Výuka bez zahlcení detaily

Přečteno: 169

Dnes se naučíme přední kop… Zaujměte přední postoj… Máte příliš velkou váhu na zadní noze… Nyní zvedněte koleno co nejvýše… Ne, zadek vám trčí příliš ven, stáhněte ho pod sebe… Zvedněte chodidlo rovnoběžně s podlahou… Ruce vám vlají, přitáhněte je, lokty k bokům… Ne, to je příliš napjaté… Uvolněte se více… Vaše stojná noha je příliš ztuhlá, potřebujete ji při kopu využít jako pružinu… Držte rovná záda… Zvedněte koleno výše, aby stehno bylo rovnoběžně s podlahou…

Pokud jste se někdy učili přední kop v dobrém karate dojo, pravděpodobně jste slyšeli všechny tyto rady, a možná ještě mnohem víc. Nicméně…vzpomeňte si – slyšeli jste to všechno najednou, když vás poprvé učili, jak kop provést? Pokud ano, je pravděpodobné, že jste byli pravděpodobně tak zmatení a ohromení, že jste prostě jen ztuhli a zoufale čekali, až hodina skončí.

Tendence “přehánět” s detaily technik je viditelná zejména u těch, kteří s učitelskými povinnostmi teprve začínají. Mají plnou hlavu vědomostí a rad…a touží je předávat.

Někdy to může být ego – chtějí ukázat, kolik toho vědí, aby udělali na své studenty dojem. Častěji je to však jen upřímná touha předat informace. Tak jako tak tento přístup málokdy zafunguje.

Většina studentů bojových umění, kteří již vědí něco o japonské kultuře a o tom, jak se věci vyučují v tradičním dojo, dává přednost minimu ústních pokynů. Pozorují učitele a následují jeho příkladu. A postupně se tak učí. Ale i zde existuje spousta ústních pokynů. Tajemství je však v jejich načasování.

Obecně platí, že dobrý učitel opatrně dávkuje svá slova. Opatrně také přistupuje k jakýmkoli opravám. Čeká, až jsou studenti připraveni, až jsou právě v tom okamžiku, kdy mohou informace skutečně využít – a pak jen několika slovy nebo jednoduchou ukázkou správně provedené techniky ukáže, kde student dělal chybu.

Tento druh výuky samozřejmě vyžaduje úzký vztah mezi žákem a učitelem. Učitel musí sledovat, hodnotit, být připraven dát pokyn, ale…až když je na to správný čas.

Skupinová výuka nových technik může fungovat jen na základní úrovni, ale aby bylo možné dosáhnout skutečného pokroku, musí mít učitel a student osobní vztah, který přesně takovou komunikaci umožňuje.

Je důležité si uvědomit, že učitel má často ty nejlepší úmysly, když studentům předává co nejvíce informací. Učitel si může třeba vzpomenout, že když mu kdysi někdo něco řekl, nebo ukázal, on sám udělal velký skok vpřed v technice, a proto by se snažil stejným způsobem to předat i svým studentům.

Například jednou mi někdo ukázal, jak využít flexi kotníku stojné nohy, aby byl můj přední kop účinnější a vyváženější. Byl to pro mě významný průlom. Tehdy jsem si říkal: „Jak to, že mi o tom nikdo neřekl dřív?“ Když jsem o tom ale více přemýšlel, uvědomil jsem si, že existovalo mnoho dalších aspektů kopu, na kterých jsem v té době pracoval. Můj sensei to také viděl. Nespěchal s předáváním (dalších) informací, které bych pravděpodobně v té chvíli nebyl schopen správně využít.

Jak pokračujeme v tréninku, získáváme stále více informací, nejen zvenčí, ale i díky vlastním předchozím zkušenostem a znalostem. V jistém smyslu stavíme na pohybech, které již byly položeny, když jsme se učili základy. Co je však zásadní si uvědomit, je, že samotná základní struktura nebyla položena rychle. Byl to pomalý proces.

A ano, někdy byl pravděpodobně nesnesitelně pomalý. Všichni studenti mají občas pocit, že nedělají žádné pokroky. Jsou frustrovaní a možná dokonce na svého učitele naštvaní, protože jim to nejde ať dělají, co dělají.

Učitel, a to by jeho studenty pravděpodobně překvapilo, je také frustrovaný, možná dokonce i více, když vidí, že se jeho studenti nezlepšují. Je v pokušením studentům “pomoci”, podat ještě podrobnější výklad, ukázat jim cestu vpřed jak slovy, tak i podrobnějším fyzickým vysvětlením. Pokud to však udělá příliš brzy, aniž by jim umožnil fyzicky „dozrát“ k technice, hlavní ponaučení, které jim chce učitel výukou předat, nebude získáno.

Učitel může o technice mluvit celý den. Může předvádět techniku stále dokola. Jeho slovní rady však nepřipravené studenty jen ještě více zmatou. Ukázka, kterou (znovu a znovu) předvede, bude k ničemu.

Místo toho musí učitel projevit trpělivost, kterou není snadné udržet, když vidí, jak se jeho studenti s technikou perou. Musí počkat. Musí odmítnout vysvětlovat příliš brzy.

V klasickém dojo platilo, že učitel by neměl během jednoho tréninku poskytnout více než jednu dvě opravy studentových chyb. Začátečníkům se to může zdát trochu málo, ale jde o to, že studium bojového umění nelze uspěchat.

Karatista si může o tomto přímém kopu přečíst mnoho knih. Může sledovat tucet mistrů, jak techniku předvádí z mnoha různých úhlů nebo pozic. Stále však existuje hranice toho, co může pochopit a přimět své tělo udělat v daném okamžiku.

Zažitý stereotyp vztahu mezi učitelem a žákem je často stereotypem mlčenlivého starého mistra, který prakticky nikdy nepromluví, nic nevysvětluje, ani podrobně neukazuje. Trpící žáci se potí a snaží se něco naučit naslepo pouhou silou své vůle, protože se jim od mistra nedostává žádné pomoci. Asi jste všichni nějaký podobný film viděli. Tento stereotyp je ale z velké části nesmyslný.

Skutečně dobrý učitel je ze samotného procesu učit vždy nadšený. Je však zároveň uvážlivý v tom, jak k němu přistupuje. Dokáže znovu a znovu opravovat, vysvětlovat a ukazovat, co po studentech chce. Ví však, že takový přístup nakonec povede k neúspěchu nebo – ještě hůře – k závislosti, protože studenti se nenaučí sami přemýšlet, zkoumat, naučit se samostatnému učení…a jen následují. Jakmile však někdy v budoucnu učitel odejde (zemře apod.), student bude ztracený.

Studenti, pokud jsou chytří, berou těch několik oprav, které během jedné lekce dostanou, jako poklady, kterými mimochodem skutečně jsou. Když je dostanou pouze sem tam, hluboce o nich přemýšlejí, zapamatují si je a začlení je do svého tréninku.

A přesně tak se člověk naučí přímý kop…a vlastně i téměř všechno ostatní…nejen v dojo.

Dave Lowry píše Karate Way od roku 1986. Více informací o jeho článcích a knihách najdete na stránkách blackbeltmag.com, kde si zadejte jeho jméno do vyhledávače.

Zdroj: časopis Black Belt, zima, 2023, strana 18-19

napsal: Dave Lowry

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *