Jak lépe naučit (nejen) bojové umění? (7/8)

Jak nastavovat omezení

Nyní již víme, o čem tento přístup zhruba je a proto je na čase pobavit se o více konkrétnějších věcech. Nevím jak vás, ale mě při čtení všech těch (nových a odborných) informací opakovaně napadalo: “Jak mám proboha vymyslet 20 různých omezení pro 20 studentů, když každému nejde vždy trochu něco jiného”. Někdo je pomalý, někdo potřebuje zlepšit práci nohou (táhne za sebou zadní nohu jak zraněný medvěd), jiný po chvíli spouští ruce dolů a nechává tak odkrytou hlavu, další zase, jakmile se ocitne jen trochu ve stresu, začne být až příliš tvrdý a fakt, že si to uvědomuje, jej začne stresovat ještě více, což vyústí v ještě větší tvrdost. Jak tedy na to?

Ze všeho nejdůležitější je říci, že jakékoliv (cílené) omezení zvýší zapojení studentů do výuky. Místo (nudného) drilování a pilování technických detailů se výuka stává (částečně) hrou. Už to je bude bavit. A teď k samotnému omezení – buď může být postaveno na něčem, co ukazuje jeden konkrétní student a stále z toho pak budou mít užitek všichni, protože studentům dáte omezení, ale jak jej vyřeší, již bude na nich. Tohle je klíčové mít neustále na paměti. Například když budete učit techniky hodů a zjistíte, že student/studenti mají problém vychýlit soupeře, pak vytvoříte omezení, které říká, že než student hodí svého soupeře, musí jej dostat buď na špičky (při hodech směřujících vpřed), nebo na paty (při hodech směřujících vzad). A teprve pak je mohou hodit. A jak to udělají, již nechte na nich. Najednou tak nepůjde o nudné akademické vysvětlení typu „každý hod se skládá ze třech fází: Kuzushi (崩し) – vychýlení soupeře, Tsukuri (作り) – vstup do hodu a Kake (掛け) – provedení hodu.“, které vám pak sice odrecitují i ve tři ráno, ale na tréninku to z nich použije jen pár studentů. Teorie a aplikace této teorie je často velmi rozdílná.

Kdežto, když jim zadáte výše uvedené omezení, pak budou sami hledat způsob, jak jej dostat na špičky/paty (tj. vychýlit) a teprve pak je můžete seznámit s teorií, že „každý hod se…“ Už jen taková relativně malá úprava formy výuky bude obrovský posun v tom, jak výuku začnou vnímat samotní studenti.

Uvedu ještě jede příklad z praxe. Na konci lekce naši studenti často spárují na zemi. Vzhledem k jejich vyššímu počtu se občas stávalo, že se dvojice k sobě přiblížily až tak, že se například udeřily hlavami, anebo jedna dvojice zalehla nějakou končetinu studenta z druhé dvojice. Hrozilo riziko zranění. Nejprve jsme jim řekli, že je nutné, aby se kolem sebe dívali a hlídali si prostor…to byla, řekněme „tradiční“ forma výuky….a no, moc to nepomohlo. Ale pak jsme jim řekli, že mezi nimi budeme chodit a sem tam rozhodíme gumové nože. Jejich úkolem bude je v okamžiku, kdy je zbystří, vzít a budou se snažit toho druhého pobodat, anebo se ubránit pobodání. Výsledek tohoto omezení byl úžasný. Studenti nejen, že si začali pečlivě hlídat svůj prostor, začali také taktizovat, a zatímco jeden student se natahoval po poblíž ležícím noži, druhý jej rychle upáčil či nasadil škrcení. A jako bonus zjistili, že je fakt těžké se vleže ubránit útočníkovi s nožem. Že v reálu musí udělat vše proto, aby se co nejdříve zvedli a buď utekli, anebo eliminovali hrozbu (a pak utekli). Tento dril se stal tak populárním, že jej studenti nyní vyžadují docela často a výsledkem je, že jsme významně snížili riziko zranění, a studenti získali i vlastní zkušenost z toho, jak by jednou asi mohli reagovat, kdyby se „ve hře“ znenadání objevila nějaká zbraň. Jak mi sám jeden z nich řekl: „sensei, až mi zase bude nějaký týpek vykládat, že by se na zemi ubránil útočníkovi s nožem, tak se mu vysměju, protože vůbec neví, o čem hovoří.“

Ale vraťme se k původní otázce – 20 drilů pro 20 studentů? Ne. To, že jako instruktor vidíte chybku u jednoho, neznamená, že to dělá jen jeden student. I ostatní s tím mohou mít problém, ale protože mají i jiný problém, nemusí to být na první pohled viditelné. Proto neváhejte a dril s omezením klidně zkuste.

Ale v zásadě postupujte při vytváření drilů s omezením tak, že se podíváte na celou skupinu jako celek. Všímejte si nejčastějších chyb, kterých se dopouštějí a na ně se zaměřte. Například je nechte nasazovat páku na nataženou ruku vleže (ude hišigi džudži gatame) a všímejte si, jakým způsobem ji kontrolují, jakým způsobem ji utahují atd. Anebo když se věnujete atemi waza (technikám úderů), dívejte se, jakým způsobem udírají. Zvedají lokte, nehýbou se, nedokážou udržet rytmus? Omezte jejich údery jen na ty přímé,  anebo jen na háky. Zdůrazněte sílu úderu a najednou uvidíte, jak začnou mnohem více pracovat na nohách, protože dát silný úder bez podpory stabilního postoje, je nemožné. Zkrátka dle toho naplánujte dril s omezením.

Zpočátku si budete si dělat písemnou přípravu typu „když-tak“, ale časem nasbíráte dostatek zkušeností na to, abyste začali výuku na nějaké konkrétní téma a až teprve tam vymysleli dril s omezením na to, co právě uvidíte. Dejte tomu čas, a hlavně se toho nebojte a nebuďte na sebe přísní. Pokud nebude fungovat dril, který jste právě navrhli, zastavte to a…navrhněte jiný. A klidně přiznejte, že dril nezafungoval tak, jak jste očekávali. To není ostuda, to je známka toho, že jste dostatečně soudní, abyste včas zastavili nějaký nesmyslný dril a nahradili ho jiným. Že nemáte problém přiznat chybu. To ze senseie dělá skutečného člověka.

Možná vás také napadá, jak moc máte podobné formy výuky začlenit do tréninku. Je to na vás. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že se během jednoho tréninku snažíme zlepšit 1-2 věci. Takže vybereme ty nejhorší 1-2 chyby a dle toho vymyslíme dril. I sensei je na podobné cestě objevování jako student. „Pojďme to teď zkusit maličko jinak…“ je skvělý začátek uvedení nového drilu. A když jim pak budete vysvětlovat nový dril s omezením, vůbec není ostuda, že se vám jej hned na poprvé nepodaří úspěšně předvést. Jste jen člověk (většinou mnohem starší než vaši studenti), možná máte i nějaké to zranění, prostě to neřešte a řekněte, že „i mistr tesař se někdy utne“, anebo „paráda, vidím, že na tomhle budu muset zapracovat i já“ a jedeme dál. Představa senseie, který je pohybově absolutně dokonalý i ve svých 80 letech a nikdy neudělá žádnou chybu…přiznejme si to…to je filmová pohádka.

Proto také není ostuda přiznat, že ani nemáte odpověď na všechny dotazy, ALE zjistíte si to a pak jim odpovíte. To vaše studenty naučí lásce k poznávání a nebudou se sami bát dělat chyby.

Pojďme se nyní podívat na příklad jedné výukové lekce, jejímž cílem bude zlepšit si protiútok v úderových technikách:

• Rozcvička může být například v duchu hry, kdy se jeden snaží dotknout ramene toho druhého. Začnou vnímat důležitost vzdálenosti a načasování. Dotek ramen je z hlediska bezpečnosti lepší než dotýkat se hlavy, ale dejme tomu, že už tady zjistíte, že někteří studenti sice uhýbají rameny, aby předešli doteku, ale hlavu mají vytrčenou směrem k partnerovi.
• Abychom toto nežádoucí chování odstranili, řekneme, že nyní si vyzkoušíme dril, kdy cílem nebudou jen ramena, ale i vršek hlavy. Většina z nich začne zcela přirozeně více natahovat ruku do úderu a zasahovat ve vertikále shora dolů. Ale to pro teď nevadí, protože jsme tím snížili riziko zásahu očí.
• Ačkoliv jsme nyní zlepšili pohyb hlavy proti direktům, ještě nám chybí zlepšení proti hákovým úderům. Tentokrát proto studentům řekneme, že cílem je zasáhnout jejich ucho soupeře. Abychom snížili riziko přejetí prstů přes oči, řekneme jim, aby si vzali boxerské rukavice, ale stále je nutné jim připomínat, že cílem je se dotknout soupeřova ucha podobně jako kdybyste sahali na rozpálený kámen. Tím snížíme riziko silného háku.
• A nyní zkusíme všechny tři drily složit dohromady – je povolen dotek ramen, vršku hlavy, nebo ucha. To umožní studentům kombinovat vzdálenost, načasování s prací nohou. Ale stále jde o dotek, abychom snížili riziko zranění.
• Už nyní by měli studenti chápat základy technik úderů. Proto to uděláme ještě náročnější tím, že útočník se musí neustále dotýkat zadní nohou stěny. To je bude učit ještě lépe vnímat vstup a výstup z nebezpečné vzdálenosti a jak efektivně vzdálenost kontrolovat.
• Obránce se díky tomu učí správnému načasování vstupu do úderové vzdálenosti při kontra-úderu.
• Abychom to případně dále zkomplikovali, řekneme obránci, že může použít jen svou levou ruku (a v dalším kole jen svou pravou ruku). Tím se naučí používat obě ruce stejně (např. při zranění jedné ruky) a nepreferovat jednu či druhou ruku. Kromě toho se také naučí mnohem lépe pracovat se vzdáleností a hýbat svou hlavou tak, aby v jednom okamžiku uhnul úderu, ale přesto byl dostatečně blízko na kontra-úder.

Všímejte si, jak se student posouvají ve vnímání celé problematiky technik úderů a kontra-úderů. A co je důležité, ukážete studentům, jak bohatá tato oblast je, a že není „jen“ o suchém vysvětlení hlídat si vzdálenost, vystihnout správné načasování a ihned zaútočit. Způsobem, kterým jsme si popsali výše se toto vše naučí herní zábavnou formou.

A zde je příklad písemné přípravy lekce, kterou doporučuji si zvláště zpočátku dělat, abyste si promysleli cíl i výukové metody:

Cíl: Vysvětlit studentům základy principů sebeobrany a technik tak, abychom se zaměřili na situační povědomí.

Trvání: 60 minut

Pomůcky:

• Tatami
• Malé lapy
• Stěnu
• Časovač

Rozcvička (5 minut)

• Cvičení: studenti si vyzkouší pohyb s cílem udržet dlouhým nepřerušovaný kontrolovaný dech. Pohybují se stejnou rychlostí.
• Omezení: Studenti se pohybuji vpřed, stranou, diagonálně nebo v kruhu. Musí se snažit pohyb nepřerušit, plynule se navzájem vyhýbat a nikdy nezměnit směr. Toto omezení je naučit vnímat prostředí kolem sebe a naplánovat svůj pohyb tak, aby nedošlo ke srážce. Jakmile dojde k zastavení, anebo k couvnutí (útočník je vždy schopen postupovat mnohem rychleji, než obránce couvat), tak to znamená, že dostatečně nevnímali svůj prostor…možná proto, že jsou již příliš zastresovaní, takže zpomalíme.

