Původ technických stupňů v bojových uměních 1 – úvod

Přečteno: 92

napsal: Radek Ruml, zakladatel školy SENSHI RYU – JIU JITSU

V této sérii článků, bych se rád zaměřil na původ vzniku technických stupňů v bojových uměních a vše okolo tohoto tématu. Cílem článků je podat čtenářům podrobné informace, protože překvapivě hodně studentů bojových umění o tomto tématu mnoho neví, přesto že technické stupně nosí a touží po každém dalším.

Předem uvádím, že já sám jsem čerpal z odborných diskuzních fór, webových stránek o bojových uměních, nebo odborných knižních publikací. Žádný z těchto zdrojů nepředkládám vám čtenářům, jako dogma. Jsem si zcela vědom, že okolo původu vzniku technických stupňů se traduje mnoho mýtů, legend a polo pravd.

Proč vlastně vzniká tolik fám o původu technických stupňů a kde se vzaly? Za prvé, vznik a postupný vývoj technických stupňů probíhal v Japonsku, kde na konci 19. století zavedl Jigoro Kanó systém kyu/dan do své školy jiu jitsu. Žijeme ve století 21. století, a když dnes svým studentům povím, že jsem s mámou chodil vyřizovat telefonáty na českou poštu do telefonní budky a že jsme hovor platili paní u přepážky, tak na mě koukají jako na marťana a to se bavíme jen o roce 1990. Čas postupně zahladí stopy po jakékoliv aktivitě. Pokud není něco věrohodně sepsáno, podepsáno a uloženo v archivu, pak je těžké cokoliv dohledat po více jak 100 letech a i pak může jít jen o smyšlenou informaci. Dnes máme internet, informace jsou všude. V době vzniku technických stupňů měli lidé jen papír a paměť. Lidé, kteří by si tyto věci pamatovali, jsou dnes již mrtví. Faktem je, že o muži, který je považován za zakladatele systému technických stupňů vycházejí knihy, které píšou lidé, kteří jej nikdy nepoznali, ba dokonce nepoznali ani jeho přímé studenty. To jim ovšem nebrání uvést, že tyto knihy napsal samotný Jigoro Kanó.

Za druhé, mezi studenty bojových umění jsou lidé, kteří tyto fámy záměrně vytvářejí. Důvody jsou různé. Pokud se např. držitel 5. kyu zeptá na informaci ohledně vzniku technických stupňů a mistr, nebo senpai neznají odpověď, pak si ji prostě vymyslí, než by se v očích kohai shodili svou neznalostí. Fáma se pak šíří dál, žije svým životem a roste. Znáte tichou poštu ne? Najdou se i lidé, kteří si rádi vymýšlejí, aby si udělali z mladších studentů srandu, nebo aby bojovému umění dodali punc tajemna, či mystična.

,,Musíš cvičit tak dlouho a urputně, až tvůj bílý pás zčerná a to je den, kdy se staneš mistrem.,,

Že vám to přijde směšné? Možná bychom se divili, kolikrát tato dopověď zazněla na adresu nedočkavých začínajících studentů bojových umění.  Zkrátka, je to syntéza času a lidského konání, která zapříčinila vznik tolika legend.

Základní formou mýtu o technických stupních je, že studentovo obi postupně mění barvy, tak jak prochází tréninkem v dojo až úplně zčerná. Další mýtus se váže k barevnému pořadí. Tedy že bílé obi zežloutne, pak se ztmavne na oranžovou atd. Také se k jednotlivým barvám kyu připojují charakterové a morální vlastnosti, jaké by měl na daném stupni student mít. Podle toho, že se barva jeho obi změní, student pozná, že je daného stupně hoden. První fámu, kterou jsem slyšel já, byla ta, že se obi nikdy nesmí prát, protože vyprání by odstranilo tu patinu na cestě k zčernání, ale také štěstí, sílu, znalosti atd. Faktem je, že často ani držitelé vyšších technických stupňů dan neznají fakta o historii vzniku technických stupňů.

Za důležité považuji v rychlosti uvést, co to vlastně systém technických stupňů je nebo co představuje. Je to prosté, jedná se o systém hodností. Zcela nepřekvapivě systém: kohai, senpai, nižší dany a vyšší dany, kopírují armádní systém: mužstvo, poddůstojnický sbor, nižší důstojnický a vyšší důstojnický sbor. Jak bude dále vysvětleno, takový byl i jeden z důvodů vzniku technických stupňů. Vezmeme-li v úvahu Kodokan Judo, které v roce 1930, mělo po světě již desetitisíce členů, byla potřeba takovéhoto hodnostního rozdělení stejně tak potřebná, jako v jakékoliv armádě.

MENKYO LICENCE – PŘEDCHŮDCE SYSTÉMU KYU/DAN

Od 8. století se v Japonsku používaly dokumenty potvrzující, že konkrétní osoba absolvovala konkrétní školu daného umění. Těmto certifikátům se říkalo licence.1  Na počátku ve většině těchto koryu neexistoval systém členění studentů a mistrů, jaký známe dnes. Existoval pouze mistr, popř. mistři a studenti.

Za dobu rozkvětu bojových umění v Japonsku a zejména různých škol jiu jitsu, se považuje období Edo, trvající od roku 1603 do roku 1867, kdy v Japonsku vládl šógunát Tokugawa a regionální daimjóové.2 Během tohoto dlouhého období míru se třída bojovníků – samurajů snažila najít své místo v hierarchii Japonské společnosti a když už nemohli válčit, pak aspoň rozvíjeli bojové, či válečné umění (bujutsu) v tradičních školách nazývaných koryu. V tomto období tak byly v Japonsku stovky těchto škol.

Ke konci 17. století se v Japonsku koryu více institucionalizovala a postupně byl zaveden komplexní stupňový systém menkyo licencí (免許 licence). Pomocí tohoto systému se studenti v tradičním koryu mohli postupně propracovávat různými tituly nebo hodnostmi postupu jako soden, chuden, okuden, nebo mokuroku, menkyo a kaiden.

Když sensei dané školy uznal, že je student připraven na další stupeň, pak mu jej udělil, nebo student čelil zkoušce a pokud byl úspěšný, byl mu titul udělen. 3 Tento systém se v některých tradičních koryu udržuje dodnes.

Ačkoli se systém licencí nejčastěji používá pro klasická bojová umění, bývá v Japonsku užíván i pro jiná tradiční umění, jako je malba (sumi-e), čajový obřad (chadó), aranžování květin (Ikebana) nebo kaligrafii (shodó). 4

Různá bojová umění a koryu používaly různé systémy licencí.

Uvádím systém udělování licencí podle D. F. Draegera:

  • Okuiri: Vstup do umění.
  • Mokuroku : Certifikát o zapsání do oficiálních seznamů studentů.
  • Sho Mokuroku
  • Hatsu Mokuroku
  • Go Mokuroku

Menkyo: Licence

  • Shoden Menkyo
  • Chuden Menkyo
  • Okuden Menkyo
  • Menkyo Kaiden: Konečná licence, které obsahuje asi třicetiletou zkušenost v daném umění. 10

Nejnižší možná licence se nazývá okuiri (送入). Oku znamená „tajné“; iri znamená „vstoupit“, čímž vstupuje do tajemství, toto pojetí se týká zenu. V Číně to bylo „potvrdit“ něco jako osvícení. “Přišel jsi, synu, tady je tvůj certifikát.” V Japonsku je to certifikát, který vám umožňuje vstoupit na cestu, která vás dovede k osvícení.

Okuiri je nejnižší ocenění. Je to učitelská licence nejnižšího stupně a liší se podle  ryu (školy). Nejkonzervativnější z těchto ryu bude vyžadovat na udělení okuiri čtyřleté studium, obvykle vedené sokem (zakladatelem školy – ředitelem). Od studenta se vyžaduje neúnavná a neochvějná oddanost systému a minimálně čtyři roky, prakticky každodenního tréninku. V některých ryu trvá toto učňovství až osm let. 9

Další stupeň licence se nazývá mokuroku (目録). Mokuroku jednoduše znamená nějaký rejstřík nebo katalog. Vaše jméno, poté, co jste prošli touto fází, je nyní zapsáno v oficiálních katalozích ryu. Do té doby sokemu nestojí vaše jméno za zapsání do těchto seznamů. Obvykle jsou zde dvě až tři úrovně. Spodní, shomokuroku znamená „začátek“, další je hatsu a třetí je go což znamená “potom”. Trénink na shomokuroku může podle školy trvat i osm až patnáct let, na gomokuroku může trvat dokonce až sedmnáct let. Vše se obvykle děje rezidenčním výcvikem pod vedením sokeho. 9

Další stupeň je menkyo (免許). Menkyo znamená „licence“. Nyní jste považováni za licencovaného instruktora. Toto je úroveň, kdy se již můžete postavit na vlastní nohy a vaše domovské ryu vás bude podporovat jako oprávněné učitele. Předtím jste byl víceméně uchi-deshi (asistent sokeho na plný úvazek, žijící trvale v jeho dojo). Nejnižší stupeň přenosu menkyo je shoden, následuje střední chuden, vyšší okuden. Můžou existovat i jiné mezistupně např. joden, opět zde záleží na škole. 11 Získat menkyo licenci může trvat zhruba patnáct až dvacet pět let tréninku, opět záleží na konkrétní škole a stupni. 9

Poslední stupeň je menkyo kaiden (免許皆伝). Menkyo kaiden, je japonský výraz znamenající „licence úplného přenosu“. Kaiden (皆伝) znamená „zasvěcení do umění nebo disciplíny“. Je to licence, která sděluje, že student se naučil vše, co se naučit mohl a prošel všemi aspekty výcviku v rámci koryu. 4 Přechod z menkyo na menkyo kaiden však obvykle vyžaduje minimálně třicetiletou praxi. Držitel menkyo kaiden je často, ale ne vždy, de facto nástupcem sokeho dané koryu školy. 4 Nástupce sokeho pak dědil tajné svitky učení dané školy (densho).

Některé zdroje uvádí, že ohledně doby tréninku a náročnosti se nedělá u nikoho žádný kompromis, bez ohledu na to, jak jste dobří. 10 Jinde se uvádí, že postup v jednotlivých úrovních těchto licencí, není určován roky strávenými učením daného umění, ale tím, jak dobře člověk toto umění ovládá. 4

Je historicky doložený fakt, že Jigoru Kanovi byla udělená menkyo licence v říjnu 1883 v Kito ryu mistrem Tsunetoshi Iikubou, po pouhých dvou letech studia. Kano u tohoto mistra začal studovat v roce 1881. Na druhou stranu musíme vzít v úvahu okolnosti té doby. Představte si, že jste 70 letý soke tradiční školy jiu jitsu a jste 10 generací, která vlastní rodové právo učit váš styl umění. Na sklonku vašeho života přijde doba (reformy Mejdži 1869-1912) tak závratných změň, že vše co je japonské, je automaticky špatné a musí být zavržené. Předpokládám že Iikuba byl rád, že v tak těžkých dobách našel někoho schopného, kdo byl ochotný dál šířit odkaz jeho rodiny a proto Kanovi udělil menkyo už po dvou letech studia, i s ohledem na jeho předchozí trénink u jiných mistrů. Kano od tohoto mistra krom menkyo licence, obdržel i údajně svitky densho (svitky popisující tajné – konkrétní techniky a dovednosti jeho školy). 6

Proč by systém tento systém licencí dnes na komerční škole nefungoval? Student – 15 letý chlapec přijde za mistrem a říká:

“Hej, cvičím už čtyři týdny, kde je můj žlutý pás?”

“No, synu, nerad ti to říkám, ale máš před sebou ještě nejméně čtyři roky tréninku, pak si promluvíme o tvém prvním pásu.”

