Nedotknutelná elita

Krev, loajalita a posvátná kost: Skrytá tvář korejského bojového umění

Když každodenní život přinese neúnosnou míru stresu, strachu a šílenství, existují místa, kam se lze uchýlit. Nejsou to tichá sanatoria ani prosluněné pláže, ale prostory, kde se hluboká meditace prolíná s hrubou fyzickou silou. Může to být tělocvična ve třetím patře staré budovy nebo vlhký suterén, kde bosá chodidla dopadají na tvrdé dřevo či tenkou žíněnku na betonu. Vzduch je tam prosycen pachem potu, ozvěnami výkřiků a smíchu těch, kteří tu byli před námi. A občas je to místo, kde ukápla krev. Pro někoho se to může zdát nepochopitelné, ale právě v tomto fyzickém vyčerpání a neustálém boji lze nalézt skutečný klid a útočiště.

Tento svět však není koníčkem pro každého. Studium korejského bojového umění Tae Kwon Do je nesmírně náročné a dlážděné překážkami, které mohou vést až k reálným zlomeninám. Tvůrci tohoto systému do něj záměrně zakomponovali nespočet fyzických i psychických testů. Přestože je běžný trénink většinou bezpečný, vyžaduje naprosté odevzdání. V prostoru dojangu (korejský termín pro tréninkovou halu) se setkávají lidé, kteří u tohoto náročného umění vytrvali celá desetiletí. Jsou to instruktoři předávající staré příběhy a moudrost, cvičenci trénující velkolepé kopy ve výskoku, rozštěpy ve vzduchu či spirálovité kopy, a veteráni, kteří na konci každé lekce testují limity ostatních prostřednictvím tvrdého sparingu. Základy se může naučit kdokoli, ale vytrvat, nechat si zocelit svaly, srdce i mysl, dokážou jen ti nejodolnější.

Nástroj pro posílení národů i umění zabíjet

Korejci, kteří toto umění zformovali, měli jasný a ambiciózní cíl: posílit jednotlivce a v konečném důsledku celé národy. Na první pohled a pro širokou veřejnost se jedná o systém sebeobrany. Pokud však nahlédnete za zavřené dveře jeho historie, objevíte systém, který byl původně koncipován jako umění zabíjet. Pokud je však trénován s péčí a správným záměrem, stává se z něj obrovský nástroj pro osobní zmocnění.

Tato vnitřní síla dalece přesahuje pouhé fyzické tělo. Ti nejlepší mistři bojových umění dokážou aplikovat fyzické principy na psychické stavy. Umí rozrušit nebo naopak vybudovat hluboké emocionální základy člověka. Mají moc tvořit, ale i ničit reputace, kariéry, rodinné vazby či celá přátelství, a dokonce ovlivňovat osudy zemí. Složité životní cesty, po kterých tito lidé kráčí, jsou často definovány prastarými sliby loajality a novodobými zradami.

Setkání v hotelu Novotel: Ozvěny dávných dynastií

Představte si jarní den roku 2001, rok Hada. V moderním hotelu v kanadském Torontu se shromažďuje více než stovka držitelů černých pásů z celého světa – od Spojených států a Kanady až po Chile, Peru či Honduras. Čekají na příchod dvaaosmdesátiletého „Otce Tae Kwon Do“, generála Choie Hong-Hiho. Atmosféra v místnosti je plná úcty, ale i napětí a nervozity. Generál je známý jako nekompromisní a tvrdý vládce. Svou hodnost generálmajora v jihokorejské armádě získal již ve třiatřiceti letech, a ačkoliv armádu opustil v roce 1962, titul „Generál“ mu zůstal napořád. On a jeho muži kdysi obětovali svá těla, kariéry i rodiny, aby dovedli k dokonalosti systém, který dnes cvičí miliony lidí ve stovkách zemí.

Pohled na tyto klanící se a šeptající mistry působí v moderním konferenčním sále téměř absurdně. Člověk má pocit, jako by se ocitl v paláci dynastie Čoson v roce 1394. Jen si místo koberců představte tradiční neviditelné podlahové vytápění a místo hotelového personálu dvorní zpěvačky recitující verše oslavující konfuciánské hodnoty a moudré vůdce.

Tito mistři se však opozdili. Generál kdesi v horních patrech hotelu vede vášnivé debaty se svým synem a dalšími velmistry. Jsou to muži, kteří spolu v minulosti bojovali, rozcházeli se ve zlém a vyhrožovali si smrtí kvůli politice i osobním sporům. Všichni však vědí, že za své současné postavení a bohatství vděčí právě Generálovi. Snaží se proto najít křehkou rovnováhu mezi stíny minulých výhrůžek a svými současnými ambicemi.

Pět příkazů a posvátná kost

Kultura, z níž tito muži vzešli, je pro člověka ze Západu jen těžko proniknutelná. Konflikty mezi nimi trvají desítky let, což v korejském kontextu často znamená, jako by trvaly staletí. Generál bere otázku rodokmenu a loajality se smrtelnou vážností. Svůj původ dokáže vystopovat osmnáct generací do minulosti, až k vojenskému šlechtici z poloviny patnáctého století. Tehdejší aristokracie dynastie Čoson, která vládla pět set let, strukturovala společnost na základě pevných pravidel, takzvaných „tří vztahů“ a „pěti příkazů“.

Z těchto pěti příkazů (cti svého vládce, cti svého otce, cti svého staršího bratra, rozděl povinnosti mezi muže a ženu) se tito moderní válečníci aktuálně soustředí především na ten poslední: nechť věrnost spojuje přátele. Jak poznamenává americký historik a odborník na Koreu Bruce Cumings ve své akademické práci (Cumings, B., Korea’s Place in the Sun: A Modern History, 2005): „Loajalita a synovská oddanost tvoří nejhlubší pramen korejské ctnosti, živený po tisíce let.“ Příběhy z éry Čoson jsou plné vůdců obdařených výjimečnými schopnostmi, velkolepou etikou a bezednou vševědoucností. Generál posledních padesát let vládl přesně jako takový vůdce, často citující staré básně o tom, že by raději byl stokrát ukřižován, než aby sloužil druhému pánovi.

Ti nejvyšší z nich se považují za novodobé yangban – “muže posvátné kosti”. Tento termín odkazuje na nejvyšší a nedotknutelnou aristokratickou třídu z dob starověké dynastie Silla. Muž s hodností posvátné kosti byl považován za téměř nesmrtelného. Generál se do této linie sám řadí. V očích mnoha svých naivních studentů, kteří čtou jeho tréninkový manuál jako posvátný text a na trénincích potí krev, se pohybuje v rovině polobohů, bok po boku s japonskými zakladateli jako byli Gičin Funakoši, Džigoró Kanó nebo Morihei Uešiba.

Neviditelná válka: Generál vs. Prezident

Zatímco obyčejní cvičenci touží po sebezdokonalování a čekají v nevzhledných prostorách na mistra, ve vysokých kruzích se hraje globální politická šachová partie. Častým paradoxem bojových umění je, že ačkoliv usilují o vznešené cíle, samotný trénink probíhá ve studených sklepích na předměstích, v temných zapadlých uličkách nebo v zadních traktech betonových nákupních center. Není neobvyklé trénovat v prostorách, kde se ze stropu drolí omítka a kde slavný velmistr nemá ani dostatek prostředků na opravu rozbitého potrubí ve sprchách.

Generál má však před sebou misi, která se zdá být téměř megalomanská: sjednocení Severní a Jižní Koreje prostřednictvím sloučení jeho organizace (s vazbami na Severní Koreu) s olympijskou větví (sídlící v Jižní Koreji). Jeho hlavním protivníkem v této hře není nikdo jiný než Kim Un-yong, prezident olympijské organizace. Zatímco Choi je „Generál“, Kim je „Prezident“. Kim svou kariéru začal u jihokorejské zpravodajské služby (CIA) během diktatury v šedesátých letech. V sedmdesátých letech si vypůjčil Generálův název bojového umění, v osmdesátých letech jej prosadil do olympijských her a v devadesátých letech se stal jedním z nejmocnějších mužů mezinárodního sportu.

Spojení těchto dvou světů u mnoha instruktorů vyvolává nervozitu. Bojová umění by teoreticky měla být apolitická, ale historie těchto organizací je hluboce prorostlá špionáží, politickými machinacemi a tvrdým byznysem.

Pravidlo opaku a zlomená důvěra

Když Generál konečně vstoupí do místnosti, je to pro mnohé šok. Tento obávaný muž, který holýma rukama lámal barové stoly a postavil se nejmocnějším politikům, měří sotva metr padesát a váží necelých padesát kilogramů. Je to drobný muž, do kterého okolí celý život strkalo. Jeho síla však nepochází z fyzické mohutnosti, ale z politické prohnanosti a neústupnosti.

Jak se v tomto prostředí orientovat? Klíčem je pochopit takzvané Pravidlo opaku. Když mistr bojových umění v tomto prostředí veřejně pronese na adresu svého známého rivala něco patetického, například „toto je můj nejmilovanější student“, zasvěcený posluchač automaticky předpokládá naprostý opak. Vztahy mezi těmito muži jsou plné propastí mezi skutečnými pocity a vyřčenými slovy. Ambivalence a hanba se plíží prostorem jako neviditelná mlha.

Typickým příkladem je vztah Generála a jeho bývalého žáka Parka. Park, přezdívaný „Tygr“, byl v dobách své největší slávy zničujícím bojovníkem s bleskovými reflexy. Dokázal při boji zdánlivě zamrznout jako kočkovitá šelma a v jediném zlomku vteřiny vystartovat, vznést se do výšky hlavy a tam se udržet nepřirozeně dlouho, zatímco zasazoval sérii kopů a úderů. Dokázal jediným kopem přerazit dvě prkna zavěšená téměř tři metry nad zemí. Generál ho kdysi považoval za svého nástupce a náhradního syna. Na konci sedmdesátých let spolu však přestali mluvit poté, co Generál obvinil Parka ze spolupráce s jihokorejskou CIA na plánování jeho únosu (což Park popřel) a z toho, že ho odmítl doprovázet do Severní Koreje na cestu, která tehdy působila jako sebevražedná mise.

Zatímco Generál v sále mluví o „milovaném studentovi“, Park, který seminář organizuje, v místnosti vůbec není. Bloudí chodbami hotelu a jeho vlastní exhibiční tým odmítne nastoupit. Staré křivdy stále žijí.

Stará škola: Mikroskopická přesnost a krutá upřímnost

Způsob, jakým Generál vyučuje, by se dal označit jako „stará škola“. Je to metoda, která se nezdržuje s politickou korektností. Vychází z doby, kdy se při tréninku používaly rány holí přes holeně, cvičilo se až do zvracení a bojovalo se, dokud netekla krev. Jeho kritika je ostrá a nekompromisní.

Když si vyvolá amerického instruktora (člověka s vysokým technickým stupněm) a zeptá se ho, jak by učil začátečníka, okamžitě ho přeruší. Důvod? Instruktor se prý sám neumí správně uklonit. „Proto tvá škola nikdy neroste,“ kárá ho Generál před stovkou lidí. „Studenti nikdy neposlouchají.“ Implikace je jasná: pokud je instruktor lajdácký v tak základním projevu respektu a disciplíny, jak může očekávat poslušnost při extrémně náročném fyzickém tréninku?

Podobně dopadne i bývalý mistr světa. Generál se ho zeptá na techniku bočního kopu. Než muž stihne dokončit větu, Generál mu s absolutním přehledem naznačí, že neví nic. Upozorní na detaily, jako je absence sebemenší mezery mezi palcem a ukazováčkem. Tato verbální rána je rychlejší a údernější než fyzický pěstní útok. Nikdo v místnosti – ani bývalí šampioni, kteří dokážou jedním kopem přerazit sedm dřevěných desek – si nedovolí protestovat.

Generálovým opakujícím se varováním je: „Dejte si pozor na falešné instruktory!“ Vše v jeho vnímání boje je podřízeno absolutní efektivitě a smrtící přesnosti. Běžně se ptá, jak by cvičenec přežil v reálném boji, jako by se na každém rohu odehrávala válka na život a na smrt.

Fyzika pohybu: Sinusoida a ohebná anatomie

Jedním z ústředních bodů Generálova učení, kterým se snaží oddělit svůj styl od všech ostatních, je koncept takzvané sinusové vlny (sine wave). Každý zkušený bojovník ví, že tajemství zničujícího úderu spočívá ve schopnosti přenést do něj celou váhu těla. Generál tento princip systematizoval a nařídil, aby cvičenci na začátku každé techniky své těžiště mírně zvedli a v okamžiku dopadu úderu jej prudce spustili dolů. Tento specifický pohyb nahoru a dolů dodává formám tradičního Tae Kwon Do velmi charakteristický rytmus, kterým se jasně vymezuje vůči olympijským stylům i jiným směrům.

Součástí tohoto arzenálu jsou i nesmírně obtížné a biomechanicky náročné techniky. Patří sem například spirálovité rotace ve výskoku, kdy bojovník naznačí dva kopy, s nohou stále ve vzduchu vyskočí, otočí se kolem své osy a druhou nohou zasáhne soupeře patou do čelisti. Skutečným klenotem je pak takzvaný kroutivý kop (twisting kick). K jeho provedení je nutná absolutní flexibilita v kyčlích – na úrovni plného rozštěpu – a schopnost ohnout prsty na nohou zpět v úhlu devadesáti stupňů. Horní polovina těla se otáčí jedním směrem, zatímco kopající noha vyráží směrem přesně opačným. Výsledkem je anatomická anomálie, díky níž dokáže bojovník zasáhnout člověka stojícího přímo za ním, ačkoliv se stále dívá dopředu.

Skrytá historie a hořký výsměch konkurenci

Během semináře Generál často a rád zesměšňuje olympijskou organizaci. Tvrdí, že jejich styl nemá žádnou skutečnou techniku a v reálném boji by znamenal jistou sebevraždu (slovo „sebevražda“ dokonce používá jako sloveso pro špatné provedení techniky). Vysmívá se jejich chybějící tvrdosti a vypráví anekdoty o tom, že muži trénující olympijský styl „nemají žádnou zbraň“.

Když jeden ze studentů při provádění formy nesprávně stáhne ruku po útoku na slabiny (s tím, že podle něj imituje utržení soupeřových varlat), Generál ho okamžitě zastaví. „Ne, to je styl karate a olympijské federace,“ zpraží ho.

Tento neustálý výsměch karate má však hluboký psychologický podtext. Generál nikdy veřejně nepřiznával, že své umění vyvinul právě na základě japonského stylu Šótókan karate. Toto tajemství, tyto „špatné zvyky z karate“, se snažil po padesát let vymazat z historie svého vlastního umění. Je to paradox muže s obrovským egem, který se posmívá mocnějšímu soupeři, ačkoliv podvědomě ví, že v politické aréně tahá za kratší konec.

Voda a oheň: Když peníze potkají válečníky

V pozadí veškeré této drsné filozofie a hledání fyzické dokonalosti probíhá neustálý boj o přežití a vliv, do kterého nevyhnutelně vstupují peníze. Vztah tohoto umění k zisku je dysfunkční – obě složky se snášejí asi jako voda a oheň. Semináře jsou drahé, studenti platí stovky dolarů za účast. Přesto se najdou tací, kteří se na akci proplíží bez placení, nebo celé zahraniční týmy, které lžou o tom, že mají vstup zdarma. Vzniká tak bizarní směsice válečnické tradice a laciné frašky.

Vrcholem této komercializace je moment, kdy se na scéně zjeví známá filmová hvězda bojových filmů, aby černým pásům prodávala telefonní karty, kabelovou televizi, sběratelské přívěsky a online kurzy. S chladnou kalkulací účastníkům vysvětluje, že hodnota těchto sběratelských předmětů prudce vzroste, jakmile slavné osobnosti zemřou. Generál tuto absurdní burzu okamžitě podpoří s vidinou budování největší obchodní společnosti pod vedením mistrů bojových umění.

Zatímco jeden z unavených velmistrů u hlavního stolu spí, ukazuje se pravá, komplexní povaha celého tohoto světa. Je to svět, který byl na samém počátku formován muži se silou a destruktivní povahou tornáda. Jejich systém obsahuje techniky blokování kost na kost a údery schopné trhat orgány, vyvinuté s cílem zabít útočníka co nejrychleji. Přesto dnes stejní muži stojí v hotelových konferenčních sálech, sní o tom, že se jejich umění jednoho dne dostane na Měsíc a ke hvězdám, prodávají telefonní karty a nutí dospělé, krví zocelené muže k naprosté, bezpodmínečné poslušnosti.

Za fasádou potu, dokonalé fyzické zdatnosti a neústupných bloků se skrývá hluboký rozbor lidské psychiky. Jde o permanentní lekci loajality, ega, přežití a hledání vlastní hodnoty v moderním světě, který se stále zoufale snaží pochopit ozvěny starých dynastií. Ponořit se do této praxe znamená přijmout, že dokonalost neexistuje – existuje jen neustálý proces zocelování, ve kterém se bolest a oddanost slévají do jedné neoddělitelné formy.

ZDROJ: A Killing Art: The Untold History of Tae Kwon Do