Stíny mistrů

Jak tajné služby, politika a zrada formovaly moderní bojová umění

Pátý a naprosto klíčový element, který je nezbytný pro každého praktikanta taekwonda, je absolutní přesnost při zasazování kopů a úderů. V okamžiku krizové situace, kdy jde o všechno, máte pouze jedinou šanci. Pokud minete, krok zpět už neuděláte. Tato filozofie, kterou definoval jeden ze zakládajících členů tohoto umění, Duk-Sung Son, přesně vystihuje nejen fyzickou realitu boje, ale i životní situaci, ve které se ocitli samotní průkopníci tohoto systému. Každé jejich rozhodnutí na geopolitické šachovnici studené války se podobalo úderu, po kterém už nebylo návratu.

Následující díl aalyzuje dramatické události sedmdesátých let, kdy se cesty mistrů bojových umění osudově zkřížily s plány nebezpečných zpravodajských služeb, mezinárodní diplomacií a bojem o holý život.

Pád generála a kanadský azyl

Představte si muže, který kdysi velel sto tisícům plně vyzbrojených vojáků. Muže, jehož společenské postavení vzbuzovalo absolutní respekt a jehož slovo mělo váhu zákona. Tímto mužem byl Choi Hong-hi (často psáno jako Čchoi Hong-hi). Jeho přesun do severoamerického exilu však představoval tvrdý pád z těchto výšin.

Choi a jeho blízký spolupracovník Nam Tae-hi přesunuli centrálu své organizace do kanadského Toronta. Pro Choie to znamenalo opustit rodinu a dorazit do neznámého prostředí bez peněz, bez vybudované pověsti a bez jakékoliv reálné moci. Z jeho pohledu asijského aristokrata se jednalo o přesun do kulturní pustiny. Ocitl se ve společnosti, kde peníze znamenaly nepoměrně více než společenské postavení a kde osobní čest měla jen pramalou směnnou hodnotu. Sám o sobě tvrdil, že nosí dvě jména – to občanské mu dal jeho otec, zatímco jméno „taekwondo“ mu bylo sesláno samotnými nebesy. Jak se ale mohl stát nesmrtelným na kanadském předměstí, kde nebyl k nalezení jediný tradiční dům s gejšami (v korejském kontextu kisaeng)?

Proč právě Kanada?

Ačkoliv byl kulturní šok obrovský, volba Kanady nebyla náhodná. Šlo o brilantní a chladnokrevný strategický kalkul:

1. Geografický středobod: Kanada ležela ideálně mezi Evropou a Jižní Amerikou, což byly hlavní cílové destinace, kam chtěl Choi své umění rozšířit.
2. Připravené zázemí: V Kanadě již působil Jong-Soo Park, jeden z jeho nejlepších průkopníků. Ten zde vybudoval rostoucí síť tělocvičen, ze kterých vzešli světoví šampioni ve volném boji (sparringu).
3. Politická neutralita a pas: To nejdůležitější se skrývalo v diplomacii. Kanada byla politicky relativně neutrální zemí. Získání kanadského pasu otevíralo dveře, které by jinak zůstaly pevně zavřené. Choi měl totiž hluboce skrytou, avšak o to ambicióznější vizi – chtěl taekwondo představit i v zemích komunistického bloku. S kanadským pasem mohl volně cestovat do komunistických i nekomunistických států.

Evoluce boje a odstřihnutí od minulosti

Bojové umění svého tvůrce znovu zachránilo. Cestou do Kanady se Choi a Nam zastavili v Hongkongu, aby si vyzvedli nově vydanou knihu o taekwondu. Šlo o masivní, 518stránkové dílo obsahující staré i nově vyvinuté techniky. Kniha, na jejíž obálce pózovali Nam Tae-hi a Jong-Soo Park, sloužila jako ultimátní důkaz: Choi a jeho lidé vyvinuli systém, který se zásadně lišil od japonského karate.

Choi byl známý svým až obsesivním smyslem pro detail. Typickým příkladem byla technika, kterou pojmenoval „bříško prstu“ (Finger Belly). Tento termín neoznačoval konečky prstů, ale specifickou vnitřní část ruky mezi dlaní a prsty, která se používala ke zpevnění úderu hřbetem pěsti v určitých specifických situacích. Původ tohoto názvu je fascinující – Choi si jej jednoduše přinesl ze snu.

Tchekkjon: Zbraň k odlišení

Ještě dramatičtější inovací v této knize byla sekce věnovaná starověkému korejskému umění zvanému tchekkjon (taekkyon). Choi dlouhodobě tvrdil, že taekwondo z tohoto prastarého umění vychází. Toto tvrzení bylo mnohokrát opakovanou lží, která se vžila tak hluboko, že většina lidí nakonec skutečně uvěřila, že taekwondo je tisíce let staré.

Teprve v roce 1972 se Choi konečně dostal k tomu, aby techniky z tchekkjonu do svého systému reálně přidal. Nazval je „Boj nožními technikami“ a v pozdějších publikacích jednoduše „Boj nohama“.

Tento krok znamenal naprosté strukturální odlišení od karate. Rozdíl můžeme připodobnit k rozdílu mezi beranidlem a bičem:

• Karate se spoléhalo převážně na přímé, lineární údery, ostré bloky a přímočaré protiútoky.
• Taekwondo (nyní obohacené o tchekkjon) napodobovalo starověké pohyby. Propagovalo úhyby, kruhové útoky a vyžadovalo mimořádnou mrštnost a explozivní sílu dolních končetin.

Jeden z „jednodušších“ manévrů tohoto nového systému ilustruje extrémní fyzickou náročnost: obránce ve výskoku kopne do kotníku útočící nohy a okamžitě, stejnou nohou, a ještě před dopadem na zem, zasáhne útočníkovu hlavu. Jde o kombinaci úderů jedna-dva, která nutí lidskou nohu pohybovat se rychlostí a s precizností boxerského úderu.

Rozpad bratrstva

Navzdory tomu, že Nam Tae-hi dominoval obálce knihy i samotnému umění, vztah mezi ním a Choiem začal chladnout. Nam v Torontu nikoho neznal a je vysoce pravděpodobné, že byl otrávený z Choiovy popudlivé a svárlivé povahy. Jeho bývalý hvězdný asistent Han Cha-gyo mezitím vedl velmi úspěšnou tělocvičnu v americkém Chicagu. Nam se proto od Choie oddělil, spojil se s Hanem a společně založili novou organizaci – Americkou federaci taekwonda (U.S. Taekwon-Do Federation).

Chobotnice tajné služby a stíny nad komunitou

Přesunem do Severní Ameriky se Choi a Nam ocitli přímo v centru rozsáhlé a temné operace jihokorejské tajné služby (KCIA). Tato organizace měla jasný plán: korumpovat americké kongresmany a systematicky zastrašovat korejské emigranty, kteří by se mohli stavět proti režimu v Soulu.

Pro korejskou komunitu v severoamerických městech to znamenalo život v naprosto surreální atmosféře. Zahraniční komunity fakticky neřídily zákony USA nebo Kanady, ale jihokorejské konzuláty. A americká policie byla často slepá vůči faktu, že skutečnou moc na ulicích uplatňují agenti KCIA.

K Choiovi se neustále donášely zprávy o tom, jak KCIA šikanuje jeho instruktory v Severní Americe a vyhrožuje jejich rodinám, které zůstaly v Koreji. Situace eskalovala natolik, že když KCIA přesunula jednoho ze svých agentů z Washingtonu do Toronta, aby vyvinul extrémní tlak na tamní korejský konzulát k rázným „krokům“ proti aktivistům, samotný korejský konzul raději požádal o status uprchlíka.

Později se Choi od jednoho plukovníka dozvěděl šokující informaci: tento samý konzul měl údajně nařídit Jong-Soo Parkovi (Choiovu elitnímu žákovi), aby Choie unesl. Park toto obvinění kategoricky popřel, avšak podobná podezření v Choiovi hlodala celá léta. Obzvlášť ve stínu tragédie Lee Soo-younga, korejského velvyslance ve Francii, který Choiovi pomáhal s propagací taekwonda a vysíláním instruktorů. Jen o dva měsíce později byl tento velvyslanec tajnou službou donucen k „sebevraždě“.

Hon na filozofa: Křížení cest v San Franciscu

Choi nebyl zdaleka jediným významným Korejcem, který musel prchnout ze své domoviny. Tím nejprominentnějším byl Kim Dae-jung. Šlo o prodemokratického politika a symbol odporu vůči brutální vojenské diktatuře prezidenta Park Chung-heeho. Kdyby byly volby v roce 1971 svobodné, Kim by v nich s největší pravděpodobností zvítězil.

Prezident Park ovládal jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa, ale zároveň vedl jeden z nejkrutějších režimů. Kimovo obrovské lidové zázemí ho děsilo. Kim Dae-jung, kterého Korejci milovali jako novodobého „filozofa-krále“ naplňujícího konfuciánský ideál, cestoval po světě, kritizoval diktaturu a stával se mezinárodním hrdinou. Přežil domácí bombový útok i pokus o atentát, při kterém ho v roce 1971 málem přejelo nákladní auto.

V roce 1973 získal stipendium na prestižní Harvardově univerzitě a pravidelně se setkával s vysoce postavenými americkými představiteli. To už bylo pro diktátora Parka neúnosné. KCIA dostala jasný rozkaz: sledovat Kima na každém kroku, kdekoliv na světě, a najít příležitost, jak ho v tichosti unést a zlikvidovat.

Incident v Berkeley (18. května 1973)

Jedna z nejnebezpečnějších konfrontací, do které byli vtaženi i nositelé černých pásů v taekwondu, se odehrála v San Franciscu. Kim Dae-jung zde měl vystoupit s přednáškou o svém třístupňovém plánu na znovusjednocení Severní a Jižní Koreje. Akci pořádala Organizace korejských studií z Berkeley a konala se v hale Mezinárodního studentského centra.

Atmosféra v hale se dala krájet. KCIA celou operaci pečlivě zorganizovala z nedalekého hotelu Hilton, kde byl mimochodem ubytován i samotný Kim. Akci přímo na místě řídil Bae Young-shik, formálně vicekonzul z Los Angeles, fakticky však agent KCIA (umísťování tajných agentů na diplomatické posty byla standardní praxe). V hale bylo přítomno nejméně deset mistrů bojových umění.

Útok měl začít ponížením. Ostraha přistihla skupinu mužů a zabavila jim velkou nákupní tašku obsahující tucet vajec a deset lahví kečupu. Když moderátor večera tyto předměty ukázal publiku s tím, že se někdo pokouší narušit demokratické shromáždění, dav začal bučet. Skutečné nebezpečí však teprve přišlo, když Kim v doprovodu čtyř osobních strážců vstoupil do sálu.

V zadní části haly vyčkával Rhee Min-hi. Šlo o mocného muže ze San Francisca – instruktora taekwonda, který trénoval kong su do v prestižní tělocvičně džidokwan, majitele cestovní kanceláře a šéfa sdružení vysílatelů, jenž byl vyznamenán jihokorejskou medailí. Rhee nenáviděl Kimovy myšlenky na sjednocení s komunistickým severem. Navíc považoval Kimova tvrzení, že ho chce vláda zavraždit, za absurdní.

Když Kim začal mluvit, Rhee vyrazil k pódiu. Křičel a obviňoval Kima z toho, že štve dobré krajany proti sobě a že by měl raději bojovat přímo v Koreji. Rhee se dostal až na pódium, kde se do něj okamžitě opřela ochranka a sál explodoval v chaos.

Anatomie strachu: Během této mely se v sále odehrával mnohem zlověstnější proces. Neznámý muž s fotoaparátem a kamerou systematicky natáčel a fotil obličeje lidí v publiku. Agenti KCIA to dělali rutinně. Seznamy jmen a fotografie posílali do Soulu, kde tajná policie následně terorizovala rodinné příslušníky těch, kteří se na Západě opovážili navštívit opoziční akci.

Rhee se pokusil dav vyburcovat k odchodu, ale nikdo se nezvedl. Nakonec do sálu vtrhla policie San Francisca s namířenými zbraněmi a obušky. Agent Bae Young-shik se pokusil využít své diplomatické imunity, ukázal policii průkaz a tvrdil, že jde o korejskou záležitost, kterou si vyřeší sami. Americká policie ho naprosto ignorovala a Rheeho vyvedla.

Úroveň organizace celé akce byla děsivá. Zatímco probíhala potyčka, další agent podával z telefonní budky zprávy v reálném čase šéfovi v hotelu Hilton a ten je okamžitě předával do Soulu. KCIA testovala americkou půdu a hledala slabé místo k únosu.

Poznámka k osudům: Rhee Min-hi o rok později při výslechu FBI popřel, že by pracoval pro KCIA. Zajímavostí je, že jeho synové, Simon a Phillip Rheeovi, se později stali hvězdami akčních filmů (série Nejlepší z nejlepších z let 1989–1998), kde uplatnili své dovednosti v taekwondu a kterým jejich otec dělal poradce. V roce 1998, po letech osočování, se Rhee s Kim Dae-jungem usmířili a oba muži stáli společně na pódiu jako přátelé.

Operace Tokio: Únos a mezinárodní incident

Únos na americké půdě se nakonec ukázal jako příliš riskantní. Americké zpravodajské služby byly stále více frustrovány arogancí jihokorejských agentů, kteří podpláceli kongresmany a organizovali bitky. Jakýkoliv vysoce profilovaný únos provedený bojovými umělci v USA by vyvolal obrovský skandál a poškodil americké zájmy v Asii v době studené války. Američané dali Soulu jasně najevo, ať si své agenty zkrotí.

KCIA proto změnila plán a za cíl vybrala japonské Tokio. Operaci koordinovala nechvalně známá šestá sekce KCIA, která měla na starosti politické vraždy. Tým tvořilo dvacet čtyři operativců stažených z USA, Japonska i Koreje.

Dne 8. srpna 1973 byl Kim Dae-jung ubytován v tokijském hotelu Grand Palace. Po obědě s korejským úředníkem (který byl součástí spiknutí) Kima na chodbě přepadli agenti. Zdrogovali ho, nacpali do kufru auta a odvezli do Ósaky. Tam ho přeložili na rychlý člun, který rychlostí pětatřiceti uzlů vyrazil směrem k jihokorejským břehům.

Japonská policie, která měla o plánech předběžné tušení a agenty sledovala, okamžitě spustila poplach. Ve stejnou chvíli šéf stanice americké CIA v Soulu informoval amerického velvyslance. Ten okamžitě nasedl do auta, rozjel se přímo do Modrého domu (sídla jihokorejského prezidenta) a kategoricky požadoval Kimovo propuštění.

Zatímco na moři agenti přivazovali na Kima těžká závaží a připravovali se ho hodit do Japonského moře, objevila se nad lodí letadla. Přinesla nekompromisní vzkaz, aby ho nechali žít. KCIA ho pod obrovským mezinárodním tlakem o několik dní později propustila v Soulu, jen proto, aby ho o týden později mohla zavřít do vězení.

Turné ve stínu smrti: Ochrana od CIA

V roce 1974 už americkým úřadům (FBI, CIA a ministerstvu spravedlnosti) došla s těmito „jamesbondovskými“ scénami trpělivost. Civilisté rozdávající hotovost zmateným americkým kongresmanům, nasazování špionů a nasazování bojových umělců jako svalovců už překročilo všechny meze. Šéf KCIA ve Washingtonu, Yang Doo-wan, byl tiše vyhoštěn. Jihokorejský prezident ho po návratu sice ihned povýšil, ale struktura tajné služby v USA se musela stáhnout do hlubší ilegality.

Běžní instruktoři taekwonda tak museli čelit skryté, o to však děsivější realitě. Choi Hong-hi neustále všechny varoval, mnozí ho měli za paranoika, ale on jako bývalý voják znal pravdu. Zprávy o mučení ve sklepeních a výhrůžné noční telefonáty byly krutou realitou.

Když v roce 1973 Choi organizoval velké turné své federace (ITF) po Evropě a Blízkém východě, den před odletem zazvonil telefon. Volal instruktor taekwonda, který údajně přiletěl z Koreje speciálně kvůli tomuto hovoru: „V Koreji jsem vycítil, že proti vám plánují nějakou akci. Víte, že unesli vůdce opozice. Nenechají vás na pokoji… prosím, odložte svůj odlet.“

Choi bleskově analyzoval situaci. Měl podezření, že instruktora poslala konkurenční organizace, a vnímal to jako jasnou výhrůžku. „Děkuji, že jste letěl tisíce mil, abyste mi to řekl,“ odpověděl klidně. „Ale my náš plán nezměníme.“

Druhý den Choi nastoupil do letadla. S ním cestoval pouze pětičlenný demonstrační tým: Jong-Soo Park, C. K. Choi, Kong Young-il, Pak Sun-jae a Rhee Ki-ha. Všichni byli mistry sedmého danu. Představa, že by si na těchto pět mužů někdo v přímém boji troufl, byla sama o sobě odstrašující.

Choi však měl ještě jedno tajemství, o kterém volajícímu z Koreje neřekl. Jeho turné totiž v pozadí chránila úplně jiná mocnost. Díky Robertu Walsonovi, což byl agent americké CIA a zároveň držitel vysokého mistrovského stupně v bojových uměních, americká CIA toto turné finančně zaštítila. Choiova mezinárodní federace tehdy zoufale potřebovala peníze a americká vláda jí pomohla. Co víc, CIA vyslala své agenty, aby Choiovu týmu poskytovali skrytou ochranu na mezinárodních letištích.

S takovým zázemím, pod dohledem zpravodajských služeb, mohl Choi úspěšně otevřít pobočky v dalších pěti zemích. V Egyptě sledoval vystoupení jeho mistrů neuvěřitelný dav více než sta tisíc diváků. Bojové umění, zrozené v asijských tradicích a zformované do moderní podoby, přežilo politické intriky a bez ohledu na hrozby atentátů dál dobývalo svět.

ZDROJ: A Killing Art: The Untold History of Tae Kwon Do