Principy bojových umění – PRŮZKUM

Obecné vysvětlení

„Je hlavní chybou předpokládat, že již víte, když dosud nemáte dostatek informací.
V takovém případě pak spíše budete ohýbat fakta, aby seděly na vaše teorie, místo toho,
abyste přehodnotili svoje závěry dle posledních faktů.“

Sir Arthur Conan Doyle

Tento princip je především o získávání informací. A čím více informací získáte, tím se zvyšuje vaše šance na vítězství. V jujutsu tento princip nejlépe vystihuje tzv. metoda „bubnování“, kdy začínáte na soupeře dorážet a testujete jeho reakce na ten či onen útok, úchop, přechod, apod. Důležité je, že nejde ani tak o skutečný pokus o útok, přechod či úchop, ale v této počáteční fázi jen testujete, jak soupeř reaguje, zatímco vy si již v hlavě budujete plán, jak jeho reakce využít pro skutečné útok.

Fakticky soupeře provokujete a sledujete jeho reakci. A tak zatímco vy jste zcela uvolnění při shromažďování informací, soupeř začíná být čím dále nervóznější, protože netuší, co tím sledujete a hlavně který pokus bude již skutečný. Sledujte, jakým způsobem vás blokuje, abyste mohli přejít z pozice A do pozice B. Používá při tom hodně síly a dostává se díky tomu do zranitelné pozice například tím, že natahuje ruce (páky), případně odhaluje krk (škrcení)?

Když s někým spárujete, tak zhruba polovinu času a úsilí, co děláte, již víte co a jak…a druhou polovinu zjišťujete během zápasu, jakým vlastně způsobem svého soupeře nakonec porazíte. Například když zjistíte, že často natahuje ruce, půjdete po páce na nataženou ruku. A jelikož již znáte různé páky, pak teprve během sparringu zjišťujete, konkrétně kterou techniku použijete a jakou strategii použijete, dle toho, jak se soupeř chová, jak reaguje na vaše pokusy apod. Někdo používá hodně síly (rychle se vyšťaví), jiný je hodně defenzivní (můžeme se soustředit na postupné dostání se do pozice pro techniku bez větších obav, že by zaútočil). Jiný je naopak velmi útočný a v tom případě jej necháme utahat se marnými pokusy nasadit tu či onu techniku.

V zásadě tak tento princip je o tom, abyste aktivně pozorovali soupeře a hledali nejlepší načasování, vzdálenost i rychlost k nasazení své finální techniky. Ale pozor, tento princip se liší například od principu Řeka/Flow v tom, že když jdete po nějaké technice a najednou se objeví „kámen v řece“, vy soupeřův blok „obtečete“ a přejdete plynule k technice jiné.

Kdežto v tomto případě, když zjistíte, že soupeř blokuje například váš pokus o škrcení, stáhnete se a s vědomím, že už víte, jak přesně reaguje na váš pokus o škrcení (blokem / že tam „bude kámen v řece“) a znovu jdete do útoku s tím, že s tímto „kamenem“/blokem dopředu počítáte. To je velmi důležité pochopit. Není to o tom, že přejdete plynule na jinou techniku (princip řeka/flow), ale půjdete do stejné s tím, že dopředu již znáte reakci soupeře a můžete ji neutralizovat nebo dokonce ji využít ve svůj prospěch.

Například když budete v postoji proti někomu útočit direktem, jeho přirozenou reakcí bude jej zablokovat například do strany. Protože již tuto reakci poznáte z předchozího pokusu, můžete v určitou chvíli zpomalit úder tak, aby blok promáchnul a následně pokračovat direktem dál proti soupeři.

Někdy se tomuto principu přezdívá i „bubeník“, protože testuje soupeře různými stimuly tak, aby poznal, jak soupeř reaguje na toto, či tamto (páka, škrcení, sweep apod.) Je to jako kdybyste spustili diagnostiku systému. A díky získaným poznáním budete moci s těmito reakcemi již předem počítat.

Je to vlastně také i výukový princip – klíčový a nezbytný pro to, aby se člověk (cokoliv) záměrně a vědomě učil, kdy se také doporučuje spárovat se zkušenějšími a pozorovat, jak řeší nějaké situace a jednak pozorovat, jak reaguji (a jestli reaguji pokaždé stejně) na náš pokus o techniku. Druhá možnost je frustrace a naštvaní, že zpočátku pokaždé prohrajeme, ale to je záležitost ega. Zbavte se ega a místo toho zaměřte svou energii na sbírání informací a hledání způsobů, jak si příště nenaběhnout do trianglu, páky apod. a postupně budete prohrávat stále méně častěji.

Aplikace do jujutsu

Tento princip tak může být útočný (hledám cesty, jak porazit soupeře), ale i obranný (hledám cesty, jak nebýt uškrcen/upáčen). U soupeře je to samé. Cílem je zjistit, jaké jsou reakce soupeře na naše pokusy o tu či onu techniku a následně ji využít pro svou techniku, protože budete znát předem reakci, a to je neuvěřitelná výhoda. Je to proaktivní cílené sbírání informací o reakcích soupeře na naše stimuly. Schválně se nechte dostat do nějaké nepříjemné situace a hledejte způsoby, jak z nich uniknout. Pamatujte, není to o vítězství, ale o sběru informací. Zkuste dát svým technikám nový význam a spojit je s určitou reakcí soupeře, na kterou je budete aplikovat.

Aplikace do běžného života

„Způsob, jakým získáš, řídíš a použiješ informace, určí, jestli zvítězíš, nebo ne“

Bill Gates

Je to podobné jako kdybyste se snažili zjistit, kde přesně jste píchli kolo. Postupně zkoušíte ve vodě část duše a hlídáte, jestli se objeví bublinky, což by znamenalo únik…a slabé místo. V případě duše kola ji zalepíte, v případě soupeře ji využijte pro své vítězství.

Nebo když máte první rande a testujete (se navzájem), jestli si sednete. Ptáte se na koníčky i další věci tak, abyste byli schopni posoudit, jestli se s takovým člověkem chcete sejít i příště.

V teorii sebeobrany je tento princip reprezentován ve formě „interview“, kdy si agresor snaží vytipovat potenciálně snadnou oběť. Proto s ní nejdříve začne rozhovor, kdy se zeptá na nějakou nevinou informaci a postupně v rozhovoru přitvrzuje, aby viděl, jestli je ten člověk spíše submisivní typ (a tedy snadnou obětí), anebo je tu riziko, že se svých cenností nevzdá snadno. Opět je toto na delší povídání a mimo rozsah tohoto cyklu. Naši studenti mají však toto téma velmi podrobně zpravované v rámci eAkademie, kde absolvují nalejvárnu z teorie na ten který technický stupeň.

A tento princip se dá rozeznat i při určování diagnózy – nejdříve se ptáte pacienta na všechny možné příznaky a postupně vylučujete možné nemoci, až vám nakonec zbude ta nejpravděpodobnější, na kterou zacílíte svou léčbu.