Lepší než váš sensei

Přečteno: 89

napsal: dave Lowry
Jste lepší než váš sensei? Chcete být? A chce i on, abyste byli?
Pro většinu z nás je odpověď na první otázku snadná, do jisté míry závisí na tom, jak definujeme pojem “lepší”. Ve většině vztahů mezi učitelem a žákem je náš sensei starší než my. “Sensei” volně přeloženo znamená “ten, který má tisíc let” (sen = 1.000 a sei = let ve smyslu věku), tedy někdo, kdo má mnohem více zkušeností, než jeho studenti.

Po určitém počtu let tréninku budeme lepší – i kdyby jen z hlediska naší fyzické kondice – než ti, kteří jsou starší než my. Fyzicky jsem silnější než oba moji senseiové, kterým přibývají léta. Dokážu silněji udeřit, rychleji se pohybovat, vydržím déle.

V ostatních oblastech, jako je načasování, ovládání umění vzdálenosti a mentálního ovládání dynamiky boje, jsou mí učitelé stále lepší než já. To je jeden z aspektů karate-do i budó obecně, který je odlišuje od sportu nebo od mnoha jiných forem boje.

Čistá síla, energie: to vše má své místo, a to zcela jistě důležité, v každém bojovém umění. Popírat tuto skutečnost je sentimentální domýšlivost, která díky tomu bojová umění až příliš často řadí do kategorie fantazie: starý mistr, který dokáže poslat na útěk hromotluky pouhým pohybem zápěstí.

Na druhou stranu dokonalé načasování, využití vzdálenosti a manipulace s okolnostmi během střetu: to vše má významný vliv na to, kdo na konci boje odejde domů, a právě toto není závislé na mládí nebo svalové síle. S úbytkem svalové hmoty, síly a rychlosti se člověk při správném tréninku začne zaměřovat na jemnější aspekty boje. Neexistuje způsob, jak by se člověk mohl vyhnout ztrátě mládí a všech výhod, které s ním souvisejí. Pokud však cvičí důkladně, může tyto ztráty značně kompenzovat tím, že vypiluje jemnější detaily umění. To není fikce. Je to prokazatelně to, co umožňuje staršímu, fyzicky slabšímu člověku díky správnému tréninku porazit ty mladší a silnější.

Jak již bylo řečeno v úvodu, právě ty poslední dvě otázky by měly zajímat všechny vážné studenty karate-do. V žádném případě na ně ale není snadná odpověď, ať už definujeme “lepší” jakkoli a v jakémkoli kontextu. Chcete být lepší než váš učitel? A chce vůbec i on, abyste byli? Možná se domníváte, že odpovědi jsou zřejmé. No…nejsou. Stačí se podívat na stav výuky na mnoha a mnoha místech, kde se karate vyučuje, abyste to viděli.

Představa senseie na Západě se stala tak směšně zkreslená, že je ve srovnání s původním japonským modelem téměř k nepoznání. A je důležité říci, že za toto zkreslení mohou jak studenti, tak učitelé.

Na jedné straně tu máme studenty, z nichž někteří jsou velmi dychtiví mít velkého tátu nebo gurua, který má všechny odpovědi, všechnu moc, zkrátka člověka, na kterého se mohou spolehnout, že vyřeší všechny jejich nepříjemné životní potíže. Sensei musí dle nich mít nejen co nejničivější zadní úder pěstí, ale musí být také nekonečně moudrý, a to v nejrůznějších otázkách, od rad ohledně manželství, vysoké školy nebo povolání až po pochopení tajemství vesmíru.

Na druhé straně tohoto obrazu stojí sám učitel, který je až příliš často hnán vlastní potřebou potvrzení od svého okolí, potřebou pohladit si své ego a pocitem moci, který si vychutnává. V mnoha případech je tato vada umocněna smutnou skutečností, že se vůbec nejedná o učitele, ale spíše o člověka, který zveličuje své vlastní odborné znalosti a zkušenosti.

Nu a tato dynamika vytváří nezdravou situaci. Obě představy se navzájem posilují. Student potřebuje vůdce, který je neomylný, nepřekonatelný a nekonečně znalý. Učitel potřebuje pocit nadřazenosti, aby si udržel své (pokřivené) sebevědomí. Když pak dáte dohromady tyhle dva archetypy, kde jeden se bude přiživovat na druhém, není to recept na zralý vztah v dójó a vlastně ani nikde jinde.

V realitě zdravého vztahu mezi učitelem a žákem, jaký se pěstuje v dobrém karate dójó, musí být sensei jako rodič, který má zdravý a realistický smysl pro to, kým je, kým jsou jeho děti a čím si přeje, aby se staly. Máloco je směšnější než otec, který se stále snaží soupeřit se svým dospívajícím chlapcem ve fyzických soutěžích, nebo matka, která chce být stále vnímána stejně jako její dcera, pokud jde o mládí a krásu. Dobří rodiče nejenže akceptují, že budou svými dětmi v mnoha oblastech překonáni, ale dokonce to vítají. Představa, že jejich dítě získá lepší vzdělání, lepší kariéru, uvidí a dokáže v životě více než oni – tyto potenciály a možnosti v rodič vzbuzují nadšení. Zdravý rodič nevnímá úspěch svého dítěte jako hrozbu, ale spíše jako důkaz své dobré výchovy. Žádná analogie není dokonalá: nemám úplně rád srovnávání senseie a jeho dospělých studentů s rodičem a dítětem. V některých ohledech však tento vztah přesto odráží.

Když někdo přijde do vašeho dójó poprvé, bez ohledu na jeho věk, je z hlediska chápání a schopnosti učit se fakticky jako dítě. Jako učitel ho musíte vést. Co se však stane, když dospěje, stejně jako dítě v rodině? Až dokončí školu a bude připraven na kariéru? Bude ho rodič nadále vést a rozhodovat za toto dítě?

Z bojových umění “neodmaturujeme”. Vždycky je třeba se ještě něco nového naučit. Jeden z mých senseiů pokračoval v tréninku se svým učitelem až do jeho smrti, dlouho poté, co získal plnou, formální licenci mistra v tomto umění. Jiný můj sensei pokračuje v tréninku se svým učitelem, i když i on od něj získal plnou licenci. Vztah mezi učitelem a žákem se však postupem času vyvíjel. Neshodnou se na různých věcech, na tom, jak by se měly vyučovat techniky nebo kata, na co by se měl klást důraz, jak dalece by měl mít student dovoleno odchýlit se od vzoru, který učitel nastavil. Učitel a jeho žák, který se sám od sebe stal také učitelem, jsou si spíše rovni. Člověk se samozřejmě vždy ukloní o něco níže a používá zdvořilejší formy japonské řeči. Přesto učitel uznává, že jeho žák dospěl a musí mu být dovoleno jít vlastní cestou. To neznamená odštěpit se od učitele; znamená to vykonávat jeho učení podle svých nejlepších schopností – i když to čas od času vyústí v nějaký konflikt nebo nesouhlas.

Jde o to, že učitel si přeje a očekává, že ho jeho žák předčí. Učitel nepotřebuje znát všechny odpovědi, být konečnou autoritou a kontrolovat vše, co se v životě studenta děje. Dobrý rodič vám jako dospělému nepotřebuje říkat, jaké zaměstnání si máte vybrat, koho si vzít nebo kde bydlet, abyste se cítili dobře. Nemusí kontrolovat každou část vašeho života. Dal vám dovednosti, abyste to dokázali sami; nyní je hrdý a odměněný, když vidí, že to děláte.

Existují však učitelé bojových umění, a je jich bohužel příliš mnoho, kteří nezastávají přístup zralého rodiče. Představa, že by je student mohl předčit v talentu, je děsí a ohrožuje. Student může nakonec od některého z těchto učitelů získat učitelské pravomoci, ale každý aspekt osnov, každé cvičení a tréninková metoda, bude muset projít kontrolou učitele. Student se ve skutečnosti nikdy sám nestane senseiem a nikdy nebude v hodnocení ostatních povýšen na stejnou pozici jako jeho učitel. Učitel mu bude vždy připomínat jeho “místo”.
Tito učitelé se uchylují k nejrůznějším intrikám a trikům, aby si udrželi své postavení. Většina z nich je směšná, podepřená vágními vysvětleními, že “takhle se to v Japonsku dělá” a podobně. Některé jsou skutečně absurdní.

I v Japonsku jsou tyto snahy o udržení statusu u vedoucích bohužel běžné. Jedna významná japonská organizace karate má jako oficiální politiku, že žádný neJaponec nikdy nedostane vyšší stupeň černého pásu než pátý dan. To je samozřejmě směšné a hrubě rasistické. Zjevně to má udržet Japonce na piedestalu moci. Technikou a dovednostmi se tam jistě nemohou udržet, protože někteří jejich západní studenti je v těchto oblastech dávno překonali. Toho si však nikdo nemá všimnout a hloupé pravidlo “pořadí podle rasy” má za úkol tuto potenciálně trapnou skutečnost zakrýt.

Stejně hloupé jsou i triky, které staří učitelé používají, aby si v dójó stále udrželi svou tvář. Učitel bude studentům tvrdit, že jeho techniky jsou nyní tak pokročilé a smrtící, že nemůže vstoupit na tatami a potit se a trénovat se svými studenty, protože by to bylo pro studenty příliš nebezpečné. Řeknu to ještě jinak: pokud trénujete déle než deset let a necvičili jste se svým učitelem jako rovný s rovným, nespárovali jste nebo jste neprošli kata jako útočník a obránce, tam a zpět, neděláte vy ani on seriózní bojové umění. Jiní učitelé používají obskurní žebříčky, aby si udrželi svou nadřazenost. “No ano, jsem nejvyšší velmistr. Ale můj učitel je ultimátní nejvyšší velmistr.” Je tohle organizace karate, nebo fantasy komiks?

Jako studenti byste měli mít veškerou touhu a očekávání překonat svého učitele. Ačkoli se to může zdát samozřejmé, u mnoha lidí, kteří se věnují karate-do nebo jinému budó, panuje přitom paradoxně skutečný strach, že se jim to podaří. Ego takových studentů vyžaduje posílení, avšak jiným způsobem než ego učitele, který je stále potřebný. Toto posílení však není o nic méně škodlivé. Překonat svého učitele znamená, že můj učitel není všemocnou silou, kterou cítím, že potřebuji. Pokud je moje technika lepší než jeho, znamená to, že jeho technika není dokonalá. A v čem jiném by tedy můj učitel mohl být také méně než dokonalý? Pro tyto studenty je děsivé uvažovat o této možnosti. Sensei nemá všechny odpovědi? Sensei není sám o sobě vzorem dokonalosti? Co to tedy o mně vypovídá, že ho následuji?

Uznat, že váš učitel má svá omezení, neznamená, že není hoden následování nebo že není či by neměl být zdrojem vaší výuky karate-do. Uvědomit si, že když budete tvrdě trénovat, budete nakonec stejně dobří jako on, nebo možná ještě lepší. Neznamená to, že si ho již nebudete vážit a ctít. Stejně tak byste měli mít stejné touhy a očekávání, že budete lepší než vaši rodiče. K tomu vás přece vychovali.

To, že překonám svého učitele, neznamená, že už není mým učitelem. Znamená to spíše, že jsem ho uctil tím, že jsem se v umění posunul dál, což bych bez jeho vedení nikdy nedokázal. Stejně tak je důležité, abyste jako učitel vždy očekávali, že vás vaši studenti překonají.

Ať už se jim to podaří, nebo ne, vaši studenti jsou nakonec jediným důkazem, který kdy budeme mít, že jste kdy vůbec byli “senseiem”.

Zdroj: The Karate Way: Discovering the Spirit of Practice

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *