Přečteno: 269

Umění načasování je v současné době dosti podceňovanou záležitostí. Většinou se souboj vede podle pravidla “když to nejde silou, půjde to větší silou” anebo zkrátka vyhrává ten, který má lepší fyzickou kondici. A vidět skutečně technický souboj, je již velkou vzácností. A proto mi dovolte zde popsat jeden z aspektů, který pro porážku soupeře využívá umění načasování spíše než brutální tupou sílu. Dříve, než si však začneme podrobněji vysvětlovat jednotlivé formy/principy umění načasování, pojďme si vyjasnit klíčový termín – Sen.

Sen

Znak Sen 先 má v japonštině (v tomto použití) stejný význam, jako když je použit ve slově sensei 先生. Tedy ve významu „první, to, co předchází, to, co jde první“. A termín „převzít iniciativu“ se japonsky vyjádří jako sen wo toru 先を取る, kdy „sen“ v tomto kontextu může znamenat i „iniciativa“. Přeneseme-li toto do světa bojových umění, pak „sen“ znamená, že jeden z bojovníků přebírá iniciativu.

Go no sen

Reakce obránce na tuto iniciativu (tedy útok) je až po jeho zahájení útočníkem a nazývá se go no sen, tedy „po převzetí iniciativy“, a je typická například pro trénink japonského bojového umění – šermu kendo (avšak jde o princip přítomný ve všech bojových systémech). Zde protivník zvedne meč k útoku a poté zaútočí například tak, že sekne mečem vertikálně dopředu. Jakmile je tento útok zahájen, obránce odstoupí z linie seku (útoku), ale znovu zdůrazňuji, že se tak děje až poté, co se útočník odhodlal k útoku a jeho meč již seká. Tomuto typu načasování odpovídá v přírodě například boj mangusty s kobrou – mangusta pečlivě odhaduje vzdálenost a je i dostatečně rychlá, aby se vyhnula úderu kobry a zakousla se jí do temene hlavy. Ona ale vždy počká, až se kobra odhodlá k útoku a následně jej kontruje útokem svým.

Při správné vzdálenosti (ma ai) nemusíte být rychlejší než útočník, stačí, když jste připraveni a dokážete se pohybovat s jasným záměrem (kam chcete uhnout a co chcete následně provést). Správná vzdálenost od soupeře vám dává čas na účinnou reakci i po zahájení útoku.

Například v judu by to bylo v situaci, kdy váš soupeř zahájí útok nástupem do hodu Ippon seoi nage, čímž na okamžik odhalí svá záda. Správnou reakcí go no sen by byla například technika Tani otoshi. Tento protiútok však zahájíte až ve chvíli, kdy se útočník odhodlá k plnému útoku – finty soupeře by neměly vyvolat vaši reakci. Jde fakticky o princip aplikace kontra technik, kdy soupeř nastoupí do nějaké techniky a buď vás dostatečně nevychýlil, anebo nenastoupil optimálně a tím pádem vám poskytnul zlomek vteřiny na kontrující techniku.

Stejný princip načasování nalezneme také v judo kata – Kime no kata. Při závěrečném útoku mečem Kiri otoshi, kdy soupeř seká přímo dolů, tori nejprve prodlouží své ma ai (vzdálenost) tak, aby uke musel udělat plný krok, pokud chce dosáhnout na svého soupeře. To následně poskytne torimu prostor a čas zůstat nehybný a reagovat principem go no sen až poté, co uke plně zahájí svůj útok. Když se uke již odhodlá k útoku a skutečně se snaží toriho zneškodnit, vystavuje se současně různým protiútokům. Tento princip patří k těm nejsnadnějším v porovnání s těmi následujícími.

Sen no sen

Sen no sen je převzetí iniciativy současně s iniciativou útočníka – opět si uvedeme příklad ze šermu. Řekněme, že útočník se připraví k útoku tím, že zvedne meč do pozice vertikálního seku, ale obránce převezme iniciativu a využije tento okamžik ke svému útoku dříve, než meč protivníka začne svůj oblouk dolů. Klíčové je v tomto případě slovo „současně“, protože když se útočník mentálně soustředí na provedení vlastního útoku, je pro něj mnohem obtížnější čelit ve stejné chvíli i protiútoku, jelikož v ten okamžik není možné útočit a bránit se současně.

Pokud si uvedeme příklad z juda, pak, řekněme při útoku O soto gari, by jedním z příkladů sen no sen mohlo být Kuki nage. Aby toto však fungovalo, musí být “protiútok” zahájen téměř současně s útokem, otočením vlastního těla tak, abyste byli v pozici, která přesměruje soupeřovu iniciativu (útok) v jeho porážku.

Dalším příkladem, tentokrát v jujutsu může být útok například fackou, kdy správným načasováním (sen no sen), dokážete aplikovat strh jako je Yoko otoshi či Yoko wakare. Tento princip je však již pokročilý a vyžaduje znalosti a zkušenosti, které student získá například z častého randori (sparringu).

Sen sen no sen

Sen sen no sen je nejobtížněji popsatelný. V okamžiku, kdy útočník učiní samotné rozhodnutí zaútočit, bránící se mistři bojových umění (s velkým výcvikem a vhledem) mohou poznat, kdy bylo toto rozhodnutí učiněno, a zahájit vlastní útok ještě dříve, než se útočník stihne připravit k útoku. (Ve vojenské terminologii jde o preventivní útok.). Toto je nejpokročilejší princip načasování a vyžaduje skutečně mnoho let nácviku a pozorování momentů soupeře, kdy se rozhoduje a začne chystat k (dalšímu) útoku. Nejvíce viditelné to je u začátečníků, kteří ještě neumí šetřit pohybem a netelegrafovat svůj útok. A přitom nejde o to vidět jednu konkrétní věc (signál), ale spíš vnímat útočníka celkově – napětí jeho těla, odlišné nadechnutí (téměř nikdo neútočí při nádechu), změna zaostření očí / pozornosti apod.

V kendu máte k dispozici pouze vizuální odkazy – napětí těla, rozšíření očí, dýchání atd. V judu k tomu máte také hmatové signály z držení protivníka (mírná změna těžiště, změna rozložení tlaku a tahu v držení apod.)

V judu můžete toto záměrně trénovat tak, abyste své dovednosti obohatili přesně o takové vjemy. Pro vybudování základů můžete sledovat, jak cvičí ostatní. A spíše, než abyste sledovali konkrétní provedení technik, se snažte vypozorovat, kdy se judista rozhodne zaútočit. Sledujte také to, čemu Japonci říkají kusei (špatné návyky), jako je malý krok zpět, který mnozí udělají těsně předtím, než vykročí k útoku. Sledujte dýchání – dochází před útokem k prudkému nádechu? Většina lidí v současnosti bohužel kontrolu dechu netrénuje, ale kdysi to byl důležitý aspekt v tréninku juda. Jdou jejich ramena nahoru nebo dolů? To vše vám pomůže být jednou mistrem i Sen sen no sen. A v tomto videu můžete vidět demonstraci výše uvedeného v kendu.