Napsal: Jigoro Kano
Zásadní bod: Existuje pouze jedna cesta, po které by se lidé měli vydat.
I když stojíte na samém vrcholu úspěchu anebo na samém dně skličujícího neúspěchu, existuje jen jedna cesta, po které je třeba pokračovat vpřed. Na vrcholu úspěchu neztrácejte koncentraci, ale hledejte cestu k tomu nejlepšímu a postupujte po ní ještě dál. Pokud se vám v nějakém úsilí nedaří, propadat zoufalství nebo se nad tím trápit je plýtvání energií. Uznejte, že jste neuspěli, a jděte dál, přičemž se vždy vydejte tou nejlepší dostupnou cestou. To je „Seiryoku-Saizen“. Cesta, po níž byste měli pokračovat vpřed, je jediná a správná, která odpovídá filozofii „Seiryoku-Saizen-Katsuyo“. Lidé, kteří procházejí disciplínou juda a jednají v souladu s touto filozofií „Seiryoku-Saizen“, budou schopni kdykoli poznat cestu, po níž by měli pokračovat.
Teprve když budete pokračovat v disciplíně judo také pěstováním moudrosti a ctnosti, zazáří velkolepost této disciplíny jako oslnivě jasné světlo. Dokud se toto světlo nezhmotní ve vašem skutečném každodenním životě, nemůžete disciplínu prohlásit za splněnou. Pokud jde o to, jak se zhmotňuje v každodenním životě, způsoby jsou ve své rozmanitosti skutečně univerzální a jejich aplikace spočívá v kultivaci vašeho vlastního srdce a mysli, což musí být také ve vašem každodenním životě.
Pokud se mezi těmi, kdo cvičí judo, najde někdo, kdo neustále lituje a naříká nad vlastními chybami, nelze o něm dosud říci, že pochopil hlubší smysl juda. Zatímco uznání vlastních chyb je ze své podstaty něco žádoucího, nekončící lítost a truchlení nad chybami spáchanými v minulosti skutečně nepřináší člověku žádný užitek. Naopak, když člověk uzná, že něco byla chyba, musí se snažit neopakovat stejnou chybu, zvážit, co je třeba udělat, aby ji napravil, a snažit se co nejlépe konat dobro a vynaložit veškeré úsilí, aby ani na okamžik nevynaložil energii na něco bezcenného.
Ti, kdo rozumí judu, také nepropadají záchvatům hněvu. Hněv je jev, který nastává, když emoce vládnou rozumu a způsobují ztrátu klidného stavu mysli. Jaký užitek přináší hněv? Ve většině případů ještě více spotřebovává energii a způsobuje, že se ostatní cítí nepříjemně, nebo vede k tomu, že se člověk stane terčem posměchu.
Stejné je to se stěžováním si na křivdy. Stěží kdy stěžování si na stížnosti na vás přináší užitek sobě nebo někomu jinému. Ve většině případů se budete sami cítit nepříjemně a způsobíte, že i ostatní budou mít špatné pocity, aniž byste přinesli jakýkoli užitek. Máte-li na to volný čas, pak není nic lepšího, než abyste sami bez pozdějšího napomenutí splnili věci, které máte udělat, a eliminovali tak možnost, že se stížnosti budou opakovat.
Stejné je to i s trápením se nad věcmi, což se lidem, kteří úspěšně pěstují ducha juda, nestane. Jenže nad čím se tedy trápit? Agonizování je stav mysli, který nastává, když je k dispozici libovolný počet cest a vy si nejste jisti, kterou z nich se vydat. Základní učení judo říká, že existuje pouze jedna cesta, kterou se můžete vydat. Co nejefektivnější využití vašich duševních a fyzických schopností je podstatou juda, což znamená, že pokud budete dělat jen to, co považujete za nejlepší, bude vše v pořádku a dobré. Jak sám vždycky říkám: „Existuje jen jedna životní cesta.“ Vždycky se snažte, abyste byli schopni ji zvládnout. Těchto pět slov tento význam zcela vystihuje.