První sada drilů: základní postoj a údery (10 minut)

Ukázat sadu sportovních i sebeobranných drilů a zdůraznit důležitost mít ruce neustále nahoře pro kontrolu prostoru i případného krytu.

• Student se má neustále hýbat a v pohybu dávat co nejsilnější direkty. Měl by se snažit, aby co nejvíce omezil telegrafování a úder, aby co nejvíce vycházel z přirozených gest při konverzaci.

Omezení: student se musí vždy vrátit do původní pozice, kdy kontroluje vzdálenost a případně kryje proti možným úderům.

• Zopakujte celý dril, ale tentokrát se soustřeďte na úder ze zadní ruky. Vysvětlete důležitost rotace boků a kontroly těžiště (nepřepadávat) a neodlepovat při úderu zadní nohu ze země.

Omezení: jako v předchozím případě.

Druhá sada drilů: Adaptace na reálné situace (15 minut)

• Ukázat techniku úderu přední i zadní rukou. Vysvětlit, že přední ruka bývá většinou rychlejší, protože má cíl blíže než zadní. Naopak zadní ruka může díky větší vzdálenosti od cíle vygenerovat mnohem větší sílu dopadu. Nechť si studenti hrají s rytmem úderů.

Omezení: měňte rytmus a pořadí úderů. Zakomponujte do toho úhybné manévry, blafování, ale i strhnutí soupeřova krytu, aby si otevřeli cestu k úderu.

• Zopakujte předchozí dril, avšak s menší modifikací – tentokrát se budete muset neustále dotýkat zády stěny. Uměle tím navodíme situaci, kdy jste v úzkém prostoru, a přesto musíte bojovat.

Omezení: Začlenění zdi znemožní obránci si pořádně „nabít“ do rány. Proto je to bude nutit hledat jiné způsoby, jak přesto vygenerovat silný úder. Zároveň je to připraví na situaci, kdy budou zatlačení do kouta a budou si přesto muset v takové situaci poradit.

• Zopakujte předchozí dril, avšak s další menší modifikací – udělejte krok ode zdi a následně se rameny o zeď zapřete. A v této pozici se snažte zasazovat silné údery oběma rukama.

Omezení: Zaklonění a zapření o zeď vytváří biomechanickou nevýhodu. Představte si, že nás agresivní útočník zatlačí proti stolu/autu/přepážce a dostane nás do situace, kdy se boky zastaví o hranu stolu, ale horní část bude zakloněná. Toto jednoduché omezení naučí studenty bojovat i v nevýhodné situaci. Cílem tak je se do podobné situace nedostat a pokud, tak nepanikařit a co nejrychleji se z ní dostat pryč.

Třetí sada drilů: Jednání i v méně výhodných situacích (15 minut)

• Vysvětlete údery loktem a nechte studenty si vyzkoušet tento typ úderů do lapy z různých úhlů.

Omezení: Nechť lapař stojí pevně na jednom místě a mění pozici lapy. Obránce se může volně kolem něj pohybovat. Obránce má za úkol z různých pozic a úhlů silně loktem lapu zasahovat. Cílem je, aby si sám vybral, kdy je lepší horizontální, vertikální či diagonální úhel, nebo směr vpřed, do strany či vzad.

• Oba studenti si sednou na zem tak, aby se zády opíraly o stěnu. Úkolem je v této pozici stále loktem zasahovat lapu co nejsilněji.

Omezení: Zkuste si nyní představit, že vaše ramena se nesmí od stěny odlepit, to znamená, že nemůžete dělat žádné rotace trupu, ani se zvedat. To studenta naučí generovat sílu pouze z rukou, což zcela jistě není ideální, ale „je to jaké to je“, takže se student učí vyrovnat i s takovým omezením. Omezte také rotaci hlavy a využijte své periferní vidění. Povoleny jsou jak standardní údery (dlaň, kladivo, facka), tak i údery loktem.

• Zopakujte výše popsaný dril, ale tentokrát studentovi umožněte hýbat hlavou i rameny.

Omezení: I když student může rotovat hlavou a odlepit ramena ode zdi, musí stále zůstat v kontaktu s podlahou alespoň jednou půlkou zadku. Toto omezení posílí generování síly z nohou a simuluje prostředí výtahů či vnitřku aut, ale výrazně limituje možnost se zvednout.

Čtvrtá sada drilů: Sestavení celé skládačky (10 minut)

• Nyní se vraťme do postoje. Lapař se může volně kolem obránce pohybovat. Ten jej sleduje a v okamžiku, kdy se lapař zastaví, obránce musí ihned zaútočit na lapu, kde právě je a typem útoku, který je nejvhodnější.

Omezení: Jediné omezení je to, aby si obránce zachoval plynulé pomalé dýchání, čímž kontroluje své emoce.

• Vysvětlete studentům základní principy úderu kolenem. Jejich úkolem poté bude zapracovat údery kolenem do jejich útoku. To provedou tak, že po prvním úderu do lapy, ji chytnou zezadu a přitáhnou na úder kolenem.

Omezení: v rámci tohoto omezení se musí student neustále hýbat, nesmí nikdy zamrznout na místě. Statický obránce znamená snadný terč pro útočníka.

 Závěrečná diskuse (5 minut)

Diskutujte se svými studenty:

• Jak se cítili, při úderech a měli s něčím (pohybově) problém?
• V jaké pozici jim to fakt nešlo a proč?
• V jaké pozici jim to šlo skutečně dobře a proč?
• Kdy se cítili nejvíce zranitelní?
• Co jim osobně nejvíce fungovalo ve zranitelných pozicích?
• Co by mohli udělat, aby neskončili v takto zranitelných pozicích?

A nyní si zkuste porovnat tradiční způsob výuky sebeobrany, kdy instruktoři „rozeberou na atomy“ jednotlivé techniky a tím, co jste se dočetli výše. Ačkoliv záměr je v obou případě vždy dobrý, liší se forma předání informací. V prvním se vás experti budou snažit přesvědčit (tím, že rozeberou techniku na prvočísla a často vám k tomu mimochodem přidají i hromadu dalších, ne přímo souvisejících, informací), že problematice rozumí, takže půjde o takovou přednášku s prvky cvičení, tak ve druhém případě se hodně cvičí a objevuje. Bruce Lee prý kdysi řekl „Nemůžete se naučit plavat tím, že jen budete stát na pláži.“ A ať už to řekl nebo ne, důležité je, co nám to říká: poskytněte méně, často v tu chvíli nedůležitých teoretických informací, ale za to mnohem více praktického zkoušení, ladění a opět zkoušení. Z vlastní zkušenosti vím, že jsem učil spíše tím prvním způsobem, abych studenty přesvědčil, že o tom vím první poslední, ale můj kamarád, se kterým klub vedu, mě pak často krotil, abych „přestal kecat a mohli jsme už konečně začít cvičit.“ 😉 V takových okamžicích se přiznám, že jsem byl maličko naštvaný, ačkoliv jsem vnitřně cítil, že má pravdu…ale mé ego dostávalo na frak, protože nemohlo ukázat ostatním, jaký jsem to pašák a znalec problematiky. Tak na to se připravte také, pokud jste jako já.

Je zajímavé, že lidé, kteří zkusili nějaké prvky této metody zapracovat, měli podobně AHA momentů, jako jejich studenti, ačkoliv se týkaly maličko jiné oblasti – spíše hlubšího pochopení toho, co vyučovali. A že často i jeden dril s omezením, významně dokázal změnit, posunout studenty správným směrem. Pro mě je to velice zajímavé, a proto rozhodně této metodě dám šanci.

Související obrázky: