Předminulý víkend se nám naskytla možnost vyučovat prevenci šikany tak, jak je vyučován v rámci systému FAST defense v Dětském domově Racek. Přiznám se, že naše první reakce na tuto nabídku byla smíšená, protože si člověk ihned vybavil všechny ty hororové zkušenosti některých kolegů instruktorů, kteří měli možnost v podobných ústavech učit….
Jenže pak jsem si uvědomil, že fakticky mícháme hrušky a jablka, protože ty drsné příhody jsou většinou z tzv. diagnostických ústavů, kdežto my jsme jeli do dětského domova, ve kterém jsou děti z rodin, kde byla z nejrůznějších důvodů nařízena soudem ústavní výchova anebo předběžné opatření. Jsou zde tedy například děti rodičů nacházejících se ve výkonu trestu, případně těch rodičů, kteří jsou na tom sociálně tak špatně, že soud rozhodl o jejich (dočasném) odebrání.
Obvolal jsem tedy kolegy, kteří se mnou tento systém vyučují a domluvili jsme se, že to zkusíme. Přiznávám, že přesto všechno jsme byli všichni lehce nervozní. Sice za sebou již máme desítky podobných seminářů a umíme pracovat jak s normálními dětmi, tak i autisty, či zrakově i tělesně postiženými. Tohle pro nás však byla zcela nová zkušenost a musím říci, že šlo o zkušenost, kterou si člověk bude pamatovat, jen v tom dobrém, do konce života. Opravdu.
Dětský domov Racek se nachází blízko Benešova a jsou v něm umístěné děti ve věku 3 až 18 let. Celý domov je organizován do tzv. rodin, což znamená, že každá „teta“ má několik dětí na starosti a spolu vytváří rodinu. Starají se o sebe a pomáhají si jako skutečná rodina. To jim umožní jednak snadnější osamostatnění se, až budou chtít odejít a založit si vlastní rodiny a dá jim to i potřebné modely chování, které by se jinak velmi těžko učily.
Kolegyně, která podobné akce organizuje pravidelně, mne upozornila, že děti jsou zde možná více roztěkanější, než jiné děti, ale na druhou stranu jsou více spontánnější a více si cení lidského kontaktu. A jak jsme se později sami přesvědčili, zvláště ti malí ocenili „takové to lidské pošumlání“.
V této souvislosti asi navždy v mém srdci zůstane vzpomínka na malé děvčátko, které postávalo stranou a bylo vidět, že se stydí zapojit. Během našeho kurzu jsem na ní občas mrknul a věnoval se dál prezentaci programu. Po skončení jsem k holčičce přišel, roztáhl ruce, jako bych chtěl obejmout celý svět a řekl, že se bojím a jestli mne může na chvíli obejmout. Děvčátko ke mě přišlo a objalo mne tak, jako by mne již nikdy nechtělo pustit. Přiznám se, že v ten okamžik mi vyhrkly slzy a já si uvědomil, jaké štěstí mají mé dcery, že se mohou kdykoliv přijít „pošumlat“. Děti v domově jsou skutečně velmi přátelské a veselé a velmi ocení jakoukoliv vaší snahu si s nimi zablbnout, což jsme mimochodem po skončení programu i udělali 😉
Věřím, že podobné zkušenosti měli i mí zkušení kolegové Zdeněk Novák a Míša Špačková, díky kterým naše prezentace programu prevence šikany a základních bezpečnostních pravidel chování v kontaktu s cizí osobou (FAST Defense – Antibully a C.A.T.S.) proběhla na jedničku s hvězdičkou 🙂
Takže když to shrnu, tak zkušenost to byla…k nezaplacení. Víte, to jsou přesně věci, které dokáží člověka skutečně zahřát u srdce. Všichni jsme se následně cestou zpět shodli na tom, že toto zcela určitě nebyla naše poslední návštěva. Podívejte se i do naší fotogalerie, kde je z této akce pár fotek.
Rád bych využil této příležitosti a poprosil i ty vás, kteří jste již instruktoři toho kterého bojového umění / sportu či systému – najděte si prosím nejbližší podobný dětský domov, zajeďte tam a uspořádejte podobnou akci. Věřte mi, že nebudete litovat času stráveného s těmi dětmi. Jak jsem napsal již výše – pocit z takové akce….k nezaplacení 🙂
Případně se můžeme domluvit a příště již vyrazíme ve více skupinách, abychom pro děti uspořádali například odpoledne bojových umění. Děti to ocení a vy tak svým způsobem vrátíte světu aspoň část toho, co vám osobně bojová umění dala, co vy na to?
Mějte se skvěle a možná se spolu uvidíme na nějaké další podobné akci 🙂
Jarda Kolcun
FAST Defense Instructor
