Již podruhé jsme měli možnost prezentovat FAST Defense systém (Antibully a Antiabduction) na soukromé Základní škole Sofie v Říčanech u Prahy. Sešlo se celkem 13 dětí ve věku 6-12 let a musím říci, že jsme si to opět užili 🙂
Seminář začal úderem desáté hodiny dopolední, kdy se sešlo celkem 13 odvážných dětí. Nejdříve jsme si řekli pár slov o šikaně, o čem je, jestli ji někdo zažil z pozice oběti, či agresora a poté jsme si i uvedli příklady toho, co šikanou je a není. Pokaždé nás děti překvapí svou znalostí a příklady z reálného života. Podle toho dokážeme i odhadnout jestli a jak závažné je toto téma v té které škole. Zde bylo jasně vidět, že otázkám šikany se pedagogický sbor věnuje systematicky, takže jsme pouze navázali na jejich informace a dále tyto rozvíjeli.
Vždy se snažím již od počátku semináře vtáhnout děti do výkladu tak, aby to byly spíše ony, kdo hovoří a přispívají do diskuse. A abychom dlouho pasivně neseděli, pravidelně jsme i s dětmi absolvovali různé drily na podporu informací, které během semináře zazněly. Cílem bylo jim v první kroku sdělit nové poznatky a ve druhém jim umožnit, v již praktickém drilu, zjistit že skutečně fungují 🙂
Po semináři zazněl od rodičů zajímavý dotaz, jak jsme se vlastně k tomuhle systému dostali my. Víte, ono to vlastně začalo proto, že jsme chtěli naše vlastní děti přihlásit na podobný kurz. A když jsme se začínali poohlížet po dostupných kurzech, upřímně nás vyděsily všechny ty takzvané „kurzy sebeobrany“ a „prevence šikany pro děti. Buď se totiž jednalo o převážně teoretické výklady typu „toto se nesmí, na toto si dejte pozor“, takže dítě z takového kurzu odcházelo buď znuděné, v horším případě i vystrašené tím, co vše jej může (nejen) ve škole potkat.
Druhým extrémem pak byly/jsou kurzy, které sice inzerovaly prevenci a sebeobranu, ale opět drtivá část takových kurzů spočívala pouze v nácviku fyzických technik sebeobrany. A ti, kteří se problematice sebeobrany věnují delší dobu, mi pravděpodobně potvrdí, že sebeobrana nezačíná až od fyzického konfliktu. To je fakticky již velmi pozdě a velmi často je to pro oběť již dosti nevýhodná situace, protože agresor si vybral čas i místo, které bude pro oběť nejméně výhodné. Děti se v takových případech učily bránit údery pěstí do nosu či kopy mezi nohy s tím, že „tohle útočníka zcela jistě zastaví“.
Důležitější však myslím je, co se bude dít poté, co takovému agresorovi zlomí nos, či pohmoždí varlata. Takový rodič si následně bude stěžovat a poté logicky přihlásí své dítě do nějakého oddílu bojového umění, či klubu sebeobrany, kde se budou vyučovat pravděpodobně ještě tvrdší zákroky. A situace se dříve nebo později bude opakovat, tentokrát v opačném provedení. Instruktoři těchto kurzů vůbec neberou v úvahu fakt, že děti mají zcela jiné cíle než dospělí agresoři, kde by podobný zákrok byl možná ospravedlnitelný. Pravděpodobně tak ve své lenosti (přemýšlet), či hlouposti (nedostatku znalostí) pouze aplikují dospělácké techniky sebeobrany do dětské sebeobrany a pravděpodobně i věří, že konají správnou věc. Ve skutečnosti však neučí sebeobranu, ale pouze jak se lépe porvat….
Skutečná prevence konfliktu však začíná již od okamžiku, kdy dítě vnitřně cítí, že „něco je špatně“, případně, kdy dokáže drtivou většinu konfliktu de-eskalovat ještě na úrovni slovní. O tomto přístupu k výuce sebeobrany jsem psal například v cyklu článků Quo Vadis sebeobrano, který nedávno vyšel u nás na serveru Bojovky.info.
To vše nás tedy vedlo k tomu, že jsme hledali v zahraničí a po relativně dlouhé době i našli systém, který nejen, že tvrdí, že prevenci konfliktu vyučuje, on ji skutečně vyučuje a má to i velmi dobře metodicky sestavené, jak nám následně potvrdili i odborníci jak z Ministerstva školství, zdravotnictví, ale i Pedagogické fakulty UK a Policie ČR, se kterými jsme tento systém konzultovali, abychom měli jistotu, že je po všech stránkách v pořádku.
Tento systém navíc obsahuje programy jak pro děti, tak i pro dospělé. Nu a absolventem těchto kurzů je pak člověk, který nemá obavy ze světa, jenž jej obklopuje, dokáže se o sebe postarat a hlavně nedriluje nesmyslné kombinace fyzických technik, když v drtivé většině případů k fyzické konfrontaci nemusí ani vůbec dojít. To však neznamená, že by v tomto systému techniky fyzické sebeobrany nebyly, jen se jim věnuje odpovídající množství času v rámci výuky „prevence konfliktu“.
A pokud děti na konci semináře odchází nadšené a usměvavé, navzdory všem informacím, které v takovém kurzu zazní (šikana, únosy, obtěžování…), pak vím, že jsme splnili svůj úkol. Dovolte mi nyní na závěr citovat jednoho z rodičů na konci semináře „Já bych vám chtěl moc poděkovat za vytvoření tak skvělé a bezpečné atmosféry. Ještě jednou obrovské díky 🙂“
Výsledkem tohoto semináře je i předběžná dohoda, že podobné akce zde budeme konat pravidelně několikrát do roka, abychom měli jistotu, že děti si své dětství ve škole i venku naplno užijí a budou mít jen samé hezké vzpomínky.
A to jsou přesně okamžiky, kdy si říkáme, že tohle…tohle je přesně ten důvod, proč podobné akce pro děti pořádáme. Protože něco takového neskutečně zahřeje u srdce a možná i změní život těch prcků, kteří se našeho semináře zúčastní. Nemluvě o tom, že naše karma se tím ohromně vylepší…tedy pokud něco takového, jako karma skutečně existuje 😉
Na závěr mi ještě dovolte poděkovat řediteli školy Patriku Matlákovi, díky kterému celá akce mohla opět proběhnout. V neposlední řadě také týmu FAST Defense, který se na sobotní akci podílel – Lucka Pelichová a Zdenda Novák. Díky Vám všem se akce opět úžasně vydařila. Ostatně o tom se můžete přesvědčit jako obvykle v naší Fotogalerii 🙂
