Aneb jak očistit tréninkový prostor bojových umění od zbytečností
Autor: Dave Lowry
Na tradičním dódžó je něco svým způsobem silně zastrašujícího. Nepřipomíná nám totiž nic, co máme na Západě. A to, co vlastně působí zastrašujícím dojmem, je fakticky jeho prázdnota. Není tam nic, co by člověka rozptylovalo…nic, co by odvádělo jeho pozornost. Ta prázdnota, strohá a tichá, může velmi výrazně působit na mysl. Tato prázdnota je však záměrná. Život je plný rozptýlení. Mnohá z nich nám brání podívat se do sebe, což může být nepříjemné. Můžeme se rozptylovat videohrami, sportem a všemožnou zábavou. Budó se může stát také rozptýlením, pokud ho zahltíme zbytečnými věcmi. Namísto klidného, naprosto jednoduchého prostoru se dódžó může proměnit doslova v karneval rozptýlení. Nu a pak jsou tu ještě doplňky do dódžó, které jsou možná dobře míněné a mají mu dodat „autentičnost“, ale ve skutečnosti jsou zcela nevhodné. Dovolte mi zde uvést několik příkladů.
Torii
Někdy je přední stěna dódžó ozdobena torii, známým prvkem architektury šintoistických svatyní. Torii je „brána“, dvojice vodorovných trámů položených na dvou svislých sloupech.
Obvykle stojí u vchodu do svatyně nebo někde v jejím areálu. Značí, že procházíte přes jistou hranici, přecházíte do prostoru, který je posvátný nebo něčím zvláštní.
V některých dódžó je torii postavena proti přední stěně a má rámovat kamizu, tedy oltář. Ale pokud je přiražená ke stěně, už to není brána. Nelze jí projít. V tomto kontextu to pak nedává smysl. Navíc „dódžó“ je původně buddhistický termín pro část chrámu.
Ano, hranice mezi šintoismem a buddhismem jsou nejasné — dódžó má obvykle vpředu šintoisticky pojatou kamizu — ale (šintoistické) torii v (budhistickém) dódžó je fakt podivná kombinace, kterou v Japonsku prakticky neuvidíte.
Fontány
Fontány jsou dalším rozptýlením, které lze v dódžó často vidět. Bublající fontány, s vodou čerpanou přes kameny a někdy s rostlinami naaranžovanými poblíž, se nacházejí v nejednom koutě dódžó. Přiznám se, že nevím přesně proč.
Možná je to proto, že tekoucí voda je v západní představě nějak spojována s asijskou zálibou v přírodě. Možná jde o poklonu taoistickému myšlení. Možná má navodit uklidňující, meditativní účinek.
Opět — myšlenka sice může být dobrá, ale fontány a jiná dekorativní zahradní výzdoba do dódžó opravdu nepatří. Pokud je na pozemku místo na zahradu venku, je to pěkné. Ale uvnitř dódžó? Raději omezte fontány pouze na ty, které slouží k pití.
Sochy Buddhy
V některých dódžó se objevují také různé varianty soch Buddhy. Zvláště oblíbené jsou repliky sochy Buddhy v Kamakuře v Japonsku — sedící v zkříženém sedu, s rukama v klíně.
Buddhismus má hluboký vztah k japonským bojovým uměním. Většina klasických korjú má silné vazby na určité buddhistické božstvo. Není neobvyklé vidět — obvykle vyobrazené na závěsných svitcích v nikách — jejich obrazy. Marišitén, bohyně “paprsek světla”, je běžné buddhistické božstvo spojované s tradičními uměními.
Nicméně spojení mezi moderním budó, jako je karate, a buddhismem je ve skutečnosti poměrně slabé. Víte, ať je například má oddanost křesťanství jakkoli hluboká, nedal bych si do dódžó křesťanský kříž. A většina upřímných buddhistů by to cítila stejně u soch Buddhy.
Kakemono
Kakemono, neboli závěsné svitky, jsou dalším běžným běžným prvkem v dódžó. Obvykle jsou kaligrafické, napsané zakladatelem umění nebo starším učitelem. Znaky mohou znamenat pouze název (bojového) umění, které se tma studuje. Nebo mohou vyjadřovat základní princip té které školy.
Tyto svitky mají hodnotu — kromě toho, že jsou osobním spojením s učitelem nebo mistrem — i v tom, že vyjadřují sjednocující koncept daného umění. Jako takové jsou vhodné.
Nevhodný je naopak svitek, který je generický nebo vyráběný sériově a nemá žádnou konkrétní vazbu na vaše umění nebo linii.
Trofeje
Trofeje. Dobře, tady vám to uznám. Chcete-li si vystavit na poličce trofeje, které vaše dódžó společně získalo, prosím. Ale stejně se musím ptát proč. Průměrný člověk, který do vašeho prostoru vstoupí — a pokud vlastníte dódžó, nikdy byste na to neměli zapomínat — je často motivován strachem. Přišel, protože se bojí násilí a obává se své schopnosti se s ním vyrovnat. Chce řešení tohoto strachu, způsob, jak ho zvládnout. V drtivé většině nepřišel proto, aby se stal šampionem nebo vyhrával soutěže. Pro mnoho lidí jsou řady trofejí, které uvidí při první návštěvě dódžó, zastrašující. Mohou si pomyslet: „Hm, jestli jsou ti lidé tady tak tvrdí a zkušení, mám tu vůbec šanci/právo být?“.
Draci a další dekorace
A pak jsou tu draci. Ano, vypadají skvěle. Ale ne, do dódžó opravdu nepatří. Stejně tak ty usměvavé, mávající sošky koček — nebo tygři, kobry, plakáty „Sumo kočky“ či jiné údajně asijské věci jako gongy, ratanový nábytek a „zenové polštáře“. Dělají z prostoru něco, co vypadá méně jako dódžó a více jako koutek obchodu s vonnými svíčkami.
Tradiční dódžó má mít především strohost. Zdá se na první pohled prázdné. Avšak není. Chápu, že potřeba ho zaplnit je přirozená, ale měli byste jí odolat. Chodit do dódžó nemáte kvůli rozptýlení. Chodíte tam proto, abyste se hluboce podívali sami do sebe.
ZDROJ: Is Your Dojo Authentic? How to Clear the Clutter in Your Martial Arts Training Space
