Pár rad jak vytvořit fungující skupinu pro přežití po katastrofě
Už tu na webu několik článků o tzv. preppers vyšlo a jak jsem již psal – zde na webu se budeme zaměřovat primárně na psychickou stránku přežití. Praktických rad, jak rozdělat oheň, postavit nouzové obydlí, či se bránit je na internetu dost a dost. Jen málokdo však řeší psychickou stránku přežití a proto se tu budou objevovat podobné články i v budoucnu.
Tento článek berte zatím pouze jako jakési “zahřívací kolo”, protože pokud chceme skutečně porozumět psychologii přežití, je nutné se nejdříve zaměřit na základní související pojmy, vymezit téma, atd. A to už bude v jednom z příštích článků 🙂 Do té doby to bude spíše takové “klouzání po povrchu”.
Jenom to, že jste jeden ze „survivalistů“ (survival = přežití, „survivalist“ je tedy ten, kdo se o tuto problematiku zajímá), nemusí nutně znamenat, že také musíte být „osamělý vlk“. A ačkoliv mnoho aspektů přežití záleží na vlastnostech a schopnostech jednotlivce, je přeci jenom výhodnější a logičtější, pokud vytvoříte větší skupinu. Být součástí nějaké skupiny znamená v případě nějaké katastrofy zvýšit i svou šanci na přežití. Nicméně i zde fungují učitá pravidla, která pokud se nepodaří zavést a respektovat, pak dále setrvávat se skupinou může znamenat větší nebezpečí, než dál pokračovat na vlastní pěst.
Bezpečnost především
Jedním z hlavních kladů setrvání ve skupině je zvýšení bezpečnosti. Najednou můžete čelit nebezpečí společně, rozdělit si role, vymyslet taktiku obrany, nepřetržitě hlídat zásoby i místo, kde skupina přespává, a podobně. Skupinová taktika přežití je tak fakticky lidem vlastní již od počátků lidstva. Člověk ve skupině lovil, bránil se divokým zvířátům i nepřátelskému kmeni. A přežil. Když byl naopak člen skupiny zraněný či nemocný, ostatní mu zajistili bezpečí, léky, jídlo a pití a on se tak mohl uzdravit. Největší trest tak pro člověka bylo vyloučení ze skupiny poskytující bezpečí.
Rozdělení úkolů
Toto je patrně jeden z největších problémů při formování nové skupiny. Kdo bude vést tuto skupinu? Z jakého titulu? Ten nejstarší? Nejzkušenější? Nejvzdělanější? Nejsilnější? Nejbohatší? Nejlépe ozbrojen? Demokraticky zvolený? Daleko méně problematické pak již je přidělení role lovce/lovců a kuchaře. Toto rozhodnutí je totiž většinou již vykonáváno určeným vůdcem skupiny a ostatní jeho rozhodnutí respektují. Výsledkem pak je perfektně fungující skupina, která relativně rychle dokáže vzbudovat přístřešek a hlavně se ubránit nepříteli, ať už jsou to divoká zvířata či nepřátelská skupina lidí.
Někteří survivalisté doporučují se pravidelně střídat v roli vůdce, protože takto je možné, že se objeví nejlepší vůdce pro krizové chvíle, a někdo jiný zase může být ideálním vůdcem pro chvíle klidu, kdy je potřeba zorganizovat lidi, postavit přístřešky a obstarat pravidelný a dostatečný přísun potravin.
Demokratické hlasování nejen, že v podobných situacích nefunguje (není čas), ale většinou se zvolí nejoblíbenější vůdce, který nutně nemusí ovládat to, co situace právě vyžaduje. V praxi tak bývalý voják či policista může okamžitě převzít vedení v okamžicích ohrožení skupiny a následně bývalý mechanik či vědec se postará o potřeby skupiny, až je nebezpečí zažehnáno.
Kromě toho se právě díky expertovi v určité oblasti může skupina specializovat na určité činnosti tak, aby přebytky následně mohla vyměnit s jinými skupinami za něco jiného. Například ryby za zeleninu, či dřevo na stavbu obydlí, apod.
Dalším důvodem, proč se držet skupiny, je fakt, že například absolvování kurzu první pomoci z nás ještě nedělá lékaře a pokud je již ve skupině lékař, pak mu můžeme asistovat, případně se věnovat činnostem, kterým rozumíme nejlépe a tak prospívat celé skupině, například zprovoznit mechanické stroje (čerpadla vody, elektrické generátory, apod.)
Psychická podpora
Člověk musí být vyjímečně psychický silný, aby dokázal dlouhodobě přežít sám. Ačkoliv si drtivá většina z nás myslí, že by to pravděpodobně zvládla, je nutné si uvědomit, že při katastrofě možná ztratíte své nejbližší a to způsobem, který nemusí být zrovna nejpříjemnější. Navíc díky Mr.Murphymu to velmi pravděpodobně bude v době a na místě, kde budete mít minimum věcí potřebných na přežití (dostatečné a kvalitní oblečení a obuv, jídlo a tekutiny,…)
Budete se muset například velmi rychle vzdálit z místa, kde jste prožili velkou část svého života, protože již nebude bezpečné (z jakéhokoliv důvodu). Můžete být zranění, budete mít hlad, žízeň, nespali jste pořádně již několik dnů, vaše rodina a přátelé zahynuli a pokud co nejdříve nenajdete bezpečný úkryt, zahynete také. Tohle psychicky ustát již vyžaduje skutečně velkou psychickou odolnost. Pokud se však připojíte ke skupině, vaše šance na přežití vzrostou.
Každá skupina si také musí odsouhlasit způsob, jakým budou společně rozhodovat o sporných věcech. Nechají to na vůdci skupiny a podřídí se následně jeho rozhodnutí, ať už bude jakékoliv? Anebo se bude nejdříve diskutovat, kde každý bude moci projevit svůj názor a následně by se hlasovalo? Zatímco první možnost zaručuje rychlost (a nikoliv nutně správnost), druhý způsob většinou zaručí nejoptimálnější řešení díky tomu, že se na problém pohlédlo z více stran (avšak rychlost rozhodnutí je nesrovnatelně pomalejší). Neexistuje jediné spravné řešení. Ve skupině se mohou sejít lidé, kteří přirozeně akceptují autoritu a pak je první možnost bez problémů přijata. Nebo se mohou sejít lidé, kteří buď přebytkem ega či upřímnou snahou podchytit všechny možné varianty řešení, budou vyžadovat dostatečnou diskusi a následně hlasování. Neexistuje však univerzální doporučení jakou možnost vybrat. Bohužel však to, jaký způsob rozhodování zvolíte, může následně stát život jednotlivce či dokonce celou skupinu….
Jakmile se však podaří postavit skupinu, kde každý akceptuje svou roli a rozumí, jak je důležitá pro celý tým (necítí se tak zneužíván, či dokonce podceňován), vzniká tu „organismus“, který je schopen pružně reagovat na náhlé změny situací, improvizovat….a přežít.
Zdroj: Volně zpracováno dle článku „United we stand“, který vyšel v časopise American Survival Guide, Volume 3, Issue 1, April/May, 2014.
Jarda Kolcun
