Obecné vysvětlení
Tento princip se někdy překládá jako „Volná jízda“ – pokud se soupeř snaží někam dostat, využijte jeho úsilí ve svůj prospěch a “zdarma se svezte”. Jde tedy o identifikaci příležitostí a situací, které můžeme využít k vlastnímu prospěchu.
Aplikace do jujutsu
V jujutsu existuje mnoho příležitostí, kdy se tento princip dá uplatnit. Například, když se fakticky zavěsíte na soupeře v okamžiku, kdy chce přejít do jiné pozice a tím pádem mu přesun zkomplikujete vlastní váhou. Necháváte se nést. Navíc, když se k někomu „přilepíte“, můžete cítit jeho pohyb a díky tomu případně zabránit jeho pokusům vás porazit.
Tento princip je zvláště účinný v případě, že stejným směrem jdete také. Například když jste v yoko shiho gatame (side) na soupeři a ten snaží rolováním od vás uniknout. Místo toho, abyste mu v tom bránili za každou cenu, zaháknete se rukou či nohou na něj a nechte se vytáhnout… např. na jeho záda, kdy mu nasadíte škrcení hadaka jime (rear naked choke), případně jinou techniku. Pokaždé, když se soupeř bude snažit například zvednout a my se na něj zavěsíme tak, že při tom bude muset zvednout i nás, je tento princip použit.
Například v postoji chytneme soupeře do klinče a tlačíme ho dolů. On se přirozeně bude snažit narovnat. Necháme jej narovnat s tím, že musí zvednout i nás a pak přejdeme do techniky vyžadující, aby soupeř byl ideálně zakloněný, tj. například O soto gari či Morote gari.
V této fázi zjistíte, že zavěšovat se vědomě na někoho, a přenášet na něj svou váhu, může být dosti otravné (pro vašeho soupeře). Je to často vidět u unavených boxerů, kdy se věší na svého soupeře. Jednak proto, že jsou unavení, ale i proto, že mu tím znemožní dále útočit a tím, že na něm visí, jej dále vysilují. Ono to může být vnímáno jako zbabělé, ale ve skutečnosti jde o velmi chytrou taktiku, protože tím kradete energii svého soupeře pro svůj užitek. Pokuste se proto najít tento princip v technikách, které již znáte, ale pak jej zkuste aplikovat, abyste techniku ještě více zefektivnili. A pozor, není nutné se na něj věšet dlouho. Často stačí jen půl vteřina proto, aby vás vytáhnul dostatečně na to, abyste vy mohli vykonat svou techniku.
Zkoušejte aplikovat princip věšení se na soupeře kdykoliv během sparringu a pozorujte, jak soupeř reaguje. Podle některých je tenhle typ sparringu jeden z nejvíce nudných a zároveň i frustrujících pro vašeho soupeře, protože jste jak „psí lejno na botě“, kterého není schopen se zbavit. Ale je to hlavně o tom, abyste se příště nevěšeli na soupeře bez žádné další navazující akce, ale záměrně s tím, že využijete této nové pozice ve váš prospěch (než jen utahat soupeře, což je také dobrá strategie, ale není to primárním cílem tohoto principu). Jakmile nad tím začnete přemýšlet, hra se pro vás zcela změní – začnete zjišťovat, kam vás to, které nalepení a vytáhnutí povede, což je již „vyšší dívčí“ strategie. Tento princip hodně využívám, když sparuju s mladšími. Ti jsou plní energie, čato již silnější než já, takže mou strategií je co nejvíce je unavit, aby začali dělat chyby a já mohl rozjet svou hru. A funguje to.
Aplikace do běžného života
Termín “tagalong” v angličtině označuje osobu, která se připojuje k jiným lidem, obvykle bez pozvání, a sleduje je nebo se jich drží. Může to být také použito v kontextu dětí, které se připojují k dospělým nebo jiným dětem, které si hrají. V některých případech může mít tento termín i negativní konotaci, jako například “příživník.”
Tento princip se dá ale také využít jako „role model“, tedy někoho, koho následujete díky jeho duševním či duchovním kvalitám. On vám již „prošlapal cestu“ a vy již nemusíte dělat stejné chyby. Někteří instruktoři, trenéři, senseiové si neuvědomují, že jejich role nekončí s koncem lekce, ale měli by i nadále (tj. mimo dojo) působit jako vzory pro své studenty. Za svých více jak 40 let jsem zažil trenéry, kteří zasvěceně vyprávěli o tom, jaký by měl správný bojovník být, jaká kritéria by měl splňovat, ale pak…viděli jste, že ten člověk „káže vodu, ale pije víno“. Být tedy senseiem je životní role, to není jako práce od 0800 do 1600, pondělí až pátek…a pak padla.
V angličtině se tomu říká „Leading by example“ a rozhodně to není „nejlepší cesta“ (evokující, že jich je více), jak inspirovat své studenty. To je totiž jediná možná cesta. Samozřejmě nemůžete zajistit, že si z vašeho příkladu vezmou vše, co jim nabízíte, ale to ani není váš úkol. Vy máte být ten, ke kterému mohou vzhlížet, kým se mohou inspirovat, zvláště pokud doma takový vzor nemají. A pokud se zadaří, pak nejen vy, ale i jujutsu bude také jejich životní cestou.
Vždy mě zahřeje u srdce, když slyším od rodičů, že jste vzorem pro jejich děti. A když pak vidím u studentů, jak si navzájem pomáhají, zvláště když pro ně přichystáme náročné fyzické překážky v rámci Opičích drah, pak vím, že tu se Zdendou zanecháme odkaz. Ale to určitě není jen specifikum pro jujutsu. Pokud jste se někdy věnovali sportu, víte, že to k tomu zkrátka patří – pomáhat si navzájem, mladší vzhlížejí ke starším, protože vidí, jak skvělí jsou jak po stránce technické, tak i třeba kondiční.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na jeden úžasný projekt, který americký prezident JFK inicioval koncem padesátých let. Program vytvořil Stan LeProtti v USA na střední škole La Sierra v Kalifornii. Tento speciální program tělesné výchovy vznikl na popud amerického prezidenta JFK, který si byl vědom stále horší fyzické kondice, a proto zadal za úkol toto vyřešit. Výsledkem byl právě “La Sierra PE program”, který běžel několik let a který prokázal zcela jednoznačně pozitivní vliv TV jak na prospěch studentů, tak i na budování jejich charakteru.
Před pár lety dokonce vzniknul dokumentární film „The Motivation factor“, který o tomto programu hovořil a který také udělal rozhovory s bývalými účastníky tohoto programu. Většina z nich měla vynikající kariéru a za to vše vděčila kromě jiného i tomuto programu. Více jsem o tom úžasném projektu psal v článku “Velmi obtížné standardy pravděpodobně nejtěžšího tělocviku v historii„.
