Za hranice slov
Jak probudit vnitřní zrak a osvobodit svou mysl
Cesta k hlubokému porozumění sobě samému a okolnímu světu často začíná nenápadně. V historii existují milníky, které navždy změnily způsob, jakým nahlížíme na lidské vědomí. Jedním z takových zlomových okamžiků byla cesta buddhistického mnicha z Indie do Číny, která natrvalo ovlivnila jak filozofii zenu, tak následně i bojová umění. Tento přístup k uvědomění byl naprosto jedinečný, protože položil rovnítko mezi zen, stav takzvaného buddhovství a samotnou lidskou mysl. Pro pochopení této filozofie je nutné rozebrat si samotné základy toho, co tato slova skutečně znamenají.
Mysl za hranicí slov a past jazyka
Abychom pochopili, co znamená prázdná mysl, musíme se zaměřit na to, co tvoří bariéru jejího poznání. Otevření vnitřního oka je pomyslnými dveřmi k vyššímu chápání. Znamená to nemyslet vůbec na nic. Jakmile toto plně pochopíte, pak vše, co v životě děláte – ať už je to obyčejná chůze, stání, sezení, nebo pouhé ležení – se stává zenem. Uvědomit si, že mysl je prázdná, znamená spatřit pravdu. Skutečný stav nejvyššího klidu a nirvány je definován právě jako prázdná mysl.
Znamená to tedy „nevidět nic“? Z určitého úhlu pohledu ano. Nevidět nic znamená skutečně vnímat Cestu. Lidé, kteří jsou schopni skutečného, pravého vidění, bezpečně vědí, že mysl je ve své podstatě prázdná. Opravdovým zrakem je „vidění bez vidění“. Není to jen fyzický proces sledování objektů, je to také proces, kdy záměrně „nevidíme“ to, co nás rozptyluje.
Tím se dostáváme k fascinujícímu a zcela zásadnímu principu, který definuje samotnou podstatu naší mysli. Mysl je místo, kam nedokáže vstoupit žádný jazyk. Kapacita mysli je naprosto neomezená a způsoby, jakými se projevuje, jsou nevyčerpatelné. Každý drobný pohyb nebo stav, ať už je to vnímání forem očima, slyšení zvuků ušima, cítění vůní nosem, nebo ochutnávání chutí jazykem, to všechno je jen vaše mysl. V každém jednotlivém okamžiku, přesně v tom prostoru, kam už nedosáhnou slova a jazyk, tam se nachází vaše skutečná mysl. Pravá Cesta je natolik vznešená, že ji jednoduše nelze vyjádřit pomocí jazyka. Definitivní pravda se nachází daleko za hranicemi slov, je beze slov.
Proč je jazyk takovou překážkou? Vytváří totiž sféru, ve které nemůže existovat pravá mysl; mysl sídlí jen tam, kde jazyk není přítomen. Není to tak, že by pravda byla jen příliš dokonalá na to, aby ji nedokonalá slova popsala. Skutečný problém spočívá v něčem mnohem hlubším: v samotném aktu hodnocení. Jakmile pro cokoliv použijete slovo, automaticky nad tím, co jste právě pojmenovali, vynesete soud. A jakmile vynesete soud, opouštíte Cestu.
V realitě oproštěné od jazyka neexistuje žádný rozdíl mezi „věcmi“. Neexistuje nic takového jako dobré nebo špatné, černé nebo bílé, ošklivé nebo krásné, neexistuje úspěch ani selhání. Všechny věci jsou ve své podstatě úplně stejné. V ten moment, kdy něco začnete definovat a kategorizovat pomocí slov, okamžitě ztrácíte ten správný stav mysli. Mysl je zkrátka prostorem, kde naprosto chybí jazyk a slova. Jak v takovém stavu ale může člověk vůbec fungovat a existovat?
Dvě podoby mysli a dvojí vidění
Odpověď leží v pochopení, že existují dva zcela odlišné způsoby vidění světa. Tím prvním je běžný, fyzický akt dívání se pomocí očí. Tím druhým je intuitivní způsob vnímání, který využívá vnitřní oko ke skutečnému a pravému vidění.
Tento rozdíl ve vnímání úzce souvisí se samotnou strukturou naší mysli. Existují totiž minimálně dvě různé mysli. První z nich je takzvaná smrtelná, neboli nečistá mysl. Když se objeví tato smrtelná mysl, skutečné probuzení a uvědomění okamžitě mizí. Dominance této smrtelné mysli je tím, co nám brání v přístupu k realitě a osvícení. Naopak, když smrtelná mysl zmizí, objeví se uvědomění. Když je přítomna nečistá mysl, realita mizí, a když tato mysl odejde, realita se plně ukáže.
Čisté a nečisté duševní stavy jsou pouze dva různé aspekty téže mysli. Je to právě nečistá, smrtelná mysl, která nám neustále zastiňuje naše skutečné „já“. Ti, kteří plně pochopí fungování této mysli, dokážou dosáhnout osvícení jen s minimálním úsilím. Cílem je nenechat se brzdit smrtelnou myslí, která blokuje čisté uvědomění a vnímání reality.
Umění čistého vnímání v praxi
Jak tedy vnímat svět a vyhnout se pasti smrtelné mysli? Podstatou svobody je schopnost vidět formu, ale nenechat se touto formou zkazit a spoutat. Stejně tak to platí pro zvuky – slyšet zvuk, ale nenechat se jím ovládnout, to je skutečné osvobození. Oči, které nejsou nijak připoutány k fyzickým formám, představují bránu k zenovému porozumění. Ti, kteří dokážou vnímat existenci a samotnou povahu všech jevů kolem sebe a přesto zůstanou nepřipoutaní, jsou svobodní. Když víte, jak se správně dívat na formu, forma ve vás neprobudí (smrtelnou) mysl a naopak (čistá) mysl nezačne vytvářet nové, spoutávající formy. Forma i mysl tak zůstávají naprosto čisté.
Tento koncept je naprosto klíčový, protože to znamená, že se můžeme sami vytrénovat v tom, jak se správně „dívat“. Tímto tréninkem můžeme začít vnímat pravou povahu nás samých i všech věcí, které nás obklopují. Otázkou zní, zda vůbec existují lidé, kteří jsou takto vytrénováni a dokážou to v běžném životě. Ano, existují.
Vynikajícím příkladem je oko skutečného umělce. Umělec dokáže vnímat formu, aniž by jí byl zkorumpován. Představte si sochaře, který se upřeně dívá na hrubý blok mramoru. Zatímco všichni ostatní lidé vidí jen obyčejný, nezajímavý kus kamene, sochař je schopen v duchu odsekat veškerý nepodstatný materiál a odhalit skrytou sochu, která se celou dobu nachází uvnitř. Jak to umělci dělají? Jak vědí, jak se dívat na formu takovým způsobem, aby tato forma neprobouzela nečistou mysl?
Umělci zjevně mají určitý klíč k tomu, jak tohoto stavu dosáhnout, a to je velmi důležité. Samotná akce pravého, čistého vidění se zdá být tím hlavním kořenem, který dokáže umlčet rušivou smrtelnou mysl a přinést stav hlubokého uvědomění. Neexistuje žádný přesný návod složený ze slov, který by vás tímto procesem krok za krokem provedl. Slova zkrátka nedokážou toto uvědomění popsat. Je to něco, co musíte zažít na vlastní kůži; buď ten stav znáte a prožíváte ho, nebo ne.
Osvobození ducha
I když to všechno může znít velmi záhadně a nedosažitelně, pravdou je, že odpověď máme doslova přímo před nosem. Dosáhnout tohoto stavu je mnohem snazší, než si většina lidí dokáže vůbec představit. Změna perspektivy, probuzení zraku a ztišení mysli – to vše je vzdáleno jen na jediné mrknutí oka.
Klíčovým předpokladem pro tuto změnu je ochota „vyprázdnit svůj šálek“. Znamená to vědomě odložit bokem všechny své dosavadní vědomosti, předsudky a teoretické znalosti. Pouze s otevřenou myslí, oproštěnou od hodnocení, soudů a neustálého definování světa pomocí omezujícího jazyka, můžeme pokračovat dál.
Probuzený stav nehledá nic v transcendentních, mimotělních zážitcích. Nachází se v naprosté každodennosti. Sdílení šálku čaje s někým blízkým, nebo obyčejný odpočinek pod stromem – tyto naprosto běžné, prosté aktivity mají naprosto stejnou hodnotu a hloubku. Není v nich žádný rozdíl, pokud k nim přistupujeme se správným vědomím. Podstatou je nechat svou smrtelnou mysl konečně svobodnou. A někdy, abychom skutečně viděli a poznali, proč je to všechno pravda, stačí jen zavřít své fyzické oči. Teprve v tom tichu, za hranicí slov a rušivých forem, se otevírá prostor pro opravdové porozumění.