“Co tím myslíš, můj první pás?” Dobře jsem ti zaplatil.”

A tak dále a tak dále.

A to je dnešní komerční systém kyu/dan. Integrita systému licencí by měla být v tomto ohledu lepší, protože pokud by byl poctivě dodržen časový interval mezi jednotlivými stupni, nenašli byste držitele licence mokuroku, který by byl lepší než držitel licence menkyo. 9 Což pokud se dlouhodobě věnujete bojovým uměním, je zcela běžný jev, že držitel kyu je schopnější než držitel danu. To je také důvod, proč jsem obecně na své studenty poměrně dost náročný v požadavcích na složení zkoušek.

I když měl tento systém za cíl vychovat opravdu kvalitní mistry tím, že studenty podrobil až 30 letému výcviku, jet třeba si uvědomit, že i tradiční koryu podléhaly proměnám času a doby. Zejména pak, že je vedli lidé stejní jako dnes a každý mistr má jinou úroveň náročnosti na své studenty. Každopádně v systému licencí nebyl žádný striktně stanovený řád a každá škola si stanovila vlastní kritéria pro hodnocení studentů a udělování licencí.

Podle D. F. Draegera 12 by jakákoliv tradiční škola koryu, měla užívat systém licencí a styly mající v názvu do (judo, kyudo, kendo atd.), by měly užívat systém kyu/dan.9 I když si evropské ”tradiční” jiu jitsu uchovalo původní název, dnešní školy jiu jitsu se profilují víc jako do (tedy jiu do), než koryu.

Je ale patrné, že hodnostní systém licencí byl v tradičních koryu užíván, ještě před systémem kyu/dan a vzhledem k odstupňování těchto licencí se jednalo o předchůdce těchto dnešních hodností a základ ze kterého pozdější tvůrce toho systému Jigoro Kanó patrně vycházel.

Densho školy Kito ryu jiu jitsu (škola vzestupu a pádu), kterou studoval také Jigoro Kanó. 7

Densho školy Daito ryu  Jujutsu Hiden Mokuroku 1905.8

Menkyo licence udělená Jigoru Kano v roce 1883 v Kito ryu mistrem Tsunetoshi Iikubou. 6

Shidoin Menkyo licence (moderní druh licence) udělená Kotaro Senseiem 10. Dan RyuKonKai Karate a Kobudo. Shidoin Menkyo licence je licence k výuce a je také někdy označována jako licence vedoucích nebo učitelská licence. 5

 

(1Zdroj: https://shinryu.fr/2207-menkyo.html)

(2Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Období_Edo)

(3Zdroj: ‘Teaching and learning in a Japanese koryū dōjō: A classical Japanese martial art as a community of practice‘, Anna E Seabourne, pg 160, 2017).

(4Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Menkyo)

(5Zdroj: https://bujutsumartialarts.com.au/ryukonkai-karate-and-kobudo-shoden-menkyo/)

(6Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Kanō_Jigorō)

(7Zdroj: https://www.researchgate.net/publication/299604160_History_of_the_Grading_System)

(8Zdroj: https://kishinjukujujutsufrance.blogspot.com/2018/02/about-jikan-dojo-kenyukai-research.html)

(9Zdroj: https://judoinfo.com/ranks/)

(10Zdroj: Draeger, Donn F. (1976-04-01). “Ranking Systems in Modern Japanese Martial Arts: Modern vs. Classical”Judo Info – Online Dojo. Retrieved 2019-09-19.)

(11Zdroj: https://otakihan.com/faqs/)

12 Donald Frederick “Donn” Draeger (15. dubna 1922 – 20. října 1982) byl americký praktik a učitel bojových umění. Byl autorem několika významných knih o asijských bojových uměních a průkopník mezinárodního juda ve Spojených státech a Japonsku. Pomohl také učinit ze studia bojových umění téma akademického výzkumu.

Series NavigationPůvod technických stupňů v bojových uměních 2 – Historie vzniku a nošení obi >>

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *