V rámci grantu, který jsme letos získali na proškolení I. stupně ZŠ Roztoky u Prahy jsme na závěr roku uspořádali v prostorách Pedagogické fakulty UK v Praze celostátní konferenci, kde jsme prezentovali jak samotný systém F.A.S.T. Defense, tak i výsledky pilotního projektu.
Záštitu nad konferencí převzala Pedagogická fakulta UK, se kterou v budoucnu budeme velmi pravděpodobně úzce spolupracovat. Osobně jsem tomu velmi rád, protože věřím, že dětský program prevence násilí, který tento systém nabízí, patří k těm nejlepším, co jsem zatím viděl (a že jsem jich již pěknou řádku viděl ;-). Ostatně to potvrdil i PhDr. Martin Dlouhý Ph.D. z Katedry tělesné výchovy (pedagogická fakulta UK), který byl požádán, aby vypracoval oponenturu na dodanou metodiku. Oponentura dopadla nadmíru dobře 🙂
Naše pozvání tak přijali velmi zajímavé osobnosti a odborníci na poli prevence násilí mezi dětmi, takže jsme zde měli zástupce z Ministerstva vnitra (odbor kriminalistiky), Ministerstva školství, Pedagogické fakulty, Státního zdravotnického ústavu, 3. lékařské fakulty, několik klinických psychiatrů, kteří se dlouhodobě zabývají obětmi dětského násilí, dále ředitele ZŠ a samozřejmě i zástupci tisku.
Po úvodním uvítání jsem všechny účastníky seznámil s programem, který sestával z několika přednášek právě na téma Prevence násilí mezi dětmi (nejen) na školách. První přednášku jsem měl já, kde jsem vysvětlil o čem je systém F.A.S.T. Defense a jaké jsou jeho hlavní principy.
Zabrousil jsem také do obecného vývoje sebeobrany v České republice tak, abych celou přednášku a informace v ní obsažené, uvedl v celkovém kontextu. Vývoj výuky (nejen dětské) sebeobrany se u nás zpočátku (před 15-20 lety) zaměřoval pouze na řešení samotného fyzického konfliktu. Jinými slovy řečeno, výuka sebeobrany řešila až situaci, kdy agresor již zaútočil například úderem, kopem, chytil obránce za zápěstí či za límec a obránce se učil různé způsoby vyproštění, blokování, a podobně. Následně, díky informacím ze zahraničí, začali instruktoři sebeobrany do výuky zahrnovat i fázi před samotným fyzickým konfliktem, tedy fázi verbální komunikace. A až tak před nějakými 3-5 lety se začínají objevovat první vlaštovky, které se zabývají ještě dřívější fází konfliktu – ještě před samotnou verbální komunikací s agresorem, kdy existuje slušná šance, že se dá budoucímu potenciálnímu konfliktu i vyhnout, pokud však budeme vnímat signály, které naše podvědomí přijímá z okolí. Nehovořím zde o nějakém ezoterickém voodoo super smyslu, spíše o skutečnosti, že naše podvědomí nám často dá včas vědět, že „něco je špatně“ ještě předtím, než se nebezpečí stane jasně viditelné. Asi jste všichni zažili takový ten pocit, kdy se vám zježí chloupky na krku, či máte podivný pocit v břiše. To je ve skutečnosti „řeč vašeho podvědomí“. A jen proto, že nedokážeme „přečíst“ tyto signály, to ještě neznamená, že tyto signály neexistují. Nedávno jsem někde četl, že z okolí přijímáme na podvědomé úrovni každou vteřinu asi 200.000 informací, kdežto na vědomé úrovni jsme schopni přijmout pouze 400 informací za vteřinu (neberte mne prosím za slovo, ohledně uvedených čísel, přesný poměr si již nepamatuji, ale jsem si jistý, že šlo o podobný poměr).
A přesně to je, dle mého názoru, správný a budoucí vývoj výuky sebeobrany. Naučit se rozumět signálům našeho podvědomí, následně zvládnout verbální sebeobranu a pokud ani to nepomůže, pak samozřejmě zvládnout i několik základních technik fyzické sebeobrany. Hovořím zde o sebeobraně civilní, kde cílem není objevovat krásu a různorodost technik a jejich kombinací v rámci toho kterého systému, ale naučit se pouze bránit. A co je hlavní – civilní sebeobrana by měla být taková, aby obránce nemusel, po zvládnutí nějaké konfliktní situace na ulici, následně strávit zbytek života u psychoterapeuta, ale to jsem již vysvětloval zde.
