Sumo není jen o velikosti: Jak zápasníci používají strategii k vítězství (nebo prohře)!

Přečteno: 74

Napsal: Dave Lowry

Víte, že sumo je nejstarším japonským bojovým uměním, které sahá až do dob nejstarší japonské civilizace? Že se o zápasech sumo píše v Kojiki, mytologických příbězích o vzniku Japonska?

A víte, že zápasy sumo lze vyhrát pouze dvěma způsoby: buď soupeře vytlačit z ringu, nebo ho donutit, aby se dotkl země jinou částí těla než nohama?

Nebo víte, že zatímco profesionální sumo se těší velké pozornosti, sumo jako sportu se v Japonsku věnují statisíce amatérů a že mnoho středních a vysokých škol má své kluby nebo týmy sumo? 

A nyní několik věcí, které velmi pravděpodobně o sumo nevíte

Celkově se v sumo uplatňují dvě strategie. Yotsu-zumo označuje styl sumo, při kterém zápasník neboli rikishi uchopí pás svého soupeře a zápasí, přičemž se snaží o hod nebo nějakou příbuznou techniku.

Oshi-zumo naopak vyžaduje razantní akci i razantní údery doprovázené fackami nebo strkáním, které soupeře tlačí dozadu, buď ven z ringu, anebo na zem.

Která strategie je lepší? Pokud si myslíte, že fanoušci baseballu se ponořili do moře statistik až tak moc, že studují průměry počtu odpalů, levoruké a pravoruké nadhazovače házející rychlé míče za zamračených dnů a tak dále, pak vám bude připadat, že sumo se zabývá ještě podivnějšími věcmi. A statistiky se vedou doslova o každém profesionálním zápase sumo, a to už od 17. století.

Je zřejmé, že v sumo existuje spousta rekordů. I tak ale neexistuje žádný jasný důkaz, že by jedna ze dvou výše uvedených strategií byla lepší než druhá. Oshi-zumo, tedy tlačení soupeře náporem úderů a strkanic, byla o něco úspěšnější ve více zápasech.  Když však připočteme další relevantní faktory, jako je strategie používaná soupeřem – zda se snaží také tlačit, nebo zda jde po pásu a snaží se provést hod, zjistíme, že statisticky vlastně neexistuje žádná významná výhoda při uplatňování jedné metody oproti druhé.

Oshi-Zumo vs. Yotsu-Zumo

Je snadné si představit oshi-zumo jako jednoduchou jednostrannou sílu a yotsu-zumo jako chytré ovládání techniky. Pravdou však je, že jeden „styl“ v sobě současně zahrnuje i prvky toho druhého. Existují jemnosti ve způsobu, jakým rikishi směřuje své údery a jen opravdu jemně mění směr síly.

I v tom nejrafinovanějším hodu nebo strhu je obsažena obrovská hrubá síla. Velmi velcí rikishi se na začátku své kariéry často soustředí na oshi-zumo, kde využívají své velikosti a síly. Jak dospívají a postupují v žebříčku, očekává se, že se jejich strategie změní a začnou více pracovat na technikách hodů.

Rikishi se také dělí zhruba podle typu postavy. Ti, kteří jsou mohutní a „baculatí“, se nazývají ankogata. Štíhlejší a hubenější zápasníci se nazývají suppogata.

Tato slova jsou mimochodem vždy psána katakanou, což je forma zkratky používaná pro cizí slova, takže nelze přesně říci, odkud pocházejí. (Přípona – gata na konci je stejně jako kata, tedy „forma“).

Je možné vyhrát zápas sumo, i když se zakázaná část těla dotýká země?

To je dobrá otázka a odpověď překvapivě zní „ano“. Pokud hodíte soupeře tak, že na něj spadnete a ohrozíte ho, můžete pád přerušit rukou. Můžete se zapřít o podlahu ringu, abyste udrželi váhu soupeře pod vámi. Tento úkon se nazývá kabaite.

Nejslavněji byl k vidění v roce 2004, kdy 350 kilový Kotonowaka přesvědčivě odhodil Asashoryu, ale při pádu použil svou nataženou ruku, aby svou vahou Asashoryu nerozdrtil.

Rozhodčí při tomto stále diskutovaném činu nařídil pokračování zápasu. Asashoryu poté Kotonowaku odhodil a turnaj vyhrál. Kotonowakovi fanoušci byli rozhořčeni; starost jejich hrdiny o soupeře ho stála důležitý zápas a trvají na tom, že rozhodnutí mělo být kabaite.

Honbasho a juniorští soutěžící

Honbasho, profesionální turnaje sumo, se konají šestkrát ročně a trvají celý den po dobu více než dvou týdnů. Zatímco zápasy nejstarších rikishi jsou nesmírně populární, mnoho milovníků sumo rádo přichází před svítáním, aby sledovalo moshi-ai geiko juniorských závodníků. Jedná se vlastně o rozcvičku. Rikishi se utkává s nepřetržitým proudem soupeřů a zůstává v ringu po vzoru hry „král kopce“, dokud není poražen. Akce je velmi intenzivní.

Isami-Ashi a Kimarite Dewa Nai Kimarite

Isami-ashi je zvláštní termín, který je v sumó občas slyšet. Doslova znamená „odvážné nohy“ a označuje nárazový útok, kterým rikishi vytlačí svého soupeře ven z ringu. Jeho soupeř se však v určitém okamžiku posune a rikishiho hybnost ho nese vpřed tak rychle, že již nemůže zabrzdit. Sám vyběhne z ringu – a prohrává. Isami-ashi je v japonštině hovorový výraz pro někoho, kdo se kvůli svému (nepromyšlenému) nadšení dostane do problémů.

Vítězství kvůli chybě soupeře, jako je tomu v isami-ashi, se nazývá kimarite dewa nai kimarite. Znamená to „vítězství bez výhry“. Dalším případem, kdy se tento termín používá, je situace, kdy rikishi sám zakopne nebo spadne, známá jako koshikudake, neboli „rozbité boky“.

A právě myšlenka, že vůbec existuje specifický termín k označení někoho, kdo nevyhrál díky vlastnímu úsilí, ale vlastně jen kvůli chybě soupeře, je vlastně zajímavá. Ve sportu se pro takové věci slova nepoužívají. Fotbalista může vstřelit „vlastní gól“, pokud omylem umístí míč do branky na své straně. Výsledné vítězství, pokud k němu dojde, je však hodnoceno jako vítězství. Totéž platí i pro baseballový zápas, pokud přihraný míč projde kolem chytače a umožní doběh ze třetí mety.

V sumo se však do záznamů zapisuje, že vítězství nebylo normální. Proč? Je to proto, že sumo, i když je to nyní „jen“ sport, je vlastně něco víc? Možná je to i přitakání dávné bojové minulosti sumo, kdy „vítězství“ bylo ve skutečnosti víc než jen sportovní záležitostí.

 

ZDROJ: Sumo Isn’t Just About Size: How Wrestlers Use Strategy to Win (Or Lose)!

Series Navigation<< Dávejte si pozor na svá slova„Živý“ a „mrtvý“ pohyb >>

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *