Bill Wallace vyvrací běžné mýty bojových umění!
Autor: Floyd Burk
Bill Wallace je skutečná žijící legenda, muž, kterého téměř každý v komunitě bojových umění považuje za nejlepšího v technikách kopů na světě. „Superfoot“ si vysloužil všeobecný respekt svým profesionálním rekordem ve full-contact karate, kde nasbíral 23 vítězství v řadě, než odešel neporažený do důchodu. Je také možná nejoblíbenějším instruktorem bojových umění na světě — a to už po desetiletí. A navíc toho všeho dosáhl navzdory vážnému zranění kolene, které ho přinutilo už relativně brzo v kariéře používat neortodoxní postoj bokem. I to jsou důvody, proč v bojových uměních platí následující poučka: když Wallace mluví, lidé naslouchají. Právě tahle skutečnost vedla redakci Black Beltu k tomu, že sestavila seznam často opakovaných tvrzení o bojových uměních, z velké části pocházejících z dob, kdy o karate všichni mluvili, ale nikdo ho ještě vážně nedělal, a předložila je Superfootovi k analýze. Užijte si to:
Karateka může snadno vykopnout útočníkovi nůž z ruky.
Pitomost. Co když se netrefíš? Dobrý bojovník s nožem ti ten nůž ani neukáže. A jestli ho ukáže a ty jsi dost daleko na to, abys mu kopl do ruky, otoč se a mazej pryč.
Bojová umění umožní devadesátilibrovému (cca 40kg) vycvičenému člověku porazit kohokoli, kdo trénink nemá.
Nevěřím tomu. Dobrý velký chlap porazí dobrého malého chlapa pokaždé. Velký má prostě váhu, sílu a pohyb ve svůj prospěch.
Přerážení prken pomáhá bojovníkovi stát se lepším fighterem.
Ne — i když musím uznat, že existují skvělí přerážeči prken, kteří dělají hezkou show. Přerážení ti možná řekne, že máš odvahu do něčeho tvrdě udeřit, ale kdyby uměli tak tvrdě udeřit, a tím i knockoutovat, používali by své schopnosti i v kleci…a vyhrávali. Žádného takového jsem však neviděl.
Údery do makiwary jsou dobré pro utužování rukou.
Údery do makiwary tě naučí udržet zápěstí rovně, ale to je tak všechno. Děláš-li to moc intenzivně, přivodíš si artrózu. Makiwary, které jsme používali na Okinawě, byly měkčí než ty, co lidi používají tady. Hodně pružily. Přesto si nemyslím, že je to dobrá metoda, protože výrazně zvyšuje riziko artrózy kloubů.
Chceš-li mít holeně jako zbraně, měl bys je otloukat tyčemi.
To je prostě úchylný. Nikdy bych to nedělal a ani jsem to nikdy nedělal.
Jeden gjaku-cuki úder stačí k zabití člověka.
Možná budeš mít štěstí, ale kdo chce mít život závislý jen na štěstí?
Kolikrát jsi ve sparingu trefil parťáka zadním úderem a ten ti poté řekl „Dobrý zásah!“…a hned jste pokračovali dál? Pokud sparuješ často, jsem přesvědčen, že se ti to stalo mnohokrát. Chce to zkrátka více zásahů, a proto potřebuješ kombinace. Mike Tyson málokdy někoho knockoutoval jedním úderem. Přiletěl, nabombil ho, pak ale ještě přidal další. Spoléhal na kombinace. A totéž říkám o kopech. Štěstí přijít může, ale nespoléhej na něj.
Při exhibičním zápase s Joem Lewisem jsem ho trefil svým nejsilnějším bočním kopem svého života. Opravdu jsem ho zasáhnul. Jen couvl o krok nebo dva a řekl „au“, a pak se hnal zpátky jak buldozer, jako by ho to vůbec nebolelo.
Lepší strategie je soupeře utahat vícenásobnými zásahy.
Pro maximální sílu v kopu bys měl nohu úplně propnout.
Brzy jsem se naučil, že do kopu nesmíš dávat příliš velkou sílu. Ta síla ti poškodí meniskus a vazy. Nikdy jsem neměl rád úplné propnutí nohy — ničí to kolena, boky, záda i krk.
