Velmi obtížné standardy pravděpodobně nejtěžšího tělocviku v historii

Přečteno: 109

Na většině moderních středních škol je tělesná výchova naprosto zanedbávaným předmětem –  něco, co si pravděpodobně vyberete, když už si musíte vybrat nějaký (volitelný) předmět související se zdravím a tělesnou výchovou. Účastníci pak často při hodinách sedí na tribuně a povídají si, případně si zahrají basketbal jen tak, aby se neřeklo.
Bývaly však doby, kdy se tělocvik bral vážněji….a svého absolutního vrcholu dosáhl na střední škole La Sierra v kalifornském městě Carmichael.
V 50. a 60. letech se škola La Sierra pyšnila pravděpodobně nejpřísnějším tělovýchovným programem v zemi, ne-li na světě. Takzvaný “systém La Sierra” se zrodil v době, kdy skončila druhá světová válka, studená válka se stále rozhořívala a prosperita a technologický pokrok činily život stále usedlejším a pohodlnějším. V této atmosféře existovala celonárodní obava, zda se Američané nestávají příliš měkkými, obézními a samolibými, aby dokázali nejen bránit svou zemi ve válce, ale také energicky čelit výzvám v dobách míru. Jak napsal prezident John F. Kennedy v knize “Měkký Američan“:

“Fyzická zdatnost není jen jedním z nejdůležitějších klíčů ke zdravému tělu; je také úplným základem dynamické a tvůrčí intelektuální činnosti… Víme to, co znali již Řekové: že inteligence a dovednosti mohou fungovat na vrcholu svých možností pouze tehdy, když je tělo zdravé a silné; že odolný duch a houževnatá mysl obvykle obývají zdravá těla.
V tomto smyslu je fyzická zdatnost základem všech činností naší společnosti. A pokud naše těla změknou a ztuhnou, pokud nebudeme podporovat fyzický rozvoj a zdatnost, oslabíme tím naši schopnost myslet, pracovat a využívat ty dovednosti, které jsou pro expandující a komplexní Ameriku životně důležité.
Fyzická zdatnost našich občanů je tedy zásadním předpokladem pro to, aby Amerika jako národ mohla plně využít svého potenciálu, a pro možnost každého jednotlivého občana plně a plodně využít svých schopností.”

Aby JFK zastavil neustálé zhoršování fyzické kondice svých spoluobčanů a podpořil myšlenku rozvoje zdravého ducha ve zdravém těle, využil Prezidentské rady pro tělesnou zdatnost k oživení tělovýchovných programů v celé zemi a vzhlížel právě k La Sieře jako k příkladu toho, co je v tomto směru možné.

Prvních několik minut výše uvedeného videa vám přiblíží, jak asi vypadaly některé aspekty programu La Sierra.

Systém La Sierra vyvinul veterán z druhé světové války Stan LeProtti, který se inspiroval klasickým přístupem k tělesné zdatnosti “celého člověka”, jenž prosazovali již staří Řekové. LeProttiho program se snažil zlepšit sílu, obratnost, rovnováhu, pružnost, sílu a vytrvalost – a také vůdčí schopnosti – všech mužů ve studentském kolektivu, nejen těch relativně málo chlapců, kteří se účastnili organizované atletiky. Program zahrnoval nejen fyzická cvičení – režim, který zahrnoval intenzivní dvanáctiminutovou kalistenickou rozcvičku, sport, hry, tanec, bojové sporty, gymnastiku, běh, vodní sporty a práci v terénu na různých přístrojích, jako jsou například kolíky na stěně (viz video výše), ale také pravidelná setkání, na kterých se hovořilo o filozofii tohoto systému a o důvodech, proč se tak děje. Studenti se dozvěděli, že fitness cvičení, kterým se věnují, nejenže posilují jejich těla, ale připravují jejich mysl na učení i ducha na zvládání jakýchkoliv životních překážek.
V oddíle “Filozofie” příručky tělocviku La Sierra jsou jako dva cíle programu uvedeny jak “fyzická zdatnost”, tak “psychologická zdatnost”, a mezi cíli druhého z nich je uvedeno následující:

  • „Od žáků je systematicky a záměrně vyžadováno, aby v rámci svých individuálních schopností “do toho šli naplno” v řadě aktivit zaměřených na tělesný rozvoj, čímž se postupně zvyšuje vytrvalost a tolerance vůči bolesti.”

  • “Žáci si osvojují disciplinovaný přístup k “zásadě tvrdé práce”, pokud jde o těžké, energeticky náročné činnosti.“

Když tvůrci dokumentárního filmu The Motivation Factor o systému La Sierra vedli rozhovory s těmi, kteří jím v mládí prošli, uváděli, že program přinesl právě tento kýžený efekt, a že jim zůstal i v dospělosti; když tito absolventi La Sierry v pozdějších letech zažívali problémy, vraceli se ke svým tělovýchovným zkušenostem jako k prubířskému kameni – připomínce toho, že jsou schopni dělat těžké věci.
Dalším unikátním znakem systému La Sierra bylo používání tzv. „skupin schopností“ – hierarchie stupňů označujících různé úrovně fyzické zdatnosti. Chlapci byli rozděleni do týmů podle těchto úrovní a každý tým/úroveň byl označen různobarevnými trenýrkami, které jeho členové nosili (bez trička), když cvičili. Všichni prváci začínali v bílém týmu, kde nosili bílé trenýrky, a pak mohli v průběhu středoškolských let postupovat na vyšší pozice. Když jste prošli testem do další úrovně, mohli jste odhodit staré barevné trenýrky za nové a hrdě vystavit na odiv svůj zasloužený úspěch. Systém barev byl navržen tak, aby využil přirozený sklon chlapců k soutěživosti a veřejně uznávaný status jako pobídku k “fyzické dokonalosti”.
Někdo by se mohl pozastavit nad ním, zda tento systém neponižoval a neztrapňoval ty chlapce, kteří byli na nižší úrovni zdatnosti a museli tedy nosit trenýrky nižší úrovně. Necítili by se kvůli jiným barevným skupinám špatně, kdyby vlastně byli na spodku žebříčku?
Právě touto otázkou se zabýval tehdejší trenér Richard Chester Tucker, který později napsal doktorskou práci o barevném systému La Sierry. Porovnával nejméně fyzicky zdatnou třetinu studentů jak v La Sieře, tak ve škole, která měla standardní tělovýchovný program. Zjistil, že mezi sebevědomím chlapců v obou skupinách nebyl žádný rozdíl. Chlapci z La Sierry však byli fyzicky zdatnější než chlapci z druhé školy; například nejméně zdatná třetina chlapců z La Sierry dokázala v průměru udělat devět přítahů, zatímco nejméně zdatná třetina chlapců z tradičního tělovýchovného programu pouze dva. Jinými slovy, systém barevného označení trenýrek nezpůsobil, že by se žáci cítili špatně, ale inspiroval je k vyššímu úsilí; možná z těchto dětí nikdy nebudou elitní sportovci, ale systém barevného označení je motivoval k tomu, aby se stali nejlepšími. Jak říká Tucker ve své práci The Motivation Factor:

“Byli jsme tehdy hodně kritizováni, protože lidé nám říkali: ‘Nutíte ty děti chodit v bílých trenýrkách. Uvědomujete si, co to udělá s jejich sebevědomím?’ Vždy jsme jim odpovídali, že právě proto, že mají jen bílé trenýrky, sami na sobě pracují, aby jednou získali červené trenýrky!”

Při rozhovorech v dospělosti ti, kteří prošli programem La Sierra, vzpomínali, že to byla zábava a velká podpora; chlapci se navzájem povzbuzovali a pomáhali si dosáhnout dalšího stupně.
V rámci barevného systému existovaly čtyři hlavní úrovně: Bílá (začátečníci), červená (středně pokročilí), modrá (pokročilí) a námořnicky modrá (vrcholoví sportovci). V rámci modré úrovně existovaly dvě podúrovně: Fialová a Zlatá.

Více než 90 % studentů dokázalo do konce prvního ročníku postoupit z Bílého týmu do Červeného týmu a 60 % se nakonec dostalo do Modrého týmu. Na každých 100 studentů připadali pouze jeden nebo dva, kteří v době ukončení studia stále nosili bílé trenýrky.

Pro přechod z Bílého týmu do dalších barevných úrovní v rámci systému La Sierra bylo třeba splnit následující kritéria. Každá barevná úroveň měla minimální, střední a horní standardy; horní standard jedné barevné úrovně byl zároveň i minimálním standardem následující úrovně; splnění horního standardu v rámci barevné úrovně znamenalo postup do další barvy. Níže je uveden minimální standard pro každou hlavní barevnou úroveň:

Červená (středně pokročilí)

  • Shyby: 10
  • Kliky: 32
  • Tricepsové shyby na bradlech: 12
  • Sedy-lehy: 60
  • Skok do dálky z místa: 6’9″ (cca 2 m)
  • Člunkový běh na 200 yardů (cca 183 m): 34 sekund
  • Šplh na laně (18′ (cca 5,5 m): start ve stoje a přítahy pouze rukama (tedy bez asistence nohou)
  • Slalomový běh: 20 sekund
  • Běh na 880 yardů (cca 805 m): 3 minuty
  • Běh na 1 míli (cca 1,6 km): 7 minut
  • Zvednutí a přenesení muže: 880 yardů (cca 805 m)
  • „Peg Board“ (vertikální): 6 jamek (vertikální deska s dírami, do kterých se zasouvají kolíky při šplhu, ve videu výše 0:25-0:29)
  • Plavání na 50 yardů (cca 46 m) volným stylem: 36 sekund

Modrá (pro pokročilé)

  • Shyby: 14
  • Kliky: 48
  • Tricepsové shyby na bradlech: 18
  • Skok do dálky z místa: 7’3″ (cca 2,2 m)
  • Přednosy nohou ve visu: 24
  • Člunkový běh na 300 yardů (cca 274 m): 52 sekund
  • Šplh na laně (18′ (cca 5,5 m): 15 sekund přítahy pouze rukama (tedy bez asistence nohou)
  • Slalomový běh: 19 sekund
  • Běh na 1.320 yardů (cca 1,2 km): 4:20
  • Běh na 1,5 míli (cca 2,4 km): 10:30
  • Zvednutí a přenesení muže: 1.320 yardů (cca 1,2 km)
  • „Peg Board“ (vertikální): 1 kompletní cesta
  • Tricepsové kliky: 5
  • Plavání na 50 yardů (cca 46 m) volným stylem: 32 sekund

Námořnická modrá (vrcholový sportovec)

Medián a horní pod-normy v rámci modré úrovně byly zařazeny do vlastních barev: Fialová a zlatá. Abyste mohli nosit trenýrky Navy Blue, museli jste si nejprve vysloužit trenýrky Gold.

  • Shyby: 34
  • Tricepsové shyby na bradlech: 52
  • Kliky ve stojce: 50
  • Angličák pouze na jedné ruce (30 sekund jedna ruka): 26
  • Člunkový běh na 300 yardů (cca 274 m): 47,5 sekundy
  • Šplh na laně (20′ (cca 6 m), pouze ruce, začátek vsedě: 2x
  • Slalomový běh: 17 sekund
  • Tricepsové kliky: 100
  • „Peg Board“ (vertikální): 5 kompletních cest
  • Stoj na rukou: 45 sekund
  • Zvednutí a přenesení muže: 5 mil (8 km)
  • Běh na 1 míli (cca 1,6 km): 5:15
  • Běh na 5 mil (cca 8 km): Doběhnout
  • Překážková dráha: Dokončit
  • Plavání (prsa/kraul): 1 míle (cca 1,6 km)
  • Plavání (pod vodou): 50 yardů (cca 46 m)
  • Plavání (libovolný styl): 2 míle (cca 3,2 km)
  • Vydržet ve vodě se svázanýma rukama i kotníky (hluboká voda): 6 minut
  • Zůstat na hladině v hluboké vodě ve svislé poloze (použití rukou a nohou je povoleno) v okruhu 8 stop (cca 2,5 m): 2 hodiny

Modré trenýrky námořnictva, které představují vrchol fyzické zdatnosti, bylo samozřejmě nesmírně obtížné získat, a proto byly velmi žádané. Když student získal modré námořnické trenýrky, byl jeho úspěch oznámen školním rozhlasem a celý studentský sbor propukl v bouřlivý jásot.
Od roku 1958, kdy byla zavedena úroveň Navy Blue, až do roku 1983, kdy byla La Sierra High School uzavřena, se tyto trenýrky podařilo získat pouze 21 studentům. Dnes tato úroveň zůstává jako svědectví doby, která měla na svou mládež vysoká očekávání – která věřila v jejich potenciál a tlačila je k tomu, aby ho dosáhli co nejvíce.

Zdroj: The Insanely Difficult Standards of History’s Hardest P.E. Program

překlad Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.