Tajemství šestého smyslu
Jak ovládnout stav bez mysli a proč o něj usiluje i moderní armáda
Když se řekne vrcholné mistrovství v bojových uměních, většina z nás si představí bleskové reflexy, ohromnou fyzickou sílu nebo dokonalou techniku. Skutečný vrchol, o kterém se mluví mezi těmi nejpokročilejšími, se však nenachází ve svalech, ale v lidském mozku. Jde o hluboký stav podvědomí, ve kterém mizí veškeré přemýšlení, strach i emoce. Tento fascinující fenomén – často označovaný jako „stav bez mysli“ – není jen mystickou legendou z dávných dob. V současnosti představuje natolik hmatatelný a žádoucí cíl, že do jeho výzkumu investují moderní armády miliony dolarů. Pojďme společně odhalit, co přesně tento stav obnáší, jak funguje a proč by mohl být klíčem ke zcela novému chápání lidského potenciálu nejen v boji, ale i v každodenním životě.
1. Vstup do světa čistého vědomí a intuitivního jednání
Pokud bychom se pokusili najít tu nejjednodušší definici „stavu bez mysli“, mohli bychom ho popsat jako moment absolutní intuitivní bdělosti. Je to okamžik, kdy lidská mysl není absolutně ničím fixována. Není svazována žádnou konkrétní myšlenkou, není zatěžována analyzováním situace a není zabarvena žádnou emocí, ať už jde o vztek, strach z neúspěchu nebo radost. Díky této naprosté vnitřní prázdnotě získává člověk absolutní svobodu. Je schopen jednat bez jakýchkoliv překážek a bez zlomku vteřiny váhání.
Představte si, že čelíte krizové situaci. Běžný člověk v takovém okamžiku začne analyzovat: Co se děje? Co bych měl udělat? Co když udělám chybu? Tyto vědomé procesy, jakkoliv se zdají být užitečné, nás ve skutečnosti zpomalují. Vytvářejí pomyslnou překážku mezi podnětem a naší reakcí. Ve stavu bez mysli tato překážka neexistuje. Člověk jedná na základě čisté intuice, kterou si můžeme představit jako vysoce vyvinutý „šestý smysl“.
Trénink skrze formu a přesah do běžného dne
Tradiční přístup k dosažení této úrovně vědomí se opírá o neustálé opakování. Cvičenci využívají takzvaná souborná cvičení – pevně dané sestavy pohybů a technik. Skrze jejich nekonečné procvičování se snaží dospět do bodu, kdy technika přejde do podvědomí a tělo začne reagovat samo, bez nutnosti vědomého řízení. Cílem je dosáhnout intuitivního vnímání, které se po svém osvojení neomezuje pouze na boj.
Zajímavé je, že jakmile je tento princip plně pochopen, lze ho plynule přenést do dalších aspektů lidského života. Běžné každodenní činnosti se najednou stávají prostorem pro uplatnění tohoto stavu. Jelikož samotné myšlenky nemají žádný fyzický tvar ani formu, jsou neomezené. Pokud se člověk dokáže odpojit od rušivého, vědomého přemýšlení, otevírá se mu pole nekonečných možností. V takovém nastavení mysli je možné naprosto cokoliv, protože zmizela ta nejtěžší brzda – naše vlastní analyzující vědomí.
Provokativní otázka naruby
Při hlubším zamyšlení nad tímto konceptem se přirozeně nabízí jedna velmi provokativní otázka: Pokud lze stav bez mysli získat náročným fyzickým cvičením a následně ho aplikovat do běžného života, nemohlo by to fungovat i obráceně? Nešlo by tento nezatížený, intuitivní stav mysli nacvičit v nějaké úplně jiné, běžné oblasti našeho života, a teprve poté jej jako hotovou dovednost aplikovat do krizových situací nebo umění boje? Tento logický obrat představuje klíčovou úvahu pro hledání nových cest k rozvoji lidské mysli.
2. Filozofické kořeny: Nahlédnutí pod povrch samotného bytí
Abychom pochopili, s čím vlastně máme tu čest, musíme se podívat do historie a do textů, které tento stav zkoumaly z filozofického hlediska. Jedním z nejkomplexnějších rozborů nabízí učení tradičního zenu. Tato nauka je postavena na hlubokém přesvědčení, že k probuzení a osvícení vede cesta skrze intuici podpořenou meditací.
Při detailním pohledu na toto učení zjistíme, že stojí na třech základních pilířích neboli disciplínách. Jsou jimi:
-
Morálka: Základní pravidla správného chování a etiky.
-
Meditace: Praxe zklidnění a koncentrace.
-
Intuitivní moudrost: Nejdůležitější složka, která není o hromadění encyklopedických vědomostí, ale o schopnosti hlubokého, přímého vhledu.
Právě intuitivní moudrost je hnacím motorem celého tohoto konceptu. Je to síla, která člověku umožňuje nahlédnout přímo do samotné podstaty vlastního bytí. Nejde o přemýšlení o tom, kdo jsme. Jde o přímé naciťování pravdy. Jakmile člověk tento princip uchopí, realizuje se u něj stav naprosté „bezmyšlenkovitosti“.
Překonání rozdílů a život bez křeče
Klíčovým mechanismem pro dosažení tohoto stavu je podle tradičních učení absolutní nerozlišování. Běžná lidská mysl neustále něco škatulkuje. Hodnotí, co je dobré a co špatné (morální rozlišování), analyzuje pocity (psychologické rozlišování) a zkoumá, co je pravda a co lež. Dokud naše mysl neustále třídí informace do těchto šuplíků, je zaměstnaná a roztříštěná.
Tradiční filozofie učí, že skutečná podstata věcí tyto umělé lidské rozdíly nezná. Pokud člověk dokáže toto rozlišování překonat a povznést se nad něj, pohlédne do opravdové podstaty svého bytí. V tu chvíli nastává skutečný stav „bez mysli“. V našem jednání, ať už děláme cokoliv, najednou nefiguruje žádná vědomá „mysl“, která by nás brzdila. Výsledkem je fenomén, který se dá nazvat jako „život bez úsilí“. Člověk jedná naprosto přirozeně, plynule a bez křečovité snahy. Vše se děje přesně tak, jak má, zcela automaticky a s dokonalou přesností.
3. Překážky, pochybnosti a mýtus nekonečného vyčerpání
Zatímco filozofické vysvětlení překonání veškerého rozlišování zní vznešeně, pro moderního člověka představuje obrovský problém. Teorie je to sice důkladná, ale v konečném důsledku hluboce neuspokojivá. Jak má obyčejný člověk, který žije svůj běžný život, dokázat „překonat rozlišování ve všech jeho formách?“ Jak má nahlédnout do fungování čisté intuitivní moudrosti? Pro většinu lidí, kteří hledají praktické využití tohoto stavu, znějí tyto teoretické definice spíše zastrašujícím způsobem než jako návod k použití.
Ještě více frustrující je propast mezi zkoumáním filozofického konceptu prázdnoty a jeho reálnou aplikací v bojové či krizové situaci. Většina dostupné literatury a tradičních učitelů nabízí jen jedinou cestu: neustálý trénink. Člověk by podle nich měl cvičit a opakovat techniky tak dlouho, dokud se nedostane na pokraj úplného fyzického vyčerpání. A možná, pokud bude mít štěstí, po letech takové dřiny se u něj onen vytoužený stav bez mysli náhodou objeví.
Tento přístup je z dnešního pohledu naprosto nedostačující. Neposkytuje žádný spolehlivý klíč, žádnou moderní metodiku.
Co tedy s jistotou víme?
Pokud bychom měli dosavadní poznatky shrnout a osekat o přebytečnou mystiku, zůstane nám těchto pět ověřených faktů:
- Je to možné: Cvičenci a bojovníci skutečně mohou dosáhnout stavu čistého podvědomí.
- Definice stavu: Jde o podvědomé nastavení, kde neexistují žádné fixní myšlenky ani paralyzující emoce.
- Záhada tréninku: Jak přesně tohoto stavu dosáhnout, zůstává v tradiční literatuře záhadné a nevysvětlitelné.
- Původ: Koncept vychází ze zenové filozofie a je založen na principu intuitivního uvědomění.
- Cesta k osvícení: Základem zenu je dosažení prozření skrze intuici během meditace.
