Napsal: Kanó Džigoró
Přeložil z japonštiny Alexej Gorbyljov
Nemyslíme na to, co budeme se svou získanou silou dělat, až se staneme silnými
Stále znovu opakuji, že nejvyšší cíle džúdó spočívají v dosažení osobního zdokonalení a v práci pro blaho společnosti. Avšak podobně jako tomu bylo u bojovníků džúdžucu v minulosti, kteří vynakládali obrovské úsilí, aby zesílili, ale příliš již nepřemýšleli o tom, co budou se svou silou dělat, bohužel i dnešní džúdisté vynakládají zjevně nedostatečné úsilí k dosažení těchto vyšších cílů džúdó, a naopak příliš mnoho úsilí věnují tomu, aby byli silnější nebo aby zvítězili v zápase, přestože obojí je pouze prostředkem k dosažení vyšších cílů džúdó.
Samozřejmě, síla má svou hodnotu i sama o sobě, ale především je cenná proto, že je nezbytným prostředkem k dosažení mnohem ušlechtilejších cílů. Mezi naší mládeží — a to nejen mezi džúdisty, ale i mezi těmi, kteří se věnují nejrůznějším druhům fyzických cvičení — najdeme bezpočet mladých lidí s pevným tělem, kteří však přesto podléhají různým nemocem. S tímto kontextem pak zvláštní pozornost přitahují mladí lidé, kteří nevěnují tělesným cvičením zvláštní pozornost, dávají přednost četbě knih, a přesto se těší pevnému zdraví. Přitom stav jejich zdraví nelze nutně vysvětlit pouze vrozenými dispozicemi. Zatímco někteří lidé se o své zdraví vůbec nestarají, jiní, i když se tělesným cvičením nevěnují, dbají o své zdraví velmi pečlivě.
Když hovoříme o získávání síly — ať už prostřednictvím cvičení džúdó, nebo jiných cvičení — musíme si uvědomovat, že tato síla je užitečná pouze tehdy, pokud ji používáme k dobru společnosti. Jestliže si to člověk neuvědomuje, pak i když se stane fyzicky velmi silným, ve chvíli, kdy bude chtít své silné tělo použít k nějakému dobrému skutku, okamžitě utrpí zranění a nebude schopen udělat nic užitečného. Proto znovu a znovu opakuji: nesmíme zapomínat, že usilujeme o sílu právě proto, že bez potřebné síly nebudeme schopni zvládnout důležitou práci, kterou máme vykonat.
Nestačí usilovat o slávu, postavení a bohatství
Ti lidé, kteří se snaží dosáhnout úspěchu v praxi džúdó na jeho základním nebo středním stupni, si přirozeným způsobem zdokonalují vědomí i tělo a postupně dosahují takové úrovně rozvoje svých schopností, že se stávají schopnými zvládat úkoly nejvyššího stupně džúdó. Takoví lidé se však nemohou srovnávat s těmi, kteří si od samého počátku kladou za cíl ovládnout nejvyšší stupeň džúdó. Proto, i když se džúdó nevěnujete profesionálně, i když jej cvičíte pouze za účelem sebe zlepšení, musíte neustále přemýšlet o tom, jaký vliv mají vaše činy na stav společnosti.
Stává se, že se člověk „koupe ve slávě“, mnozí mu závidí, a pak zemře; a když se jeho blízcí začnou zamýšlet nad tím, co tento člověk pro společnost vykonal, náhle si uvědomí, že vlastně nic zvlášť užitečného neudělal.
Stává se také, že člověk dosáhne vysokého postavení, ale jeho přínos je nepatrný.
A stává se i to, že někdo nashromáždí obrovské bohatství, ale ani ho nenapadne použít je pro blaho společnosti, a v důsledku toho pouze živí naděje svých potomků, kteří sní o tom, že se jim jednou také něco dostane.
Slávě jako takové tedy není co závidět, vysoké postavení nemusí nutně přinášet užitek a o bohatství není nezbytné usilovat. Skutečnou úctu si zaslouží pouze ten prospěch, který člověk přináší společnosti.
Dosáhnout osobního zdokonalení a pracovat pro blaho společnosti — to jsou pravé cíle džúdó
Proto je veškerá hodnota lidského života určována tím, kolik užitku dokázal člověk během svého života přinést společnosti. A jelikož je právě služba blahu společnosti nezbytnou podmínkou dosažení osobního zdokonalení, spočívají pravé cíle džúdó v dosažení osobního zdokonalení a v práci pro blaho společnosti. Tak tomu je u obyčejných lidí, a tím spíše máme právo očekávat jednání odpovídající cílům džúdó od lidí, kteří si džúdó zvolili za své povolání. V průběhu vlastní praxe džúdó bychom se měli snažit dosáhnout osobního zdokonalení a takové úrovně rozvoje svých schopností, kdy budeme schopni být společnosti prospěšní, a v procesu výuky džúdó ostatních bychom jim měli vysvětlovat, že i oni mají usilovat o dosažení maximálně možného stupně zdokonalení, aby byli schopni přinést společnosti co největší užitek.
Současně bychom v každodenním životě měli volit takové způsoby řešení úkolů, které před námi stojí, jež budou co nejvíce v souladu s podstatou džúdó. Měli bychom vážně zkoumat, zda jsou naše rozhodnutí v otázkách volby a používání oděvu, potravy, bydlení i ve styku s ostatními lidmi optimální z hlediska toho, abychom ve svém životě přinášeli společnosti co největší užitek.
Stává se, že věc se na první pohled jeví jako dobrá, ale v budoucnu se ukáže jako nevhodná, a jindy se zase dočasné obtíže později promění ve velké úspěchy. Musíme o tom vážně přemýšlet a vše pečlivě zvažovat, abychom nakonec dosáhli co nejlepších výsledků. V praxi je to velmi obtížné, ale jelikož úspěch lidského života je z velké části určován tím, nakolik je člověk na toto připraven, musíme si to všechno velmi důkladně promyslet. Základem šťastného života není hledání okamžitých požitků a pravé přátelství nespočívá v tom, že se vyhýbáme kritice přátel ze strachu, že u nich vyvoláme dočasné podráždění.
K čemu je tedy zapotřebí právě džúdó?
Možná někdo na má slova odpoví: jestliže cíle džúdó spočívají v sebe zlepšení a v práci pro blaho společnosti, a jestliže tyto cíle znamenají sloužit společnosti tak, jak jste o tom hovořil, pak se cíle džúdó zcela shodují s cíli každého člověka, a proto vyvstává otázka: proč klást do popředí právě džúdó, když nemá žádné zvláštní cíle odlišné od cílů obyčejného člověka? Ve skutečnosti však právě v tom spočívá hodnota džúdó. Kdyby si džúdó kladlo nějaké zvláštní cíle, které by byly v rozporu s cíli běžného člověka, pak bychom mohli jeho hodnotu zpochybnit. Jelikož se však cíle džúdó v ničem nerozcházejí s cíli obyčejného člověka, můžeme zcela klidně pracovat na jejich dosažení. K tomu je však nezbytné využít právě džúdó, protože právě v jeho praxi nacházíme nejlepší prostředky k dosažení těchto cílů, právě prostřednictvím této praxe se můžeme otužit a získat skutečnou sílu, kterou potřebujeme.
Jen málokdo by popíral, že úspěch do značné míry závisí na správné volbě prostředků k jeho dosažení. A jelikož je džúdó prostředkem k osvojení si nejúčinnějšího využívání duševních i tělesných sil, je pro nás zcela nezbytné jako jakási univerzální metodologie — „instrumentologie“ (šudangaku), jejíž praxi lze chápat jako zkoumání nejlepších prostředků a nástrojů nezbytných k dosažení úspěchu v jakékoli činnosti. Právě proto mohou ti, kdo se věnují džúdó, nejlépe uskutečňovat cíle džúdó — tedy cíle každého člověka: dosáhnout osobního zdokonalení a pracovat pro blaho společnosti.
A podle mého hlubokého přesvědčení je každý člověk, i když necvičí kata ani randori džúdó, tedy džúdó formálně nepraktikuje, avšak rozumí jeho podstatě, schopen budovat svůj život v souladu s podstatou džúdó a jednat tak nejúčinnějším způsobem k dosažení pravých cílů lidského života.
Překlad A. Gorbyleva podle vydání: Kanó Džigoró, „Džódan no džúdó ni cuite“ („O nejvyšším stupni džúdó“), časopis „Džúdó“, 1918, č. 8 (srpen).
ZDROJ: О высшей ступени дзюдо (Кано Дзигоро), Хидэн – Боевые искусства и рукопашный бой. Выпуск 4 (Alexej Gorbyljov), str. 58-62, rok vydání 2009
