FAST Defense ČR uspěla v grantovém řízení

Přečteno: 2811

Jak jsem již psal na facebookových stránkách českého týmu FAST Defense, podařilo se nám vyhrát v grantovém řízení na celorepublikový program Prevence násilí mezi dětmi.

Co se tedy od nás bude požadovat? Během tohoto roku musíme proškolit více jak 400 žáků, což je kompletní první stupeň na Základní škole v Roztokách u Prahy. Tato škola byla vybrána pro pilotní běh schváleného programu a pokud se tato metoda prevence násilí i šikany osvědčí, pak je zde velmi reální šance, že metodika FAST Defense bude doporučována i do dalších škol.

V čem je tedy tato metodika tak unikátní a kladně hodnocená mezi tuzemskými i zahraničními odborníky na tuto problematiku? Především pro svůj velký důraz na prevenci. Osobně jsem viděl mnoho různých programů, které se “zabývají” prevencí, ale když jste měli možnost nahlédnout do jejich struktury, zjistíte že konflikt začínají řešit až od okamžiku fyzického napadení. Děti se tak učí údery do nosu (spustí se krev a to prý útočníka odradí), učí se kop mezi nohy a podobné, absolutně, věku a celému kontextu prostředí a situace, neadekvátní techniky. Výsledkem pak jsou děti, které o samotné prevenci ví fakticky minimum, zato však umí spolehlivě zlomit nos či (v nejhorším případě) trvale pohmoždit varlata. Osobně bych měl jako rodič s tímto přístupem k řešení konfliktů zásadní problém. Čím to je, že se děti vyučují podobným brutálním technikám? Zcela jednoznačně je to v nedostatečném vzdělání a zkušenostech instruktora, který pravděpodobně může být vynikající instruktor sebeobrany pro dospělé, ale u dětí (6-12 let) se jedná o zcela jiný typ konfliktu, než u dospělých. Jinými slovy – děti nejsou „mini-dospěláci“, což některým nedochází…

Mimochodem, podobnou situaci jsem zažil, když jsme před několika lety s Matějem Novákem (hlavním instruktorem a majitelem školy Jujutsu.cz)  tvořili obsah ženského kurzu sebeobrany, který v současné době patří k tomu nejlepšímu, co znám. I tehdy nás překvapila buď přílišná brutalita, nebo absolutní podcenění situace právě díky neznalosti specifik ženské sebeobrany. Opět i zde se ženy považovaly za „poněkud fyzicky slabší muže“ a tak se s nimi i jednalo.  A opět i zde se nebral v úvahu rozdílný motiv útoku, samotný průběh, ani psychika ženy po skončení konfliktu. Výsledkem pak byly nesmyslné útoky, nesmyslná obrana a falešné naděje absolventek. Ale zpět k problematice prevence a sebeobrany dětí.

Osobně je mi na tomto programu sympatické to, že učí děti vyvarovat se rizik bez toho, aby je jakkoliv paranoidně strašilo. Samozřejmě, že na světě existují lidé, kteří nám chtějí ublížit, stejně tak jako tu existuje nebezpečí požáru, nákazy nějakou chorobou, apod. Ale kvůli tomu člověk nespí v plynové masce a s hasičákem pod postelí, že?

Existují totiž v zásadě dva přístupy jak učit tuto problematiku – buď studenta vystrašíte tím, co jej může potkat, anebo jej upozorníte, co vše se může stát a následně jej naučíte techniky a znalosti, které tyto rizika zminimalizují. V prvním případě se student chová jako paranoidní blázen, ve druhém případě si užívá života, ale přesně ví, že svět není jen vždy a všude bezpečný.

To mi připomnělo příhodu, kterou jsem nedávno zažil – vydal jsem se známým a jeho dětmi do lesa. Moje holky běhaly po lese, zkoušely vylézt na co šlo a prostě si pobyt v lese užívaly. Když lezly na strom, upozornil jsem je, aby se pevně držely minimálně na třech místech, zkusily jestli je větev pevná, než na ní přenesou váhu, apod. Můj známý trávil většinu času tím, že své ratolesti neustále upozorňoval, aby „nelezly na ten strom, protože mohou spadnout a zlomit si nohu,“ případně, „dávaly pozor, kam šlapou, protože tam může být zmije,“ apod. výsledkem byly děti, které po lese našlapovaly s opatrností vojáka v minovém poli….Tak vám nevím, jestli toto je dětství, které bych si chtěl pamatovat….A podobné je to i při výuce sebeobrany – buď děti vystrašíme tak, že se budou světa kolem sebe bát, anebo jim ukážeme, jak předejít rizikům a oni si tak mohou své dětství plně užívat. A přesně touto cestou FAST Defense vyučuje děti, ale koneckonců i dospělé.

Nu a co bude dál? Po intenzivních kurzech bude následovat závěrečná zpráva, která zhodnotí přínos tohoto programu pro žáky. Zpráva již bude (na)psána ve spolupráci se školní preventistkou a dalšími odborníky tak, aby reflektovala reálnou situaci a následně bude prezentována i na celorepublikové konferenci, která bude za tímto účelem zorganizována pro všechny odborníky v této oblasti. Cílem tak bude odprezentovat zcela odlišný postup, podepřít jej reálnými výsledky a nechat na rozhodnutí každého účastníka, zda-li tento program budou také adaptovat do „své“ školy.

Držte nám palce 🙂

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.