Máme tedy jasno v tom, co to je, a známe duchovní spojitost. Jsme ale na mrtvém bodě ohledně toho, jak tohoto stavu dosáhnout, aniž bychom museli obětovat desítky let života nekonečnému opakování pohybů.
4. Odkaz válečníků a umění vnímat celý les i jediný list
Abychom našli nějaké hmatatelné odpovědi, musíme se obrátit na jedny z nejdokonalejších bojovníků historie – staré samuraje. Tito muži nepotřebovali stav bez mysli k hlubokému rozjímání; potřebovali ho k přežití. Jejich tréninkové metody se po stovky let soustředily na jediný cíl: vypěstovat si intuici využitelnou na bojišti.
Samurajové věřili, že prostřednictvím meditativní praxe vyvinou intuici, která jim umožní reagovat na náhlé a smrtelné nebezpečí s nadlidskou rychlostí. Stav bez mysli je vedl k vítězství, zatímco jeho absence znamenala jistou smrt. Tyto intuitivní reakce jim umožňovaly okamžitou odezvu. V momentě, kdy se objevilo ohrožení života, nebyl prostor pro to, aby se zastavili, situaci vědomě vyhodnotili a teprve poté se rozhodovali, jaký obraný postoj zaujmou. Každé zaváhání a každá vteřina reflexe by stála život.
Tato úroveň čisté intuice představuje absolutní vrchol všech bojových disciplín. Je to stav, kdy k vykonání akce není zapotřebí absolutně žádné vědomé úsilí. Je to skutečně akce bez snahy. Vědomí operuje na takové úrovni, která evokuje přítomnost šestého smyslu.
Dokonalá analogie stromu
K pochopení toho, jak lidská mysl v tomto stavu funguje, slouží skvělá analogie stromu. Představte si, že se díváte na košatý strom. Vaše mysl má v tomto stavu schopnost vnímat ho s naprosto absolutní jasností. Vidíte dokonale ostře každý jednotlivý list, každou větvičku i mohutnou větev v kontextu všech ostatních listů a větví. A to vše bez toho, abyste se nechali jakýmkoliv jedním konkrétním listem nebo větví rozptýlit.
Pokud svou pozornost zaměříte na jeden jediný list, ztratíte ze zřetele zbytek stromu. Pokud ale udržujete stav bez mysli, představuje to dokonalou rovnováhu: absolutní koncentraci na předmět bezprostředního zájmu, při zachování naprosto nezkresleného vědomí o všem ostatním v okolí. Mysl není zmatená, netěká z místa na místo. Prostě a jednoduše ví a vidí vše najednou.
Dnešní časové dilema
Ačkoliv samurajové tohoto stavu skutečně dosahovali, jejich cena byla pro nás dnes nepřijatelná. Dosažení takové úrovně vědomí vyžadovalo tvrdý, celodenní fyzický dril a hodiny meditací, které se staly naprostým středobodem jejich života. V našem moderním světě je takový požadavek zcela nereálný. Ruku na srdce: Kdo z nás má v dnešní zrychlené době prostor na to, aby svůj život kompletně zasvětil celodennímu cvičení a meditaci jen proto, aby u sebe vypěstoval intuitivní stav vědomí?
Přestože je obecně známo, že stav bez mysli je fyziologicky i mentálně možný a že přináší člověku naprosto ohromující schopnosti, zdá se, že neexistuje žádné koordinované úsilí o nalezení alternativních, moderních metod, jak jej dosáhnout. Literatura tvrdošíjně trvá na svém: cvičte, cvičte a znovu cvičte, jinak tento stav nenajdete.
5. Moderní obrození: Proč o “Spidermanův smysl” usiluje armáda
Může se zdát, že pátrání po stavu bez mysli je jen akademickým cvičením pro nadšence do asijské filozofie. Proč je tedy tak důležité pochopit tento fenomén optikou současné vědy, konkrétně jako formu vědomí řízenou pravou mozkovou hemisférou? Odpověď je překvapivě pragmatická: Pochopení toho, co stav bez mysli je a jak ho efektivně dosáhnout, má v dnešní době obrovskou reálnou hodnotu. A to natolik velkou, že po ní prahnou ty nejvyspělejší vojenské složky světa.
Nejde o žádné domněnky. Armáda Spojených států amerických projevuje naprosto vážný a finančně štědře podpořený zájem o to, jak tento intuitivní stav natrénovat. Konkrétně se bavíme o částce ve výši 3,85 milionu dolarů.
V roce 2012 vydal Úřad pro námořní výzkum (Office of Naval Research) amerického námořnictva oficiální výzvu k základnímu výzkumu pod označením Special Notice 12-SN-0007. Název tohoto dokumentu hovoří sám za sebe: „Zlepšování intuitivního rozhodování prostřednictvím implicitního učení“.
Když se podíváme na samotný text této vojenské výzvy, zjistíme, že armáda popisuje přesně tytéž principy, jakými disponovali staří samurajové. Text uvádí:
„Výzkum rozpoznávání vzorců u lidí a lidského rozhodování naznačuje, že existuje ‚šestý smysl‘, prostřednictvím kterého lidé dokážou detekovat jedinečné vzorce a reagovat na ně, aniž by je vědomě a záměrně analyzovali. Hromadí se důkazy, že tato schopnost, známá jako intuice nebo intuitivní rozhodování, umožňuje rychlou detekci vzorců v nejednoznačných, nejistých a časově omezených informačních kontextech…“
Zastavme se na chvíli u slovníku, který zde americké námořnictvo volí. Objevují se zde termíny jako „šestý smysl“, akce „bez vědomého a záměrného analyzování“ a zrychlené „intuitivní rozhodování“. To nejsou pojmy z ezoterické knihy, to je exaktní popis stavu bez mysli v moderní vojenské terminologii. Armáda nejenže pevně věří, že tento stav je pro člověka reálně dosažitelný, ale vysoce aktivně hledá cesty a metody, jak jej u svých lidí uměle vyvolat a natrénovat.
Výzkumná výzva dokonce zachází tak daleko, že se v ní přímo zmiňuje takzvaný „pavoučí smysl“ u vojáků na bojišti. Jde o přímý odkaz na populárního komiksového hrdinu Spidermana, který byl díky svému šestému smyslu automaticky varován ve chvíli, kdy se blížilo nebezpečí, ještě dříve, než ho vůbec mohl spatřit nebo rozumově odvodit.
Tento zájem ze strany armády je naprosto nezpochybnitelným indikátorem. Moderní ozbrojené síly nutně potřebují tréninkové programy, které by dokázaly zásadně vylepšit situační povědomí bojovníka v nepřehledných a chaotických situacích. Jinými slovy – dnešní svět zoufale hledá způsob, jak vytvořit moderní samuraje. Jedince, kteří dokážou vstoupit na moderní bojiště plné zmatku a informací, vnímat pomyslný celý strom včetně všech jeho listů, a jednat s absolutní, podvědomou neomylností.
6. Závěrem: Cesta zpět ke kořenům
Na konci tohoto úvodního vhledu do problematiky stojíme před fascinujícím rozporuplným zjištěním. Na jedné straně víme, že stav bez mysli existuje. Chápeme, že jde o odpojení vědomé, analyzující brzdy, které vede k dokonalé, nenucené akci. Vidíme, že o jeho zvládnutí usilují ty nejpokročilejší vojenské instituce současnosti.
Na straně druhé však stále postrádáme to nejdůležitější: moderní mapu, jak se k němu dostat bez obětování celého života nekonečnému fyzickému vyčerpání a meditaci. Pokud chceme tuto záhadu rozluštit a začít vychovávat moderní samuraje vybavene oním spolehlivým „šestým smyslem“, nemůžeme se spokojit s povrchním pozorováním.
Abychom pochopili, jak trénink intuice uchopit moderně, musíme se nejprve vrátit na samý začátek a vytvořit si pevné základy. Bude nezbytné detailně prostudovat samotné počátky, podívat se na historické kořeny zenu v bojových formách a pečlivě analyzovat původní učení legendárního Bódhidharmy. Teprve po stanovení tohoto hlubokého kontextu se budeme moci posunout k odhalení toho, jak stav bez mysli probudit v člověku jedenadvacátého století.
