tak efektivní. Mimochodem, nedostatečná efektivita může mít za následek, že nepostupujete na páskování tak rychle, nebo dokonce vůbec tak, jak byste byli schopni, kdybyste byli mladší. Dobrá zpráva je, že ve skutečnosti vás nebudou hodnotit podle barvy pásku, ale jestli vydržíte více než váš partner. Mít vyšší pásek neznamená automaticky, že je člověk lepší. Za svůj život jsem viděl hromadu i černých pásku, které porazil modrý nebo dokonce bílý pásek. Pokud je vaším cílem mít třeba fialový pásek, pak musíte…vlastně můžete…cvičit jen tolik, kolik vám tělo dovolí. Jestliže průměrný (mladý) člověk zvládne získat fialový pásek za 4 roky, vám to může trvat i 8 let, pokud s BJJ začínáte. Soustřeďte se na techniku a element síly vypusťte, protože ti mladí budou vždy silnější než vy. Akceptujte to.

Spousta starších sportovců se nakonec stanou černými pásky, já jsem to dokázal. Začal jsem s jiu jitsu ve 41 letech a dostal jsem se nakonec k černému pásu. Vím tedy, že je to možné. Ale je to pomalejší proces. Vždycky jsem cítil s každým dalším páskem, že mohu být (technicky) lepší…že musím být lepší. Když bych byl mladší, techniku bych snadno dohnal silou, ale je to tak, jak to je a síla již není mou hlavní zbraní.

Proto jsem se musel ponořit do studia techniky a skutečně ji pochopit. Naučit se připravit si pozici, abych techniku mohl aplikovat. Hrát si s rovnováhou, těžištěm, pákovým efektem a mnoha dalšími věcmi, které jsem jako dítě slyšel ve škole na hodinách fyziky. Musel jsem si vytvořit vlastní hru, abych uspěl. Protože jejich tělo se pohybuje rychleji, dynamičtěji a výbušněji.

Takže jste v pomalém vlaku, akceptujte to. Nebuďte honič pásků, možná se vám to nikdy nepodaří. Trénujte pro radost z tréninku, najděte si důvody k tréninku, které mají smysl možná jen pro vás.

Tohle jsou moje názory, kousky, které jsem pochytil během tréninku a snad pomohou i vám. Akceptujte, že jste méně efektivní, mějte neustále na paměti, že bezpečnost je pro vás priorita číslo jedna a že vždy musíte odejít z tatami ještě s trochou energie v nádrži, abyste se bezpečně dostal i domů. Pak si myslím, že můžete mít dlouhý život s jiu jitsu.

Poslední věc, kterou bych zdůraznil, je si pogratulovat. Pokud jste student či učitel Jiu jitsu a je vám 40 let, nebo jste padesátník, šedesátník, či dokonce sedmdesátník…pogratulujte si, že se vám daří něco, co jen málo lidí na světě dokáže nebo je ochotno udělat. Je snadné chodit do posilovny, je snadné cvičit jógu, je snadné jít plavat do bazénu, aby byl člověk ve formě. S přibývajícím věkem je třeba dodržovat určitou disciplínu, ale není to těžké a dá se to zvládnout. Dělat Jiu jitsu je však fakt těžké. Pogratulujte si, protože děláte něco, co dělá málokdo.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=NxkXGu9_H18

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *