napsal: Andrew Bryan
Pokud jste strávili nějaký čas brouzdáním na internetu, nepochybně jste již četli nejrůznější příběhy vysvětlující původ různých bojových umění. Od příběhu o tom, že wing chun kung fu vytvořila žena, aby se nemusela vdát v dohodnutém manželství, až po tvrzení, že taekwondo bylo vytvořeno proto, aby vojáci mohli na bojišti skopávat nepřátele z koní, zkrátka je jich mnoho. Většina z nich jsou ale opravdu jen legendy.
Ať již jsou produktem folklóru, nebo – a to je častý případ – naprostých výmyslů romantických snílků. Důvodem, proč je kolem bojových umění tolik mystiky, je mimo jiné i to, že právě mystika lidi přitahuje.
Druhý důvod existence těchto mýtů je prostý: Bojová umění jsou a vždy byla spíše okrajovou součástí lidských dějin, a proto je vznik bojového umění většinou často špatně zdokumentován. A i když je příběh o vzniku toho kterého stylu či škole zapsán, obvykle ho sepsala osoba, která dané umění vyvíjela. A protože ona osoba skoro vždy měla určité úmysly, proč příběh zaznamenala, ne vždy se příběh shodoval s přesnými historickými fakty. Proto i takové nálezy je třeba brát s rezervou.
Například brazilské jiu-jitsu (BJJ) vzniklo v roce 1900, ale protože všechny záznamy pochází z jednoho zdroje – rodiny Gracie, je v nich mnoho nepřesností a řekněme upravených faktů, aby byl celý příběh jednak zajímavější a jednak vyzdvihoval zásluhy této rodiny na vzniku BJJ. Prosím, nechápejte mě špatně, například právě rodina Gracie měla obrovskou zásluhu na vzniku a rozšíření BJJ ve světě, ale ne vždy to bylo tak, jak oni popisují. Ale o tom jsem tu nechtěl psát.
Historie muay thai (thajského boxu) a příbuzných bojových umění kun Khmer/pradal serey, muay Laos a lethwei je z podobných důvodů také komplikovaná. Všechna tato umění jsou z technického pohledu víceméně stejná s jediným rozdílem, že například lethwei povoluje i údery hlavou. Vlastní techniky vyučované v těchto stylech jsou však totožné.
Z toho vyplývá, že všechny mají velmi pravděpodobně společného předka ať již ve formě osoby, anebo oblasti. Bohužel však na rozdíl od východoasijských bojových umění, jako je karate a kung-fu, která byla populární mezi lidmi ze střední a vyšší třídy, indočínský box praktikovali převážně lidé nízkého původu a negramotní. Proto nám zůstalo jen velmi málo (písemných) svědectví o jejich původu.
Bokator je někdy považován za otce muay thai a jeho údajný potomek kun khmer je považován dokonce za starší verzi než muay thai – alespoň to tvrdí Kambodžané. Bohužel to nelze ověřit, protože neexistují žádné věrohodné historické záznamy o vzniku tohoto bojového umění.
I bokator samotný má jen velmi málo historických záznamů. Myslím tím ještě před jeho současným oživením, jehož jsme svědky v posledních dvou desetiletích. A i kdyby však kdysi nějaké dokumenty existovaly, kulturní revoluce a převzetí moci Rudými Khmery vedly ke zničení tolika historických dokumentů, že některé otázky nebudou již nikdy zodpovězeny.
Podobná věc se bohužel stala i v Thajsku v roce 1767, kdy bylo starobylé hlavní město Ayutthaya obléháno barmskými útočníky. Tehdy bylo zničeno tolik písemných záznamů, že archeologové byli nuceni dávat dohromady to, co mohli, pouze zprostředkovaně ze záznamů jiných národů, které s Thajskem tehdy komunikovaly.
Má zkušenost s historickým výzkumem těchto stylů a hledáním renomovaných historických pramenů byla a je skutečně velmi náročná díky prakticky nulovým dobovým informacím.
Často se uvádí, že muay thai bylo bojovým uměním, které se v 16. a 17. století změnilo v divácký sport, ale to je podobně nesmyslné tvrzení, jako říci, že se středověcí rytíři časem změnili ze sira Williama Wallace (skotský rytíř) na sira Billy Connollyho (skotský herec).
Je pravda, že existuje určitá společná linie – bojové umění praktikované na starověkých bojištích dnešního Thajska má pravděpodobně historii, která sahá až k modernímu muay thai – to však neznamená, že se stejné muay thai, jak jej známe nyní, praktikovalo i před 500 lety.
Stačí se podívat na videozáznamy muay thai z 20. let 20. století – viditelně se liší od toho, co vidíme dnes. Je to na první pohled součást stejné tradice, ale není to stejné umění. Umění se stejně jako všechna bojová umění v průběhu času přizpůsobovalo a měnilo tak, jak ho noví mistři upravovali pro své účely.
Ve skutečnosti však vůbec nemáme tušení, jak se muay thai tehdy praktikovalo na bojišti, a zda vůbec. Neexistují žádné příručky, podobné těm jaké známe ze středověkého evropského šermu. Existují pouze malby a ilustrace, které nemusí nutně ukazovat bojové umění takové, jaké skutečně bylo.
Proto je historie muay thai tak složitá. U bojových umění, jako je například karate, která nemají tak starou historii, můžete vysledovat původ každého stylu až přímo ke stylům, které jej ovlivnily. U bojových umění jihovýchodní Asie to tak jednoduché bohužel není.
A právě to se stává skutečným problémem, když se někteří lidé prohlašují za učitelé tradičního muay boranu. A když uvážíte, že i staří mistři muay thai mají problém rozeznat svou vlastní linii školy, proč by ji měli znát novější lidé – zejména ti ze Západu? Přesto stále častěji vidíme, že se objevují kurzy muay boran, které údajně vyučují “tradiční muay thai”, jež je samozřejmě jak jinak než smrtelnější nebo autentičtější než ringový sport.
Většina lidí nezná historii muay thai tak dobře jako třeba karate nebo kung-fu a ještě méně lidí je schopno provést skutečně pečlivý a metodický historický výzkum bojového umění, které sami studují. Výsledkem pak je, že se tito lidé pravděpodobně nechají podvést “mistry”, kteří v podstatě vyučují moderní muay thai s trochou rádoby “drsné ulice” a vydávají to za původní originální historický styl.
Pro obnovení již neexistujících záznamů toho nelze mnoho udělat, ale šíření povědomí o tom, že starobylá historie muay thai jsou již opravdu nenávratně ztracená, by bylo velkým krokem vpřed v celkové osvěte. Všemožní podvodníci by pak přestali zneužívat lidi, kteří nemají takový přehled.
ZDROJ: The Complicated History of Muay Thai