Když jsem se snažil kopat moc silově, nikdy to nefungovalo. Zvedl jsem koleno, nohu držel v pozici blízko o těla a poté jen rychle prásknul kopem ven a zpět. Tenhle bleskový styl vytváří rychlost. A rychlost znamená, že kop nejde vidět, dokud již není pozdě. Soupeři do něj dokonce sami nabíhají, což zvyšuje účinek. To není moje vina, že sis do toho naběhl.
Takhle jsem uspěl. Chceš-li kopat celý život, pracuj především na rychlosti a flexibilitě.
Tradiční bloky v karate, prováděné přesně tak jako v kata, fungují v sebeobraně i v soutěži.
Ne, pokud je trochu neupravíš. Když je upravíš, pak ano, karate bloky jsou fantastické.
U krytu age-uke neblokuj tak vysoko. Ostatní bloky dělej kratší a netluč do toho tak tvrdě. Bloky používej k tomu, aby ses soupeřovu útočnému úderu jen trochu uhnul z dráhy.
Techniky musíš modifikovat, protože nikdo není stavěný stejně. Měřím jen 174 cm. Jak myslíš, že jsem zvládl bojovat proti všem těm dvoumetrovým chlapům?
Upravoval jsem dle toho své techniky.
Pár let tréninku stačí, protože ti umožní porazit každého netrénovaného útočníka.
Pro mě jsou bojová umění celoživotním studiem. Nemůžeš chvilku trénovat, a pak přestat, protože zrezivíš. Techniky se učí snadno, ale aby ses vyhnul výprasku, musíš rozvíjet detaily jako vzdálenost a načasování — a musíš na tom makat dlouhodobě.
A přitom není třeba tomu věnovat tolik hodin týdně. Už pár tréninků ti může zachránit život — nebo život někoho, koho miluješ. Udržování dovedností přináší klid.
Bez bolesti není pokroku. (No pain, No gain)
Ten, kdo to řekl, je idiot.
V bojových uměních je normální dostávat rány v tréninku i v soutěži.
Mnoho lidí zapomíná, že po soutěžení pořád ještě existuje normální běžný život. Hlava a tělo snesou jen určité množství úderů. Jednou přijde chvíle, kdy už to dál nepůjde.
A ty nechceš skončit zmrzačený.
Když tě knockoutují nebo vidíš hvězdičky, právě máš otřes mozku. Mozkové buňky umírají a zůstanou již mrtvé a ty nevíš, jaký to bude mít dopad. Později — nebo možná už brzo — se to může projevit krvácením do mozku a mrtvicí. Doporučuji vyhýbat se zásahům do hlavy co nejvíce. Dostaneš-li pořádnou ránu a máš otřes mozku, dej si pauzu. Dej si tolik času, kolik potřebuješ. Nepospíchej s návratem.
Když jsi bojovník, musíš počítat se zraněními.
Modřiny a boule máme všichni. Ale máš-li zranění, nech ho odpočinout. Necháš-li ho zahojit, zahojí se. Mně pomáhají protizánětlivé léky. Klíčem k dlouhověkosti je nezranit se.
A rozhodně nepovažuj za zbabělost, když se snažíš vyhnout ránám nebo se vyhýbáš tréninkovým partnerům, kteří to nemají pod kontrolou.
Práce na flexibilitě je jedna z nejlepších cest, jak předejít běžným dlouhotrvajícím zraněním.
Ano, když pracuješ na flexibilitě, dělej to však pomalu a jemně.
Každý dospělý držitel černého pásu může vést školu bojových umění.
Ne pokud neumí učit, neudrží studenty a neumí přitáhnout nové. Učitel musí být diplomat, pracovat s rodiči mladších studentů a pomáhat lidem získat to, kvůli čemu do školy přišli. Mnoho černých pásů to neumí, a proto se tolik škol potácí v problémech a krachuje.
Hodně lidí dokáže vést školu rok nebo dva — nebo i čtyři či pět. Ale vést školu dlouhodobě — řekněme deset let a víc — to už vyžaduje opravdu dobrého instruktora s černým pásem. To je skutečný závazek, a já vzdávám čest každému, kdo to dokázal.
Zdroj: Superfoot Speaks: Bill Wallace Debunks Common Martial Arts Myths!
