Základní informace o koryu

Co je koryu bujutsu?

Napsala: Diane Skoss

Koryu doslova znamená „starý proud“ a v japonštině se používá pro označení starých stylů, škol nebo tradic (ne nutně jen v bojových uměních). Nejjednodušší český překlad tohoto termínu je „tradiční/klasický“. Bujutsu je jeden z několika japonských termínů označujících bojová umění nebo techniky (nebudu se zde zabývat celou problematikou jutsu/do. Mezi uměním „do“ a uměním „jutsu“ existují rozdíly, ale podle mého názoru nejsou až tak obrovské, jak si mnozí lidé představují). Když je spojíme dohromady, dostaneme „klasická bojová umění“ (japonská).

To však vede k další otázce: Co přesně je japonské klasické bojové umění? Přesnou definici bohužel nelze poskytnout. Někteří lidé používají datum 1876, kdy byl vyhlášen zákon zakazující nošení mečů (Haitorei), jako dělicí čáru mezi klasickými a moderními bojovými uměními. Jiní dávají přednost používání termínu „koryu bujutsu“ pouze pro ta umění, která byla vyvinuta pro skutečné použití na bojišti, a vyhrazují si tak tento termín pro tradice šestnáctého století a starší.

Klasické tradice (ať už je datujete jakkoli) mají několik charakteristických rysů. Byly vyvinuty bushi neboli třídou samurajů a určené pro ně. Mají přesně daný způsob předávání znalostí a dovedností, který vede přes „ředitele“ ryu nebo držitele menkyo kaiden (či jeho ekvivalentu) k zakladateli té které bojové tradice. To je onen „proud“ tradice, o kterém hovořím výše; i když mohou existovat odnože (v některých tradicích se dokonce očekávalo, že každá nová generace studentů založí vlastní „subtradici“), obecně je výše popsaná struktura jediným „tokem“ od jednoho (obvykle) hlavního instruktora přes studenty k další generaci. Vztah mezi studentem a učitelem je pro předávání technik klíčový, protože tyto techniky byly původně určeny k zajištění přežití a vítězství na bojišti. Systémy, které nevykazují všechny tyto charakteristiky, s velkou pravděpodobností nejsou koryu.

Klasické versus moderní

Ve skutečné praxi, jak v Japonsku, tak na Západě, se koryu bujutsu (vyslovuje se „korjú budžucu“) používá pro označení starších bojových umění bushi nebo samurajů spíše volně. Obvykle se klade důraz na rozlišení mezi klasickými systémy (koryu bujutsu) a moderními bojovými uměními (gendai budo), jako je judo, kendo a aikido. Všechna tato moderní umění mají určitou spojitost se staršími bojovými systémy třídy bojovníků: judo například vychází především z Tenjin Shinyo-ryu jujutsu a Kito-ryu jujutsu; kendo pochází z řady různých tradic stylů koryu kenjutsu. Moderní formy umění boje vznikají po rozpadu společenské třídy samurajů, mohou být vyučována pro velké skupiny a jejich cílem je především výchova a rozvoj člověka jako celku, než praktická efektivita na bojišti.

Vyvinuto bojovníky pro bojovníky

Naproti tomu koryu (jak někdy říkáme zkráceně) byla umění boje vytvořená třídou válečníků a především určená pro ně v období japonského feudalismu. Dodnes existuje stále ještě několik tradičních škol, které se skutečně používaly na bojištích Japonska před érou panování šóguna Tokugawy, a v těchto systémech je stále prvořadá účinnost techniky zabíjení.

Jiné tradice vznikly již v době míru tokugawského šógunátu, aby pomohly samurajům – úředníkům stále si udržet určitou úroveň bojových dovedností; další byly od počátku zamýšleny již jako „disciplíny“, které kladou větší důraz na duchovní přínos než na technické dovednosti užitečné v boji. Koryu tedy existují (dnes i v minulosti) v rámci kontinua jejich různých účelů, podobně jako je tomu i u moderních západních bojových umění. Techniky japonských koryu si však většinou stále zachovávají prvek nebezpečí; ochranné pomůcky se obvykle nepoužívají (anebo v minimální míře). Bezpečnost je totiž méně důležitá než účinnost; ačkoli se místo živých ocelových čepelí obvykle používají dřevěné zbraně, i ty mohou při chybě stále způsobit značné škody a člověk se učí fungovat „na hraně“.

Jedinečná japonská sociální struktura

To, co koryu nejzřetelněji odlišuje od moderních disciplín, je sociální struktura ryu – což je velmi specifický a zvláštní japonský konstrukt, který nelze jen předstírat. Ačkoli v USA existuje několik „vyrobených“ náhražek koryu, které se prezentují v podobně přísné hierarchii a s propracovanými japonskými atributy, každý, kdo působil ve skutečném koryu, dokáže rozpoznat, že jde o podvod. V pravých tradicích koryu jsou kultura a technika součástí soudržného celku, který zahrnuje tzv. ředitele, tradiční licence a jedinečný kodex chování. I když není pochyb o tom, že je možné učit se, či vyučovat pouze fyzické bojové techniky koryu, a ignorovat vše další (dlužno podotknout, že jsou tací, kteří to dělají – například formát oněch „otevřených seminářů“, tolik populárních na Západě, je toho „dobrým“ příkladem), výsledkem je podle mého názoru pouhý zlomek bohatství, jak technického, tak duchovního, které se v těchto starobylých tradicích nachází.

Vztah mezi žákem a učitelem

V praxi to znamená, že pokud nemůžete odjet a strávit deset nebo více let výcvikem v Japonsku, MUSÍTE vyhledat někoho, kdo takový výcvik v Japonsku osobně absolvoval. Abyste se mohli plně zapojit do koryu, musíte být v přímém kontaktu prostřednictvím svého učitele, s ředitelem (soke) nebo jiným plně licencovaným instruktorem (menkyo kaiden nebo ekvivalent). Vztah mezi studentem a učitelem je jádrem sociální struktury i technického přenosu. Bez něj byste se stejně tak dobře mohli učit frisbee a ani o tom nebudete vědět (bez urážky vážných zájemců o frisbee).

Každý student se učí individuálně a ne každý se učí stejné věci ve stejném pořadí nebo stejným tempem. Místo technických stupňů dan, které jsou charakteristické pro moderní umění, vydává učitel tradiční licenci – a ani tento proces není standardizovaný ani kodifikovaný. Když učitel usoudí, že je student připraven, udělí mu licenci.

Koryu bujutsu nelze zobecňovat

Toto je pouze nejstručnější přehled. Při studiu koryu je však třeba mít na paměti jednu důležitou skutečnost, a to, že není možné provádět zcela přesná zobecnění.

Každá ryu je jedinečným a individuálním útvarem se svou osobitou identitou.

Název nejvyšší licence v jednom umění boje může být nejnižší úrovní licence v jiném; a některá používají pro své licence zcela unikátní termíny.

Některé tradice fungují pod kontrolou jediného “ředitele”, jiné jsou rozděleny do několika linií pod vedením instruktorů s plnou licencí.

Některé tradice nemají vůbec žádného vedoucího.

Nejlepším zdrojem informací o daném ryu je jeho řádný člen, protože mnoho podrobností o specifické kultuře dané ryu není nikde a nikdy zapsáno.

ZDROJ: A koryu primer (koryu.com)