Napsali: Brett & Kate McKay
Jedním z mých letošních cílů bylo stát se filmovým nadšencem, a tak se postupně probírám klasickými díly, která ovlivnila celé generace filmařů. Nedávno jsem se konečně dostal k tomu, abych se podíval i na film Sedm samurajů.
Mistrovské dílo Akiry Kurosawy z roku 1954 mám na seznamu už dlouho. Je to film, který inspiroval Sedm statečných a ovlivnil všechno od Hvězdných válek po Život brouka. I když byl bezpočtukrát napodobován, originál má pořád největší sílu.
A přitom příběh je jednoduchý: chudá vesnice farmářů v Japonsku 16. století je sužována bandity, kteří se po sklizni chtějí vrátit a ukrást jim úrodu. Zoufalí a bezmocní vesničané se rozhodnou najmout malou skupinu samurajů, aby je bránili. Najdou jich sedm – každý má jinou osobnost, slabosti i silné stránky – a společně vesničany cvičí, opevňují vesnici a chystají se na nevyhnutelný útok.
Na první pohled je Sedm samurajů akční film o partě válečníků čelících obrovské přesile. Ale pod povrchem je to úvaha o vedení, cti, pokoře a o tom, co znamená žít podle kodexu.
Pokud jste četli náš dřívější článek o kodexu bušidó, poznáte mnohé jeho ctnosti, které jsou do filmu vetkány. Kurosawa ukazuje, jak tenhle kodex vypadá v praxi.
Od chvíle, kdy jsem film viděl, uplynul měsíc – a přesto o něm pořád přemýšlím. Ale přitom nepřemýšlím o bojových scénách. Přemýšlím o životních lekcích, které jsem si z filmu odnesl. A tady je sedm lekcí, které jsem si vzal z filmu Sedmi samurajů:
1. Veď s pokorou a služ druhým
První samuraj, s nímž se setkáme, Kambei Šimada, se stane vůdcem celé skupiny a ukazuje, jak vypadá opravdové vedení ještě, než vůbec tasí meč. V jedné z úvodních scén je uneseno dítě a únosce hrozí, že ho zabije. Kambei se místo útoku rozhodne pro lest – oholí si vršek hlavy, tedy svůj samurajský chochol, symbol postavení a cti, aby se mohl vydávat za mnicha a dítě zachránit. Za svůj čin nežádá žádnou odměnu a z vesnice odchází klidně a důstojně.
Po zbytek filmu si často sahá na místo, kde měl chochol. Zdá se, že mu to připomíná, že žít naplno podle bušidó někdy znamená vzdát se vnějších znaků prestiže.
Záchrana dítěte určuje tón celého příběhu. Kambei nevede tak, že by prosazoval moc, ale tím, že přijímá odpovědnost a slouží ostatním. Když verbuje další samuraje, následují ho kvůli respektu k jeho příkladu, nikoliv kvůli jeho hodnosti. Důvěru si získává pokorou.
2. Čím víc se potíš při přípravě, tím méně krvácíš v boji
Když Kambei souhlasí s obranou vesnice, samurajové se pak bezhlavě neženou do akce. Většinu filmu věnují přípravě – studují terén, cvičí vesničany, staví zdi, kopou příkopy a mapují všechny možné cesty, kudy mohou bandité přijít.
Vesničanům to připadá jako zdržování, ale Kambei ví to, co už před staletími napsal Sun-c’: „Vítězní bojovníci nejprve vyhrají a teprve pak jdou do boje; poražení bojovníci jdou do boje a teprve potom se snaží vyhrát.“
Když útok konečně přijde, výsledek působí nevyhnutelně. Bandité se ženou přímo do pastí, které samurajové připravili dávno předtím. Jejich promyšlená příprava přemůže nepřátelskou zuřivost.
Rádi si představujeme odvahu jako jakýsi spontánní záblesk hrdinství v okamžiku nebezpečí. Ale základem odvahy je příprava. A klid, který dokážeme udržet v krizi, je přímým odrazem připravenosti čelit výzvě.
3. Buď tichým profesionálem
Mou nejoblíbenější postavou je Kjúdžó. Je to nefalšovaný mistr. Po většinu filmu téměř nepromluví, ale mluví za něj činy. Je dokonalý šermíř, jeho úsilí vypadá bez námahy – to je umění wu-wej, přirozeného konání. Když ho vyzve k souboji samuraj vychloubač, Kjúdžó ho porazí jediným úderem – a prostě odejde, bez triumfu.
Jeden z jeho druhů o něm řekne: „Má skutečného ducha samuraje. Je zcela beze strachu. A přitom je jemný a skromný – podívejte, jak se choval poté, co jsme přinesli tu zbraň. A jak odešel – jako by šel do kopců hledat houby.“
Žijeme v době, která víc oceňuje hluk než dovednost. Kjúdžó nás učí, že síla je v tichu. Skutečné mistrovství se pozná samo; když jsi opravdu dobrý v tom, co děláš, nepotřebuješ to světu oznamovat.
4. Když jsi silný ty, jsem silný i já
Existuje latinské rčení, které miluji: vales, valeo – „Když jsi silný ty, jsem silný i já.“
Sedm samurajů pochází z různých prostředí. Každý má jinou povahu: jeden je unavený veterán, druhý šprýmař, další naivní učeň. Hádají se, žertují, občas se střetnou. Ale když přijdou bandité, bojují jako jeden muž.
Heihači, skromný samuraj, který štípe dříví, pro skupinu vytvoří vlajku: šest kruhů a jeden trojúhelník. Trojúhelník představuje ne-samuraje Kikudžija, šest kruhů skutečné samuraje. Je to symbol jejich jednoty.
Životní bitvy nejde vyhrát o samotě. Umění života spočívá v tom, najít správné druhy po svém boku – a být poté i mužem, na kterého se mohou ostatní spolehnout.
A co je pozoruhodné: když posiluješ druhé, posiluješ i sám sebe. Jak říká Kambei: „Tím, že chráníš druhé, zachráníš sebe. Když budeš myslet jen na sebe, zničíš se.“
Vales, valeo.
5. Čest se získává, ne uděluje
Kikudžijo, komická a výbušná postava filmu, je podvodník. Nosí falešný rodokmen samuraje, aby zakryl, že je synem prostých rolníků – těch samých, které mají samurajové chránit.
Touží však stát se samurajem. Chce dokázat, že je hoden cti, i když svět říká, že ji nikdy mít nebude. Kambei v něm rozezná nezkrotnou energii thymos a místo aby ho odmítl, přijme ho mezi své, aby jeho sílu nasměroval k vyššímu cíli.
Na konci Kikudžijo „získá své ostruhy“ tím, že žije podle samurajského kodexu. Zahyne při obraně vesnice a stane se tím, čím chtěl být. Nenechá minulost, aby určila jeho osud – vytváří si vlastní odkaz svými činy, nikoliv svým původem.
6. Uchovej si smysl pro humor (zvláště pod tlakem)
Všimněte si, že i v těch nejvypjatějších chvílích se samurajové smějí. Humor je pro ně způsob, jak udržet morálku.
Heihači, dříví štípající samuraj, bývá zdrojem smíchu. Není nejsilnějším bojovníkem, ale je nepostradatelný. Když jsou všichni zachmuření a vyčerpaní, pronese vtip nebo si pobrukuje melodii, aby ostatním zvedl náladu.
Když čelíš nepřekonatelným překážkám, trochu lehkosti může zachránit rozum. Nietzsche kdysi řekl, že „duch tíže“ – tedy přehnaná vážnost – dokáže ochromit naši schopnost jednat ušlechtile. Síla bez lehkosti je křehká a strnulá. Humor dává pružnost. Smích povznáší.
7. Žij pro čest a smysl, ne pro odměnu
Na konci filmu jsou vesničané v bezpečí, ale čtyři samurajové při tom bohužel padli. Kambei se dívá na jejich hroby a tiše pronese: „Takový je náš úděl. My vždycky prohráváme.“
Samurajové nebojovali pro slávu, ale pro čest. Byli tragickými hrdiny. Bojovali, i když věděli, že oběti jsou nevyhnutelné.
Ve světě, který měří vše podle návratnosti investic, nám Sedm samurajů připomíná, že některé věci stojí za to dělat prostě proto, že jsou správné.
Závěrečné zamyšlení
Týdny po zhlédnutí filmu se přistihuji, jak myslím na Kambeie, který si hladí oholenou hlavu, nebo na Kjúdžóa, který tiše koná svou práci. A cítím, že chci být disciplinovanější, pokornější, užitečnější.
Chápu, proč byl Kurosawův příběh tolikrát napodobován. Je o oběti, týmové práci a vykoupení. Samurajové bojují a umírají za lidi, kteří jim nemohou zaplatit ani jinak odměnit. Dělají dobro prostě proto, že je to dobro. Je to inspirativní film.
A pokud jste Sedm samurajů ještě neviděli, udělejte si na něj čas. Je dlouhý a podle dnešních měřítek i pomalý, ale rozhodně stojí za to. Po jeho zhlédnutí budete chtít stát se lepším člověkem.
ZDROJ: 7 Lessons From Seven Samurai
