Lidé ulice – Jak moc jsou nebezpeční?

Přečteno: 2059

Každé město je má. Nazývají se různě, záleží na tom, kdo o nich právě hovoří. Někdo jim říká zanedbané děti, rebelující mládež, aktivisté či bezdomovci. Lidé z centra města jim říkají lidé ulice, feťáci, otrapové, apod. Policisté, kteří monitorují hlavně jejich kriminální činnost, jim říkají i dalšími, velmi pestrými názvy. Buďme prozatím neutrální a říkejme jim “lidé ulice“.

Nehovořím zde o členech gangů, skinheadech, Asiatech, Latinoameričanech či Rusech. Ano, tito lidé sice žijí na ulici, ale žijí zde se svými rodinami nebo ve svých komunitách a jsou dost staří na to, aby již měli svou vlastní postel.

Hovořím zde o lidech ve věku náctiletých až pozdních dvaceti let, kteří opustili tu takzvanou sociální společnost, případně nikdy nebyli její součástí. Na rozdíl od gangů se však “lidé ulice” nevrací večer domů, ale zůstávají na ulici i přes noc, kde jedí, spí a přežívají. Můžete je zde vidět sbírat špačky cigaret, somrovat peníze od kolemjdoucích, okupovat městské lavičky a pohybovat se městem ve skupinách třech až deseti lidí. V mém městě například kempují na chodníku před radnicí.

Vypadají odpudivě, se zarostlými tvářemi, zkaženými zuby, všudypřítomným smradem, piercingem v nose, či kdekoliv jinde na těle. Většinou popíjí pivo nebo levné víno. Často jsou oblečeni do vyřazených vojenských uniforem, které jsou pomalovány různými obscénnostmi, svastikami či anarchistickými symboly. Jejich baťohy obsahují celý majetek, který jim zbyl, včetně toho, který jste zapomněli posledně v autě a po návratu již nalezli jen vymlácené okénko a vaše věci pryč. Často je doprovázejí i psi, uliční směsky, kteří okamžitě zaútočí na jejich příkaz.

Lidé z ulice” jsou mixem různých osobností. Od geniálních podivínů a mentálně zaostalých až po sadistické násilníky. Mnoho z nich je frustrovaných, naštvaných, agresivních a připravených vyvolat konflikt pod sebemenší záminkou. Zoufale drží pospolu, i když je fyzicky ani emocionálně prakticky nic nespojuje, a přesto jsou ve zlomku vteřiny schopni se otočit jeden proti druhému, pokud mají pocit, že je někdo obtěžuje. A je úplně jedno, jestli se jedná o skutečnou či imaginární hrozbu.

Úřední moc “lidi ulice” většinou nenazývá kriminálními gangy, přesto však některé skupiny mohou fungovat velice podobně, jak o tom svědčí i výpovědi hlídkujících policistů. Gang je definován jako skupina tří a více lidí, kteří páchají trestný čin, případně opakovaně vykazují jiné antisociální chování. Vytváří atmosféru strachu a ohrožení v rámci určité komunity. V porovnání s jinými skupinami se daleko častěji stýkají a nárokují si své okolí z pohledu teritoriálního. Často nosí oděv či typické tetování případně jiné rozeznatelné znaky.

Základním faktorem, kdy se “lidé ulice” mění v gang je fakt, že se pravidelně zapojují do páchání trestné činnosti. V drtivé většině případů jsou “lidé ulice” hodně aktivní v krádežích, zastrašování, obchodu s drogami a fyzickém násilí proti jiným lidem.

Velmi často se stává, že poté, co hlídkující policisté vyženou “lidé ulice” z parkoviště, kde například přebývají, počet vloupání do aut velmi dramaticky poklesne. Lidé z ulice vidí parkoviště jako „obchoďák pro nákupy zdarma“, kde mohou sehnat všechny možné věci, které pak prodají či vymění za něco jiného (drogy, apod.) Abychom však byli spravedliví, ne všichni lidé z ulice užívají drogy, kradou či vyvolávají rvačky jen tak pro zábavu. Jenže jak je odlišit od těch špatných? Nijak a to je právě problém. Abyste snížili riziko, považujte primárně všechny “lidi ulice” za potenciálně nebezpečné. A jelikož znalost prostředí je klíčové, dovolte mi podělit se o několik typických znaků, které vám pomohu porozumět jejich způsobu myšlení.

Lovci

Svět vidí jako území rozdělené na lovce a oběti. Když je potřeba, změní se na lovce hledající vhodnou oběť. Velice snadno se můžete stát jejich obětí na cestě k autu, nesoucí svou koženou tašku, s Rolexkami na zápěstí. Lidé ulice mají jednoduchou filozofii: „Když je to menší – sněz to. Když je to větší – uteč.“

Život je jednoduchý

Mnoho “lidí ulice” ať už vědomě nebo podvědomě cítí, že život je nestálý a může skončit v jakémkoliv okamžiku. Byli opakovaně svědky násilí na ulici, předávkování drogami či smrti z důvodu nějaké neléčené nemoci. Chtějí žít stejně jako jejich kámoš, ale přitom čelí daleko větším stresům než klasický dělník pracující od šesti do pěti.

Někteří z nich dokonce věří, že být postřelen či pobodán, je známka jistého postavení ve skupině a neváhají se podobnými zraněními chlubit ostatním. A zatímco většina z nás podvědomě odsouvá myšlenky na smrt někam na neurčito, jejich životní přístup, že smrt si je může vzít kdykoliv, je činí dosti nebezpečnými v jakémkoliv konfliktu.

Rychlé a časté použití násilí

Jednak díky jejich životnímu stylu, jednak díky jejich rodinné historii mnoho z nich používá násilí jako jediný komunikační prostředek, který znají. Pravděpodobně se v dětství setkávali s násilím v rodině na denním pořádku a tak nyní neumí řešit situace jinak.

Někteří jej milují a u některých dokonce můžete vidět ve tvářích zvrácenou radost, když mlátí nevinnou oběť. Psychiatři by toto konání komentovali jako uvolnění potlačovaného vzteku díky traumatickým zážitkům z dětství, jako je opakované znásilňování, domácí násilí, krutí učitelé, apod. A ať už jsou jejich důvody pro násilí skutečné nebo vymyšlené, do fyzických konfliktů se pouštějí bez přemýšlení.

Co toto vše pro vás konkrétně znamená, je fakt, že tvrďácké řeči, či macho přístup na ně velmi pravděpodobně fungovat nebude. Místo odpovědi vás pravděpodobně začnou mlátit cihlou, kamenem, skateboardem či popelnicí. Násilí je to jediné, co znají…a co v drtivé většině případů znají velmi dobře.

Cítí se v právu

Velmi často si o sobě “lidé ulice” myslí, že jsou utlačovaní a proto jsou v právu dělat a brát si cokoliv chtějí. Pravděpodobně budou váhat, pokud si budou myslet, že je u toho mohou chytnout, ale i to je většinou nezastaví.

Jejich přístup k životu je „my vs. oni“, sami sebe vidí jako vyděděnce společnosti řádných občanů. Když jsou chyceni, odmítají přijmout zodpovědnost za své činy. Místo toho si stěžují, že mají zpackaný život kvůli oběti, která nahlásila trestný čin, případně kvůli policistovi, který je zatknul.

Vězení je pouze nepříjemnost

Představte si, že venku je -4 stupňů a mrazivý vítr. Nejedli jste již několik dnů a když se probudíte u dveří supermarketu, zjistíte že váš bágl se všemi věcmi někdo ukradl. Koupel jste neměli již dva týdny a vaše nachlazení se zhoršuje každým dnem.

A teď si představte útulnou celu, kde je stabilních 22 stupňů, jídlo 3x denně a teplá postel. To zní docela dobře, že? Přesně tímto způsobem hodně lidí z ulice přemýšlí a proto pro ně vězení fakticky není hrozbou. Proto vás bez zábran knockoutují, aby vám ukradli peněženku. Velmi dobře ví, že nemají co ztratit….jen získat.

Jak mi jeden “člověk ulice” jednou řekl poté, co jsem mu vyhrožoval vězením: “Vězení? Vždyť to je jen jiné místo, kde budu…a abych pravdu řekl, daleko bezpečnější a lepší než tady na ulici.“

Co tedy můžete dělat?

Existuje mnoho měst které fakticky umožňují lidem z ulice zde žít. Portland, stát Oregon, je například jedno z nich. Poskytují lidém ulice třikrát denně zdarma jídlo, zdarma oblečení, deky, možnost se osprchovat i vyprat si své věci a strávit noc v teple. Portland je mezi těmito lidmi jedno z nejoblíběnějších měst. Výsledkem však je přetížená policie, která se snaží zvládnout četnou kriminalitu těchto lidí.

Policie si opakovaně stěžuje na radnici na četné přesčasy, které musí dělat, aby udržela pořádek ve městě. Stejně tak jako si stěžují majitelé obchůdků, vyděšení prodejci a obyvatelé města. Ale liberální radní je neposlouchají a tak zatímco sociální programy na zdarma cokoliv nadále fungují, počet stížností na město vzrůstá.

Pokud nechcete, aby se něco podobného stalo i ve vašem městě, musíte se ozvat a to nikoliv pouze jednou, ale neustále dokola si stěžovat a kontrolovat jaké programy radní vašeho města schvalují v rámci rozpočtu. Měli byste si však uvědomit, že budete stát proti lidem, kteří věří, že rozdávání jídla a oblečení zdarma jim zajistí místo v nebi. Vás budou nazývat “hnusným tvorem”, pokud chci být politicky korektní. Vydržte však ve své snaze, ať jste pořádně slyšet.

Sebeobrana

Je důležité být ostražitý v blízkostí lidí ulice. Zde je několik jednoduchých doporučení, které byste měli zvážit a která by měly snížit rizika kontaktu s nimi.

