Počátek
Začneme v době asi kolem roku 11.000 př.n.l. V té době totiž velmi pravděpodobně začíná usedlý zemědělský život v některých částech světa. Anebo pojďme začít ještě mnohem dříve, ať si uděláme představu o skutečných prvopočátcích lidstva:
- První známky o něčem, co bychom mohli nazvat budoucím člověkem, jsou staré kolem 7 milionů let
- Kolem 4 milionů let dochází ke vzpřímenému postoji
- Kolem 2,5 milionů let začínají výrazněji růst tělesné proporce včetně mozku. V té době se už začínají i používat kamenné či kostěné nástroje. Jednalo se však spíše o úlomky, které následně byly opracované tím nejhrubším způsobem.
- A kolem 1,7 milionu let tu už máme něco, co se později nazývá Homo erectus.
- Někdy kolem 1 milionu let se část lidí přesunula do oblasti Eurasie a odtud pak asi před 500.000 lety do Evropy, odkud pochází první nálezy svědčící o tom, že jsme již pohřbívali své mrtvé a pečovali o staré, nemocné a slabé jedince. Zajímavé také bylo, že v porovnání s Neandertálci používali obě skupiny prakticky totožné (stále ještě nestandardizované) kamenné nástroje a zbraně.
- Do Austrálie a na přilehlé ostrovy se pak rozšířili lidé až před 40.000 lety. Tam se mohli dostat až poté, co zvládli výrobu člunů.
- Další skupiny pokračovaly směrem na Sibiř a pak přes Aljašku se přesunuly pravděpodobně někdy před 20.000 lety a do Ameriky dorazily až někdy před 12.000 lety. A pak jim trvalo asi 2.000 lety, než se rozšířili přes celý americký kontinent až na jižní cíp Jižní Ameriky.
Pořádný skok v historii lidstva však odstartoval až teprve někdy před 50.000 lety. Ve východní Africe se našly první již standardizované zbraně, nástroje a šperky (ze skořápek pštrosích vajec). Odtud se dají vysledovat podobné nástroje i na Blízkém Východě a v jihovýchodní Evropě, kde se našlo mnoho koster kromaňonců. Ale kromě toho se zde našlo o obrovské množství odpadků a mezi nimi například rybářské háčky, jehly, šídla, rydla, ale také harpuny, vrhače oštěpů i luky a šípy. To již vyžaduje jemnou motoriku pro výrobu podobných nástrojů. Nemluvě o tom, že právě toto bylI první předchůdci moderních zbraní a pušek.
Právě tyto nové zbraně umožnily lidem lovit z větší vzdálenosti a neriskovat tak svůj život. Mohli si troufnout i na nebezpečnou kořist jako je nosorožec, či slon a díky tomu, že se naučili i splétat provazy a sítě, zvýšili svou úspěšnost i při lovu ptáků a ryb. I nalezené zbytky oděvů svědčí o tom, že se jejich schopnost přežít v chladnějších oblastech významně zlepšila.
No a nesmíme ani zapomenout na kromaňonské jeskynní kresby (například francouzská jeskyně Lascaux), sošky a hudební nástroje. Je zřejmé, že se schopnosti a dovednosti lidí skokově zlepšily. Proč a kde je to vidět poprvé? Pravděpodobně velkou roli v tom hrálo zdokonalení hlasového aparátu, díky čemuž se lidé mohli mezi sebou lépe domlouvat. A lepší komunikace vedla i k lepším úspěchům v lovu.
Tento „velký skok“ se časově shoduje právě s příchodem lidí z Afriky do Evropy i na Blízký Východ (tedy do oblasti Eurasie). Přesto však v této době by ještě nikdo nedokázal předpovědět, která oblast jednou bude dominovat světu. Všude bylo dostatek vody, jídla, na všech kontinentech byly oblasti převážně chladné i tropické. Jinými slovy to vypadá, že na první pohled byly startovní podmínky všude totožné. Nebo tomu bylo jinak?
Největší kolonizace světa
Zcela jednoznačně největší výměnou populace byla kolonizace amerického kontinentu Evropany. A s tím souvisí i ať již kompletní anebo částečné vyhlazení původních obyvatel. Zprvu zde sice byly ojedinělé pokusy o osídlení, a to někdy mezi lety 986 až 1500 zásluhou Norů, kteří v Grónsku založili malou kolonii. Ale v celkovém měřítku to nemělo významný vliv.
Až příchod Kryštofa Kolumba v roce 1492 do karibské oblasti znamenal obrovský krok pro lidstvo. V té době byla karibská oblast hustě zalidněná původními Američany. A to se v následujících letech velmi změnilo. Za chvíli si řekneme proč. Další skok byl s příchodem conquistadora Franciska Pizarra, který se setkal s inckým vládcem Atahuallpou ve městě Cajamarca na peruánské vysočině v roce 1532. A nejen jeho příchod zapříčinil zahubení více jak 95 % domorodého obyvatelstva z důvodu epidemie neštovic, proti kterým původní Američané neměli imunitu. Od roku 1492 až do konce 17.století tak prakticky zcela zmizely nejlidnatější a nejorganizovanější domorodé společnosti Severní Ameriky i náčelnictví v povodí Mississippi.
A něco podobného se mimochodem stalo v roce 1713 i v Jižní Africe, kde také propukla epidemie neštovic, která téměř úplně vybila původní obyvatele Sany, které nahradili evropští osadníci. To samé prakticky před kopírák se stalo i v Austrálii, kde roku 1788, brzy po osídlení Sidney zdecimovala původní obyvatelstvo opět epidemie neštovic. A takto bychom mohli pokračovat dále – Fidži, Tongo, Havaj a další tichomořské ostrovy. Můžeme tak vcelku spolehlivě říci, že epidemie dláždily cestu pro evropské osadníky. Je však důležité říci, že to fungovalo obousměrně. Zatímco původní obyvatele kosily neštovice, evropské osadníky kosila malárie, žlutá horečka a další tamní nemoci.
No jo, ale proč Pizzaro dorazil do Cajamarcy a nebylo tomu naopak, že by Atahuallpa dorazil do Španělska, aby jej dobyl? Tady odpověď známe vcelku přesně – stalo se tak proto, že Pizzaro měl v té době k dispozici již moderní technologii výroby lodí, které mu umožnily zdolat Tichý oceán. A protože Atahuallpa takovou technologii neměl, nemohl ani rozšířit sféru svého vlivu za oceán.
A aby Pizzaro mohl mít takovou technologii k dispozici, musela tu být již dostatečně centralizovaná politická vláda, která dokázala zafinancovat podobný podnik – postavit lodě, vybavit a vyzbrojit posádku. A s tím souvisí další vynález, který umožnil výše uvedené – písmo. Zatímco Španělsko již mělo velmi rozvinuté písmo, Inkové nic takového neměli. Právě díky písmu dokázali Španělé komunikovat jasně, přesně i obsáhle na rozdíl od Inků, jejichž ústní předávání tomuto systému nemohlo konkurovat. Díky pouze ústním zprávám měl Atahuallpa o Pizzarově armádě velmi kusé, obecné a nepřesné informace na základě kterých evidentně podcenil jeho sílu. A jak to dopadlo, to již znáte – nechal se zajmout a za nakonec porušený příslib svobody za obrovské výkupné byl popraven.
První zpráva i Pizzarových úspěších byla napsána v roce 1534 (pouhých 9 měsíců po Atahuallpově popravě) a ve Španělsku se záhy stala bestselerem, který byl přeložen do dalších evropských jazyků. To následně umožnilo vyslat další proud španělských kolonistů, kteří Pizzarovi pomohli upevnit vládu v Peru.
Největšími příčinami Pizzarova úspěchu tak byly: vojenská technologie založená na střelných zbraních, ocelových chladných zbraních a koních, epidemických infekčních chorobách, evropské námořní technologii, centralizované politické vládě a…písmu.
Možná si řeknete, tomu rozumím, ale stejně mě zajímá, proč tohle všechno vyvinuli Evropané, a nikoliv třeba právě Inkové? Proč oni také nevynalezli střelné zbraně a ocelové zbraně? Proč nejezdili na koních a neabsolvovali již dříve epidemii neštovic a nestali se poté podobně odolní, jako Evropané? Proč i oni nevynalezli lodě, které by dokázaly přeplout oceán? No jo…proč vlastně ne oni a právě Evropani? Zodpovědět tuto otázku zkusíme v následujících kapitolách.
Zdroj: Osudy lidských společností (střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii); Jared Diamond; první vydání; 2000; nakladatelství Columbus; ISBN 80-7249-047-8
Jarda Kolcun