Například v armádě již nějakou dobu funguje kurz zvaný Marine Corps Hunter Combat Program, který je jakousi nadstavbou pro mariňáky, kteří již absolvovali základní výcvik. To znamená, že již umí střílet, znají taktiku a toto jim umožní naučit se identifikovat včas nebezpečí ještě předtím, než přeroste v reálný konflikt. Při mém pobytu v Coloradu jsem slyšel, že tento program čerpá ze zkušeností lidí, kteří jsou například lovci a stopaři v přírodě, ale i těch, kteří vyrůstali v drsných čtvrtích, kde si vypěstovali určitý smysl pro včasnou identifikaci nebezpečí. Někdy v dalších článcích se o tomto programu rozepíšu více, teď jen stačí říci, že právě F.A.S.T. Defense přistupuje k řešení konfliktu velice podobně, ale primárně pro civilní oblast výcviku.
Kromě výše uvedeného tématu jsem následně vysvětlil základní principy systému (ABC F.A.S.T. Defense), rozdíl mezi symetrickým a asymetrickým tréninkem, spouštěče a „zlaté momenty“, krátce jsem zmínil modifikovanou Cooperovu stupnici připravenosti a jak je aplikovaná během konfliktních scénářů. První část přednášky jsem poté zakončil objasněním pojmu „konfliktní scénář“.
Ve druhé části jsem se již věnoval prezentaci výsledků pilotního projektu na ZŠ v Roztokách u Prahy. Výsledků, na které může být celý tým F.A.S.T. Defense ČR právem hrdý, protože jsme ukázali, že systém je vhodný nejen pro běžné děti, ale dokáže velmi dobře pracovat s dětmi s lehkou formou autismu, ADHD syndromem či tělesně postiženými. Nemluvě o tom, že jsme si to všichni skutečně užili 🙂
Po krátké přestávce následovala další velmi zajímavá přednáška mého kolegy Mgr. Michala Čoupka z brněnského klubu Otokodate dojo, který prezentoval přístup Japonska k problematice šikany. Michal jezdí do Japonska velmi často, takže má nejlepší předpoklady proto, aby o Japonsku hovořil velmi zasvěceně. Nejdříve tedy seznámil účastníky s kulturním, politickým, sociálním i historickým pozadím tak, aby následně byly prezentované informace chápány opět v celkovém kontextu. A za sebe mohu říci, že se jednalo o velmi zajímavé věci. I o tom se zanedlouho u nás na stránkách objeví článek 🙂
Mimochodem, s Michalem jsem se seznámil před necelým půlrokem, když nás oslovil s prosbou o pomoc při založení dětského oddílu jujutsu v Brně, protože viděl naše výsledky práce s dětmi v klubu jujutsu v Roztokách. Samozřejmě jsme se krátce na to domluvili a v současné době již spolupracujeme na ucelené metodice pro dětské oddíly bojových umění 🙂
Na konci konference proběhla volná diskuse, ze které vyplynulo, že prezentované metody prevence jsou účastníky považovány za skutečně velmi přínosné pro budoucí rozvoj dítěte a domluvili jsem se tak na společné spolupráci i do budoucna. My mezitím, pokud se zadaří a bude schválen i další grant, příští rok proškolíme i II. stupeň ZŠ v Roztokách. Takto budeme mít jednak kompletní školu proškolenou v této metodě prevence šikany a jednak budeme mít šanci opět prokázat že i další program ze systému F.A.S.T. Defense, program zvaný Adrenaline Stress Response Training (A.S.R.T.), určený pro děti 12+ i dospělé, je podobně účinný, jako letos prezentovaný Anti-bully & Anti-abduction (tedy program zaměřený na prevenci šikany a základní bezpečnostní pravidla chování v kontaktu s cizí osobou) program pro děti 6-12 let.
Tento rok stál skutečně za to a mám takové tušení, že i ten příští bude podobně zajímavý. Já to stále říkám – život je fajn 🙂
Jarda Kolcun
Adrenaline Stress Response Training Instructor
Jujutsu instruktor