Je možné, že někteří lidé v tom najdou chybu a zeptají se, ale co mají dělat, když nedokážou říct, která cesta je nejlepší? Budou případy, které vyžadují, abyste se nad tím zamysleli. Přemýšlet o tom je však něco jiného než se nad tím trápit. A ve většině případů nebude přemýšlení vyžadovat strávení příliš dlouhého času. Je to vlastně stejné, jako když lidé cestují a dojdou na křižovatku. Pokud tam není nikdo, koho by se zeptali, kudy jít, zastaví se tito cestovatelé a stráví nad tím pak hodiny nebo dokonce dny trápením? To je velmi nepravděpodobné. Cestovatelé se určitě na chvíli zamyslí, vyberou si jednu cestu, která se jim zdá nejpravděpodobnější, a poté se vydají tímto směrem. Pokud se ukáže, že tato cesta je chybná, pak ji pravděpodobně posoudí znovu a vydají se vpřed směrem, který nyní považují za správný. Avšak není třeba se nad tím trápit. Všechny věci se řeší úplně stejně. Nechci, aby se ti, kdo studují judo, zbytečně trápili kvůli tak jednoduché věci, jakou jsem právě popsal.
Jigoro Kano, „Kodokan Judo no Bunkateki Seishin no Hakki“ [Manifesting the Cultural Spirit of Kodokan Judo] in Yuko no Katsudo [Effective Action], Vol. 8, No. 2 (1922)
Seiryoku-Saizen-Katsuyo
Výsledkem výzkumu schopnosti juda dávat a brát život bylo zrození učení „Seiryoku-Saizen-Katsuyo“. To se stalo principem veškerého vážného boje a tento princip lze dále aplikovat na vše v lidském životě. To znamená, že učení o maximálně efektivním využití ducha, využitím všech energií, přináší podle tohoto principu největší efekt, ať už při získávání obživy, oblečení a přístřeší, nebo ve společenských vztazích. Proto je takové chování, které projevuje hněv, v rozporu s tímto principem, a to i v běžném společenském životě. To, že se člověk hněvá, je samo o sobě vyčerpáním ducha. Co by mohlo být v hněvu prospěšného pro někoho jiného nebo pro vás samotné? Výsledkem toho, že se rozzlobíte, je, že vyčerpáte svého vlastního ducha, zatímco na druhé straně vás lidé nebudou mít rádi a budou vámi opovrhovat, a to je vše, k čemu to povede. Vezmeme-li to v úvahu, pak se podle filozofie „Seiryoku-Saizen-Katsuyo“ zdá, že by se lidé neměli umět rozzlobit.
Navíc to, že člověk selže nebo má neúspěchy, a tak si kvůli tomu zoufá a trápí se, nebo v sobě chová stížnosti a nespokojenost, je také určitý druh vyčerpání ducha. Hádky, nepřátelské chování, všechny tyto činnosti jsou v rozporu s tímto principem.
Judokové musí vzít toto učení na sebe a jednat s velkou zdrženlivostí. Bez ohledu na to, v jaké situaci se ocitnou, existuje jen jedna cesta, kterou by se lidé měli ubírat. Ať už je jejich situace v daném okamžiku jakákoli, musí zvážit, co je pro ně vhodné udělat, a postupovat tímto směrem. To je jediná cesta, kterou se mohou vydat.
Sestavil jsem výrok, který pravidelně říkám lidem: „Existuje jen jedna životní cesta“.
To je tvrzení a je především nutné se podle této filozofie každý den i chovat.
I když se lidé ocitnou na samém vrcholu úspěchu, existuje jen jedna cesta, po které by měli jít dál. I když zažijí neúspěch a znechucení, pokud znovu získají odvahu a půjdou cestou, kterou mají jít – tou nejlepší cestou -, pak najednou uvidí na cestě před sebou zářivé světlo a zjistí, že se jejich situace postupně zlepšuje.
Dobré cesty lze najít kdekoli, pokud se nad situací zamyslíme. Ti, kteří studují disciplínu judo a věnují se filozofii „Seiryoku-Saizen-Katsuyo“ najdou cestu, po níž by měli jít vpřed. Proto je jejich srdce vždy klidné a proto jsou radostní a pozitivní. Pouze ti, kteří si tuto filozofii důkladně osvojili, budou schopni vést nejpokročilejší duchovní život.
Jigoro Kano, Judo Gokui Kyohan [Innermost Teachings of Judo] (1925)
ZDROJ: Jinsei no koro tada itsu aru nomi (There is only one journey of life)