Vzestup Oblačného draka

Jak tajné služby, peníze a ambice zformovaly moderní bojové umění

Příběh o tom, jak se lokální asijské bojové umění transformovalo v globální fenomén s desítkami milionů cvičenců, není jen vyprávěním o potu, disciplíně a dokonalých kopech. Je to spletitá, místy až surreální sága, v níž hrají hlavní roli tajní agenti, politické intriky, obrovské sumy peněz, vlivné náboženské kulty a brutální střety na hranici přežití. V samotném centru této bouře stál muž, který svými diplomatickými schopnostmi a strategickým uvažováním vybudoval impérium, ale zároveň téměř zničil původní průkopníky tohoto umění. Jeho jméno bylo Kim Un-yong. Příjmení „Kim“ znamenalo zlato a jeho křestní jméno „Un-yong“ se překládalo jako Oblačný drak.

Tento článek je hloubkovou analýzou fascinujícího historického období, kdy se střetly dva zcela odlišné světy: syrová realita tvrdých bojovníků s uhlazeným, avšak neméně nebezpečným prostředím mezinárodní diplomacie a tajných služeb.

1. Dětství Oblačného draka a formování ambicí

Abychom pochopili muže, který měl v budoucnu v rukou třímat osud celého bojového umění, musíme se vrátit k jeho samotným kořenům. Kim Un-yong se narodil 19. března 1931, v roce, kterému podle asijského zvěrokruhu vládlo znamení Ovce. Jeho rodištěm bylo město Tegu (Taegu), místo, které si ve své paměti uchoval v téměř mytické čistotě. I na prahu sedmdesátky na něj vzpomínal jako na místo, které v něm žilo „jako čistá voda potůčku“. Tegu pro něj představovalo ztracenou nevinnost, dobu, kdy se lidé ještě nezatěžovali třemi velkými obsesemi dospělého světa: Penězi, Pozicí a Čestí.

Pokud však existovalo jedno jediné slovo, jeden ústřední motiv, který dokonale definoval celou jeho životní dráhu od malého chlapce z provincie až do nejvyšších pater politické stratosféry, bylo to slovo „načasování“. Jak sám později často analyzoval svůj život, vše se odvíjelo od toho, zda měl načasování dobré, nebo špatné.

Lekce moci a ztráty

Jeho první setkání s mocí a ambicí proběhlo už ve věku tří let. Jeho otec, Kim Do-hak, tehdy pracoval jako novinář pro japonské noviny a jednoho dne malého Kima představil provinčnímu premiérovi. Muž byl oděn do uniformy bohatě vyšívané zlatem. Obraz této zlaté výšivky a aury autority se tříletému chlapci vryl hluboko do podvědomí. Už tehdy mu probleskla hlavou formativní myšlenka: „Až se stanu premiérem, budu nosit stejnou uniformu.“ Toto setkání bylo ukázkovým příkladem dobrého načasování – zasadilo v něm semínko obrovské ambice, které v jeho mysli klíčilo dalších sedm desetiletí.

O pouhé tři roky později však přišla krutá ukázka načasování špatného. Kimův otec onemocněl zápalem plic a zemřel. Historická ironie tohoto okamžiku je mrazivá: zemřel přesně v roce, kdy byl vynalezen penicilin – lék, který by ho s největší pravděpodobností zachránil. Kimovi po otci zbyla jen jediná fotografie a obrovská životní prázdnota.

Aristokratické kořeny

Po této tragédii vzala jeho matka osud rodiny do vlastních rukou a přestěhovala se do Soulu. Nebyla to však obyčejná žena zlomená osudem. Byla vysoce vzdělaná, moderní žena s kořeny sahajícími až ke královské rodině. V kontextu korejské společnosti to znamenalo příslušnost k vrstvě zvané yangban – tradiční vládnoucí aristokracii.

V krutých třicátých letech 20. století, v době, kdy mnoho obyčejných Korejců doslova hladovělo, žila Kimova rodina v obrovském bohatství. Vlastnili důl, pozemky v pěti různých oblastech a lukrativní budovy v Soulu i v Tegu. Toto privilegované zázemí zásadně formovalo Kimův pohled na svět. Na rozdíl od mnoha jiných průkopníků bojových umění, kteří k boji utíkali z chudoby nebo nutnosti přežít na ulici, Kim vyrůstal obklopen luxusem a elitním vzděláním. Matka ho zapsala do škol, které byly v době před a po druhé světové válce dominantně japonské. Byl bystrým studentem, ale zároveň vynikal jako všestranný atlet. Věnoval se džúdu, boxu, bruslení, běhu a také umění Kong Soo Do (korejské podobě karate).

Jeho snem však nikdy nebylo stát se profesionálním zápasníkem nebo instruktorem. Toužil po dosažení absolutního vrcholu tehdejšího korejského společenského žebříčku: chtěl se stát diplomatem.

2. Válka, přežití a dva protikladné světy

V devatenácti letech měl Kim Un-yong svou vytouženou diplomatickou kariéru na dosah ruky. Byl ponořen v knihách, učil se s absolutní devocí. Dělal si přestávky jen na jídlo a návštěvu toalety. Do jeho závěrečných zkoušek do státní správy zbývalo pouhých šest týdnů. A pak se znovu ozvalo ono pověstné špatné načasování.

Severokorejští komunisté překročili hranice a zahájili korejskou válku. Jak se komunistické jednotky blížily k Soulu, vypukla panika. Kim byl tak zabrán do studia, že propásl poslední evakuační vlak z města. Následující den se musel spolu se svým přítelem a jeho matkou krčit v úkrytech a snažit se přežít masivní bombardování města. Když Severokorejci město dobyli a začali okamžitě odvádět mladé muže do svých řad, Kim uprchl. Více než dva měsíce se skrýval v nehostinných horách jako štvaná zvěř, dokud americké a jihokorejské síly město znovu nedobyly. Válka jeho dosavadní život a pečlivě nalinkované sny roztříštila na kousky.

Stejně jako mnoho jiných mladých mužů našel po této traumatické zkušenosti útočiště v armádě. Připojil se k vojsku, ale díky svému elitnímu profilu byl vyslán na drahá studia do Spojených států – prošel pěchotní školou v Georgii a univerzitou v Texasu, což v té době stálo absolutní jmění.

Skála a Oblačný drak

V armádě se pohyboval i další klíčový muž historie Tae Kwon Do – Choi Hong-Hi. Přestože oba muže spojovala vojenská uniforma a schopnost přežít za každých okolností, představovali naprosté protiklady. Porovnání jejich osobností je klíčové pro pochopení budoucího rozkolu v celém hnutí.

Oba sdíleli jednu zásadní vlastnost: dokázali absorbovat obrovské množství ran osudu a trestů, a přesto se nezastavit a jít dál. Ale zatímco Choi prorážel překážky přímým, drtivým úderem, Kim je obcházel s plynulostí a nepřímou taktikou oblaku.

3. Zrození agenta “Mickeyho” Kima

Kimův osobní život se stabilizoval v roce 1958, kdy se oženil s bohatou ženou. Po deseti letech služby odešel z armády v hodnosti podplukovníka. Pak přišel zlomový rok 1961, kdy v Jižní Koreji proběhl vojenský státní převrat. Kim zpočátku cítil hluboké zoufalství, když sledoval, jak se v jediném nekrvavém ránu hroutí liberální strana jeho země. „Vojákům by nikdy nemělo být dovoleno zasahovat do politiky,“ povzdechl si tehdy.

Zafungoval u něj však pragmatismus přeživšího. Rychle využil svých starých armádních konexí a začal pracovat jako tlumočník a protokolární důstojník pro nové vůdce země. Dokonce pracoval přímo pro samotného jihokorejského diktátora. Zde se projevilo jeho geniální načasování.

Do roku 1963 už Kim Un-yong pracoval pro obávanou Korejskou ústřední zpravodajskou službu (KCIA) a byl vyslán do Spojených států. O této tajné kapitole svého života nikdy podrobně nepsal. Jeho oficiální krytí znělo velmi prestižně: pracoval jako diplomat, projektový manažer pro kulturní aktivity na jihokorejském velvyslanectví ve Washingtonu, D.C.

Neoficiálně to však byl agent působící pod jménem „Mickey Kim“.

Kim byl dokonalým špionem a diplomatem v jedné osobě. Disponoval mimořádným lingvistickým talentem – mluvil bezchybně anglicky, japonsky, francouzsky, německy a španělsky. Navíc byl klasicky školeným klavíristou. Rychle pochopil, jak mistrně překonávat kulturní bariéry v západním světě: nikoliv hrozbami, ale výmluvnými slovy a přehráváním skladeb Frédérica Chopina na ambasádních večírcích. Byl neustále v pohybu. Působil jako rada na ambasádě v Londýně a u korejské mise při OSN v New Yorku. Během toho všeho stihl v roce 1964 dokončit postgraduální studium na prestižní George Washington University.

Pravda o podpoře bojových umění

Ve svých pozdějších pamětech Kim tvrdil, že už v této době pomáhal otevírat tělocvičny Tae Kwon Do v USA a Anglii. Popisoval, jak coby diplomat miloval sport a finančně podporoval instruktory v jejich těžkých začátcích – platil jim nájmy, vyjednával bankovní půjčky, organizoval soutěže a pomáhal zakládat asociace. Pro tehdy neznámé Tae Kwon Do by to znamenalo symbolicky i fakticky obrovskou pomoc.

Existuje tu však zásadní rozpor. Jhoon Rhee, jeden z nejvýznamnějších průkopníků známý jako „otec amerického Tae Kwon Do“, který v té době ve Washingtonu Kima osobně znal, toto tvrzení radikálně zpochybnil. Podle Rheeho neměl Kim v roce 1964 o bojových uměních ani potuchy a nikdy o nich nemluvil.

Kim sám tvrdil, že dříve studoval Kong Soo Do, ale fyzicky na to vůbec nevypadal. Opravdového mistra bojových umění často poznáte na dálku: podle sebevědomé chůze, podle toho, jak se jeho tělo pohybuje s úspornou efektivitou, která prozrazuje skrytou sílu. Zblízka si všimnete rukou pokrytých drsnými mozoly připomínajícími hrbolatou krajinu, svalnatých předloktí, propadlých tváří a sítě drobných jizev.

Mickey Kim nic z toho neměl. Měl mírně baculatý obličej, plné rty a pronikavé oči. Byl to obličej byznysmena a diplomata. Pokud měl nějaké jizvy, byly ukryty hluboko v jeho nitru.

4. Surrealistická síť moci: Kult, propaganda a peníze

V letech 1963 až 1971 pracoval agent Mickey Kim na různých operacích KCIA ve Spojených státech a Asii. V roce 1964 začal úzce spolupracovat s organizací ve Washingtonu nazvanou Korejská kulturní a svobodná nadace (Korean Cultural and Freedom Foundation). Tato nadace oficiálně organizovala akce s vysokým profilem a od roku 1970 se stala klíčovým nástrojem korejské sítě, jejímž cílem bylo korumpovat, podplácet a ovlivňovat americké kongresmany.

Zde se příběh stává téměř neskutečným. Jhoon Rhee, instruktor bojových umění, pomáhal tuto nadaci zakládat, aniž by zpočátku tušil o zapojení KCIA nebo nelegálních aktivitách. Nadaci ve skutečnosti řídil Rheeho bratranec, Pak Bo-Hi. Pak nebyl jen tajným agentem a Kimovým kolegou, ale především pravou rukou reverenda jménem Sun-Myung Moon.

Moon byl vůdcem náboženského hnutí (Hnutí sjednocení), jehož členové byli často označováni jako „Moonisté“ a celá organizace byla mnohými považována za nebezpečný kult. Moonovi následovníci věřili, že jejich vůdce je druhým příchodem Ježíše Krista, a nadace měla sloužit k šíření jeho vlivu.

Skutečnost, že se budoucí lídři globálního Tae Kwon Do – Kim a Rhee – ocitli ve stejné síti s tajnou policií, americkou vládou a náboženským kultem, je fascinující historickou anomálií. Agent Pak Bo-Hi tehdy Rheeovi pomohl otevřít jednu z prvních tělocvičen ve Spojených státech: Rhee’s Karate Institute ve Washingtonu, D.C.

Dvojí hra Mickeyho Kima

Zatímco Rhee se stal členem správní rady Moonovy církve a dokonce zasedl v radě Rádia Svobodné Asie (které šířilo protikomunistickou propagandu a tajně získávalo prostředky pro špionážní operace), Mickey Kim organizoval chod obrovských finančních sum a složitých projektů. Ve svém domě pořádal pro nadaci schůzky a pomáhal se dvěma dalším masivními propagandistickými projekty:

• Malí andělé (The Little Angels): Dětský pěvecký sbor, o kterém si svět myslel, že jde o sirotky, zatímco cestovali po planetě a zpívali hlavám států.
• Centrum svobody Asijské protikomunistické ligy: Organizace zaměřená na šíření propagandy vylepšující obraz Jižní Koreje.

Západní elity byly naprosto zaslepeny. Bývalí američtí prezidenti jako Dwight Eisenhower nebo Harry Truman nadšeně propůjčovali svá jména k podpoře těchto korejských projektů. Neměli nejmenší tušení, že organizace jsou infiltrovány agenty KCIA, že v jejich čele stojí reverend Moon a že peníze z nich financují skryté zahraniční operace.

5. Krvavá éra “Amerického karate”

Zatímco se v zákulisí odehrávaly tyto zpravodajské hry, bojová umění z Koreje brala Spojené státy útokem. Jhoon Rhee svůj institut nastartoval v roce 1962 obrovskou show, při které vyskočil do výšky dvou a půl metru a ve vzduchu přerazil tři dřevěné desky. Za necelé tři měsíce měl přes 125 žáků. Slovo „Tae Kwon Do“ tehdy ještě téměř nikdo neznal, proto Rhee a další učili pod označením „Karate“.

Cesta k respektu však vedla přes pot a krev. Když do Rheeovy školy krátce po otevření přišel místní instruktor džuda s cílem ho před žáky ztrapnit, nedopadlo to pro něj dobře. Zeptal se Rheeho, jak by se bránil jeho úderu. Rhee neváhal, úder zblokoval a kopl s maximální silou, čímž vyzyvatele srazil k zemi a donutil k okamžité kapitulaci. Rhee měl obrovské sebevědomí z drsných let výuky v Texasu, kde spároval s obrovskými americkými chlapy.

Brzy se kolem Rheeho zformovala skupina fenomenálních bojovníků, jako byl Pat Burleson, první držitel černého pásu z Rheeovy školy. Burleson začínal s japonským stylem Šótókan, ale pod Rheeovým vedením zlepšil své kopy, jak sám řekl, o 500 procent. Byli to právě Korejci, kdo přinesl do Ameriky devastující, ostré a krátké kopy zaměřené na to, aby soupeři skutečně ublížily.

Otevřené rány a televizní šok

Zápasy v této rané éře připomínaly spíše dnešní drsné zápasy MMA (smíšených bojových umění), jen bez boje na zemi. Bojovalo se s holými klouby, bez jakéhokoliv ochranného vybavení – jedinou ochranou byla izolepa obmotaná kolem krvácejících zranění. Ačkoliv oficiální pravidla hovořila o bezkontaktním boji, realita na tatami byla drasticky odlišná. Burleson vzpomínal, že se běžně posílali do nemocnice a on sám přišel při sparringu o většinu zubů. Přirovnával tyto souboje k surové realitě hollywoodského filmu Krvavý sport (Bloodsport).

Rhee, který měl vynikající podnikatelský instinkt, dokázal tento adrenalinový sport dostat v dubnu 1965 až na obrazovky národní televize NBC. Turnaj byl neuvěřitelně agresivní. V semifinále dostal Burleson tvrdé KO zásahem do hlavy od Mikea Stonea. Finálová krvavá bitva mezi Stonem a Waltem Worthym pak televizní producenty šokovala natolik, že odmítli odvysílat zápas celý a pustili jen sestříhané fragmenty. Paradoxní je, že v publiku tohoto surového divadla seděl korejský ambasador, šéf americké tajné služby chránící prezidenta a dokonce sám reverend Moon.

Rostoucí brutalita si nakonec vyžádala svou daň. Až když během turnaje v roce 1970 jeden ze závodníků rozdrtil kopem z otočky lícní kost šampiona, a po dalším incidentu v Dominikánské republice, kde dokonce došlo k úmrtí, Rhee pochopil, že musí zasáhnout. Zavedl chrániče, čímž de facto pomohl ukončit éru krve a rozbitých tváří a přesunul tyto bezhlavé boje do undergroundu. Přidal tak ke svému impériu další lukrativní odvětví – továrnu na bezpečnostní vybavení.

V této dynamické době se na scéně objevil i legendární Chuck Norris, který kombinoval korejské kopy s japonskými ručními technikami a proslul svým zničujícím reverzním úderem (zadní rukou). Vztah mezi Hollywoodem a Tae Kwon Do se prohluboval. Rhee si sám zahrál hlavní roli ve filmu When Tae Kwon Do Strikes, z něhož se zrodila aureola o “devastující síle zvané Tae Kwon Do”, uctívané pěti miliony lidí. Bojové umění se definitivně stalo obrovským byznysem.

6. Zlom: Pád kultu a nezlomná nátura Skály

Zatímco Rheeho bojové impérium vzkvétalo, politicko-náboženská síť začala dostávat trhliny. Robert Roland, jeden ze známých podporovatelů Moonovy nadace, nařídil v roce 1965 vyškrtnout své jméno ze struktur organizace. Odmítl podporovat „fanatickou pseudo-náboženskou skupinu“. Roland zveřejnil materiály dokazující propojení nadace s kultem a masivní odchod osobností z nadace na sebe nenechal dlouho čekat. I samotný Rhee od Moonistů odešel (odradila ho mimo jiné striktní pravidla hnutí týkající se svateb, kdy by musel na povolení k sňatku čekat).

V této době se začíná vyostřovat i politický konflikt uvnitř samotného Tae Kwon Do. Na jedné straně stál Choi Hong-Hi, zakladatel Mezinárodní federace taekwonda (ITF), na druhé straně Jihokorejská vláda, tajné služby a nakonec i Kim Un-yong.

Choi byl muž extrémní vůle a povahy. Vše pro něj bylo bojem. Zcela výmluvná je příhoda z večeře s Jhoon Rheeem na konci šedesátých let. Během jídla začal Choi z polévky naprosto klidně chroupat a drtit celou silou čelistí tvrdé kosti z bažanta. Běžně jedl věci, kterých se jiní nedotkli: rybí hlavy, prasečí nožičky a ocásky, nebo do poloviny horkými kameny rozbité prasečí hlavy, zatímco jeho dcery u stolu křičely hrůzou.

Když se Rhee, neschopný kost polknout, šokovaně zeptal: „Jak to můžeš jíst?“, Choi jen lakonicky odvětil: „Nic na tom není,“ a dál kosti drtil. Rhee si tehdy uvědomil, že Choi, ačkoliv byl o několik centimetrů menší než on sám, je ztělesněním absolutní tvrdosti. Přesto Rhee později odmítl Choiovu nabídku stát se prezidentem ITF s tím, že nestojí o bolehlav z organizace, která měla v Evropě naprosto zmatečný systém udělování technických stupňů.

Choi ztrácel půdu pod nohama. Prezident Jižní Koreje ho nutil vyjednávat s ostatními mistry bojových umění za asistence KCIA – což Choi vnímal jako fatální zásah do své práce. Choi si přál, aby prezident zaštítil jeho vojenské pojetí Tae Kwon Do. Diktátor chtěl ale ovládat absolutně vše. Choiova pozice slábla; ztratil podporu ve všech třech mocenských centrech obklopujících prezidenta: v KCIA, v kanceláři premiéra a především v Prezidentské ochrance.

7. Temná moc Modrého domu a nástup Kima

Rok 1968 byl pro Jižní Koreu kritický. Komando více než třiceti elitních severokorejských vojáků oblečených v jihokorejských uniformách proniklo až osm set metrů od Modrého domu (sídla jihokorejského prezidenta) s cílem hlavu státu zavraždit. Dva dny poté zadrželi Severokorejci americkou špionážní loď USS Pueblo a Amerika zvažovala použití jaderné zbraně. Vztahy byly na bodu mrazu.

V této extrémně napjaté chvíli vytočil velitel Prezidentské ochranky – muž známý pod přezdívkou „Pistol Park“ – číslo Kima do Spojených států s urgentním vzkazem: „Modrý dům potřebuje prvotřídního tajemníka pro americké záležitosti. Okamžitě se vraťte.“

Po příjezdu byl však Kim zařazen jako poradce pro bezpečnostní personál cvičící s americkým letectvem. Byl frustrovaný a zklamaný. Tuto misi nepovažoval za hodnu svého diplomatického nadání. Po smrti své matky téhož roku upadl do hluboké deprese a uvažoval o odchodu ze státní správy.

Kim Un-yong se však ocitl v absolutním epicentru moci. Stal se asistentem velitele Prezidentské ochranky. Abychom pochopili, co to znamenalo, musíme naslouchat slovům bývalého zpravodajského důstojníka americké CIA, Philipa Liechtyho. Ten vysvětlil, že Prezidentská ochranka nebyla jen obyčejnou bezpečností službou. Prezident, který čelil paramilitárním asociačním pokusům ze severu, se musel obklopit lidmi specifického ražení. Byli to „prokázaní zabijáci“ – muži, kteří prokázali absolutní ochotu bez váhání a na přímý příkaz prezidenta kohokoliv zabít. A Kim byl v této mimořádně děsivé struktuře mužem číslo dva.

Ovládnutí taekwonda

V roce 1970 dal „Pistol Park“, nebo možná i sám jihokorejský diktátor, souhlas k tomu, aby Mickey Kim převzal vedení nad Tae Kwon Do. Zpravodajský agent a bezpečnostní expert, který neměl k bojovému umění hluboký vztah, se náhle stal šéfem bouřlivé organizace, jež nutně potřebovala finanční injekce v zemi, kde chyběly peníze. V lednu 1971 se Kim oficiálně ujal úřadu prezidenta Korejské asociace Tae Kwon Do (KTA). Jihokorejský lídr si vzal Choie stranou a důrazně mu “doporučil”, aby přijal už jen čestnou pozici a přenechal řízení mladším.

Zatímco Choiovo ITF masivně expandovalo po světě (ve Spojených státech bylo na vlně obrovského zájmu s tvářemi jako Bruce Lee a Chuck Norris), Kim ve svém nástupním projevu paradoxně prohlásil, že Tae Kwon Do je jako „perla v blátě, která se podle způsobu vedení buď rozzáří, nebo v blátě zůstane.“

A Kim věděl přesně, jak tuto perlu “rozzářit”. V roce 1971 jihokorejský diktátor prohlásil Tae Kwon Do za Kukki – národní sport. Tím se mu dostalo absolutní státní ochrany a monopolu. Kim čelil výhrůžkám od Choiových věrných, ale jak sám naznačil, když za vámi stojí Prezidentská ochranka plná zabijáků a diktátor, výhrůžky nějakých karatistů nemají velkou váhu.

8. Finanční toky a tichá likvidace oponentů

Kimovým primárním úkolem bylo zajistit obrovské finance na stavbu nového světového centra Tae Kwon Do – budovy zvané Kukkiwon – a uspořádání mistrovství světa v Soulu. Stále si držel mocenskou pozici u Prezidentské ochranky a udržoval kontakty přes KCIA s Moonovou nadací v USA.

Tato propojení odhalilo pozdější vyšetřování americké vlády. Vyšetřovatel Howard T. Anderson konfrontoval Moonova zástupce, Paka Bo-Hi, ohledně šeků vystavených přímo na jméno Mickeyho Kima (např. 200, 300 a 300 dolarů v letech 1970 a 1971) a masivních plateb pro Korejskou asociaci Tae Kwon Do. Pak Bo-Hi při výslechu viditelně mlžil. Platby vysvětloval jako “stipendium a výzkumný grant” pro Kimovu publikaci Korean Observer, o které však Kim ve svém životopise nikdy nemluvil. Ohledně dotací pro asociaci Pak argumentoval, že se jedná o podporu kulturní organizace, na kterou jsou Korejci hrdí. Skrze tuto pochybnou mezinárodní síť Kim úspěšně odsával kapitál pro své cíle.

Pomocí svých konexí v ochrance prezidenta nakonec Kim shromáždil ohromujících 200 milionů wonů (ekvivalent dnešního více než 1 milionu amerických dolarů) a získal potřebné stavební materiály pro budovu Kukkiwonu.

Extorze a absolutní kontrola

Zatímco Kim budoval monument národního sportu a zaštiťoval se jeho zaváděním do vzdělávacího systému, přistoupila vláda k tvrdé likvidaci Choiova vlivu. Jihokorejský prezident vydal nařízení, že všech 360 tělocvičen bojových umění v Soulu (z nichž drtivá většina patřila k Choiově frakci ITF) musí získat nové vládní povolení. Pravidla byla nastavena tak likvidačně, že 80 procent tělocvičen povolení nedostalo. Následně diktátor uvalil na tyto podniky novou, drastickou daň. Byl to ukázkový případ státního vydírání v zemi, kde korupce proudila rovnou do trezoru v kanceláři prezidenta.

Choi a jeho průkopníci byli zahnáni do kouta. Po čtyřech letech, kdy působili problémy novému vedení, spadla klec. Mickey Kim vystupoval navenek jako sofistikovaný diplomat snažící se očistit bojové umění, ale jeho metody byly metodami tajné policie.

V prosinci roku 1971 Kim poskytl novinářům prohlášení, ze kterého dodnes mrazí. Otevřeně v něm narážel na to, jak naloží s nepřátelským táborem vedeným Choiem. Nebyla to slova vášnivého bojovníka, ale chladnokrevného stratéga obklopeného nebezpečnými muži:

„Všechny hlavní i menší problémy a potíže, které vznikly během raného vývoje Tae Kwon Do, budou vyřešeny prostřednictvím úsilí lidí, kteří se tiše zabývají celou záležitostí.“

Oblačný drak definitivně zastínil Skálu. Ne použitím úderů na tatami, ale tichou, neúprosnou silou byrokracie, vlivu a tajných dohod. Tae Kwon Do vstoupilo do nové, moderní éry.

ZDROJ: A Killing Art: The Untold History of Tae Kwon Do