Oblečení
Jak jste oblečení velmi ovlivní výsledek vaší sebeobrany. Ženy, preferujete raději běh do bezpečí v minisukni a na vysokých podpatcích nebo v kalhotech a pohodlných botech? Muži, neomezují vás těsné džíny a těžké boty v pohybu?

Kam jít
Velmi staré doporučení je jít kolem rohů budov po kraji chodníku, abyste mohli včas zareagovat. Nové doporučení, založené na výsledcích četných studií kriminálních činů, navrhuje abyste šli raději prostředkem chodníku. Tak budete mít čas zareagovat na případný útok ze zaparakovaného auta, stejně tak jako přepadení zpoza rohu budovy. Pokud uvidíte na chodníku postávat lidi z ulice, nehrajte si na hrdinu a přejděte na druhou stranu. Pokud uvidíte, že sedí na obrubníku, držte se na druhé straně chodníku a hlídejte si, aby i z druhé strany vás nečekalo nepříjemné překvapení.

Nepropadejte iluzi, že jste v bezpečí, protože jste již blízko domova, případně vaší práce. Jedna třetina přepadení na ulici se stane v dosahu čtyř bloků od domova oběti.

Oční kontakt

Existuje jedna velmi moudrá rada “nedívat se predátorovi do očí”. My však víme, že predátoři cíleně vyhledávají lidi, kteří vypadají, že se ztratili ve svém vlastním světě. Je až neuvěřitelné, jak budoucí obět opakovaně nedokázala vidět na rohu pět velmi podezřele vypadajících individuí. A podobné případy se dějí neustále.

Nesnažte se cíleně uhybat očnímu kontaktu, protože si mohou myslet, že jste si jich nevšimnul. Pokud uvidíte jednoho či více individuí, kteří vás pozorují, navažte s nimi krátký oční kontakt, který jim dá najevo, že jste si vědomi jejich přítomnosti. Někteří lidé ulice v takovém případě radši nebudou dál pokračovat, protože nechtějí zbytečné potíže či scény. Místo toho raději preferují lidi, kteří vypadají a chovají se jako oběti: sklopený zrak, stáhnutá ramena, šouravá chůze. Neohlížejte se přes rameno a naopak nesnažte se chovat příliš sebejistě. Navažte s nimi pouze krátký oční kontakt, který jim dá vědět, že o nich víte a že vás tedy již nepřekvapí.

Systém kamarád/kolega
Tím, že půjdete s kamarádem či kolegou, snižujete dle statistik šanci na přepadení až o 80%. Lidé ulice raději preferují samostatné oběti, jelikož šance na úspěch tím mají daleko větší.

Když je člověk ulice ozbrojen
Jelikož mohou být lidé ulice nebezpeční i jiným lidem ulice, jsou často ozbrojení. Policisté u nich často nacházejí nože a podomácku vytvořené různé další zbraně. Podle nich více jak 50% lidí ulice mají zbraně buď přímo u sebe nebo schovanou v báglu poblíž.

Nejběžnější zbraní jsou nože, tyče a sem tam se objeví i střelná zbraň. Popřemýšlejte kolik občanů má vlastní zbraň, vlastní povolení k držení zbraň a pak ji nechá v autě. A tam, jak jsme si již dříve řekli, chodí lidé ulice „nakupovat“. Je proto až k neuvěření, že mezi těmito lidmi nekoluje daleko více střelných zbraní, než je tomu v současnosti.

  • Pokud se najednou ocitnete proti ozbrojenému útočníkovi, dejte mu své peníze, kabát, boty, cokoliv bude chtít.
  • Nesnažte se s ním diskutovat či vyjednávat a poskytnout mu tak záminku k agresivitě. Prostě mu dejte, co chce a současně se snažte si zapamatovat všechny detaily jeho vzhledu pro pozdější identifikaci na policii.
  • Pokud na vás míří zbraní a vy vnitřně cítíte, že velmi pravděpodobně vystřelí, hoďte peníze jedním směrem a utíkejte jako blesk směrem opačným. Velmi pravděpodobně půjde spíše po penězích. Pokud po vás začne střílet, máte velkou šanci, že vás nezasáhne.

Lidé ulice” určitě hned tak z ulic nezmizí. Přicházejí do našich ulic a přinášejí nepořádek, nemoci a kriminalitu. Nijak nepřispívají k budování společnosti, daleko častěji na ní parazitují a napadají kolemjdoucí lidi. Jde o národní problém, který musí být prostřednictvím občanů, policie, obchodníků a v neposlední řadě i politiků pořádně slyšet. Do té doby mezi nimi choďte tak, aby vás nepřekvapili.

Loren W. Christensen je autorem více jak dvou tuctů knih a videí vydaných ve vydavatelství  Paladin press. Loren je bývalý vojenský policista, který sloužil během konfliktu ve Vietnamu a následně v Portlandu, stát Oregon, jako policista další dvě dekády. Lorena můžete kontaktovat například prostřednictvím jeho webové stránky www.lwcbooks.com

Zdroj: Street People: How dangerous are they?, Loren W.Christensen, Paladin Press Blog

Přeložil Jarda Kolcun