Principy bojových umění – ROZDVOJKA/VIDLIČKA (SOFIINA VOLBA)

Obecné vysvětlení

Asi jste již možná viděli film Sofiina volba s vynikající Meryl Streep v hlavní roli. A pokud ne, tak přestaňte číst a film shlédněte, pokud budete mít šanci. Není to sice tak cool, jako Marvelovky, ale je to film, který vás donutí se zamyslet a…poděkovat Bohu, že jste nikdy v takové situaci nebyli…a snad ani nebudete.

Nu a jak to souvisí s principy jujutsu? Tento princip učí, že můžete připravit situaci takovým způsobem, že jakkoliv se poté soupeř rozhodne, vždy prohraje. Tento princip je tedy o vytvoření situace, kdy se soupeř musí rozhodnout, jak dál (a jakým způsobem nakonec prohraje 😉

Aplikace do jujutsu

Název má tento princip po výše uvedeném filmu anebo po vidličce, kde každý hrot představuje jiné zakončení (přehození, páka na nohu, uškrcení…) a již vyžaduje určitou (pokročilou) znalost a zkušenost. Pak vám umožní více šetřit energii (protože soupeř se bude za každou cenu nedostat do anoncované pozice), takže se bude stresovat a vyčerpávat energii.  A vy můžete odpočívat a hlídat si další možnosti, jak jej dostat. Upoutáte jeho pozornost na jedno místo a on přestane dávat pozor na ostatní. Tenhle princip je asi nejblíže hře šachy, protože postupně manipuluje soupeře tam, kde ho nakonec chce mít. Je to tedy o přípravě soupeře si vybrat předem určené možnosti samozřejmě předem znát naší reakci na každou z nich.

Představte si situaci, že na začátku sparringu řekněte soupeři, že se ho budete snažit dostat do trianglu (škrcení nohama – Sangaku jime). V reálu pak soupeř bude extra pozorný, aby vám do trianglu nevlezl, ale tím pádem poleví v pozornosti na nasazení na jinou techniku. A jakmile se soupeř dostane do pozice, kdy pokračovat znamená skončit v trianglu (protože jsme jeho mysl zafixovali, že tak skončil), pak velmi pravděpodobně vybere druhou/jinou reakci a my mu můžeme například upáčit ruku. Takže časem se naučíte vmanévrovat soupeře do pozice, která přímo nabízí jít do trianglu, ale pak už nechte soupeře, aby zbytek práce udělal za vás, když si sám vleže do páky na ruku či škrcení, aby uniknul trianglu, před kterým jste jej přátelsky varovali…

Nabídnete tak soupeři několik možností, z nichž každá nakonec vede k jeho porážce. Je důležité si proto uvědomit, že ani vy nebudete znát finální techniku, do které soupeř vleze, ale významně omezíte počet možností, mezi kterými se bude rozhodovat.

A existují dvě cesty, které se od sebe liší „délkou hrotů“ (tj. časem před finální technikou). Řekněme, že postupně během sparringu dovedete soupeře do situace, kdy se již musí rozhodnout mezi tím být uškrcen (triangle) nebo přejde do něčeho jiného, v čem jej hned upáčíte. Čas na rozhodnutí je krátký, stejně tak jako možnosti (2) a výsledek (prakticky ihned po rozhodnutí soupeře).  V tomto případě je velmi malá pravděpodobnost, že se z toho dostane.

Anebo pracujete během sparringu tak, že již na počátku mu bude hrozit páka nebo triangle a tím pádem budou hroty dlouhé, protože vy se k nim dopracujete pomalými krůčky. Během té doby se objeví i jiné možnosti (hroty), které byste mohli využít, anebo budete sledovat svůj cíl a půjdete po trianglu či páce až na konci. V tomto druhém případě je o něco delší čas mezi rozhodnutím a finální technikou, stejně tak i větší pravděpodobnost, že se dopustíte nějakých chyb. Tuto druhou možnost tedy doporučujeme pro ty, kteří jsou již zkušení borci. Ti již vědí, jak to skončí…

Proto je tento princip spíše pro pokročilé zkušené borce, kteří již vidí možné cesty (hroty) a připraví si soupeře, aby jej k nim dovedl. Začátečník bude spíše reagovat na dění, anebo bude improvizovat dle aktuální situace, ale vůbec nebude tušit, jak to skončí…kterým směrem vlastně směřuje….

Zkuste proto nyní aplikovat vnímání toho principu a uvědomte, kdy přesně je ten okamžik, kdy se soupeř musí rozhodovat, co obětuje, kterým směrem se dá. Tohle je velmi důležité si uvědomit ten moment, protože od něj si pak můžete naplánovat jednotlivé hroty, na kterých soupeř skončí.

Je potřeba si uvědomit, co musíte udělat, aby se soupeř zachoval předvídatelným způsobem a následně jak tuto jeho reakci využít. Cílem pak je vytvořit více možností (hrotů) (na rozdíl od principu Tvoření) pro soupeře, aby měl pocit, že může uniknout, avšak ve skutečnosti si jen vybere techniku, do které sám vleze.

Během tohoto úzce zaměřeného sparringu se snažte vytvořit hroty v každé pozici, ve které se soupeřem budete. Nesoustřeďte se na vítězství, ale spíše na to, jak vytvořit ono dilema rozhodování soupeře. Pamatujte na to, že tajemství tohoto principu nespočívá v technice, v jaké soupeř na konci skončí, ale ve kvalitní přípravě jednotlivých hrotů. Technika před silovým řešením (dostanu jej do trianglu, ať už chce nebo ne…). Pokud vám soupeř nakonec sám vleze do jedné či druhé techniky (2 hroty) s vědomím, že unikl jiné technice, pak máte splněno. Naučíte se také nemít oblíbené přechody či úniky, ale využívat cokoliv, co umíte, protože pak soupeř nebude tušit, „na jaký hrot se napíchne…dokud se na něj nenapíchne“.

Jedním z cílů v souboji je tedy vytvořit soupeři takovou situaci, kdy, jakkoliv se rozhodne, prohraje.

Snažit se vytvořit takovou situaci, že se soupeř zkrátka bude cítit jako v pasti…a jakékoliv možnosti bude vidět, všechny budou končit jeho porážkou.

Nejtěžší část při provedení techniky je těsně předtím, než ji dokončíte. V ten okamžik soupeř ještě naposledy zaktivuje všechny svoje síly k tomu, aby uniknul. Když ale znáte jeho reakci (Princip Průzkumu), máte obrovskou příležitost buď dokončit stávající techniku, anebo zvítězit na techniku, do které vám soupeř nevědomky sám vleze v domnění, že právě unikl z vaší (první) techniky.

Zatímco například Princip Řeky je hodně reaktivní, tak tento principle je naopak proaktivní, kdy postupně pracujete na tom, abyste „osekali“ možnosti soupeře tak, že mu zbydou jen dvě…a ani jedna pro něj nebude výhodná. To samozřejmě vyžaduje trpělivost, zkušenost a přípravu, než takovou situaci vytvoříte.

Aplikace do běžného života

Optimalizace výstupu tím, že se snažíte o win-win rovnici pro vás (i soupeře), nebo také loose-loose situaci pro protivníka (i pro vás)…

V běžném životě má tento princip mnohé uplatnění:

• Tak jako má vidlička více konců, tak i my se snažíme mít více možností a nespoléháme se na jeden konkrétní.
• To se dá uplatnit například při investiční diverzifikaci, tedy neinvestujeme všechny naše úspory do jednoho nástroje, ale minimálně mezi 2-3 zcela rozdílné, kde nehrozí, že když půjde do háje jeden, půjdou i ostatní.
• Častá situace v šachách, kdy se soupeř musí rozhodnout, kterou figurku musí obětovat, aby stále ještě chránil krále. Nebo také situace zvaná „zugzwang“, což se dá přeložit jako „všechny možnosti jsou špatné“
• Když se dvě děti dohadují, kdo si vezme poslední kus dortu, můžete navrhnout, že jeden rozkrojí a druhý si vybere.

Jinými slovy lze tento princip vysvětlit jako diverzifikace, což je opakem „vsazení všeho na jednu kartu“.

A ještě jeden příklad ze skutečného života – když jsme se před mnoha lety přitáhli systém FAST, věděli jsme, že nabízí opravdu velmi dobré věci a současně i něco, co tu zoufale chybělo – metodiku, jak bezpečně připravit studenta na konflikt, teorii (Awareness, Boundary setting, Physical). Pořádali jsme proto semináře, ale hned na začátku jsme říkali, že po účastnících nebudeme, aby „změnili vlajku“, takže jsme si odpustili kecy typu „doteď jste to dělali špatně a my, mesiáši pravého učení vám řekneme, jak to máme dělat“. Jednak ani nám to tak nebylo prezentováno a jednak…no zkrátka jsme podobné kecy přenechali jiným 😉. Místo toho jsme je zvali na naše semináře s tím, aby si tento systém/metodu vyzkoušeli a pokud se jim to bude zamlouvat, pak nechť z toho použijí, co uznají za vhodné. Tím jsme dosáhli toho, že jsme metodiku rozšířili všude tam, kde byla potřeba a zároveň jsme i nám se vrátily náklady za výuku, které jsme zaplatili zahraničním instruktorům. Takže Win – Win situace pro všechny.

Podobně jsem i já začal organizovat semináře TacFitu a cvičení s Clubbelly pro zájemce, nikoliv proto, abych si pak vydělal na nové auto, ale aby se mi vrátily investované peníze a já tak mohl zainvestovat do svého dalšího vzdělávání. Nemluvě o tom, že jak FAST, tak i TacFit a Clubbell jsou postavené na velice podobných principech, takže jsem měl vynikající metodu, jak připravovat běžného člověka na konflikt, ale i jak u toho stejného člověka vybudovat vynikající fyzickou kondici. Zkrátka paráda 😊