V minulých článcích jsme si vysvětlili, o čem je stres a jak ovlivňuje lidské chování. Dozvěděli jsme se i málo známá fakta, která s projevy stresu souvisí. Pojďme se nyní podívat na jeden z nejčastějších důvodů, proč je člověk stresován. Nečekejte žádnou senzaci…jde o spánek.
Naše tělo potřebuje fakticky čtyři věci k přežití: vzduch, vodu, jídlo a spánek. Zajimavé je, že můžete rychleji zemřít kvůli nedostatku spánku než vyhladověním.
Právě deprivace (nedostatek) spánku je spolehlivým způsobem jak tělo zastresovat. Nedostatek spánku byl spolehlivě prokázán jako jeden z důvodů vzniku zdravotních a psychických problémů, rakoviny, běžných typů nachlazení, deprese, cukrovky, obezity a mozkové mrtvice. Pokud hovoříme o nedostatku spánku v souvislosti s výkonem povolání, pak je tu jasný dopad na reakční čas, hodnocení, vidění, zpracování informací, krátkodobá paměť, výkon, motivaci, opatrnost a trpělivost. Ostatně kompletní symptomy při stresu můžete nalézt v článku Stres (nejen) v sebeobraně.
Na druhou stranu výzkumy také ukazují, že dostatek spánku kombinovaný se správnou stravou a fyzickým cvičením (například TacFit 😉 jsou velmi důležité pro zdravý a dlouhý život. Naneštěstí je mezi námi mnoho lidí, kteří věří, že jim dlouhodobě postačí pouze 4 hodiny spánku. Problémém je, když tito lidé vykonávají rizikové práce (ano, i řízení motorového vozidla se počítá mezi rizikové aktivity).
Samozřejmě je možné krátkodobě využít stimulanty jako je například kofein. Ale v okamžiku, kdy již máte možnost se prospat, neseďte u počítače do noci a JDĚTE SPÁT pro bezpečí vlastní i svého okolí.
V americké armádě proběhl výzkum, který zkoumal dopad nedostatku spánku na vojáky sloužící u dělostřelectva. Jednotka byla rozdělena na čtyři skupiny. Každou hodinu během následujících dvaceti dnů bez přestávky provedli pět střeleckých cvičení. První skupina mohla spát 7 hodin denně, druhá 6 hodin denně, třetí 5 hodin a poslední skupina mohla spát pouze 4 hodiny denně. Po dvaceti dnech střeleb byly vyhodnoceny výsledky:
- Skupina (7 hodin spánku/den) měla přesnost střelby po 20 dnech 98%.
- Skupina (6 hodin spánku/den) měla přesnost střelby po 20 dnech 50%.
- Skupina (5 hodin spánku/den) měla přesnost střelby po 20 dnech 28%.
- Skupina (4 hodin spánku/den) měla přesnost střelby po 20 dnech 15%. Tato skupina začala být navíc nebezpečná sama sobě při zacházení se střelivem, atd.
Nejčastějším problémem moderního člověka je, že na rozdíl od doby před 100 lety, teď příjde večer domů a sedne k počítači, kde stráví dalších několik hodin vzhůru. V současnosti je to velmi viditelné u vojáků sloužících v zahraničních misích, kteří po službě nejdou spát, ale hrají počítačové hry, případně brouzdají po internetu. Nedají tak tělu dostatek času na regeneraci nejen fyzickou, ale i psychickou. A to se pak odráží nejen na jejich přesnosti střelby, ale i na jejich psychice. Stále zřetelnější je i souvislost mezi vysokým výskytem PTSS během války v Iráku či v Afghánistánu a právě nedostakem spánku.
Přípravné kurzy armádních Rangerů, SEAL a podobných jednotek zahrnují spánkovou deprivaci jako jeden ze způsobů, jak zastresovat člověka. Po úspěšném zvládnutí si však absolventi neodnášejí myšlenku, že jsou nesmrtelní a nepotřebují jídlo ani spánek, ale jak špatní byli, když měli spánku či jídla nedostatek. Proto jedí a spí, když mají možnost. Vědí totiž, že situace si zanedlouho může vyžádat jejich plnou pozornost a soustředění. A toho nebudou schopni, pokud budou nevyspalí či hladoví.
To je stav v armádě, jak to však vypadá například u policie či hasičů? Bohužel velice podobně (a je skutečně jedno o jakou zemi se jedná). Zodpovědné osoby nečiní nic proto, aby se vyřešily četné přesčasy a umožnilo se tak lidem dostatečně zregenerovat. Výsledkem jsou přetažení policisté či hasiči, kteří jednou mohou ohrozit sebe, své parťáky, případně lidi, které se snaží (za)chránit. Zatím se však patrně nic dostatečně vážného nestalo, aby se tento vážný problém začal konečně řešit.
Další výzkumy například ukázaly, že člověk, který 24 hodin nespal, vykazuje podobné příznaky jako opilý člověk. Na rozdíl od vojáků, kteří jsou napumpování adrenalinem díky déletrvajícímu konfliktu, se policisté nacházejí většinou v nesrovnatelně kratších konfliktech a adrenalin již není vyplavován v takovém množství, aby je udržel tak dlouho bdělé.
Podívejme se na tento problém z jiného úhlu – představte si, že velíte oddělení policistů / hasičů a jako většina ostatních šéfů, máte nedostatek lidí. Jednoho dne k vám příjde ředitel nové policejní / hasičské (předpokládejme, že něco podobného také existuje) akademie a nabídne vám lidi, kteří mají průměrně o 10 bodů nižší IQ, sníženou motoriku, jsou neuvěřitelně popudliví, prakticky jim chybí schopnost rozhodovat se ve stresu, a sem tam si zdřímnou i během služby. A abych nezapomněl, jejich náklady budou o 50% větší než průměrný policista / hasič. Brali byste je? A přesto jsou tito policisté / hasiči ponecháváni ve službě (kde slouží časté přesčasy), protože zkrátka nejsou peníze pro více lidí. A to i přesto, že je zde veliké riziko nejen vlastního zranění při výkonu služby, ale i lidí, kterým fakticky mají pomáhat. Jak řekl poručík Gregory Belenky z Walter Reed Army Institute of Research – „Zůstat vzhůru není známka hrdinství.“
Na závěr zmíním jednu starou a ověřenou techniku, která se hodně používala během bojů za druhé světové války. Vezmete kousek tabáku a vložíte si ho do úst. Začněte žvýkat, dokud se z něho nestane kaše. Vyplivnete jí do dlaně a…vetřete do očí. A věřte mi, že díky té bolesti budete čilý hodně dlouho 🙂 Ještě, že jsem nekuřák… 😉
Pokračování příště
Zdroj: On Combat – Psychology and Physiology of Deadly Conflict in War and in Peace; Lt.Col. Dave Grossman, Loren Christensen; second edition, PPCT Research Publications, 2004, ISBN 978-0-9649205-2-1
Jarda Kolcun
TacFit Field Instructor
CST-Clubbell Instructor