- Povídání o strachu – část 1. – Genetika
- Povídání o strachu – část 2. – Mozek a strach
- Povídání o strachu – část 3. – Zákon přitažlivosti
- Povídání o strachu – část 4. – Tipy od SEALů
Strach, respektive reakce na něj, umožní člověku se připravit jak fyzicky, tak i psychicky čelit tomu, co jej vyděsilo. Je tu však několik „ale“, které je nutné si uvědomit. Jedním z těch nejdůležitějších „ale“ je fakt, že drtivá většina našich obav a strachů se nikdy nezrealizuje a my si jimi jen komplikujeme život jako bychom byli nějací duševní masochisté.
Na našich seminářích FAST, ale i v roztockém klubu jujutsu, účastníkům často vysvětlujeme, že je zcela normální mít strach. Strach totiž nemají pouze blázni (sociopaté). A pokud se lidé o strachu dozvědí více, pak jim ve skutečnosti může hodně pomoci.
Oheň a strach
Strach nám v určité míře pomáhá koncentrovat se na problém, ať už vykonstruovaný (to nejčastěji), anebo skutečný. Právě díky strachu máme najednou určitou opatrnost a respekt a své další kroky si pečlivě zvážíme. Strach je fakticky mechanismus, který nám umožňuje přežít, podobně jako nám pomáhá oheň. Pokud je strach pod kontrolou, pak je vynikajícím sluhou. Pokud však zahltí všechny vaše smysly, pak….
Strach ve sportu
Například u sportovců se strach objevuje převážně až ve starším věku. Zkušení sportovci se už totiž více obávají zranění. Pokud jsou v nejvyšších soutěžích, pak se navíc i obávají, že zklamou svůj tým, fanoušky nebo své nejbližší. A jen pečlivá příprava po fyzické, ale hlavně i po psychické stránce, jim umožní podat takový výkon, který se později zapíše do dějin sportu. Jak řekl nedávno Petr Čech, nejslavnější český fotbalový brankář: “Kdo se bojí, nesmí do lesa, to platí ve sportu dvojnásob. Strach mají ti, kteří o sobě pochybují. Člověk musí věřit, že na to má. Jen sebedůvěra však nestačí. Musí být podpořena stoprocentní přípravou z tréninku. To je cesta, jak nemít strach, že se něco nepodaří. Jediné, co můžeme ovlivnit, jsme my sami. Vše ostatní nemáme ve své moci. Já osobně dělám vše v tréninku na sto procent, protože tak mám jistotu, že jsem pro úspěch udělal maximum. To je společně s eliminováním emocí moje ochrana proti strachu.“
Odmlouvání
Zajímavé je, že už ve starověku lidé zkoumali svou psychiku, zlost, depresi či strach. Egyptští či syrští poustevníci ze 4. a 5. století dokonce vypracovali speciální metodu, díky níž mohli proti všem těmto negativním emocím účinně pracovat. Označovali ji řecky antirhesis, což se dá do češtiny přeložit jako „odmlouvání“. A v čem jejich metoda spočívala? Dobrovolně odešli do pouště, kde je nikdo nerušil a proti těmto emocím bojovali častými citacemi ze svatých textů jako je například bible, či kniha Antirrheticon. Tu napsal křesťanský mnich Evagrius Ponticus (+399) a vyjmenovává v ní více než 600 negativních myšlenek formulovaných do slov. Ty mohou podle Evagria člověka tak ovládnout, že se následně promítnou i do stavu fyzického onemocnění. Proto je zde proti každému negativnímu výroku zde postaven nějaký biblický výrok, který má chorobné myšlenky zahnat a překonat.
V zásadě tak jde o nahrazování negativních myšlenek myšlenkami jinými a nejlépe těmi pozitivními. Aby nám došla celá důležitost tohoto díla, je potřeba si uvědomit, že hovoříme o době před více jak 500 lety….Ne nadarmo proto platí, že bychom pro svoje „nové“ problémy měli hledat inspiraci ve „staré“ historii.
Vývoj strachu
Ostatně strach doprovází člověka již od jeho počátku. Nejdříve měl člověk strach hlavně z reálných fyzických ohrožení jako je příroda (povodeň, sopka, útok jiných zvířat, apod.), anebo z útoku nepřátelského kmene. Fakticky tu byly dva základní strachy:
- Budu uloven/zabit a má rodina pravděpodobně nepřežije
- Nic neulovím a zemřu já i má rodina
Obojí znamenalo smrt. S vývojem civilizace se postupně tyto strachu redukovaly a nahrazovaly více iracionálními typy strachu. Začali jsme bydlet v čím dál lépe opevněných příbytcích, naučili jsme se bránit proti zvířatům, která by nás jinak sežrala a vyvinuli jsme účinnou bojovou taktiku i proti lidským predátorům. Válčení se postupně stávalo specializací pro určitou skupinu lidí, zatímco ostatní mohli v relativním klidu pěstovat plodiny a chovat/lovit zvířata. Lidé se však rádi bojí a proto jsme tu i nadále měli různé formy boje, jako jsou gladiátorské zápasy a později i rytířská klání, střelecké/šermířské souboje o čest na život a na smrt, případně závodění různými (dopravními) prostředky a další sportovní aktivity, kde lidé riskují své zdraví i svůj život pro slávu i chvilkový pocit strachu.
Ten prapůvodní strach tak byl postupně potlačován strachem iracionálním, který byl „vyrobený“ naší myslí a velice často se nezakládal na realitě. V současné době se tak prakticky neustále bojíme o ztrátu zaměstnání, o to, že přijdeme pozdě na „velmi důležitou schůzku“, že nedokážeme zvládnout nějakou techniku (skok, hod, apod.), že budeme během prezentace zesměšněni, apod. Ostatně podle jednoho průzkumu je právě strach ze zesměšnění během prezentace na veřejnosti tou nejčastější obavu, které se lidi obávají (pak je strach z pavouků a ze smrti). Také vám přijde, že se obáváme nesmyslných a nedůležitých věcí?
Strach a genetika
Ještě donedávna se strach zkoumal převážně pouze v psychologii. Až teprve nyní se ukazuje, že by teoreticky mohl mít nějaké spojení i s genetikou. Například genetik Dean Hamer z Washingtonu dokonce prohlašuje, že nalezl gen, který má na svědomí touhu po dobrodružství a s tím spojený i pocit se bát. Tento gen se podle něj nalézá v jedenáctém chromozomu a jmenuje se DRD4.
Tento „gen touhy po dobrodružství„ má dvě základní formy – dlouhou a krátkou. Ti, kteří mají dlouhou formu, bývají více dobrodružní, více riskují a většinou stráví většinu svého života provozováním nějakých adrenalinových aktivit. Jejich gen totiž ovlivňuje produkci neurohormonu dopamin, který v mozku vyvolává příjemné stavy. Ne nadarmo se dopaminu, spolu se serotoninem a endorfinem, přezdívá hormon štěstí. Tito lidé mají po překonané výzvě zvýšenou produkci tohoto hormonu. Bohužel však na něj reagují znatelně méně citlivě než lidé, kteří mají krátkou formu tohoto genu. Jak se to projevuje v reálném životě? Zatímco lidem s krátkou formou stačí si stoupnout na kraj útesu a již jsou velmi vzrušeni, lidé s dlouhou formou musí z útesu skočit, aby dosáhli podobné úrovně vzrušení.
„Jde-li o život, tak strach vede člověka k tomu, aby se předem seznámil s veškerými okolnostmi, aby si zjistil, co to je za věc a jestli s tím může vůbec manipulovat. Jakmile se stane tato profese rutinou, je třeba od toho odejít.“
Český pyrotechnik M.P. z Českých Budějovic
Použitá literatura:
Strach je přítel vítězů; Marián Jelínek, Markéta Hůrková; nakladatelství Starý most, s.r.o.; 2011; vydání první; ISBN 978-80-87338-10-0
Neuropsychologie; Petr Kulišťák; nakladatelství Portál; 2011; druhé přepracované vydání; ISBN 978-80-7367-891-3
Killer Athletes – America’s Elite Special Operations Warriors share lessons & advice to help athletes become champions; Cole Tucker; 2015; Made in the USA; Lexington, KY; ISBN 978-150-546-118-3
Jak si správně přát; Pierre Franckh; nakladatelství Anag; 2008; vydání první; ISBN 978-80-7263-454-5