Zlomíme tě, abychom tě narovnali

Přečteno: 2676

O metodách monitorování i zvyšování psychické odolnosti se zde na webu budete dozvídat nejnovější poznatky pravidelně. Pojďme se podívat, jakým způsobem se formuje psychika vojáka v americké armádě. Jde o metodu, která je využívaná i v ostatních armádách po celém světě právě pro svou účinnost a hlavně trvalý efekt.

tomto článku jsem popisoval přirozenou nechuť člověka zabíjet stejný živočišný druh, tedy v našem případě jiné lidi. Ještě ve druhé světové válce se totiž jednalo o velmi vážný problém, protože jen velmi malé procento vojáků skutečně mířilo a střílelo na nepřítele s cílem jej zabít. Aby armáda zbavila vojáka tohoto „nežadoucího jevu“, kompletně předělala svůj systém výcviku. Již se například nestřílelo na kulaté terče (tolik běžné ve sportovní střelbě), ale na siluety nepřátelských vojáků. Nepřítel byl také daleko více démonizován a vojáci tak měli získat pocit, že pokud nezabijí oni jeho, pak nepřítel zabije nejen je, ale i jejich rodiny. Strach je velkým motivátorem.

Změnil se způsob výcviku i po stránce psychologické. Cílem bylo kompletně rozbít životní hodnoty, které do té doby rekrut zastával, a nahradit je novými, které byly v souladu s tím, co armáda potřebovala. Je zde však důležité zmínit jednu velmi důležitou věc – armáda pro tento postup měla dva rozumné a zcela logické důvody – jednak zvýšení efektivity vojáka v boji a jednak jeho ochranu, protože voják, který střílí všude možně, jen ne po nepříteli, velmi pravděpodobně zahyne, takže čas a peníze vložené do jeho výcviku příjde vniveč. Smrt vojáků by následně nelibě nesly (nejen) rodiny vojáků, kteří jsou i daňovými poplatníky sponzorujícimi armádu ze svých daní.

Staronový přístup armády zcela jistě snese označení „vymývání mozků“, protože cílem je skutečně vymazat vše, díky čemuž by voják mohl v boji zaváhat, což by následně vedlo k jeho zabití. V první fázi rekruti musí vykonávat jakékoliv úkoly bez diskusí, bez přemýšlení. Voják musí mít pocit, že není dostatečně inteligentní, aby o čemkoliv rozhodoval. Driloví seržanti jej prostřednictvím kombinace tělesného vyčerpání a psychického nátlaku spolehlivě přeprogramují tak, že na konci bude jednat i proti vlastnímu pudu sebezáchovy (klasický příklad takové reakce je vrhnutí se proti kulometnému hnízdu pouze s granátem v ruce).

Izolace a kombinace fyzického a psychického nátlaku patří již odedávna k velmi efektivním metodám vymývání mozků. Ačkoliv někomu mohou driloví seržanti připadat jako sadističtí šílenci, jejich metody mají svou logiku a účel. Vytváří totiž velmi vysokou, přesto stále adaptabilní, intenzitu stresu, která člověka změní od základu jak po stránce fyzické, tak i psychické. Výsledkem pak je loajalita k armádě a celá řada automatických reakcí, které vojákovi zůstanou i v bojové vřavě.

Tento proces probíhá ve čtyřech krocích:

  1. Vymazání současné osobnosti – Již po příjezdu do tábora se rekruti zbavují své civilní identity tím, že odevzdají své šaty, jsou ostříhání a zbaveni všech známek individuality (piercing, apod.).
  2. Přeprogramování na novou osobnost – Tedy ve spolehlivého vojáka. Této fázi postoupí tak náročný fyzický trénink, že již nemají síly se ptát na smysl nařízených úkolů, případně jakkoliv seržantovi odporovat. Ti rozkazy řvou hlasitostí až 90dB, což je srovnatelné s hlučností sbíječky. Ztrapňují, ponižují a fyzickými tresty vyčerpávají vojáka za sebemenší prohřešek. Rekruti se učí jak přesně skládat své věci, stlát postel, jak správně nosit brýle, či si čistit zuby. Vše musí být absolutně jednotné, žádné odchylky nejsou tolerovány. A pokud voják akceptuje rozkaz nosit svou jmenovku přesně šest milimetrů nad pravou náprsní kapsou, pak i splní jakýkoliv rozkaz, včetně střelby do jiných lidí/vojáků.
  3. Budování a posilování nové osobnosti – V této fázi se již začínají čím dál více objevovat pochvaly a uznání ze strany seržantů. Těch samých seržantů, kteří ještě nedávno byli schopni zašlapat, nyní chváleného, vojáka do bahna. A právě chválením vojáka seržanti aktivují v jeho mozku centrum odměn. Voják se pak cítí silný a sebevědomý. A protože člověk tíhne přirozeně k tomu, aby byl chválen a uznáván, vojáci usilují o to, aby toto získali co nejčastěji.
  4. Instalace nepřítele do osobnosti – V tomto kroku jde o jeho démonizace a odosobnění tak, aby voják v nepříteli již neviděl člověka, ale bezohlednou sadistickou stvůru, která netouží po ničem jiném, než zabít jeho i jeho kamarády. A proto je legitimní jej zabít. Vojáci tak netrpí pocity viny, neboť jejich sebereflexe tohoto jednání již neexistuje.

Jakkoliv se to může zdát manipulativní, je důležité si uvědomit, že driloví seržanti/instruktoři tímto jednáním vojákům vlastně zachraňují životy. Ti dostanou základní návyky a výcvik, a jsou zbaveni pochybujících myšlenek na etiku svého jednání. Pokud by se tak nestalo, velmi pravděpodobně se vrátí domů v plastovém pytli. Jeden válečný veterán v souvislosti s tímto poznamenal:“V žádném případě už nechci do žádné války. Ale kdyby nás svolával zvon z našich kasáren v 7:30 hodin, stáli bychom tam v osm nastoupení v řadě, připraveni dostát své povinnosti.

Video: US Marine Corps Drill Instructor vs US Army Drill Sergeant

Zdroj: Jak si vynutit absolutní poslušnost, časopis Svět Objevů, 2/2014

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *