Mediální klam

Proč vás akční filmy a sociální sítě nenaučí, jak přežít skutečný střet

Bojová umění dlouhodobě představují jeden ze základních kamenů naší kultury. Poměrně zásadním způsobem utvářejí naši společnou představu o tom, jak by měly reálně vypadat bojové dovednosti, fyzická rychlost a celková efektivita člověka v konfliktní situaci. Od těch úplně nejstarších filmů s tematikou kung-fu, přes nejnovější hollywoodské akční trháky a velkolepé televizní turnaje, až po nekonečný proud krátkých videí na sociálních sítích – zobrazení bojových systémů je v těchto formátech vždy velmi pečlivě upraveno. Cílem této mediální úpravy je především zajistit diváckou zábavu, nabídnout strhující vizuální podívanou a vyvolat maximální dramatický efekt. Ačkoliv jsou všechna tato zobrazení nesmírně poutavá a často slouží veřejnosti jako obrovský zdroj inspirace, vytvářejí v podstatě velmi pokřivené zrcadlo reality. Záměrně totiž u aktérů zvýrazňují naprostou dokonalost, absolutní plynulost pohybů a extrémní účinnost jednotlivých chvatů. Takových bezchybných kvalit je však mimo přísně kontrolovaná, bezpečná nebo předem zinscenovaná prostředí dosaženo jen zcela výjimečně. Pro každého adepta, který chce trénovat s čistou hlavou, s důrazem na realismus a na skutečnou efektivitu, je proto naprosto nezbytné nejprve pochopit, jak všechna tato zobrazení neviditelně ovlivňují jeho vnímání bojových situací.

Filmová magie a iluze dokonalosti

Nejrozšířenějším médiem, které od dětství formuje naše vnímání soubojů, jsou zcela nepochybně filmy a televize. Ty nám často předkládají scény, které připomínají spíše perfektně nacvičené baletní představení než skutečný, zoufalý boj o přežití. Filmové postavy na plátně dokážou s naprostou přesností a klidem předvídat úplně každý útok svého protivníka. Reagují na něj s naprosto bezchybným načasováním a i ty nejsložitější myslitelné techniky provádějí s elegancí a lehkostí, která na diváka působí až nadpřirozeným dojmem. Představte si dokonale secvičený divadelní tanec, kde každý krok obou partnerů do sebe zapadá s naprostou matematickou přesností. Přesně taková je totiž filmová choreografie – je naprosto záměrná a vytvořená primárně tak, aby diváky v kinosálech uchvátila. Rozhodně neslouží jako výukový materiál, ale slouží k vytvoření vizuálního příběhu, který musí dokonale ladit s dramatickou linkou celého snímku.

Aby tvůrci tuto diváckou iluzi rychlosti, drtivého dopadu a naprosté nevyhnutelnosti úderů ještě více umocnili, využívají k tomu specifické filmové střihy a další triky. Úhly kamery jsou na place vždy voleny přesně tak, aby před divákem skryly jakékoliv chyby, zaváhání či nepřesnosti herců a kaskadérů. Zpomalené záběry slouží naopak k tomu, aby vizuálně zveličily a zdůraznily chirurgickou přesnost jednotlivých pohybů. K tomu se navíc v postprodukci přidávají výrazné zvukové efekty, které mají za úkol dramaticky zesílit zdánlivou ničivou sílu všech inkasovaných úderů. Ačkoliv jsou všechny tyto zmíněné prvky nesmírně zábavné a divácky vděčné, naprosto neodrážejí nepředvídatelnost, všudypřítomný chaos a skutečné, syrové nebezpečí boje v reálném světě.

Skutečné pouliční konflikty totiž nejsou ani trochu elegantní, a už vůbec nejsou choreograficky čisté. Jsou naopak obrovsky zmatené, odehrávají se v děsivě vysoké rychlosti a jsou silně ovlivněny panickým strachem, adrenalinem a nejrůznějšími proměnnými v daném prostředí. Představte si snahu vyřešit složitý matematický příklad uprostřed hořící budovy, do které zatéká voda – přesně tolik rušivých elementů v reálném boji vstupuje do hry. Filmová a televizní zobrazení však všechny tyto zásadní faktory systematicky minimalizují, nebo je pro jistotu rovnou zcela ignorují, aby nenarušovaly plynulost děje. Pokud cvičenci tyto televizní fikce vnitřně přijmou za své, mohou začít naivně očekávat, že jim jejich trénink přinese okamžité a zcela bezchybné výsledky. Takový mylný přístup je pak nejen vysoce nerealistický, ale může vést k velmi nebezpečnému přeceňování vlastních sil a schopností v krizových situacích.

Zrychlená doba a virální pasti

V dnešní uspěchané době tento mediální přelud ještě exponenciálně umocňuje neustálý vzestup sociálních sítí. Internetem se dnes masově a bleskově šíří krátká videa, na kterých různí cvičenci předvádějí techniky na té naprosto nejvyšší úrovni, předvádějí akrobatické kopy z otoček nebo velmi vzácné, vizuálně nesmírně atraktivní hody. Tyto poutavé klipy se velmi často stávají virálními a vytvářejí u laické veřejnosti mylný dojem, že podobných fyzických výkonů lze dosáhnout velmi snadno a rychle. Je ovšem nutné si racionálně uvědomit, že i tato amatérsky vypadající videa pocházejí z pečlivé editace. Někdy jsou v telefonech záměrně zpomalena, neustále se dramaticky opakují dokola nebo jsou rovnou obohacena o různé vizuální efekty a filtry. To vše slouží k jednomu jedinému účelu: chytře zamaskovat jakékoliv nepřesnosti, chyby nebo nepovedené pokusy.

Pro zcela nezkušeného diváka tak na internetu vzniká naprosto zkreslená časová osa toho, jak dlouho v realitě trvá získat určitou fyzickou dovednost. Vzbuzuje to v něm falešný dojem, že skutečného mistrovství lze dosáhnout velmi rychle, nebo dokonce jen s naprosto minimálním úsilím. Lze to velmi dobře přirovnat k situaci, kdy na internetu vidíte pouze krásnou fotografii usměvavého horolezce na samotném vrcholku nejvyšší hory, ale už absolutně nevidíte ty dlouhé měsíce dřiny, tréninku, omrzliny a fyzického vyčerpání, které tomuto jedinému snímku předcházely. Skryté nebezpečí pro cvičence pak spočívá v neustálém srovnávání se s těmito online ideály. Studenti se při pohledu na tato videa mohou začít cítit neadekvátně a méněcenně, mohou se začít pokoušet o pokročilé techniky příliš brzy, nebo si jednoduše vytvoří silně nerealistická očekávání ohledně rychlosti svého vlastního pokroku na tréninku. Tato vyleštěná dokonalost internetových ukázek v nich proto logicky může vyvolat velkou frustraci, může je to psychicky odradit od dalšího cvičení, nebo je to dokonce může přivést k velmi riskantnímu experimentování v tělocvičně, které zcela ignoruje bezpečnost a může vést ke zranění.

Jeviště není bojiště: Úskalí veřejných ukázek

Hranici mezi skutečnou, aplikovatelnou praktickou dovedností a pouhým teatrálním představením však dále stírají i inscenované ukázky probíhající naživo. Ty můžeme jako diváci často vidět na různých tréninkových seminářích, veřejných exhibicích a propagačních akcích klubů. Cvičební partneři figurující v těchto ukázkách jsou totiž z podstaty věci velmi často kooperativní a spolupracující. V praxi to znamená to, že svému instruktorovi kladou fyzický odpor pouze takovým způsobem, který dá maximálně vyniknout předváděné technice, místo aby tuto techniku skutečně naplno otestovali pod reálným, nekompromisním tlakem. Je to dost podobné, jako když se člověk učí plavat jen nasucho na podložce – základní pohyby sice zná nazpaměť, ale zcela tam chybí ten klíčový odpor těžké vody.

Pohyby při těchto veřejných exhibicích navíc bývají záměrně silně přehnané a rozmáchlé, aby byly techniky dobře viditelné i pro ty diváky, kteří sedí v zadních řadách haly. Instruktoři v těchto situacích mají nad svými žáky naprostou kontrolu nad vzájemným načasováním, nad bezpečnou vzdáleností i nad celkovou použitou silou. I když mohou být takové živé ukázky pro diváky velice informativní, vysoce inspirativní a z edukačního hlediska rozhodně přínosné, nikdy by neměly být laiky zaměňovány za důkaz připravenosti k reálnému, tvrdému boji na ulici. Pokud samotní studenti posléze spojují tyto pečlivě inscenované ukázky s reálnou funkční kompetencí, stávají se velmi zranitelnými vůči jedné nebezpečné iluzi. Tou iluzí je naivní přesvědčení, že bezchybné provedení techniky v přísně kontrolovaném a bezpečném prostředí se dá automaticky a přímočaře převést do srovnatelné efektivity v dynamických, předem nepřipravených a nebezpečných střetech.

Tento hluboce zakořeněný mediální přelud pak ve společnosti také výrazně posiluje mýty o lidské neporazitelnosti a o naprosté dokonalosti lidského těla. Všichni diváci jsou neustále podněcováni k tomu, aby si idealizovali různé exhibiční performery, charismatické instruktory a filmové celebrity čistě na základě jejich pečlivě vybraných a upravených výstupů, nikoliv však na základě objektivně ověřitelných dovedností. Bojová umění si pak široká veřejnost začne asociovat s jakýmsi magickým, bezstarostným mistrovstvím a převážně s vrozeným talentem. Tím se bohužel silně zlehčuje a bagatelizuje obrovská důležitost dlouhodobého důsledného tréninku, neustálého nudného opakování a především testování technik v reálném světě.

Mýtus bezstarostného mistrovství a prázdných technik

Hlavní nebezpečí tohoto utopického systému přesvědčení tkví v tom, že u žáků přímo podporuje pouhé vizuální napodobování namísto skutečného, hlubokého učení. Studenti se pod vlivem médií mohou začít urputně soustředit jen na to, aby dokázali reprodukovat vizuálně působivé pohyby, které viděli na obrazovce. Místo toho by se však měli snažit rozvíjet mnohem důležitější základní principy, správné načasování a přizpůsobivost těl, protože jedině ty ve výsledku vytvářejí skutečnou kompetenci a funkčnost obrany. Dovednost se vždy buduje jen trvalým a vytrvalým úsilím, opakovaným vystavováním se nečekanému odporu protivníka a neustálým přizpůsobováním se reálným podmínkám boje. Rozhodně nevzniká pouhým pohodlným sledováním sestříhaných vrcholných momentů nebo inscenovaných ukázek v teple domova.

Dalším velmi zásadním prvkem tohoto mediálního klamu je přehnané zaměření na extrémní nebo velmi okázalé a nebezpečné techniky. Filmová i sociální média totiž velmi často záměrně upřednostňují pohyby, které jsou divácky působivé, obsahují náročnou akrobacii nebo jsou nějakým jiným způsobem neobvyklé. Naopak ty mnohem praktičtější, účinnější a zcela základní techniky bývají před kamerami často bagatelizovány, nebo dokonce úplně a cíleně opomíjeny, protože na pohled zkrátka nevypadají tak dobře. Studenti se pak plní nadšení snaží tyto vizuální „triky“ na tréninku napodobovat. Činí tak ale často bez toho, aniž by si předtím plně osvojili a rozvinuli zcela nezbytné základy pohybu. Bez pevných základů přitom nelze pod stresem efektivně provést ani ty naprosto nejobyčejnější techniky úderů či krytů. Je to asi jako snažit se postavit těžkou střechu domu dříve, než vůbec vylijete betonové základy. Tento ukvapený přístup pak nutně vede k velmi neúplným dovednostem jedince a k naprosto neadekvátní sebedůvěře ve schopnosti, které mají v reálném světě jen pramalé, nebo spíše žádné využití. K tomu, aby se student úspěšně vyhnul všem těmto nástrahám způsobeným mediálně zkresleným vnímáním, je naprosto nezbytné pochopit jednu jedinou věc: o efektivitě v boji vždy rozhoduje čistá funkčnost, nikoliv vnější vzhled a estetičnost chvatu.

Neviditelná bitva: Psychologie a stres

Mentální a emoční podmiňování představuje další klíčovou, leč často ignorovanou oblast, kde mediální iluze naprosto zkresluje naše očekávání od reality. Filmy a populární virální videoklipy totiž velmi často zobrazují naprosto klidné, ledově chladné a vyrovnané bojovníky. Ti před kamerou provádějí své techniky bez sebemenšího zaváhání a zcela bezchybně, a to zcela bez ohledu na to, jaké obrovské hrozbě nebo jakému nebezpečí v daném scénáři právě čelí. Skutečný fyzický boj o zdraví je ale diametrálně odlišný. Zahrnuje totiž panický strach, obrovský psychický i fyzický stres a takzvané kognitivní přetížení, kdy mozek nestíhá zpracovávat všechny vjemy.

Představte si ten tlak, že se máte pokusit navléknout tenkou nit do malé jehly, zatímco na vás někdo cizí zblízka křičí a hází po vás těžké předměty. Rychlá schopnost rozhodování, vnímání chaotické situace a celková psychická přizpůsobivost pod takovýmto tlakem jsou pro přežití naprosto stejně důležité jako samotné fyzické a svalové dovednosti těla. Mediální vyobrazení v kinech ovšem jen málokdy s pravdou ukazují tu obrovskou mentální přípravu a vyčerpání, které jsou pro skutečné konfrontace na ulici nezbytné. U studentů, kteří si vizuální dokonalost z filmů navíc rovněž spojují se skutečným mistrovstvím, to pak logicky a nevyhnutelně vytváří silně falešný pocit vlastní připravenosti. Je proto naprosto zásadní co nejdříve rozpoznat důležitost psychické odolnosti a cíleně ji trénovat, protože právě tento náročný aspekt tréninku se v populárních médiích zdůrazňuje opravdu jen velmi zřídkakdy.

Tento specifický mediální přelud je pro mnoho lidí tak lákavý a svůdný především proto, že jim podvědomě nabízí vidinu okamžitého uspokojení. Nabízí nám neodolatelnou a strhující vizi mistrovství bez nutnosti dlouhého odříkání. Zářivá, spektakulární a emocionálně silná zobrazení útočí přímo na naše hluboké touhy, osobní ambice a ego. Tím chytře vytvářejí iluzi jakéhosi falešného kompromisu a zdánlivé zkratky k vytouženému pocitu, že jsme skutečně plně kompetentní a silní jedinci.

Cesta ven: Kritické myšlení a měřitelné výsledky

Praxe je ovšem taková, že bojová umění jsou ve své samotné podstatě disciplíny, které jsou vždy velmi pevně zakořeněny v dlouhodobé praxi, ve správném úsudku jedince a především v reálně aplikovaných dovednostech. Skutečná funkční dovednost vyžaduje od cvičence enormní úsilí a neustálé, občas až nudné opakování základních kroků. Vyžaduje od něj také odvahu a ochotu čelit vlastnímu selhání a naprosté životní nepředvídatelnosti. Úspěšné osvobození se od tohoto všudypřítomného mediálního přeludu proto nutně a bezpodmínečně vyžaduje záměrné a velmi kritické myšlení.

Cvičenci všech úrovní se musí naučit velmi jasně a racionálně rozlišovat mezi pouhým estetickým představením a skutečnou, plně funkční dovedností. Musí umět od sebe bezpečně oddělit čistou zábavu pro diváky od poctivého tréninku, který je podložen reálnými zkušenostmi a prokazatelnými důkazy. Jakmile si studenti na tréninku plně a upřímně přiznají tuto velkou propast mezi mediální reprezentací a skutečnou realitou, mohou ke svému cvičení přistupovat s mnohem větší mentální čistotou, trpělivostí a s mnohem jasnějším smyslem. Vypěstovaná schopnost rozeznat na první pohled pouhý atraktivní vzhled techniky od její skutečné bojové schopnosti se pak u žáka stává zcela klíčovou a definující dovedností. Tato rozumová dovednost pak dlouhodobě slouží jako spolehlivý průvodce nejen samotným teoretickým procesem učení, ale i následnou praktickou aplikací osvojených technik.

Tréninkový proces, který je skutečně a pevně založen na realitě, proto vždy klade hlavní důraz na reálně měřitelné výsledky, a nikoliv na povrchní vnější dojem a vzhled pohybů. Mezi ty nejlepší praktické nástroje, které poskytují vysoce objektivní zpětnou vazbu o dovednostech, efektivitě a přizpůsobivosti žáka, patří jednoznačně volný boj (sparring), fyzická cvičení s kontrolovaným a nečekaným odporem soupeře, nácviky krizových modelových situací a obecně realistické testování nabytých znalostí. Opravdová kompetence jedince se totiž na žíněnce vždy hodnotí pouze a výhradně na základě jeho výsledků dosažených pod enormním tlakem. Hodnotí se taktéž jeho psychická schopnost kreativně a pružně reagovat na zcela neočekávané a nepředvídatelné situace. K tomu se navíc hodnotí i to, jak bezpečně a konzistentně dokáže dané techniky pod stresem provádět, a už vůbec se nehodnotí podle toho, jak ohromujícím nebo elegantním dojmem daný obranný pohyb působí na objektiv fotoaparátu nebo televizní kamery.

Tento specifický, velmi střízlivý mentální přístup pak dokonale chrání všechny studenty před neuváženým přijetím nerealistických standardů krásy a efektivity. Zároveň je tento přístup neustále povzbuzuje k tomu, aby veškerou svou pozornost soustředili jen a pouze na tu část tvrdé práce, která buduje skutečné a reálné obranné schopnosti. Skutečný a hmatatelný pokrok na tréninku je totiž dobře měřitelný, lze jej bez problémů zopakovat a především ho lze úspěšně přenést do různých nečekaných situací. Tento reálný pokrok přímo pramení z neustálého testování, z poctivé sebereflexe vlastních chyb a ze schopnosti adaptace, nikoliv však z pouhého pasivního obdivování cizích vizuálních spektáklů na obrazovce.

Média jako dobrý sluha, ale zlý pán

V dnešním digitálním světě, který je doslova přesycen zářivým filmovým leskem, spektakulárními virovými kousky na sociálních sítích a detailně zinscenovanými ukázkami, musí zkrátka ti lidé, kteří to s jakýmkoliv tréninkem myslí doopravdy vážně, pěstovat především silné vnitřní uvědomění, neustálé kritické myšlení a velký smysl pro realitu. Je naprosto v pořádku plně ocenit inspiraci plynoucí z médií, ale nikdy nesmí docházet k její neuvážené záměně za skutečnou a poctivou výuku. Tito studenti musí plně pochopit, že pravá bojová kompetence je logickým produktem dlouhodobé životní zkušenosti, nikoliv jednorázového, pečlivě připraveného divadelního představení. Každé mistrovství je zkrátka a dobře třeba si velmi tvrdě odpracovat prostřednictvím záměrné a vyčerpávající praxe, neustálého kritického hodnocení sebe sama, drsného realistického testování a postupného začleňování získaných dovedností pod velkým vnějším tlakem. Právě a jen tento ucelený, komplexní přístup ve výsledku utváří cvičence, kteří jsou pro společnost nejen fyzicky schopní, ale také obrovsky psychicky odolní, maximálně přizpůsobiví okolnostem a mají velmi zdravou a opodstatněnou důvěru ve své vlastní schopnosti.

Pokud je celá tato situace a mediální přelud studentem správně a včas rozpoznán a pojmenován, může se dokonce tento klam stát vysoce užitečným nástrojem pro osobní růst, místo aby jedinci sloužil jen jako zbytečný rušivý element a nekonečné rozptýlení. Chytří studenti totiž mohou pečlivě vizuálně analyzovat viděné techniky v klipech, mohou se sami racionálně pokoušet dekonstruovat taktické strategie bojovníků a mohou z videí čerpat různé zajímavé konceptuální poznatky, a to vše bez toho, aniž by se kdy nechali slepě svést pouhým povrchním vizuálním pozlátkem. Média totiž dovedou skvěle vzbudit u člověka prvotní zvědavost, mohou mu pomoci představit zcela nové koncepty nebo mu mohou otevřít a ukázat dosud nepoznané pohybové možnosti. Zcela určitě ale nikdy nedokážou tělem nahradit tu pomalou, postupnou a občas velmi vyčerpávající a frustrující osobní cestu za opravdovým mistrovstvím.

Základní klíč k úspěchu totiž leží ve správném pochopení širšího kontextu. V praxi to znamená sledovat všechna moderní média s velmi ostražitým a kritickým okem, čerpat z nich pouze takové ponaučení a detaily, které jsou plně v souladu s realistickými cíli cvičence, a tyto nově nabyté poznatky následně opatrně integrovat do vlastní praxe prostřednictvím záměrného a ryze praktického fyzického tréninku. Pokud se v životě postupuje přesně takto, stávají se rázem i z těch nejokázalejších médií velmi cenné zdroje informací, nikoliv nebezpečné nástroje lží a zkreslení. K veřejným exhibičním ukázkám by se pak diváky mělo přistupovat vždy spíše jako k podnětům pro vlastní další zkoumání a vlastní tréninkové experimentování, než jako k pevným měřítkům dosažených úspěchů nebo jako k nezvratným důkazům o něčí absolutní bojeschopnosti. Tím, že si opatrní studenti dokážou vždy udržet tento nutný mentální odstup a schopnost jasně rozlišovat realitu od fikce, mohou média nadále spokojeně konzumovat takovým specifickým způsobem, který reálně podpoří jejich osobní růst. Spolehlivě tím zabrání tomu, aby se v budoucnu stali snadnými oběťmi přemrštěných a nerealistických očekávání, nebo nesmyslného srovnávání hnaného jen vlastním nafouknutým egem.

Ve finále proto stoprocentně platí, že ten, kdo dokáže touto lákavou mediální iluzí vždy úspěšně a bezpečně proplouvat, naprosto jasně a hluboce chápe, že opravdovou bojovou dovednost si nelze v životě jednoduše koupit za peníze, nelze ji plošně vysílat přes internet do světa, ani ji nelze na tréninku jen slepě a bezmyšlenkovitě napodobovat podle televize. Fyzickou i mentální dovednost si člověk zkrátka musí velmi tvrdě zasloužit potivou prací, neustále ji musí zdokonalovat a vždy ji musí tvrdě testovat v reálných, ideálně nekomfortních podmínkách. Hrané filmy a sociální sítě sice mohou v lidech úspěšně probouzet zdravou zvědavost, obrovské nadšení a chuť objevovat nové věci, ale nikdy v žádném ohledu nemohou fungovat jako plnohodnotná náhrada za tu tvrdou, vysoce disciplinovanou a fyzickou práci. Ta spočívá především v neustálém a často bolestivém opakování, v překonávání odporu druhého těla a v postupné tělesné adaptaci. Ta pomyslná propast mezi tím, jak snadně a plynule věci vypadají na podsvícené obrazovce telefonu, a tím, jaká je skutečná, surová a funkční bojeschopnost člověka v kritické situaci, je totiž propastně široká. Přemostit tuto pomyslnou propast pak dokážou vždy pouze ti jedinci, kteří na sobě pracují a trénují nesmírně cílevědomě, záměrně a s obrovskou dávkou aplikovaného kritického myšlení.

Tím, že se studenti prostřednictvím správného vedení naučí naprosto přesně odlišovat pouhou estetickou podívanou od surové a nekompromisní reality, získávají v životě tu správnou psychologickou perspektivu, která je pro ně naprosto nezbytná k tomu, aby se dokázali skutečně soustředit už jen na to, co má reálný smysl a význam. Tím hlavním významem je totiž získaná funkční schopnost ubránit se, vysoká psychická odolnost a schopnost aplikovat nabytou kompetenci v krizové chvíli. Toto velmi hluboké a střízlivé porozumění dané problematice je posléze aktivně a spolehlivě chrání před přehnaným a velmi nebezpečným sebevědomím. Zabraňuje jim to účinně v tom, aby někdy předčasně a naprosto neuváženě experimentovali na hranici zranění s pokročilými technikami, které svými nároky zatím dalece přesahují jejich reálné aktuální možnosti a zkušenosti. Zároveň je to ale také neustále a vytrvale povzbuzuje ke stabilnímu, bezpečnému a především realistickému osobnímu pokroku. Ačkoliv se tedy může mnohdy zdát, že je mediální iluze vizuálně neuvěřitelně lákavá, právě jen a pouze zdravý racionální úsudek a přísně disciplinovaný přístup k tréninku umožňují lidem úspěšně přeměnit tu počáteční obrazovkovou inspiraci ve skutečný, trvalý a hmatatelný vlastní růst.

Tento všudypřítomný mediální přelud tak ve výsledku pro všechny cvičence představuje jak obrovskou a náročnou výzvu, tak i nevídanou a zajímavou příležitost ke zlepšení. Mentální výzvou je to logicky především proto, že v nás všech neustále zkresluje lidská očekávání, záludně podporuje nezdravé srovnávání s druhými a zcela nesmyslně oslavuje vnější pozlátko a vzhled na úkor skutečného, reálného obsahu a praktické funkčnosti. Na druhou stranu nám ale tato doba nabízí i obrovskou příležitost. Pokud totiž k těmto moderním médiím začneme všichni přistupovat s nutnou dávkou zdravého kritického uvědomění a s pevně nohama na zemi ve smyslu realistických očekávání, poskytují nám tyto platformy nekonečné množství užitečných příkladů, nových technických nápadů a tolik potřebné dlouhodobé motivace k dalšímu cvičení.

Dá se říci, že každý jedinec, který tímto zrádným a nepřehledným mediálním terénem nakonec prochází s úspěchem a bez ztráty motivace, tak činí výhradně s velkou dávkou osobní trpělivosti, nezdolné disciplíny a vnitřní mentální jasnosti. Tito rozumní a vyspělí lidé totiž naprosto hluboce a naprosto přesně chápou tu základní premisu, že jakákoliv kompetence se získává výhradně dlouholetou usilovnou praxí, pěstováním správného úsudku a tvrdým testováním dovedností v reálných a nepříjemných situacích. Taková úroveň dovedností se zkrátka nikdy nezíská jen pouhým pasivním konzumním sledováním nebo bezhlavým a naivním napodobováním těch dokonale vyleštěných iluzí, které nám média denně servírují. Žijeme zkrátka v rychlém světě, kterému zcela absolutně dominuje vizuální filmový lesk a rychlá, virální internetová podívaná, určená pro masy. V takovém povrchním světě se právě schopnost oddělit s jistotou pouhý vzhled od skutečné, nezkrášlené reality stává něčím mnohem víc než jen cennou lekcí pro trénink v tělocvičně. Stává se naopak obrovsky hlubokou životní lekcí o důležitosti zdravého úsudku, o přesné rozlišovací schopnosti, o celkové psychické odolnosti a v neposlední řadě také o nedotknutelné osobní integritě každého z nás.

ZDROJ: Myth of the Master: Deconstructing martial illusions